Ahojky~

Pokračování lechtivých scén je tu! Nebudu vás od toho zdržovat, neboť jste se na ně jistě těšili, takže jdeme na to! Užijte si tohle počteníčko a připravte si ty kapesníky na utírání slin, je-li to nutné. *mrk mrk*

Zde vyjde následující upozornění: tuto kapitolu doporučuji minimálně pro 18+ aneb - já vás varovala!

Pěkné počteníčko~

•[XXXIX. Kapitola]• Noční sliby

Modroočko se ocitl zády v peřinách, na velké posteli s nebesy a okamžitě pokrčil obě nohy v kolenou. Netrpělivě se zavrtěl, v plicích mu docházel vzduch a skoro se nemohl nadechnout. Odtáhl se jako první a zaklonil hlavu. Hrudník orosený potem se mu rychle nadzvedával a klesal. Jeho milenec si další polibek nevynutil, spíš sjížděl rty dolů, zanechával za sebou mokrou cestičku, rukama mu mačkal obě stehna zároveň a zubama okusoval opálenou pokožku. Náležitou pozornost věnoval poskakujícímu ohryzku a spodní hraně čelisti. Nakonec skončil u ucha zalitého teplým odstínem rudé. Cítil z něj horko, které ho hřálo na rtech.

Pěkně se mu prohnul v zádech. Sic mírně, za to dost na to, aby se o sebe otřeli hrudníky. Ten Gaarův byl stále schovaný pod oblečením, tudíž za onu látku Naruto netrpělivě zatahal a oběma rukama chytil jejich spodní okraj s cílem mu přetáhnout košili přes hlavu. Měl na sobě ještě zpevněnou vyšívanou tuniku, ale tu si během dne sundal, což ocenil. Zbytečně ho to omezovalo. Sundal ji tedy staršímu mladíkovi z těla, na chvíli se tak od sebe museli odtáhnout a ostrovan se mu při té příležitosti zadíval do očí. V těch zelených smaragdech plála zdivočelá ohnivá jiskra.

Ještě aby ne, když měl pod sebou hotový poklad k pomilování. Zrak se mu zostřil a on na tváři nechal roztát spokojený úsměv. Neměl tušení, jak musely teď vypadat jeho oči, ale soudě Narutova překvapeného výrazu, už asi nebyly nadále tak jasně zelené.

Spatřil drobné, téměř nepostřehnutelné kapičky potu, jenž se třpytily na snědé kůži jako drobounké diamanty. Cítil údery silného, mladého srdce a to rostoucí vzrušení, včetně toho povědomého pachu s předzvěstí sexu. Upřímně se nemohl dočkat, až se pomilují, ale chtěl ještě chvíli počkat, prohlédnout si tu dokonalost a vychutnat si doušky jeho netrpělivosti. Nebyli spolu tak dlouho, proč to neprotáhnout?

Gaara s přimhouřenými víčky pozoroval jeho napuchlé, mokré rty, které si skousával. Přejel po nich špičkou palce a povšiml si, že měl nehty delší, než normálně: byly bílé, pevné a přitlačil s nimi na hranu čelisti. Přinutil tak plavovláska k záklonu a jeho krk při těžkém polku poskočil. Byl netrpělivý. Cítil to. Šelma v jeho mysli spokojeně vrněla jako kočka.

Sklonil se k němu a vrhnul se mu po rtech. Bral si je divoce a vášnivě, držel mu zakloněnou hlavu a cítil, jak mu zarýval své menší ruce a nehty do pevných zad. Doslova cítil, jak se pod jeho silou kůže roztrhla a vyvalila se z ní krev. Postihla ho krátká bolest, avšak to nebylo nic, na co by u něj nebyl zvyklý. Zavrčel do polibku a jako odplatu nasál jeho spodní ret, intenzivně bez ustání ho sál, než to dokončil kousnutím. Z ranky vyrašila krev a modroočko sebou ucukl do strany. Odtáhl své ruce a jednu si přiložil na prokouslý, oteklý ret. Byl trochu zaskočený. Nečekal u něj takovou razanci, ale chuť k sexu mu to nikterak neubíralo. Naopak. Dole to pnulo a šimralo povědomým sexuálním napětím. Proto se rozhodl zrychlit.

