Pohled: Lesya

Tak pět minut před zvoněním budíku mě probudili sluneční paprsky, které nevím jak, ale dostali se přes záclonu do mého pokoje. Pootevřela jsem oko, ale vzápětí jsem ho zavřela. Otočila jsem se zády k oknu a pomalu se zvedla. Promnula jsem si oči a rozkoukala jsem se.
"Ah... Světlo."
Paprsky se odráželi od zelených stěn a osvětlovaly mi pokoj. Stoupla jsem si a prohnula se v zádech, abych si je protáhla. Cestou ke dveřím jsem si protáhla i krk a vzala za kliku. Projela jsem očima dlouhou chodbu a zamířila ke koupelně. Opřela jsem se rukou o umyvadlo a začala jsem si čistit zuby.
"Měla bych si obarvit vlasy, ty zelené pruhy mám až moc dlouho." Přemýšlela jsem. "Možná někdy, až budu ubytovaná. A no jo, dnes jedeme s Kaynem do Seoulu." Nad myšlenkou jsem si povzdechla.
Nová škola, a zas si budu muset budovat autoritu. Odplivla jsem pastu, co jsem měla v puse a umyla se. Prohrábla jsem si neposedné vlasy vlhkou rukou a šla zpět do pokoje. Pohlédla jsem na kufry a pak na obrázek mě samé.

"Chci blond vlasy!" Rozhodla jsem.
Oblékla jsem se a sepnula si vlasy do culíku.
"Tati!" Zařvala jsem na spodní patro.
"No?"
"Kdy jedeme?"
"Až bude naložený Kayn."
"Ale on není ani připravený."
"Tak si ho připrav."
Seběhla jsem s kufry dolů a mrskla jimi o stěnu.
"Čekám u stájí a vezmi mi kufry, dík!" Křikla jsem na něj když jsem běžela ke stájím.

"Ahoj bráško! Jsi připraven na cestu?" Pozdravila jsem vysokého vraníka a otevřela branku od boxu.
Kayn zařehtal a drcl do mě hlavou.
"Budu to brát jako ano."
Nandala jsem mu stájovku a připnula vazák. Vedla jsem ho stájemi až k povozu. Odepnula jsem Kaynovi vazák a nechala ho, aby nastoupil. Zavřela jsem za nim a jen čekala na tátu. Po nějaké chvíli přijel s autem a povoz jsme k němu připojili.
"Těšíš se?"
"Ne. Další nudné hodiny ve škole a tohle má navíc tu nevýhodu, že si budu muset hledat kamarády..."
"Tahle škola se ti bude líbit."
"Tos říkal vždycky." Hodila jsem si do pusy žvejku a probodla ho pohledem.
Táta radši mlčel a soustředil se na řízení.

Pohled: SooJin

Začala hrát úžasná písnička od mé oblíbené skupiny a já si uvědomila, že je ráno. Ještě deset minut jsem byla v posteli, než jsem se z ní konečně vyhrabala. Zvedla jsem hlavu k hodinám a ke kalendáři.
"Dneska se jede do Seoulu!!" Najednou jsem byla na nohou.
"Co tady tak řveš?" Vtrhla mi do pokoje mamka.
"Konečně uvidím po dlouhé době bráchu!"
"Mladá dámo... Uklidni se."
Zmlkla jsem, ale na tváři se mi vytvořil podivný úsměv. Mamka odešla a já se mohla převléct. Pak jsme si vyčistila zuby, došla na záchod a sbalila poslední věci. Podívala jsem se po pokoji, na mé plakáty a obrazy. Všimla jsem si mého portrétu. "
Ten účes je super, už vím co jsi na těch vlasech udělám."

Po tom, co jsem se několik minut rvala s vlasy, jsem si to s kufry namířila ke dveřím.
"Jsem připravená!"
Táta se ještě ospale kolébal z ložnice.
"A jíst bude kdo?"
Vzdychla jsem a šla do kuchyně si připravit snídani.
"Bude to těžké, s tvým charakterem si najít nové přátelé." Podotkla matka.
"Suga mi pomůže." Snažila jsem se uklidnit, protože mamka měla pravdu.
Jen pokrčila rameny a věnovala se své snídani. Když jsem dojedla, táta byl už oblečený a mohlo se jet. Narvala jsem zavazadla do kufru a sedla si na přední sedačku.
"Směr Hudební střední škola!" Zvolala jsem a zamávala mamce.

