Hello there~

Odhalení pravé tváře vladaře bylo tu, lehké drama, krev a boj taky. Nuže, nyní si naše hrdličky trochu oddechnou a dopřejí klidné chvíle. Jsem až moc hodná a nechám je chvíli spolu, než no... je zase rozdělím... Muheh. Ale žádný strach! 

Mám pro vás připravenou docela pikantní... kapitolku, možná se mi to vejde i do té další to nevím, ale už je čas na nějaké to boy's love, no ne? *lenny face*

Ano ano, konečně se dočkáte pár erotických scén. Žádný hardcore, nad kterým by vám vypadly oči, to nebojte, ale připravte si aspoň ručník na sliny, díky. 

Následující rizika: žhavé scény, trochu toho GaaNaru smut a výskyt intimností. Bude to docela spicy a fruity. ~o~

Další rizika: nemusí to být dle vašeho gusta - každý má jiný chutě, každý má jiné informace a každý je jinak zkušený. *mrk mrk* 

Užijte si to! 

Přeji pěkné počtení~ :3

•[XXXVIII. Kapitola]• Být sami sebou

Uběhlo sotva dvanáct dní od odhalení skrytých nepřátel v hradě vydávajících se za hosty a věrné vazaly. Skutečnost, že v královském hradě přebýval drak v lidské podobě mnoho lidí hodně vyděsilo, avšak král všechny ubezpečil, že jim z jeho strany nehrozilo žádné ohrožení a rozhodl se před zraky měšťanů vložit do úplně cizího chlapce bezmeznou důvěru. Takovou, kterou si nezasloužil ani Sai. Delší dobu měl podezření, že žoldák vždycky půjde tam, kde bude lepší odměna a měl vlastně pravdu - žoldácká špína beze cti, studu a svědomí. Bez váhání pobil jeho muže a ještě mnohokrát předtím ublížil jeho nejmladšímu synovi.

Naruto se raději před nikým nezmiňoval, co se stalo na lodi, když ho Sai převážel, ale moc rád by ty vzpomínky jednou pro vždy vytěsnil. Často se budil s křikem nebo zpocený od hlavy, až k patě a vyděšený. Nesmírně se za to styděl a dlouho odmítal Gaarovu náruč, který byl po jeho boku, než svoji tvrdohlavost rozlouskl a začal si zase zvykat na jeho bezpečné objetí. 

Drakoměnec cítil nesmírnou radost, že mohli být konečně spolu, že ho mohl ochraňovat a stát při něm i navzdory vyhrocené, dusné atmosféře po celém hradě. Útok byl stále čerstvý a lidé mluvili...

Po Saiovi a jeho západokrálovských spojencích se prozatím slehla zem. Jakoby i sám žoldák zmizel z povrchu zemského, jenomže Naruto se bál toho, co pro ně měl nachystaného.

Drak každou noc nespokojeně vrčel a toužil se vydat do Západního království kvůli nejobávanější hrozbě, jenomže nedokázal za nic na světě opustit svůj poklad. Z drakova nerozhodného a uštvaného proudu myšlenek bolela měniče velmi často hlava. A to nebylo to jediné, z čeho jej bolela hlava...

Jiraiya jakoby si hrozící konflikt nepřipouštěl. S mladistvou veselostí neustále psal erotické romány, anebo maloval do sebe propletená, nahá těla dvou, či vícero milenců naráz. Jeho dobrá, rozverná nálada Minata trochu chlácholila, jenže někdy to bylo až příliš. Na zasedáních král potřeboval jeho letité zkušenosti, ne obrázky nahých těl. Jednou chudák nebohý Gaara udělal tu chybu, že se šel místo spaní projít do zahrad a tam se dostal s Poutníkem do křížku. Rozhovor, jenž se starším mužem následoval byl příjemný i nepříjemný zároveň. Důvod dalšího bolehlavu z přebytku informací byl tu.