Svými horkými ústy pokračoval tam, kde skončil. Ochutnal každou malou část snědého krku. Vychutnával si ho a sám sobě stahoval poslední kus oblečení. Naruto si toho jasně všiml a celkem šikovně, (na svůj první pokus), zahákl palec u nohy za lem kožených kalhot a pomalu mu je s jeho asistencí úplně stáhl. Vycenil zuby v úsměv a jen co ten zbytečný kus látky zmizel z dosahu, roztouženě zavzdychal. Natiskli se na sebe tělo na tělo, tření kůže zvyšovalo napětí a oba srdeční tepy zněly v každém záhybu kůže.

Gaara jej oběma rukama uchopil pevně za zadek a zmáčkl. Zaculil se a zároveň mu jazykem kroužil po břichu, které se pod ním zatínalo a uvolňovalo. Moc se mu líbily ty zvuky, které vydával, jak se kroutil, roztahoval nohy, kňoural a škrábal... Sám byl zarudlý, horko mu proudilo tělem jako skutečný dračí oheň a o svém penisu nemluvě. S ním se netrpělivě otíral o jeho slabiny a tušil, že už to dlouho odkládat nemohl.

Pořádně si naslinil prsty. Věděl, že mohl využít olejíčky, jež tu měli k dispozicí, ale on o ně nestál. Už když k nim čichal prvně, se mu jejich vůně nelíbila a neuměl si představit, kdyby ten smrad zastřel Narutův pach. Zvláště pak v takové situaci.

Za doprovodu princových slastných vzdechů a rozrušeného chraptění, do něj vstoupil prvním prstem. Udělal to rychle, ani mu nedal vědět a hodně ho překvapil. Zaslechl, jak ze sebe vyrazil překvapený výjek a pak se tam dole pokoušel uvolnit. Ze sekundy na sekundu se napnul a všechno to uvolnění bylo najednou to tam. To ostrovana přinutilo se zarazit a podívat se mu do tváře.

Modroočko s pootevřenými ústy rozdýchával to horko v těle. Hlavu měl odvrácenou ke straně, víčka se mu třepala a oči měl skelné, jakoby snad neměl daleko od pláče. Nehty nervózně zarýval do přikrývky pod sebou a jaksi ztratil sílu do nohou, které položil volně na matraci. Cítil druhé, chlapecké tělo, které se nad ním nahnulo a na opálené tváři jej polechtaly krátké pramínky rudých vlasů. Chtěl ho uvolnit oblíbenými polibky na krku a rameni, což plavovlásek ocenil přitulením. Přitiskl svá stehna na jeho boky a nechal lechtivý pot stékat po pokožce.

Naruto zhluboka nasál tu dokonalou, exotickou vůni, jež dodávala pocit bezpečí. Prsty vjel do červených kadeří a rozcuchal mu je ještě víc. Pevně k sobě přitiskl víčka a nechal se laskat a pečovat o sebe. Chvílemi mu myslí vyplouvaly na povrch vzpomínky na Saie. To, jak ho škrtil, jak si ho bral násilím a on se zuřivě bránil zuby nehty. Ne, že by ho zastavil v tom, co dělal.

Slastně zavzdychal, když v sobě konečně pocítil prst. Cítil se dost uvolněný a to prázdno nedokázal vyplnit jen jeden prst. Naléhavě se natáhl po jeho zápěstí.

"Přidej," zachraptěl blonďák potichu, tak jak mu to hlas dovolal a následně nechal z úst ujít úlevný sten.

Zaklonil hlavu, užíval si přítomnost horkého jazyka, pevného těla nad sebou a dvěma prsty ve vlastním rektu. Už to nebylo tak nepříjemné, ani to netahalo a nedřelo. Už už se mu břichem rozléhal šimravý pocit, avšak on se včas odtáhl a jemně strčil do Gaarova ramene. Nechtěl se udělat dřív než do něj vstoupí. Takhle jejich společnou noc začít nechtěl.