Pohled: Nari

"Co? To už je tolik?" Zděsila jsem se, když jsem se podívala na mobil. "To jste mi nemohli něco říct?"
"Spala si jak zabitá, neměla jsi chodit spát v jednu. Teď sebou hni."
Jako blesk jsem letěla k umyvadlu, následně do kuchyně a ještě při chodu jsem si oblékala triko, aspoň že kufry byly už v autě.
"Můžeme jet!"
Táta nastartoval auto a vyjeli jsme.

Otec mě vyhodil u hotelu, kde jsem měla rezervovaný byt.
"Vážně tady? Vypadá to tu zvláštně." Ohlédla jsem se na tátu.
"Ano." Poslední slova než odjel.
Byla jsem sama s kufry, před velkým starobylým domem, který vypadal napůl jako z hororu. Zamnou jsem slyšela motor sportovního auta. Nedalo mi to a otočila jsem se. Auto zastavilo u domu a z něj vystoupila dívka, tak mého věku. Po vystoupení šla k povozu za autem. Z něj vytáhla velké černé stvoření, koně. Trochu jsem se podivila.
"Tak čau!" Rozloučila se s řidičem a šla ke mě.
Asi si všimla jak zvláštně se na ní dívám, protože u mě zastavila.
"Čau! Vidím, že jsi tu taky prvně. Jsem Lesya, Han Lesya. Jaké je tvé jméno?" Zeptala se mě pevně, jako by jí vůbec nestrašil dům, nebo nestresovala má přítomnost.
"Jsem Gyeon Nari." Odpověděla jsem trochu nejistě.
"Hm... těší mě, jdeme? Jo a tohle je Kayn, můj kůň, nemusíš se ho vůbec bát."
Zvláštně jsem se zatvářila, ale následovala jsem jí, když se vydala směrem k hlavním dveřím domu.
"Necítíš tu divnou atmosféru?" Zeptala jsem se mimochodem.
Zvedla hlavu a nadýchla se, následně nahodila zamyšlený výraz.
"Ne, jediný co cítím je tvůj parfém a Kayna." Podívala se na mě s nebojácným úsměvem.
Úsměv jsem jí oplatila a šli jsme dál. U dveří zazvonila. Nečekali jsme ani dlouho, než nám někdo otevřel.
"Zdravím, vy budete ty dvě nové nájemnice."
Přikývla jsem.
"Han Lesya a Gyeon Nari. Vidím, že jste se už seznámili. Lesyo dejte si koně dozadu, pošlu pro bratra a ty pojď se mnou."
"Takže, za prvé, jak se jmenuješ, za druhé, můžeš mi tykat." Lesya ho projela očima.
"Mé jméno je Kim NamKyu."
Lesya přikývla. Za nedlouho přišel další, asi jeho bratr.
"Tohle je NamJoon, můj bratr. Prosím tě, pomůžeš Lesye ustájit koně?"
"Hm... Jasně." Přikývl a prohlédl si jak mě tak Lesyu.
Oba zmizeli za domem a já se podívala nahoru na vysokého, tmavovlasého chlapa.
"Pojď, ukážu ti, kde je tvůj pokoj." Mile se usmál, vzal mi kufry a obrátil se.
Šla jsem za ním až ke dveřím mého pokoje. Tam mi podal klíče. Prohlédla jsem si dveře s číslem čtyři a otočila klíčem v zámku, vzala za kliku a mírně přitlačila. Dveře se plynule otevřeli a přede mnou se rozložil velký pokoj. Vešla jsem dovnitř a všimla jsem si velké skříně, pěkně uklizené podlahy, televize, postele s nočním stolkem, funkční lampičku, stihla jsem i spočítat zásuvky, byly tu tři. Dále se pokoj rozšiřoval o další místnost v podobě koupelny se záchodem. Bylo tu krásně a prostorně.
"Líbí?" Zeptal se mě NamKyu, když mi dával k posteli kufry.
"Ano, a hodně." S úžasem jsem si ještě jednou prohlédla pokoj.
"To jsem rád. Snídaně je připravena od sedmy do devíti ráno, večeře od šesti do osmi. Jídelnu, knihovnu a tak dále vám ukážu, až se zabydlíte. Musíme počkat ještě na tvou kamarádku."
Odešel z pokoje a zavřel dveře. Vybalila jsem si všechno, co jsem v kufrech měla, peníze jsem si dala do sejfu a zapnula televizi. Najednou mi někdo zaklepal na dveře.
"Dále."
Dveře se klidně otevřeli a následně zavřeli.
"Ty to tu máš taky super!" Do pokoje vtrhla Lesya a začala mi šmírovat v koupelně. "Hele, vím toho o tobě dost málo, co kdyby jsi mi něco řekla?" Vychrlila na mě, když skončila s prohlídkou.
"Co?" Zaraženě jsem se zeptala.
"No třeba to, proč si tady, kolik ti je, co máš ráda, jaká si a tak."
"Em..." Nejistě jsem se na ní podívala.
"Jsem tady, protože nastupuji na školu..."
"Na jakou?" Skočila mi do řeči.
"Na střední hudební."
Rozzářili se jí oči a na chvíli přestala přežvykovat žvýkačku.
"Tam jdu taky!"
Docela mě to překvapilo.
"Tak to je fajn, docela náhoda."
"To jo, tak pokračuj."
"No... je mi sedmnáct a docela ráda zpívám, hraji na flétnu, čtu, kreslím a... mám v oblibě házení nožů" To poslední jsem řekla trochu tišeji.
"Vážně? já miluji snad všechny sporty, včetně bojových, chvíli jsem se učila i šermovat. Když už jsme u toho. Je mi taky sedmnáct, miluji basket, běhání, hraní na klavír, zpěv a ježdění na koni. Občas také maluji. A co jsi třeba namalovala? Máš něco tady?" Vyptávala se mě.
Čirou náhodou jsem si něco vzala sebou. Chvíli jsem se hrabala v šuplíku a vyndala z něj desky. Beze slova si prohlížela mé díla a pak se zastavila u mého portrétu.