Každopádně i přes všechny nové věci od úchylného spisovatele, se nedokázal zbavit pocitu, že ho něco táhlo domů, zpátky do jeho rodné země. Mohl požádat krále, aby Naruto cestoval s ním, ale tak velkému riziku jej nehodlal vystavit. Musel to učinit sám. Musel se vydat do Západního království a zbavit se Sasoriho dokud byl ještě oslabený. Byl příliš velké riziko a on věděl, čeho všeho byl ten zákeřný had plný nenávisti a zloby schopný. Dříve se ho zbavit nemohl. Byl moc malý, slabý, naivní, jenže tentokrát za ním přitáhne s dračím hněvem a odplatou.

"Opravdu to chceš? Odejít?" otočil se k napůl klečícímu mladíkovi překvapený Minato a nechápavě zamrkal. "A sám? Vydat se vstříc takovému nebezpečí může být smrtelné. I pro bytost jako ty."

"Musím to udělat," oponoval drakoměnec neoblomně. "Potřebuji abyste mě odsud nechal odejít. Chci jen koně, na kterém bych se dostal do přístavu a pak odpluji přes moře. Pokud nepojedu, Sasori se vrátí a bude to horší, než jeho tehdejší chabý pokus o vaše sesazení."

Plavovlasý král sklopil pohled. Jeho rada mu radila, aby si tak mocného spojence drželi při sobě, aby jej využili pro blížící se střet s žoldáky. S drakem v zádech by měli obrovskou výhodu. Každá říše by se před nimi nyní třásla strachy. Drby se po světě říší rychle. Stejně rychle jako požár.

"Mé svolení nepotřebuješ. Nejsi vězeň, ale svým lidem oznámím, aby tě nechali projít," vydechl nakonec modrooký král a mladík k němu zvedl děkovný pohled, "ale Narutovi to oznámíš sám. Budeš potřebovat i jeho svolení."

"Chci odejít hned zítra. Za rozbřesku slunce," polkl obtížně. To se Narutovi rozhodně líbit nebude.

Tak náhle? Minato nečekal jeho odchod tak brzy. Nu, třeba to bylo dobře. Než rada stačí učinit nějaké radikální rozkazy v jeho zadržení, bude dávno pryč, jenže... co Naruto? Ten ho jen tak nepustí. Unaveně si promnul oči a povzdechl si. Dnes pracoval od rána, celý den intenzivně plánoval a konečně se blížil požehnaný západ slunce, konec dne plného stresu kvůli nebezpečí.

"Je to tvé rozhodnutí," pronesl nakonec.

Gaara kývnul a postavil se. Král ho propustil a on se vydal ze sálu pryč. Jakmile za ním zapadly dveře, zhluboka nasál vzduch do plic a krom kyselého pachu stráží stojících u dveří, zacítil ještě něco. Svěsil hlavu a zadíval se na popraskanou podlahu, kterou ještě ani zdaleka nestihli opravit. Celkově byl jeho vinou hrad v rekonstrukci.

"Co všechno jsi slyšel?"

Otázka byla kladená druhorozenému princi, který se vynořil z malých, nenápadných dveří pro služebnictvo. V obličeji se mu prohnal krátký hněv a po něm ublížení. Prošel kolem nehnutých vojáků, vzal staršího mladíka za ruku a spolu s ním se rozešel chodbou.

"Všechno. Takže opravdu je to tak? Hodláš odejít? A mně jsi to hodlal říct kdy? Až ráno, kdy se probudím, anebo ses mi chystal napsat a poslat dopis po tom, co bys byl tisíce mil odsud?" nakrčil Naruto nespokojeně nos a pevně stiskl jeho ruku. 

Drakoměnec se zahanbeně podíval do strany a jak tak míjeli povědomé zdi a sloupy, jeho nervozita a zodpovědnost postavit se svému rozhodnutí, rostla. Princ se zastavil u vysokých, dvoukřídlých dveří s hladkým povrchem a stříbrným zdobením do svých komnat a poslal oba strážné pryč. Nechtěl, aby jejich případnou hádku slyšel ještě někdo a pak o tom štěbetal každý sloužící. Ti, ač neradi, museli vyplnit jeho příkaz.