"Děje se něco?" ptal se s krátkým zaražením a zadíval se mu do obličeje.

Zlatovlasý chlapec byl celý rudý, zpocený a rozcuchaný. Opálený hrudník se mu rychle nadzvedával a zase klesal, zatímco se krásně leskl potem... Třpytil se. A takhle vzrušený, vzdychající a rozpouštějící se pod jeho rukama byl opravdu krásný.

"Mmm... můžu... nahoru? Já myslím, že jsem připravený dost..." zrudl snad ještě víc, pokud to tedy šlo.

Ostrovan se musel v duchu zasmát. Ležel tu nahý na posteli, se vzrušeným penisem, už se několik dlouhých desítek minut mazlili, líbali a on se dovedl ještě víc červenat? I při této zcela normální žádosti? Starší mladík pochopil rychle. Smysly mu říkaly, jak byl princ netrpělivý a určitě nebude chtít zůstat jen hloupě ležet na zádech...

"Chceš si zajezdit?" zavrněl s neskrývaným úsměvem - nemohl si pomoci, tohle se mu líbilo.

Dostalo se mu přikývnutí a se skousnutým rtem opatrně vytáhl prsty z jeho konečníku. Sám se chvěl vzrušením a při pomyšlení, že si na něm zajezdí.... Málem se neovládl a chtěl hodně rychle vyměnit jejich pozice. Naruto naštěstí nemeškal. S neuvěřitelnou ladností se posadil, krátce jej líbl na opuchlé rty a nechal ho lehnout na záda, až poté mu usedl obkročmo na břicho.

Trochu se nadzvedl, rukou vyhledal ten tvrdý sval a začal na něj pomalu dosedávat. Ruce milence ho uchopily za zadek, avšak nijak ho nenutil zrychlit. Všiml si, že při dosedávání zatínal zuby, potichu sykal a u koutků očí se objevily slzy. Přesto pokračoval, dokud nedosedl a dlaně zapřel o Gaarovo břicho. Zadýchaně si sfoukl blonďatý pramínek z výhledu a koutky mu zacukaly v letmý úsměv. Hlavou mu projela jedna myšlenka: Konečně...

Rudovláskovi se ve tváři rozlila spokojená grimasa. Barva jinak bledé tváře by mohla konkurovat přírodní barvě vlasů. Svaly se mu pod kůží napínaly a normální lidské oči se leskly chtíčem. Ty dračí prozatím zmizely, leč divoké plamínky v nich druhorozený následník snadno zahlédl.

Pomalu zakroutil pánví, trochu zkřivil mimické svaly v návalu bolesti, protože to uvnitř tahalo a nepříjemně dloubalo. I tak se částečně rozpohyboval. Pohyboval se v kruzích, zatímco bolest odeznívala a nahrazovala ji rozkoš. Víčka se mu chvěla, stékal přes ně pot a měl pocit, že cítil žalud penisu až v žaludku, kdyby to bylo možné.

Brzy přešel z krouživých pohybů do vysedávání. Pořád to bolelo, avšak zároveň to poskytovalo slast a skutečný pocit spojení. Nedrželi se zpátky. Pro staršího mladíka to bylo skvělé. Dopadala na něj celá Narutova váha, tudíž to byl daleko intenzivnější zážitek. Jakoby se do něj dostával hlouběji. Pulzujícím mužstvím se otíral o jeho vlhké, úzké stěny s vyšší a vyšší razancí. Za chvíli dojde k vrcholu. Věděl to. Stačilo se zaposlouchat do sonáty nadržených, chraplavých stenů a věnovat se tomu úžasně úzkému zadečku.