"Někdy vážně nechápu, jak ostatní dokážou nakreslit obličej..." Povzdychla si.
Asi další půl hodinu jsme se bavili o nás a o naší rodině. Přišla mi fajn, trochu víc egoistická, ale vtipná a nebojácná. Po té půlhodině nám někdo zaklepal na dveře. Lesya se zvedla a šla otevřít.
"Nari! Jdeme na prohlídku!" Křikla na mě přes rameno, na povel jsem se zvedla a šla k nim.
NamKyu s jeho bratrem nám ukazovali různé místnosti hotelu. Já i Lejsi, požádala mě, abych jí takhle říkala, jsme se obě zastavili u knihovny. Byla obrovská a plná zajímavé četby. Stoprocentně si budu pamatovat cestu sem a Lejsi stopro do posilovny. Hotel byl velký a prostorný. Nakonec jsme se seznámili s jejich malou sestřičkou a požádali nás, aby jsme se o ní někdy postarali.
"No jasně! Já sice děti moc nemusím, ale tohle je roztomilý." Sklonila se k holčičce celé v růžovým.
"Dle mého názoru není moc roztomilá, nelíbí se mi... A já se o ní vážně starat odmítám. Stejně bych jí neměla ráda."
"Já budu mít dost napilno, omlouvám se, ale nebudu se o ní moc starat." Snažila jsem se znít co nejvěrohodněji.
"Prosím tě. Budeme na stejné škole, hudba nás tolik zatěžovat nebude."
"Hudba?" Vmíchal se do rozhovoru NamJoon.
"Jop!" Potvrdila své slova Lejsi. "Střední hudební škola." Doplnila.
"Takže se tam uvidíme." S trochu zlým úsměvem dodal NamJoon.
"Wow! Ty tam chodíš taky?"
"Ano, a když budete v téhle škole, říkejte mi RapMonster, nebo Rapmon."
Lejsi přikývla a dala si ruku do kapsy u kalhot.
"Mně Lejsi!"
"Jen já nemám žádnou přezdívku" Pomyslela jsem si.
"Tak jo. Mám hlad." Lejsi se už dost uvolnila a chovala se jako doma.
Aspoň nebude problém si s ní najít kamarády.
"Večeře bude za chvíli, můžete počkat v jídelně."
Lejsi k němu natáhla ruku se vztyčeným palcem a usmála se. Vzala mě za zápěstí, otočila se a táhla mě do jídelny. Najedli jsme se a šli do svých pokojů, Lejsi před tím ještě šla zkontrolovat Kayna. Byla jsem vyčerpaná, ale něco mi nedovolilo spát. Pořád mě zarážela vzpomínka na dveře, které nám neukázal a na divnou auru tohohle domu. Nakonec jsem nějak usnula.

