Zdravííím~

Po kratší pauze jsem tu s novou kapitolou. ^^ Také se ale musím přiznat, že zároveň dělám na jiném příběhu a tuto povídku jsem tak trochu vypustila. Nu, ale ode dneška se to mění! ^^ Mám v plánu ji do února dodělat a začít nový příběh - pokud chcete vědět o jaký půjde stačí mrknout na info knížku, která je na mém profilu - ještě k tomu vydám předběžné informace. ^^ Už teď se příběh chýlí ke konci a blíží se odhalení Sasoriho plánů proti koruně. Rozhodně to bude ještě zajímavé.

Všem čtenářům děkuji za trpělivost i vlídnost, kterou u tohoto příběhu máte a těším se na vaše komentáře. I kdyby byly kritické! Nebojte se mi napsat. ^^ Já zpětnou vazbu ocením. :3

Hezké počteníčko~

•[XXXIV. Kapitola]• Králův soud

Jen co na zem dopadl poslední kousek látky, která by je jakkoliv dělila, ocitl se majitel komnaty na zádech a pod váhou většího a silnějšího těla, které ho obdarovávalo samými vlhkými polibky. Světlovlásek byl velmi nedočkavý. Škrábal svého partnera do pevných svalů na zádech, odtáhl od sebe stehna a okamžitě za ním zkřížil štíhlé nohy. Vnímal Gaarovy horoucí dlaně, jež ho s péčí hladily, ochotně otevíral ústa pro větší prostor a sliny stékaly z koutků po bradě až na krk. Tam je rudovlásek následoval.

Aktivně kousal do holého krku, do toho se usmíval jako sluníčko a vrněl spokojeností. Narutovy ruce pro byly jako samet. Stačila mu jen jeho přítomnost, aby zahnal veškeré chmury. A ten sténající hlas! Myslel, že se jednoduše neudrží. Překonal zbývající vzdálenost, natiskl se na něj tělem a komnatou se ozvaly dva vzrušené hlasy. Jejich neukájené mokré údy se o sebe třely.

Naruto si přišel jako v sedmém nebi. Zvrátil hlavu dozadu, zajíkal se překvapením kvůli ostrým zubům, které si ho označily a přebyly tak Saiovy modřiny. Jen tohle bylo o poznání příjemnější a necítil se v jeho rukou jako hračka na pár použití.

Snědé prsty prozkoumávaly známé končiny, zajížděly k místům, kde se to nejlépe hodilo a třásly se přicházející slastí. Všechno se to dělo tak hrozně pomalu. Nejraději by se s ním okamžitě pomiloval. A potom znovu a znovu, než by na východě znovu vysvitlo slunce.

Modroočko zalapal po dechu, tiše zavrněl jméno svého milence, přivíral očka a vnímal bolestivé tření jejich mokrých penisů, které za chvíli vybuchnou vírem rozkoší... Rukama si ho nenasytně přivlastňoval, hladil záda, potom využil toho, že byl plně zábran do značení tmavých míst, sjel k jeho světlému a pevnému pozadí. Přejel přes boky a prsty namočil do čehosi lepkavého a hustéto. Strnul jako socha.

Rozevřel doširoka modré oči a zvedl ruku nad Gaarovu hlavu, aby si prohlédl prsty. Páteří mu projel mráz a v tu ránu ho přešla chuť jakkoliv pokračovat.

"Gaaro, ty krvácíš! A pořádně!" hekl vystrašeně plavovlásek, po chtíči v jeho hlase nebylo ani památky a starší mladík se od něj nerad odtáhl.

"Hojí se to," odvětil hlubokým hlasem, avšak nejistě polkl a nechal Naruta se posadit.

"Počkej," vyhrkl v panice a prudce se vyšvihl z postele.

Ani v nejmenším se to nehojilo. Vždyť té krve bylo tolik! A tekla dál! Při takovém zranění přestal mít chuť na nějaké radovánky. Jeho polovzrušený kamarád se musel uklidnit. Zhluboka se nadechl, aby získal klid a koncentraci, vylovil z pozlacené mísy pár kousků obvazu a uchopil džbán s vodou. S obojím se vrátil k posteli.

"Naru, budu v pohodě," usmál se slabě rudovlásek.

Jeho starost ho dojala a upřednostnil to před potěšením. Už dřív měl on starost o Narutovo zdraví, když se tehdy opil a v noci si užívali víc než bylo třeba. Nechtěl ho pak druhý den poranit.

Modroočko ho ignoroval, požádal ho, aby si lehl na záda a pak soustředěně očistil jeho ránu. Táhla se od stehna k boku a vypadalo to jakoby, teprve před pár minutami praskla. Kolem ní se rýsovaly tmavé žíly a kůže horce tepala.

