Ahojky~

Pokus o dokončení plánu B tak trochu selhal. Hidanovi se nepovedlo zabít krále díky rychlému zásahu královny, zatímco Kakashi s Nagatem a Jiraiyou odrazili útok podlého žoldáka a jeho mužů. Naruto je však zraněn a Gaara přímo zuří. Sasori doslova podcenil toho, čeho je drakoměnec schopný a bude muset změnit postupy obsazení hradu a zničení královské rodiny. Tak sympatický a pěkný chlapík, a takový lotr to je!

Tak... kdo to čekal? Nestyďte se a pochlubte se! :D Ráda si přečtu vaše názory. *Mrk mrk*

Budeme pokračovat! Nechci vás nijak zdržovat, protože tohle ještě neskončilo!

Pěkné počteníčko~

•[XXXVII. Kapitola]• Prolomení zdí

Po Sasoriho zákeřném kousku neměl nikdo šanci cokoliv spatřit. Ani Gaara, jehož oči normálně viděly i přes stěny černých jeskyní. Proto raději kryl zraněného prince vlastním tělem a pod dlaněmi cítil jeho zrychlený dech a neklidné srdce. V nose ho dráždila královská krev a on polykal vztek po velkých částech jako had. Musel se uklidnit. Pořád ho mohl vystrašit a nehodlal vladaři dokázat jeho pravdu.

V uších slyšel spěšné kroky a následně rychlý běh. Pachy nepřátel se pohybovaly a on se prudce obrátil za sebe. Mhouřil víčka a zahlédl, jak se velké, dvoukřídlé dveře sálu doširoka otevřely. Ne! Nesmí uniknout! Toužil se za ním rozběhnout a chytit ho. Byl tak blízko k odhalení pravdy o tom, kdo byl a nyní mu unikala z dosahu! Jenomže...

Naruto si křečovitě přitiskl dlaň k tělu, stiskl čelist, aby se skrze ústa nedostal další bolestivý hek a druhou dlaní, přesně tou zlomenou strčil do Gaary.

"Já to zvládnu," zvládl ze sebe potichu dostat a podíval se do divočelých, za to starostlivých očí. "Běž po něm. Dostaň ho," procedil nenávistně skrze zaťaté zuby.

Gaara rozhozeně zavrčel a nejprve se ohlédl za sebe, pak zpět na něj a zase za sebe. Dým ustával a sálem se rozezněly nové královy příkazy. Co měl dělat on? Cítil, jak mu Narutova horká, lepkavá krev stékala mezi prsty a jen velmi nerad ho pouštěl.

"Běž..." hlesl potichu a donutil se k úsměvu, "budu v pohodě, jasný? Ty ho musíš dostihnout, než uteče a způsobí další škody."

Drakoměnec spustil víčka a krátce přikývl. Měl pravdu. Teď měl jedinečnou šanci ho chytit. Pomalu pouštěl Narutův pas a jen, co se ujistil, že se udrží sám na nohou, odtáhl se. Snědý mladík se za ním ještě obrátil a beze studu ho políbil na rty. Ocenil, že se pro něj ostrovan sklonil a jemně ho uchopil za levou stranu tváře. Bylo to jen lehké otření o rty, avšak i to princi způsobilo mravenčení v břiše.

"Běž," zašeptal k němu znovu modroočko naléhavě a rudovlásek přikývl.

Potom se prudce odtáhl, otočil k němu zády a rozběhl se skrze sál vstříc nebezpečí.

Naruto vydechl, zatnul zuby a sklonil hlavu. Pozoroval svoji krev, jak kapala na zem a bál se pohnout, aby jí nevyteklo ještě víc. Někdo na něj mluvil, ale on to nevnímal. Cukl sebou, když ho někdo cizí chytil za rameno. Pořád byl napnutý a připravený se bránit. Naštěstí šlo o jeho otce, který se starostlivě vyptával na jeho zranění a následně si ho přivinul k sobě na hruď.

"Kde je Nagato?" ptal se potichu plavovlásek a silou vůle potlačoval třas v těle.

Nemohl se tu sesypat jako chudinka! Musel se ovládat.

Minato ho pohladil po vlasech a tiše vydechl: "Je s Kakashim. Neboj, ten se o něj postará. Nikdo není tak schopný, aby Kakashiho porazil."