Pohled: SooJin

Probudila jsem se společně s budíkem. Nikdo nechce zaspat první den školy.
"SooJin! Co chceš k snídani?"
"Vajíčka!" Odpověděla jsem přes několik místností Yoongimu do kuchyně.
Vstala jsem z postele, ustlala jsem jí a nadýchla se ranního vzduchu. Musím říct, že brácha měl vážně krásnou vilu. Po všech ranních povinnostech jsem šla do jídelny za Sugou.
"Dobré ráno!" Pozdravila jsem.
"Dobré!" Odpověděl a začal se věnovat svému jídlu.
"Takže, ty jdeš v půl a já můžu až v celou?"
"Jo. První den by jste se měli jen seznámit se školou a rozvrhem, dostat uniformy, pár učebnic a potkat učitele."
Přikývla jsem s pusou plnou míchaných vajíček. Suga se po dojedení zvedl, vzal si brašnu a oblékal se.
"Tak se uvidíme ve škole. Čau!"
Slyšela jsem už jen dveře. V klidu jsem dojedla snídani a ještě na chvíli jsem se dívala na televizi. V pravý čas jsem vyrazila ke škole. Naštěstí měl brácha vilu blízko a tak jsem nemusela ani autobusem. Blížila jsem se k nemalé budově. Vypadala jak z filmu. S údivem jsem si prohlížela prostor kolem ní a její velkolepost. Když jsem byla blíž, viděla jsem dvě dívky a jednu starší osobu. První dívka, byla dost vysoká, byla opřená o zeď, měla na sobě černé tílko, ruce složený v kapsách volnějších kalhot a přežvykovala. Všimla jsem si že boty měla od Gucci. Vlasy měla na stranách vyholené a patka jí sahala až někam kousek pod ramena, měla je jasně blond. Díky tílku dost vynikaly její svaly a tetování na rameni, přesně jsem to neviděla, ale připadalo mi to jako pták. Její pohled patřil mně, měla výrazně zelené čočky a delší řasy. Neměla nic namalované, krom linek kolem očí. To jí přidávalo na nebezpečném a pronikavém pohledu. Když si všimla, že si jí prohlížím pohnula jedním koutkem úst do úsměvu. Vedle ní stála menší dívka, ale přesto vetší než já. Dívala se na starší paní a něco mlela. Vítr si pohrával s jejími rozpuštěnými hnědými vlasy. Měla pruhované černo-bílé triko a džíny. V očích vypadala ale stejně nespolečensky jako já, všimla jsem si jak těžce s dospělou mluví. Ta cool holka se na ní otočila a něco řekla. Náhle se na mě otočili všichni. Polkla jsem a přiblížila jsem se k nim.
"Tak tady jsi. Dobrá dívky, můžeme začít. Ale před tím vás seznámím. Tohle je Han Lesya," Ukázala na dívku s krátkými vlasy. "Toto Gyeon Nari," Dívka vedle ní se nevinně usmála. "Tohle je Min SooJin." Skončila představením mě.
Lesya ke mě přišla a nabídla mi potřesení ruky. Přijala jsem.
"Říkej mi Lejsi."
Bez náznaku stydlivosti jsem přikývla. Měla jsem hroznou trému a trochu strach z vysoké dívky, byla přeci jen vyšší jak Suga.
"Můžeme jít na prohlídku školy." Oznámila dospělá a provedla nás školou, prohlédli jsme si jen některé z mnoha učeben protože se všichni učili.
Nakonec jsme se zastavili u skříněk.
"Tady máte uniformy."
Položila každé z nás tmavě modrou uniformu se znakem do ruky, měla dvě části, sukni a triko s krátkým rukávem.