Gaara se obrátil k rozčilenému princi čelem. Měl plné právo se na něj zlobit. Upřímně nad tímto nápadem přemýšlel už od doby, co mu Sasori zmizel z očí. Tak zoufale moc chtěl popadnout koně a vyjet za ním. Bohužel si to nedovolil už kvůli Narutovi, který byl vážně zraněný a odmítal ho opustit, dokud se nevyléčí.

V hlavní komnatě už byly všude rozsvěcené svícny, neboť na Narutově straně bývala brzy tma. Za to tu slunce ráno vstávalo dříve. Mít komnaty na východní straně nebylo vždy tak úplně špatné. Blonďáček přešel ke stolu, aby si nalil trochu sladké šťávy a zalil tak hořkost na jazyku. Schválně se postavil zády ke Gaarovi, protože se nedokázal dívat na jeho štěněčí pohled. Měl pro něj zatracenou slabost.

"Omlouvám se. Měl jsem se s tebou poradit, ale musíš chápat, že už konečně vím, co je zač a chci ho zastavit. Nedovolím, aby zničil tebe a tvoji rodinu. Další království už nezíská. Znovu už ne," promluvil ostrovan potichu.

Modroočko přimhouřil víčka. Nechtěl ho nechat odejít. I těch pár týdnů bez něj, kdy myslel, že se utopil na dně Podivného moře, bylo trýznivých. Bál se o něj. V noci polykal slzy a strádání. Nedokázal se přes něj přenést a doufal v jeho návrat. Nyní ho tu měl. A pro co? Aby se hnal za pomstou? Na chvíli ho zamrzelo, že se jeho paměť vrátila.

"Jsi vlastně taky urozené krve. Nepotřebuješ můj souhlas," zabublal ublíženě princ, snažíce se po něm neohlédnout, protože přesně cítil jeho rozrušený pohled zabodávající se mu do zátylku.

Starší mladík si povzdechl. Sebral odvahu a dovolil k němu opatrně zezadu přistoupit. Vzal ho za boky a jemně se přitáhl k jeho zlaté kštici, do které zabořil nos a požitkářky zavřel oči. Zbožňoval jeho vůni. Drak v jeho nitru pokojně vrněl jako kotě, což byl podivný, nespecifický zvuk a Gaara by se tomu nejraději zasmál.

"Věř mi, že není nic, čemu bych se vyhnul raději, ale udělat to musím. Je to nebezpečný protivník a musím ho zastavit. Slibuju, že dám pozor, že se vrátím," zašeptal sametovým tónem a pomalu sjel nosem po plavých, krátce zastřižených pramenech, ke snědému krku, na kterém vyskákala husí kůže. Usmál se nad jeho roztomilou reakcí a posunul dlaně, spojujíce je na jeho břichu.

Páteří mladšího mladíka projel mrazík. Donutil se zvednout bradu a trochu odhalit krk. Rozrušeně polkl a odložil pohárek, jelikož tak nějak tušil, že tohle jen tak neskončí. Gaarův horký dech se mu rozbíhal po snědé pokožce, zvedal srdeční tep a chloupky po celém těle. Přiložil své dlaně na jeho, tu jednu opatrněji, než druhou, a uvolněně se o něj zezadu opřel. Bylo moc příjemné se nechat držet v náručí milovaného, nemít strach a myslet na něco hezkého. Momentálně možná na něco kapku nevhodného. Tím, jak mu nosem rejdil podél krku a rameni v něm vzbuzovalo žhavé vzpomínky na jeskyni. 

Pomalu se v jeho objetí otočil, postavil se mu tváří v tvář a upřel azurový zrak do toho jeho tyrkysového, dost zněžnělého a starostlivého. Rudovlásek jistě znal polohu jeho zranění a z toho důvodu mu opatrně, po hmatové paměti přejížděl po boku zahaleném v bílé košili a pozorně sledoval mimiky v Narutově tváři. Když zajel moc k ráně, cukl a pootevřel rty v tiché zaúpění. Všiml si, jak se napnutý modroočko opřel o stůl za sebou a polkem zadržel zbylé bolestivé výdechy. 