°•°•°

"Pořád můžeme pokračovat... Obrátíme tamější obyvatele proti králi a rozpoutáme občanskou válku. Vážně jsem do toho nechtěl tahat vesničany, ale bohužel," zakroutil Sasori hlavou a přes rty se mu prohnal zákeřný úsměv.

"Co ten kluk? Co ten drak?!" vypálil na něj Hidan zamračeně a co chvíli se ohlížel, neboť na každém kroky slyšel šum křídel.

"Použiju na něj svoji magii. Draci jsou vůči Krvavé magii bezmocní a přestaň se mě ptát na hloupé otázky!" zavrčel netrpělivě.

Rychle unikali chodbou k východu s pocitem, že je neměl kdo zadržet, jelikož žoldáci jistě odvedli dobrou práci. To sice ano, ale postavili se do cesty nejsilnějšímu generálovi na světě. A setkání s ním přežil jen málokdo...

Naproti mužům vyšel vpřed Sai. Držel se za rameno a po celé paži mu řinula jeho vlastní krev. Ve tváři měl čirý hněv a v očích se blyštěla nenávist. Vyšel sám, bez svých žoldáků a beze zbraně.

"Co se sakra stalo?!" vřískl Hidan a všichni se zastavili.

"Kakashi," vrčel mladý žoldák a vyplivl do strany krev nahromaděnou v ústech, spolu se slinami. "Pobil s následníkem moje muže a pak přišel Poutník. Měl jsem za to, že dostal ten jed!"

Sasori zatnul čelistní svaly a prudce rozdýchával vztek. Takže přišli o většinu žoldáků. Další by se sem dostali za několik dní a to bylo moc pozdě. Potřeboval získat víc lidí.

"Říkal jsem, že ho máte zastihnout nepřipraveného!"

"Nestačili jsme odklidit těla! Zaútočili jste v nepravý čas!"

"Neschopný lejna," ulevil si vladař a ze vzteku vlepil Saiovi facku. "Jste naprosto k ničemu! A zrovna tys chtěl být moje válečná pěst?! Ha! Budeš rád, když ti dovolím nechat si to královský štěně jako mazlíčka! Jestli ho teda hned po rituálu nezabiju!"

Sai se chystal mu ránu oplatit, avšak brzy na to k nim dolehla trojice uspěchaných kroků. Generál je dohnal. Obrátil se za sebe a měl pravdu. Nemilosrdný bojovník, rozčilený princ a velmi nebezpečný spisovatel, jenž zvládl odstranit z cesty několik jeho lidí a statečně bránil svého dlouholetého přítele před zbylými nepřáteli.

"To se vážně nedokážeš postarat o jednoho chlapa?" nevěřil Hidan a se sebejistým úsměvem tasil meč.

"Porušili jste zákony! Složte meče!" křikl po nich Nagato v uctivé vzdálenosti a setřel si z pravé tváře cizí krev.

"Pojď si pro něj, chlapče!" zvolal Hidan a ostatní po jeho vzoru vytáhli již použité zbraně.

Sasori nasál vzduch do plic a chystal se vyřknout další kouzlo, které by jim dopomohlo k úniku z hradu, avšak za nimi zazněly další zrychlené kroky a chodbou se rozezněl hlas: "Sasori!"

Červenovlasý muž se pomalu obrátil a pokynul svým lidem k rozestoupení. Jeho zájem o generála, neobyčejného spisovatele a následníka opadl hned jakmile zaslechl Gaaru. Ten rozčileně funěl, zklidňoval dech a kůži měl do zlatova rozzářenou plamenem. Za jeho zády se objevil stín obrovských, blanitých křídel. Vladař zvlnil rty v úsměv - k překvapení všech, kteří u něj stáli - a udělal pár kroků směrem k drakoměnci. Beze strachu, emocí...

"Vida, už ses s ním pěkně sžil. Čekal bych, že se to stane dřív. Už jako děcko jsi měl potenciál," odmlčel se a následně se mu zadíval hluboko do očí, s cílem v něm probudit dávnou minulost. "Měl jsem tě tehdy zabít. Ne poslat pryč, ale kdo mohl čekat, že tu pitomou bouři přežiješ a vyškrábeš se na ostrov? Tohle byla moje životní chyba."