"To ten oštěp," řekl Gaara nepřestávaje pozorovat jeho tvář. "Měl na sobě jed. Myslel jsem, že už budu v pořádku, ale zdá se, že mě bude trochu déle otravovat."

"Musí se to zašít," řekl princ potichu, překonal silný strach a chtěl se natáhnout pro oblečení že půjde někoho sehnat, jenomže starší mladík ho chytil za ruku.

"Jen mi to převaž a nech to. Zahojí se to samo."

"Ale měl bych jít pro medika," naléhal modroočko a stáhl starostlivě obočí.

"Naru, to je dobrý," zašeptal hlubokým podmanivým hlasem.

Zase slyšet zkráceninu vlastního jména z jeho úst bylo něco krásného. V břiše ho zašimralo a zalila jej vlna tepla. Začervenal se, souhlasně přikývl a udělal, oč ho požádal.

Rudá krev se dostala i na bílé prostěradlo a udělala tam pořádnou skvrnu. To se bude špatně čistit. Princ zalitoval služebné, které se s tom budou muset zítra vypořádat a oba se přesunuli na čistou část postele. Naruto zhasl všechny svíčky a bez jakéhokoliv oděvu si lehl vedle Gaary.

Princ mu ze zkušenostech z ostrova zkontroloval čelo. Hřálo o trochu víc, mléčnou tvář měl pokrytou potem a zelené oči se vyčerpáním zaleskly. Stáhl dlaň, položil si zlatovlasou hlavu na hrudník a nechal se obejmout. Za chvíli na to přes něj partner přehodil peřinu.

Stále tady byla ta touha po doteku a silně potlačený chtíč po chlapeckém těle, avšak strach u něj momentálně vedl. Nechtěl riskovat, že by se rána zhoršila.

Blaženě zavřel oči, uvolnil se a naslouchal zvukům tlukoucího srdce. Silná paže, jež ho držela si neodpustila a chytila ho za zadek. Zasmál se a plácl toho drzouna po rameni.

"Tohle mi chybělo," vydechl slastně druhorozený následník.

Jeho milenec souhlasil, přitáhl si jeho snědou ruku a políbil na klouby prstů. Scházela mu ta vůně a vřelé emoce. Letěl sem den a noc, aby vedle něj mohl opět být a ta cesta skutečně stála za to.

°•°•°

Už kdy se Poutník vypravil za králem, tak měl nemilé mínění, že šel příliš pozdě. Dlouhá cesta z pobřeží mu bohužel neumožnila přijít dřív a dost se podivil, když u Minatovi pracovny zahlédl stát vysokého muže s bílými vlasy sčesanými dozadu a oděv v nezvyklých šatech. U pasu mu visel krátký obouruční meč se širokou čepelí. Typické pro západ, jenž byl vyhlášen lodnictvím, kováním a draky.

Vysoký cizí muž s veselým úšklebkem promluvil: "Na procházky je trochu pozdě, dědo."

Jiraiya se ze srdce rozesmál. Po čase už mu takové vtipy přišly směšné a nezbývalo, než se pouze zasmát. Nemohl se přece zlobit a pískat na každého, kdo ho urazí kvůli věku.

"Zrovna jsem šel rozejít svoji prostatu, aby mě tolik netrápila a byla ohebná," řekl, když se dosmál a s vyceněnými zuby dodal: "Vás to jednoho dne potká taky. Už teď určitě máte problém s chozením na nočník."

Strážce u dveří se poněkud nakvašeně zamračil a položil dlaň na jílec meče. Postavil se proti staršímu muži čelem a hrdě zvedl bradu. Evidentně ho neznal a znát Poutníkovu pověst, jistě by se držel zpátky.

"Král je momentálně zaneprázdněn. Přijď po krmení holubů."

"Slabý pokus o vtip," kmitl muž rameny a udržoval si ten samý velký úsměv na obličeji, "ale opravdu musím nutně mluvit se svým bývalým učněm."

Tělesný strážce přistoupil o krok. Poutník se ani nepohnul. Letmo si prohlédl jeho vybavení a všiml si, že byl beze zbraní, oděn jako prostý člověk s tenkým pláštěm, dlouhým pánským kabátem a vysokými botami od bláta zvenku. Skoro se nelišil od běžných cestovatelů, které potkal.

"Teď je u krále můj pán. Přijď jindy."

Jiraiya odložil veškerou slušnost. Tak s tímhle to nemělo cenu. Nehodlal čekat, než jeho pán vykecá Minatovi díru do hlavy. Jednoduše strážce s mečem odstrčil hrubou silou a natáhl se po klice. Ten se po něm ohnal a už už tasil meč z pochvy, avšak dveře do pracovny se doširoka rozevřely, dva muži uvnitř překvapením pohlédli na narušitele a třetí odcházející jen nadzvedl obočí.