Hlasitě oddechoval, sténal, ani se nestačil nijak krotit. Zrakem bloudil po dokonalé tváři nad sebou a zastavil se u princových rtů. Přímo vyzývaly a lákaly k polibkům, tudíž se náhle posadil a přiblížil se tváří k zaskočenému mladíkovi. Ten na moment přestal vysedávat, aby s ním hned na to spojil rty ve vášnivých polibcích. Gaara si jeho ústa bral lačně a naléhavě a jeho protějšek mu na tuto výzvu krásně odpovídal, přičemž se zase dal do sexuálních pohybů. Navýšil tempo, tentokrát mu zezdola pomáhal milenec a on ho objal kolem ramen. V hlavě měl prázdno, nepřemýšlel nad ničím jiným, než nad orgasmem. V uších mu tepalo, chvění a šimrání ve slabinách přestoupilo dál a mladší z dvojice s vysokým hlasem ejakuloval. Z jednoho oka mu vytryskla slza úlevy, avšak zespod pořád cítil to zatraceně skvělé, slastné dloubání, což jej nutilo opustit polibek, zvrátit hlavu a pomalu polokřikem vyjadřovat rozkoš, jež se mu valila tělem a svaly jako horké magma. Svíral se kolem milencova penisu a tím mu rychle dopomohl k vyvrcholení.

Modroočko cítil svoje teplé semeno, jak mu pomalu stékalo po břiše a kradmými pohyby ho rozmazával i po Gaarovi. Objal jej kolem ramen, nechal si jeho zpocený obličej schovaný v rameni a pozvolna se nadzvedl, aby ze sebe dostal změklý penis. Spolu s ním vytekla ven i část nadílky a lechtala na orosené pokožce.

Oba se rozdýchávali orgasmickou křeč, a až pak se pomalu položili do peřin, čelem k sobě a propletenýma rukama. Naruto pro tu druhou zvolil pohodlnější polohu. Za celou dobu si na ni nemusel skoro stěžovat. V tom návalu vzrušení na ni téměř nemyslel, dokonce ho neomezovala.

"Ještě nejsem unavený na spaní," zašeptal polohlasem opálený mladík a nosem se otřel o ten druhý, který měl přímo před sebou.

"Ani já... Ale určitě jsi v pořádku? Ta ruka tě musí bolet a ten tvůj zásek ještě než jsme začali..." zamumlal starostlivě Gaara hlubším tónem.

"Ne, ruka je v pořádku, ani ji necítím a... tamto... to, neřeš. Jen... jsem si něco vybavil. Díky tobě je to však pryč."

Já ho vážně zabiju, pomyslel si ještě ostrovan, než se k plavovláskovi naklonil a dlouze ho políbil. Jistě měl v hloubi mysli ty zlé vzpomínky, avšak on by rád dostal pryč úplně. A zabije toho, kdo mu to způsobil...

Zaujal pozici nad ním, zapřel dlaně vedle princovi hlavy a nechal se jím obejmout kolem ramen a krku. Vtěsnal se mezi jeho nohy, přitiskl se tělem na stále mokrá, zpocená stehna a celými dlaněmi ho pohladil od nohou, přes břicho, až po hrudník. Naruto pod ním potichu vzdychal, kníkal, vydával moc roztomilé a vzrušené zvuky, které nemohl ignorovat. Zatahal ho za vlasy, zaklonil mu hlavu a určoval si tempo polibků, které s radostí opětoval.

Namikaze zatím necítil tolik vzrušení jako dnes. Každý jeden dotek byl ten nejerotičtější a toužil po dalších. Všiml si, jak na něj občas vyvíjel sílu nebo tlačil na určitá místa, avšak právě to mu dávalo chuť a pocit, že skutečně žil, že se to dělo, že to nebyl sen. Miloval to. Miloval jeho. Zatraceně moc ho miloval. Děkoval mizerným nebesům za jeho nalezení.

Téměř vykřikl, když ho v sobě zase ucítil. Pověsil se mu za krk, nazvedl se, aby byl blíže a otírali se o sebe zpocenými hrudníky. Srdce jim tloukla jako o závod, jejich dechy o sebe navzájem narážely, poty se mísily...