"Jak moc to bolí?" zašeptal starostlivě ostrovan a vrátil mozolovité ruce zpět na princovu tvář.

"Poprvé to bolelo víc, než dnes," vydechl opálený mladík a dal před sebe zlomenou ruku, náležitě ošetřenou a zavázanou, načež k ní na chvíli sjel pohledem, "ale tohle bolí o dost víc. Naše medička říká, že se naštěstí uzdravuji rychle."

Drakoměnec zvlnil rty v úsměv. Jeho dlaně zcela zakrývaly jeho načervenalé tvářičky a v duchu spokojeně zavrněl, když vrátil modrý, nevinný pohled naplněn věrností, k němu.

Pořád si tak trochu zvykal na svoje bývalé já, které se míchalo s jeho nynějším, stále myslícího na dračí ostrov a srdcem prahnoucím po místě bez lidí. Narodit se do šlechtické rodiny nebylo tak úplně zlé ani nijak omezující. Za těch dvanáct let života zažil to nejlepší, co ho mohlo potkat a pak ho toho zbavil muž s černou duší. Krvavý čarodějník, který jako parazit prospíval v jejich domově a zničil je. Sebral jim všechno a udělal z nich zrůdy.

Přesto se myslí upíral k tomu nejhezčímu pokladu před sebou. Chtěl ho opečovávat a starat se o něj. Nechtěl, aby přišel o ten živý lesk v safírových očích a radost ze života. Kvůli němu si toho tolik protrpěl a stejně z něj sálal silný cit, jenž se mu dmul v srdci a rozpínal se dál po těle. Nevěřil, že by drak mohl kdy milovat něco jiného, než drahokamy, zlato a brutalitu na lidech, ale teď se mu zdál pokornější a klidnější. Dokonce se ho nesnažil ovládnout a vynutit si přeměnu jako to bývalo kdykoliv předtím.

"Gaaro?" hlesl Nakikaze nesměle.

Delší dobu neřekl ani slovo, jen na něj hleděl s jistým druhem starostí, avšak i známou jiskřičkou divokosti, kterou u něj velmi často vídal, i když byl povahou klidný a vyrovnaný. To určitě dělal ten drak v něm.

Ostrovan zamrkal a pomalu sjel dlaněmi dolů na jeho teplý krk, přes prsa a velmi něžně na pas, kde je nechal položené. Pod jeho prsty se Narutova teplá kůže napnula v návalu bolesti. Sklopil k tomu zrak a vyhrnul část košile nahoru, ke vzorně zašité ráně, kterou způsobil Hidanův meč. Kůže byla zarudlá, v okolí citlivá na dotek a táhla se z ní silná vůně léčivých bylin rozdrcených do masti.

"Vydrž chvíli," zašeptal trochu zhrublým tónem, a jak tak začal klesat v kolenou, blonďáček zrudl a se zrychleným dechem pozoroval klesající rudou kštici.

Starší mladík přiblížil svoji tvář blíž, skoro ji přitiskl na odhalené, ploché břicho, přimhouřil oči a nakrčil nos kvůli přímému zápachu bylin. Cítil, že se Naruto opřel zezadu o stůl a jak se mu tělem rozeběhly všechny reakce. Dokonce by dal dračí křídlo za to, že slyšel, jak se mu břichem nesli motýlci.

Pousmál se. Přitiskl na něj růžové rty a slastně zavřel oči. Modroočko překvapeně zalapal po dechu a prsty zdravé ruky zaryl do hrany stolu. Nemohl si pomoci a přes ústa se roztáhl daleko širší úsměv. Přesto cíleně vyvolal pod víčky štiplavý tlak slané záplavy. Chvíli si vychutnával úžasnou vůni svého milence, spokojeně zamručel a prsty obou dlaní mu pomalu cestoval nízko po zádech a dolů ke stehnům. Jasně u něj zvyšoval touhou a určitě se nemohl dočkat, až tyhle tužby vyplní.