Poutník nasadil opět ten veliký úsměv, počastoval jím i právě odcházejícího Kakashiho a bez dovolení vstoupil dovnitř. Patřičně se uklonil a západokrálovský ochránce vztekle zafuněl.

"Jiraiyo? Už jsi zpět z cest?" zajímal se blonďatý král s radostí, jíž musel cíleně potlačit.

Akasuna se narovnal v zádech a přimhouřil oříškové oči. Jistě ho vyrušil uprostřed řeči.

"Chci si s tebou promluvit, Minato, tedy Výsosti," začal Poutník hovořit a otočil se ke dveřím, aby s dětinským úšklebkem na mladšího muže zavřel.

"Právě tu s králem něco řešíme..." ozval se nespokojeně Sasori.

"Myslím, že jsme již probrali vše. Děkuji za vaše rady," promluvil Namikaze.

Hnědoooký se ovládal, aby udržel tu falešnou klidnou masku porcelánové panenky, jíž nosil po celý život. Málokdo tak věděl, co měl skutečně v plánu. Rozhodně se odsud nechtěl nechat vyhnat. Musel vědět co mu chtěl v plánu říct.

"Bílý Poutník je prý pozoruhodný cestovatel," navázal na nové téma vladař a pokusil se o milý úsměv.

Jiraiya si odkašlal. "Říká se to, ale já se spíše preferuji jako nejlepší spisovatel."

A taky velký egoista, usmál se nenápadně Minato. Narovnal se ve svém pohodlném křesle vycpaného žíněmi a upřel na svého starého učitele modrý zrak.

"O čem se chceš bavit?" vyzval ho Narutův otec a kývl bradou.

Poutník se podrbal v hustých vlasech a na moment zaváhal. "O tom klukovi."

"To není kluk, ale démon v lidském těle," namítl Sasori ne zrovna příjemným tónem a svou pozornost obrátil na krále. "Nechat ho zavřít do podzemí pod hrad by byla nejlepší varianta."

"O lidech jako on toho vím docela dost a myslím, že když se upnou na něčí ochranu, tak je nic a nikdo neodradí," promlouval starý muž vševědoucně.

"Pak toho asi víte méně, než já."

"Drakoměnci nejsou nebezpeční."

"Ah," zvlnil vladař úzké rty do zlého úsměvu, "a proto jeden takový unesl syna královské rodiny. Tahle... rasa... nikdy nedokázala ovládat tu bestii, kterou mají od narození v sobě. To ona ovládá je. Mají blíže ke zvířatům, než k lidem."

"Dovolím si nesouhlasit," řekl nesmlouvaný Jiraiya.

Minato si vroucně povzdechl a promnul unavené oči. Vážně bylo pozdě a on chtěl tuto debatu co nejrychleji utnout. Dvůr od něj očekával odpovědi a způsob jakým potrestá únosce zůstal jen na něm. Bylo více než jasné, že musí začít jednat.

"Bude soud," promluvil nakonec a přerušil tak oba muže, kteří by se byli schopni přímo před ním pohádat. "Jestli je ten chlapec nebezpečný nebo ne, posoudím já sám. Prozatím se na něj budu dívat jako na někoho, kdo ohrozil mého syna a taky tak s ním budeme jednat. Dvůr ode mě očekává reakci a já nehodlám být k této věci laxní. Musí se to vyřešit."

Poutník musel souhlasit. Snad si král vezme jeho dnešní slova k srdce a bude spíše přihlížet k nim, než-li ke slovům, jež mu tloukal Sasori do hlavy.

°•°•°

Naruto měl pocit, že lepší ráno už mít nemohl. Jeho malý dráček v lidském těle poklidně spal stočený v klubíčku u jeho boku, občas nehlídaně ucukl, nebo hlasitě zafuněl. Jistě musel mít divočejší sny a princ zůstal poblíž dokud se neprobudil.

Opálenými prsty pročesával ty červené kadeře, sjížděl k tváři a hladil ji, než se opět vrátil k vlasům a u toho všeho se zářivě usmíval. Měl tak vynikající náladu, že ji nemohlo nic pokazit.

Vůbec nic, až na jeden menší zádrhel.

Na dveře princovi komnaty zabouchala královská garda. To už Gaara ze spaní vycítil něco moc špatného a vmžiku procitl do reality, v níž na sebe Naruto s obavami navlékal šaty a přes tlusté dveře se ptal o co šlo. Byl nucen jít otevřít a modrýma očkama nechápavě zamířil ke Kakashimu.

Šedovlásek s omluvným výrazem koukl na vlastní ruce, které držely volné okovy spojené tlustým řetězem. Za ním stáli snad všichni členové gardy. A všichni plně vyzbrojeni.

"Čím déle budeme čekat, tím to bude horší," pověděl Kakashi.

"Nic neprovedl. Zaručím se za něj," trval Naruto na svém a zamračil se.