Gaara si jeho pánev přitáhl blíž a navýšil tempo přírazů. Musel si ho přidržet za boky, neboť mu kvůli mokré kůži klouzal. Opřel se o jeho opálené čelo, díval se mu do slastí stažené, červené tváře, na krásné, pootevřené rty, z nichž vykukovaly bílé zuby. Mohl by se snažit jakkoliv a nenalezl by nic krásnějšího. Dokonalost.

°•°•°

Naruto upřímně nepochopil, kam zmizely ty čtyři hodiny a proč už byla úplná tma, když se do intimností propadli sotva před chvílí, ačkoliv bylo pravdou, že se cítil jakoby uběhl několik dlouhých mil. Čas opravdu neřešil a těšil se veškeré pozornosti, kterou mu Gaara dával. Miloval to, nemohl se toho nabažit, dokonce se dozvěděl, že s jeho milým mluvil ten úchyl Jiraiya a dal mu nějaké typy a rady do postele. S ním si bude muset ještě promluvit.

Leželi tak vedle sebe nazí, zpocení a unavení. Jeden z dvojice rozhodně více, než ten druhý. Ani tak si nenechal příležitost pro hlazení svého jedinečného pokladu a pozorováním jeho těla. Blonďáček co chvíli otevíral unavené oči, ošíval se a z posledních sil se dokopal ke spokojenému úsměvu. V mozku se rozléval jakýsi podivný druh uvolňující drogy, kterou si sám vytvářel. Ani nepočítal kolikrát dosáhl orgasmu, anebo se cítil jako holka z nezvěstice. Soudě vykřičených hlasivek a otoku v krku o něm museli všichni vědět. Ráno si jistě něco vyslechne.

"Běž spát," poradil mu jemně drakoměnec a políbil jej na čelo.

"Nechci," nakrčil Naru nos a stiskl ho za ruku, "protože vím, že pokud teď usnu a pak se probudím, budeš pryč. Raději budu celou noc vzhůru abych tě pohlídal."

"Spánek pro tebe byl vždycky důležitý," namítl Gaara a věnoval mu další dlouhý polibek, tentokrát na tvář, kde měl trojici tenkých rýh.

"Teď ne. Teď jsi důležitý ty," hlesl a hlasitě polkl, načež se přisunul blíže a přitiskl se na něj.

"Slib, že se tam nevydáš, že zůstaneš se mnou. Slib, že až se ráno probudím, budeš tady," zašeptal unaveně Naruto.

Gaara tady dlouze zaváhal. Chtěl po něm něco, co nemohl splnit. I po tak dokonalé noci měl hlavu plnou starostí o království, které k němu nemělo vůbec žádné sympatie. Chtěl se tam vydat a zničit uchvatitele jednou pro vždy.

"Slibuju."

Lež. Ty tam musíš jít. Jinak se vrátí a připraví tě o něj...

Namikaze se usmál. Dosáhl svého. Mohl mu v klidu zabořit tvář do prsních svalů a dýchat jeho přirozenou vůni.

"Ještě nejdu spát. Ještě ne," zašeptal polohlasem, avšak víčka se mu klížila únavou.

Navzdory svým slovům princ brzy na to usnul. Konkrétně po pár sekundách, kdy se jej opravdu pevně držel. Ostrovan vydal hluboký povzdech, objal ho a zabořil nos do jeho zlatých vlasů. Do lidských očí se mu nalily slzy. Bylo mu smutno, že zalhal, ale rozhodl se tak a už nehodlal ustupovat. Postaví se tomu čelem. Zažene zrádce a pomůže Západnímu království se postavit na nohy.

"Miluju tě, nezapomeň na to."

°•°•°

Ráno udeřilo na druhorozeného následníka tvrdě. Jednak se probudil sám a druhak, jeho tělo po včerejších vášnivých aktivitách odmítalo splnit jakýkoliv příkaz.