Takže ho znal ještě před ostrovem! Plazil se ve stínech kolem něj jako zmije a čekal na možnost ho uštknout. Drak v nitru vrčel, ukazoval rozlícení a cítil z něj touhu muže před sebou rozpárat. Jistě se toho za chvíli dočká, protože i přes Sasoriho intenzivní pohled vyšel vpřed.

"Pamatuješ si, jak jsi mě prosil na kolenou, abych tě nechal žít? Tak ubohý, malý fakan a já, nevím proč, změkl. 'Ooo, prosím pane, nechte mě žít, prosím,'" napodobil tenký dětský hlásek a prudce natáhl paži dopředu. "Chceš svoji minulost? Máš ji mít!"

Ostrovan učinil sotva dva kroky. Hlavou mu projel nesnesitelný proud bolesti. Vyvalil nelidské oči, klopýtl do strany a sklonil se. Před očima mu blikaly jednotlivé obrazy a on je nedokázal urovnat. A čím déle to trvalo, tím se bolest stupňovala, než se rozječel bolestí. Letmo si všiml, že vladař k němu natahoval ruku a kmital prsty, čímž ho dokonale ovládal. Nedokázal proti jeho vlivu nic. Bezmocně kvílel, drak uvnitř též spustil řev a rozhodl se prorvat na povrch.

Gaara se rozzářil jako právě zapálená pochodeň. Ze zad mu vyrazily kosti obalené masitými svaly a ty se protáhly. Mezi prodlouženými prsty vyrašily blány a lidské tělo se postupně měnilo v dračí. Křik smíšený se řevem neustupoval. Lidská kůže se škvařila, místo ní vyrostly tvrdé šupiny, objevily se čtyři nasvalené tlapy s dlouhými drápy a velikost se rapidně zvýšila. Hlava zůstala zakloněná směrem ke stropu, do kterého narazila a podél její strany vyjely z lebky dlouhé trny, které s těmi ostatními utvořily korunu. Proměnu dokončily dlouhé plamenné jazyky, které na místě spálily ty, kteří se nechránili, anebo neutekli dostatečně daleko.

Drak máchl křídly, zničil celý strop a rozbořil zdi po obou stranách. Slyšel výkřiky, cítil prach, jenž se mu dostal do nozder a sutiny se zřítily dolů. Celé hradní křídlo se v jedné minutě rozpadlo. Zeď byla stržena a z jedné strany umožnila nepřátelům útěk přes sutiny. Oheň plivající ještěr se nedokázal zbavit té strašné bolesti. Zhroutil se obřím tělem dovnitř hradu, který ještě víc zničil a na křídla mu napadaly velké kameny a suť. Hrdlo mu rozzářil plamen a on ho vypálil směrem do zničeného stropu.

Generál se byl nucen s následníkem a spisovatelem přesunout do nejdál a povedlo se jim tak přežít Gaarovu přeměnu. Sai, Sasori a Hidan bohužel také. Ti byli ochráněni ohnivzdorným kouzlem a následně uprchli skrze sutiny ven. Na zbylé vojáky vladař nebral pohled. Ty živé tam nechal a nad mrtvolami jen mávl rukou. Jeho prioritou bylo utéct a shromáždit síly. Nikdo je teď nemohl zadržet. Všichni utíkali od hroutících se zdí a dračího jekotu.

Gaara se pokusil draka uklidnit, přestože sám trpěl bolestí. Před očima mu tančily uvolněné vzpomínky jeho rodiny. Ve stínech minulosti spatřil i Sasoriho, který za nimi přišel jako dobrý přítel, jenže od jeho příchodu je stíhala jedna tragédie za druhou. Přišel o milovanou matku. Otec se ze žalu zbláznil. Drakoměnci milovali až moc a přetržení takového pouta ho stálo zdravý rozum. Jeho starší sestra zmizela a bratra i jeho uvěznili jejich vlastní lidé ve sklepení. Sasori je proti nim obrátil. Západňané přitom žili v bezpečí pod jejich křídly! To ten krvavý čaroděj otrávil jejich srdce nenávistí a poštval je na ně. Nikdy nezažil tolik strachu jako když mu hrozilo oběšení, protože jako druhorozený syn nebyl k ničemu potřebný. Šíleně se bál o svůj dětský život. Chtěl za otcem, bratrem, sestrou... Nechtěl být sám... Bál se toho muže...