"Bohužel. Já poslouchám jen tvého otce. Tebe nemohu," odvětil generál trochu lítostivě.

Zlatovlásek se hryzal do rtu, přes rameno se otočil na Gaaru, který se snažil nějak nasoukat do šatů, jež mu vybral a bylo mu ho líto. Chudák se nemohl přes své zranění pořádně obléct a při každém příliš prudkém pohybu zasykl od bolesti. Jak zvládne to, že jej potáhnou jako vězně přímo před krále?

"Nechte mě s ním promluvit. Řeknu mu co a jak," požádal princ.

"To nemohu, už v tento čas jdeme pozdě."

Ostatní členové gardy již nadále nedbali soukromí mladého prince a bez potíží vtrhli dovnitř, kde ihned zamířili pro jejich nezvaného hosta. Modroočko se pokoušel něco namítnout, zadržet je, avšak jeho učitel šermu ho chytl za rameno a rázně strhl ke straně. Mohl tak bezmocně sledovat, jak muži hrubě chytají dost nakvašeného drakoměnce a dávají mu na zápěstí pouta. To se mu nelíbilo...

Z lidského nosu vyšla hustá pára a oči se zbarvily do žluta. Místo hlubokého hlasu vyšlo zvířecí zavrčení a členové gardy znejistěli. Zbylí vojáci proti němu namířili kopí a byli připraveni kdykoliv zaútočit. Komnatou se rozeznělo nechutné skřípání tuhých nehtů přejíždějících o starý kov.

Namikaze od sebe Kakashiho odstrčil a protáhl se kolem mužů, kteří ho měli chránit. On nebojácně přišel až k té údajné příšeře a chytl ji za tváře, pod nimiž dřímal oheň.

"To nic. To nic... Teď se nesmíš rozčilovat. Vysvětlí se to, ano? Jen mi prosím věř. Věř mi. Budu pořád s tebou," šeptal k němu druhorozený tichá slůvka, sotva hýbal s rty, ale věděl, že citlivý sluch je zachytí jako nic.

Ostrovan ještě chvíli nespokojeně vrčel, kňoural a ošíval se, leč hlásek jeho pokladu ho přinutil zhluboka dýchat a zůstat v klidu - přesně tak, jak si přál. Uvolnil svaly, podřízeně sklonil hlavu a opřel se s ní čelem o Narutovo rameno. Ten ho musel ještě navíc obejmout kolem ramen a zašeptal mu ještě pár dalších uklidňujících slov.

Tohle nebylo ani trochu dobré a on to věděl. Oba v nitru tušili, že tohle ráno nepovede k ničemu jinému, než ke zpackanému dni plného obviňování, pomluv a cílenému útočení na královskou rodinu, která dovolila, aby pod její střechou mohl ulehnout neznámý cizinec a divoch z dračího ostrova.

V modrých duhovkách zablýsklo. Udělá všechno proto, aby se jeho milému nic nestalo.

°•°•°

V hlavním sále se shromáždili ti nejlepší muži ve zbroji i lovci. Stáli podél vysokých sloupů podpírající velkolepý klenutý strop osvětlen svícny, mlčeli a zlými pohledy mířenými na rudovlasého mladíka zkoušeli jeho trpělivost. Ten však ani necukl.

Bez mrknutí oka následoval své věznitele až k trůnu, na kterém byl usazený muž ve středních letech s vlasy jako slunečnice a očima modrýma jako pomněnky. On pro něj byl autorita.

Jak moc byli draci malicherní, tak moc byli oddaný a loajální. A pak zvláště v sobě měli zakořeněnou poslušnost ke královskému rodu.

Naruto se potichu postavil po levé straně trůnu, tedy na stranu své matky a nervózně zarýval nehty do pokožky. Takhle pod schody, skoro až u krále, měl skvělý přehled o všech v síni a dost ho překvapil zle se šklebící Sasori na otcově pravé straně. Obvykle tam stával Kakashi, anebo Jiraiya, jenže ten?

Stráže donutili Gaaru kleknout a těžký řetěz zachrastil o mramorovanou podlahu. Vězeň trochu svěsil ramena a beze strachu v tyrkysových očích sledoval krále této země. V nitru ho nikdy nezaplavoval tak zvláštní pocit jako dnes. Ani koutkem nezavadil o toho červenovlasého našeptávače. Jiskřivýma očima mířil pouze na něj.

Kushina kývla na svého manžela, vstala z křesla a sešla po schůdcích dolů ke svému mladšímu synovi. Na podporu jej vzala kolem ramen a počastovala ho lítostivým pohledem. Ne, že by si toho všiml. Princ celý napnutý pozoroval krále, jenž se postavil a shlédl na klečícího mladíka jako na skutečného zločince.

"Můžeme začít?" rozezněl se Minatův hlas sálem a všichni souhlasně zamručeli.