"Kruci, to ne..." zašeptal modroočko ochraptěle, jakmile si povšiml, že místo vedle něj bylo dávno vychladlé a v komnatě pěkná zima.

Polil jej strach. Žaludek mu sevřela bezmoc a on zoufale zrakem pátral po své ložnici, zda ostrovan jen někde náhodou neseděl a nečekal na něj. Přeci nemohl odejít! Něco mu slíbil! Dal slib! Srdeční sval mu zběsile tloukl o hrudní koš, když vstával a neohrabaně se dostával do košile pohozené na zemi a následně si oblékl kalhoty. Podlaha ho příšerně studila a bolest v dolní části těla ho nutila se šetřit. Na chvíli si říkal, jestli to byl vůbec dobrý nápad, avšak po pár vteřinách nad tím jen mávnul rukou.

Ten lhář jeden! Přeci něco slíbil! Zarýval nehty do dlaní a odhodlal se ze sedu nakonec postavit. Skutečně to nebyl žádný med a několikrát dlouze zaúpěl bolestí. Nebyl jsem dost dobrý. Nepřinutil jsem ho zůstat. Můžu za to. Měl jsem mu to vymluvit... Pořád nad tím bloumal, litoval se, než se rozhodl provětrat hlavu na studený, ranní vzduch.

Možná jednám unáhleně... Nejspíš je jen venku... Uzavřené prostory nemá moc rád.

Vyšel na studené kachličky a sykl. Slunce dávno ztratilo svou sílu a do chodidel se mu zabodávaly studené jehličky. Přešel ke kamennému zábradlí, opřel o studený povrch obě dlaně a zhluboka se nadechl. Nepříjemný vítr nadouval jeho zlaté vlasy a ty se mu pletly do očí, a jak tak pátral zrakem po krajině, strnul. Něco upoutalo jeho pozornost a to jezdec odjíždějící na koni. Nezdálo se, že by někam spěchal, spíš zvolil klidnější tempo.

Narutovi se usadil v krku knedlík. Marně si nalhával, že šlo o prostého vojáka, nebo rytíře. Bohužel červeně zbarvené vlasy na hradě nikdo nikdy neměl. Nesnažil se uhánět s větrem o závod a možná to byl pro prince daleko bolestivější pohled. Čím déle ho měl na očích, tím bolestivější ostny omotávaly jeho srdce. Silně se kousl do spodního rtu, aby překonal onen rostoucí stesk a s ostrým nádechem zvedl dlaň nad hlavu. Nemohl ho zadržet. Nestihl by to včas.

Gaara se cítil špatně. Svědomí mu říkalo, že na něj měl počkat, zůstat u něj, co nejdéle to půjde. Od chvíle co vyjel se pokoušel neohlížet. Jeho lidská část by přicválala zpátky, jenomže ta dračí chtěla získat domov, který ji právem patřil. Proto jel na statném grošákovi pomalu. Kůň byl klidný a neměl problém jít pomalu, zvláště pak, když na hřbetě nesl nezkušeného pána, který se tomu teprve učil. Zvíře dostal od Kakashiho a právě jeho při východu slunce potkal u stájí a pomohl mu, i přes zjevný nesouhlas, koně ustrojit a vyjet.

Rozhodl se ještě jednou ohlédnout a podívat se za sebe, zda ho nikdo nepronásledoval. Delší dobu bylo ticho, otravná zima se mu zakusovala do oblečení a ten vítr byl taky děsný. Podíval se přes rameno za sebe a poté se podíval výš. Zrak se mu zostřil a on na balkoně poblíž vysoké věže spatřil stát Naruta. Jednu paži měl nahoře a vypadalo to jakoby mu mával. Sevřelo se mu hrdlo. Zvíře šlo poslušně dál a krajina kolem pozvolna ubíhala. Za chvíli už na něj nedohlédne ani on.

Pustil otěže, podržel si je v jedné ruce a také zvedl paži. Netušil, jestli se hněval, nebo byl smutný, anebo obojí. Příštích několik týdnů ho bude drtit vina tohoto rozhodnutí.