Bude to v pořádku. Bude to pořádku. Bude... Uklidňoval sám sebe v duchu. Vzpomněl si na velké, ošklivé plavidlo, které ho mělo odvézt na sever, přímo do Ledových plání, kde měl být uvězněn. Zamkli ho v té nejhorší možné kajutě, spoutali všemi dostupnými řetězy a on s brekem volal po pomoci. Její jistá forma se k němu dostala... Na loď se přihnala bouře. Roztrhla plavidlo ve dví a malé dítě pomocí dračích sil uniklo. Pak přišly dlouhé hodiny paniky a topení, na pokraji všech sil překonával kruté vlny, než se konečně dostal na opuštěný ostrov.

Všechno vyplulo na povrch. Minulost se odhalila. Stěny se rozpadly a mladík po dlouhé době ucítil, jak z něj opadla velká nevědomost. Mlha v mysli se stáhla do ústraní a nechala mu vše odhalené.

Drak sebou přestal zmítal. Uklidnil se stejně jako člověk a opatrně ze svých křídel shodil popadané sutiny, kameny a šedivý prášek ze zdiva. Zvedl krk, otřepal jej a přední tlapou se opřel o hranu rozbité zdi. Zafuněl. Vyhnal z obřích plic prach a zadíval se žlutýma očima ven. Nenávistně pohlížel na prchající osoby a byl odhodlaný je dohnat. Zasyčel, stáhl křídla těsně ke hřbetu, ladně se protáhl mezi velkými kameny a vylezl z rozbitého otvoru. Doširoka roztáhl tlamu a zařval. Měl čistou mysl a věděl, co dál. Věděl, kdo byl nepřítel a kdo mu způsobil trápení.

Dostal se ven celý, ignoroval přeživší, kteří z něj nedokázali spustit uchvácený pohled a rozepjal široká, béžově, až zlatě zbarvená křídla k letu. Stačilo jedno ladné odražení od země a byl ve vzduchu. Ten mladík, jenž tu ještě před chvílí stál, se proměnil v obrovského, majestátního tvora budícího strach a hrůzu.

Jiraiya se pro sebe usmál a zavrtěl hlavou. Tak o tomhle se muselo něco napsat a on se toho s radostí ujme. Oprášil si z ramen nános prachu a ohlédl se na své dva společníky.

"Pojďte pomoct raněným. Minato už si rozhodne co s nimi," řekl a Kakashi se souhlasným pokýváním hlavou schoval meč.

Čtyřnohý titán se mezitím zbavil zbytku poprašku ze zdiva, jenž se za ním vznášel jako tenká, řídnoucí mlha, než tiše a klidně dopadl do trávy. Dračím zrakem zaznamenal, že se od prchající dvojice oddělil jeden tmavý kůň. Jistě šlo o černovlasého žoldáka, avšak toho si mohl podat později. Vycenil ostré tesáky a zuřivě máchnul křídly. Byl skoro nad nim. Slyšel vyděšené ržání koní, jejich splašené, vystrašené srdeční tepy a bušení kopyt o zeminu. Stačilo pouhých pár metrů a mohl ty dva chytit do spárů.

"Je tady!" křikl Hidan a jeho hlas překonal i silný nápor větru, kterému kvůli trysku čelili.

Nebyl tak hloupý, aby si myslel, že drakovi snad ujedou. Tady nebyla šance nikdy, ale ne nadarmo byl Sasori mistrem ve svém řemeslu. Podíval se po něm dost shovívavým pohledem, následně zaklonil hlavu a spatřil, jak se k nim snášel obrovský, písčitě zbarvený stín, jenž vrhal zlatavé odlesky. Koně byli netrpěliví, báli se a často vyhazovali. On se však zvládl udržet.

Uvázal otěže kolem hrušky sedla a zvedl ruce. S pomocí zlých sil vytvořil mezi dlaněmi mezeru, tu propojily praskající, silně nestabilní rudé jiskry, které se přesně vprostřed - mezi koňskýma ušima - nahromadily v klubko kroutící se energie. Tohle kouzlo bylo značně náročné a soustředit se s ním zároveň na jízdu pro něj byl obzvláště problém. Ovšem kdyby ho nevyprovokoval, mohl si cestu usnadnit. Semknul rty, kosti i svaly mu vibrovaly magií a každý koňský skok ho silně zaštípal v páteři. Čekal na vhodný okamžik, držel praskající energii a mhouřil víčka na přibližujícího se pána ostrova.