"Mohu?" Zhnuseně se dívala na uniformu Lejsi.
"Jistě."
"Mohla by jste mi prosím dát spíš kalhoty místo sukně?" Slušně požádala.
"Ale zajisté."
Dospělá vyměnila sukni za kalhoty a Lejsi se uklonila.
"A zde je váš rozvrh."
Rozdala nám nepřehledný kus papíru. Nikdo nic nenamítal, ale všichni jsme věděli, že si ho zpracujeme normálně. Po následné přednášce o škole jsme šli, už o přestávce, za učiteli. Cestou se na nás všichni otáčeli. Náhle jsme ale narazili na bandu kluků, ke kterým patřil i Suga.
"Ahoj SooJin!" Jen jsem přikývla na pozdrav, ale následně jsem nabourala do stojící Lejsi.
Ta se nárazem ani nepohnula, zatím co mě to odhodilo a spadla jsem.
"Jsi v pořádku?" Ihned se ke mně sehnula.
"Jo." Cítím, jak se červenám.
Lejsi se na tváři objevil úsměv od ucha k uchu a s jejími lícními kostmi vypadala dost směšně. Donutilo mě to se usmát. Lejsi se napřímila a podala mi ruku. Měla jsem co dělat, abych na ní dosáhla, myslím si, že si ze mě akorát dělá srandu. Přišel ke mě Suga a pomohl mi.
"Díky."
Suga se usmál.
"Jsem Min Yoongi, neboli Suga." Představil se.
"Han Lesya, neboli Lejsi, těší mě." Ohnula se do hluboké poklony s úsměvem na tváři.
Když se vzpřímila, zahleděla se na jednoho z party.
"Ahoj Rapmone."
Ten, jehož nazvala Rapmonem, jí ignoroval.
"Nevšímej si ho, nemá moc v lásce nováčky, odkud se znáte?"
Vedle Sugy se objevil o pár centimetrů větší hnědovlasí kluk.
"Bydlím v jeho hotelu, a ty jsi?"
"Ah.. Omlouvám se, mé jméno je Kim Taehyung. Říkej mi klidně jen Tae nebo V." Složil Lejsi menší poklonu a pohlédl na Sugu.
"Tohle jsou J-Hope, JungKook, Jin a Jimin, krom Jina a JungKooka chodíme do páťáku, Jin chodí do šesťáku a JungKook bude s vámi ve čtvrťáku."
Můj tep se zastavil při pohledu na Jimina. Měl pastelově růžové vlasy a dokonalý obličej.
"Já začnu chodit na tělocvik." Problesklo mi hlavou.
"Doufáme, že se s vámi ještě uvidíme."
Lejsi ukázala peace a ještě jednou probodla nejvyššího člena, tedy Rapmona. Jin za všechny přikývl a Tae na Lejsi ještě stačil mrknout, než se vzdálili.
"Tae měl sako a boty od Gucci." Jen tak mimochodem jsem podotkla.
Lejsi pohlédla na své boty a pokrčila rameny.
"Co s tím mám jako dělat?"
Radši jsem mlčela. Konečně jsme se seznámili s učiteli a mohli jsme jít domů. S holkami jsme si vyměnili čísla a facebook a odpojila jsem se od nich. Doma jsem si lehla a pustila jsem si hudbu. Někdy večer mi přišla zpráva.

"Sakra ségra... Já mám školu."
"To já taky!"
Stál nad mou postelí a rozespale mě probodával očima. Byl ale unaven, takže se nezmohl na nic jiného než máchnout rukou a jít do svého pokoje. Rozhodla jsem se jít spát brzy a tak jsem se převlékla do pyžama a schoulila jsem se do postele. Zanedlouho jsem usnula.

Beam! V první řadě: Díky za nápad na knihu Safira_Brisingr !
Tahle kniha by měla být bomba!!
U další (úžasné) kapitoly čuuuuuuus!!