Posunul tvář více k pachu léčivých bylin, snažil se dostat trochu nad zašitou ránu přitiskl tvář těsně ke kůži, zatímco se v princově obličeji odrážel zmatek a velké překvapení. A to překvapení se zvýšilo, když ucítil na rozpálené pokožce cosi vlhkého a na jeho vkus studeného, co stékalo přímo na ránu a pak sebou silně škubnul, protože to hrozně zaštípalo.

"Promiň, netušil jsem, že se to stane," zamumlal k němu Gaara, letmo ho políbil, přitiskl víčka více k sobě a pevně ho objal kolem pasu.

Byl s drakem spojen natolik silně, že už i jeho lidské slzy dovedly vyléčit rány. Sice ho pak šíleně bolely oči, měl zaostřený zrak a na víčka to taky nebyl žádný med, avšak na utišení jeho bolesti to vydržel. Hlasitě vydechl a nosem nasál vzduch do plic. Rána se pěkně zacelovala, stehy byly pomalu vytlačeny z tkáně, až tam po náznaku meče skoro nic nezbylo. Jen zhojená, hebká pokožka, s dlouhou, téměř nepostřehnutelnou jizvičkou, tlustou sotva půl dětského palce.

"Už je to lepší?" zašeptal rudovlásek a zvedl bradu vzhůru.

Naruto přejel opálenou dlaní po uzdravené kůži a zazubil se. Jeho velký úsměv rozzářil celou tvář. Vycenil dokonalý, bílý chrup, který svítil jako právě spadlý sníh. Měl takovou radost, že ho přinutil se postavit a následně mu vlepil polibek na ústa.

"Že tys to udělal jen proto, aby ses nemusel krotit?" zachichoval se vesele, snažil se, aby to vyznělo skutečně jako vtip a dal mu ruce za krk.

Zelenooký se uchechtl také, zahnal zbytek slz a znovu oči otevřel. Po tváři mu stále zela mokrá stopa a on si ji rychle otřel. Pak uchopil jeho boky a pevně si ho přitáhl k sobě. Otřeli se o sebe pánví a Narutem projel typický vzrušující pocit. Pootevřel rty a zadíval se na ty druhé před sebou. Tolik je toužil zulíbat a nořit do nich ty své celou noc.

"Možná ano," usmál se též s chtivým plamínkem a nosem se otřel o jeho. Tak úmorně překonával touhu po jeho těle, jenže chtěl jejich společné chvíle udělat co nejdelším i bez milování.

"Tak," mlaskl už Namikaze netrpělivě, "mám začít první nebo..." odmlčel se a o vteřinu později se mu na ústa přitiskly Gaarovy rty.

Jejich horké polštářky do sebe přesně zapadávaly. Otíraly se o sebe a tím se rozžhavily, po dlouhé době bez delších doteků okamžitě opuchly. Do tváří obou milenců se připletly prstíky rudých pásků, které nejvíc zasáhly mladšího prince. Jeho menší tělo bylo natlačeno o hranu stolu, až to zabolelo, což ostrovan pochopil, dostal se rukama pod košili, silně uchopil rozpálené boky a nadzvedl si ho. Naruto na něj přepadl celou váhou, natiskl se na něj a pootevřel ústa v daleko hlubší a vášnivější polibek. Byl první z dvojice, kdo přejížděl jazykem po známých rtech a neodolatelnou chutí se jal olíznout i bradu a pod ním, přičemž drakoměnec potěšeně zavrněl.

Pousmál se, zaměřil azurový pohled zamlžený chtíčem zpět na známou tvář a vrátil se ke rtům. Krk mohl zlíbat později, teď chtěl jeho rty, ústa... Rudovlásek pootevřel rty a ihned z nich vyjel čilý sval. Z blonďákova hrdla se vydral ven sten, když mu vjel do úst a obkreslil celý vnitřek, zachytil jejich sladkou, podbízivou chuť a stáhl se k hradbám k zubům, kde odpočíval jeho jazyk. Zapletly se do sebe jako dva hadi soupeřící o dominanci. Gaara si svého milého lépe přechytil, neměl problém ho držet jednou rukou, tudíž tu druhou pozvedl a hned ji zabořil do plavých, rozcuchaných vlasů. Zašmátral prsty od ofiny po zátylek, kde je zabořil do konečků a zatáhl za ně. Silněji, než tolikrát předtím, dokonce mu tím dal hlavu na stranu, aby pronikl jazykem hlouběji do úst a získal větší dominanci, avšak jejich majitel odpověděl slastným stenem a větší naléhavostí pro tělesný kontakt. 