Ten se spustil dolů. Byl toho názoru, že tahle magie mu pranic neudělá, tudíž natáhl všechny čtyři nebezpečné tlapy poseté černými drápy pod sebe a s rozevřenou čelistí prudce zamířil dolů. A přesně kousek od cíle přišla rána. Střet té energie s pevným dračím brněním se rozlehl krajinou na desítky metrů. Nejbližší stromy se prohly v kmenech, některé se dokonce zlomily a suchá zem pod nimi popraskala. Oslepený drak pocítil zákeřný, štiplavý jazyk stoupající od nohou, přes hrudník, krk, až do mozku a křídel.

Celého zachvátila paralýza, stejně jako předtím u toho jedu ze škorpiona, svaly na křídlech mu ztuhly a on neobratně přistál na zemi. Přesně jako dráče, které se zrovna učilo létat a přitom sotva došláplo na všechny nožky. Drak vydal zvuk podobný zakňourání a ulehl na pravý bok. Rozrušeně funěl, rozehnával tak ve své blízkosti trávu a nenávistně pozoroval mizející cíl. Byl tak blízko!

"Pořád je to jen drak," zamumlal Sasori, promnul si ruce a nasál vytékající krev z nosu, "a ti se dají zkrotit, ať už jsou jakkoliv odolní."

Jeho strážce mlčky přikývl a oba pokračovali v útěku. Jejich plán nevyšel. Nynější síly byly rozprášeny a těch pár zmanipulovaných královských vojáků nestačilo.

Žlutooký titán bezradně svěsil křídla a na krátko se uvolnil. Paralýza a křeč s tím spojená, ustoupila. Pomalu nechal na povrch vyjít své lidské já a místo něj se pozvolna zjevila chlapecké tělo. Nejdřív od místa odlétávala hromada jisker a ty s větrem o závod mizely vysoko na nebi.

Gaara se prudce nadechl a posadil se. Chytil se za místo, kde mu tlouklo srdce, nepřestávaje hleděl dopředu. Siluety dvou koní dávno zmizely a jeho zahltily výčitky.

Co se to vlastně stalo? Na tuhle otázku mu byl drak schopen odpovědět. Ucítil to hned, jak Sasoriho uviděl poprvé. Mladík se zamračil nad tím, co mu ustrnulo v mysli - Krvavá magie. To jediné, co dovedlo jeho otce i draka v něm zkrotit a ovládnout. To jediné, čeho se draci na světě báli - Krvavých mágů a jejich umění. Proto je dračí plemeno nenávidělo a cíleně je vyhledávalo, aby je mohlo zabít. Nyní se jeden takový usadil v jeho domovině a naprosto ji otrávil svým vlivem.

Ostrovan se ještě dlouho díval dopředu, dokud nezaslechl dunění kopyt. To postupně zesilovalo, i zrychlené dechové frekvence jak koně, tak mladého člověka na jeho hřbetu. Vzduchem se k němu donesla povědomá vůně a on ji okamžitě poznal.

"Neměl bys tu být," hlesl hlubokým hlasem rudovlásek a sklopil pohled. "Unikl mi."

Naruto bez větších obtíží a s nezájmem o zranění sesedl z grošáka a došel až k němu, aby jej objal kolem krku. Zabořil mu tvář do rudých vlasů a děkoval nebesům, že byl v pořádku. Už jednou viděl, jak drak padal z nebe k zemi a ani dnes to nebyl hezký pohled. Vysíleně se sesunul k jeho boku. Hned po ošetření si vydupal koně a s jediným vojákem jako ochranou pelášil Gaarovým směrem.

"Můžeš pro mě něco slíbit?" zašeptal princ, se slzami na krajíčku a cítil, jak drakoměnec uvolnil ramena a natočil se tváří jeho směrem.

Pořád cítil, že jeho rány nebyly dostatečně zaceleny. Se staženým obočím se k němu přisunul a ochranitelsky ho objal. Měl ho chránit. Měl dávat větší pozor. Nikdy neměl lidem dovolit, aby ho vsadili do okovů.

"Už prosím nikdy nepadej z nebe. Nikdy," poprosil Naruto potichu a zraněnou rukou jej opatrně pohladil po vlasech.

Gaara zavřel oči a schoval mu obličej do ramene s tichou odpovědí: "Slibuju."