Naruto tlumeně zasténal do polibku, stiskl víčka k sobě a už už cítil povědomé pnutí a horko ve slabinách. Motýlci v břiše poplašeně poletovali, šimrali ho a vzrušení stoupalo. V mysli měl prázdno a toužil jen po něm. Jen po tom jediném. Potajmu doufal, že ho okouzlí natolik, že nebude chtít nikam odejít. Celkově byl ten nápad - postavit se Sasorimu sám a bez pomoci - naprosto šílený a on se rozhodl donutit ho jakýmikoliv prostředky k tomu, aby zde zůstal. Ano, zastyděl se za to, ale nedokázal ho pustit. Znovu ne.

Otřel se pánví o jeho břicho a málem se tím náhlým vzrušením zalkl. Do očí mu to vehnalo slzy. Už byl plně vzrušený a dál se v jeho objetí rozpouštěl jako máslo. Proto ho naléhavě zatahal za rudé vlasy, poté mu sjel zdravou rukou za záda a vyhrnul košili nahoru, přičemž je ztvrdlým obvazem pohladil. 

Ostrovan se zadýchaně odtáhl. Odpojil nitku slin, jež je spojovala a zůstal viset na tom dokonalém pohledu. Naruto s rozechvělými, pootevřenými rty, v nichž zmizela špička jazyka a měl je mokré od jeho slin. Ještě ke všemu ten zarudlý, napůl zasněný pohled s trochou té nevinnosti a jeho modré oči byly zastřeny mlhou vzrušení. Pohnul rukou, sevřel mu blonďaté pramínky a zaklonil mu hlavu, aby si podal jeho krk. Zaměřil plnou pozornost na vibrující ohryzek, přisál se na něj a vytvářel nové flíčky. Nelíbilo se mu, že tu nacházel žloutnoucí modřiny po posledním, nechtěném tělesném kontaktu s někým cizím a o něco drsněji je překryl těmi svými, stejně jako minule. Princ zvládl jen lapat po dechu a hlasitě sténat. Sotva mezi rty vyslovil kloudného slova, avšak na pár takových se přeci jen dostalo.

"G-Gaaro, prosím prosím, to- tohle... už nevydržím. Chci tě hned," dostal ze sebe rozechvělým hlasem a z přebytku toho vzrušení zakňučel.

Drakoměnec ho kousl do strany krku, flíčky na opálené kůži jen svítily a zbytečky slin se na světle svícnů zaleskly. Projel ho přimhouřeným pohledem a v duchu si pobaveně odfrkl nad jeho netrpělivostí. V očích mu zajiskřila radost a vášeň, načež ho postavil na nohy a dychtivým zrakem upřeným na jeho tváři ho bez větších problémů svlékl ze zcela zbytečných a omezujících šatů. 

Košile šla dolů snadno: rozvázal její vázání po bocích, uvolnil ji a přetáhl plavovláskovi přes hlavu. Poté sklopil pohled na jeho kožené kalhoty, rozvázal je a se skousnutým rtem je stáhl. Zbavil se jich. Slyšel, jak modroočko zachraptěl a netrpělivě zakňoural. Vyšel pánví dopředu a jeho vzrušený penis se otřel o látku před sebou. Nebylo to tak nepříjemné, jak čekal, ale už to bylo k uzoufání tvrdé a bolavé a blonďák zalapal po dechu, přičemž se mu vnutil do objetí. 

Ostrovan se usmál, skoro dostal mezi rty uchechtnutí a očima zapátral po jeho krásném, štíhlém těle. Nebylo to tak dlouho, co ho naposledy viděl bez oblečení, avšak skutečné milostné doteky zažil jen na ostrově. Ne tady. A na měkké posteli s vysokou matrací to jistě bude mít větší grády.