Zdravíím~ Přináším další část BD! <3

Právě mi začínají kouzelné zápočtové testy a první pokusy na sebe nenechají dlouho čekat, takže kapitolu vydávám již dnes~ ^^ Času je bohužel teď málo a upřímně se nemůžu dočkat, až to skončí. 

Drak se opět přihnal, aby nastolil svoji vládu a získal to, po čem z celého srdce touží. Sasori má plán, jak získat Naruta na svoji stranu a tak se rozhodne urychleně jednat - přeci nesnáší čekání, jenomže příchozí drak by mohl všechny věci zkomplikovat. Bude muset zasáhnout poněkud radikálněji.

Předem vás chci upozornit, že se v této kapitole vyskytne kratší erotická část, tak si to užijte~ 3:D

Hezké počteníčko a brzy na viděnou~

•[XXXI. Kapitola]• Pán ostrova

Obří stín se mihl nad těmi nejvyššími vrcholky věžiček téměř bez povšimnutí. Tichý lovec brázdil mlhou hustou jako pórková polévka a byl si vědom, že mu tohle skvělé krytí přihraje do plánu. Blanitá křídla pročísla vzduch a z hrdla vyšlo nespokojené zamručení. Ostrým zrakem, jenž se provrtával skrze mlhu nespatřil nikoho povědomého. Žádné zlaté vlasy ani modré oči, leč cítil ho. Věděl o něm. Před jeho citlivým čichem se neschová.

Přiletěl si pro něj.

Je tady... uvědomil si Naruto a využil nastalého zmatku, aby se prosmýkl ze strážní věže ven. K jeho údivu se mu zadařilo a okamžitě pelášil na západní brány. Potřeboval zjistit, kde se drak nacházel. V prsou mu vzrušeně bilo srdce, rychlostí blesku stoupal po dřevěných schodech vedoucí na horní cimbuří a nikdo neměl šanci ho zastavit. Ani nikdo nečekal, že by snad jejich princ naháněl draka, který ho kdysi unesl.

Ocitl se na prázdném cimbuří úzkého natolik, že by se tudy protáhl pouze jeden člověk a doteď hořící louče náhle zhasly. Naslouchal větru, varovným výkřikům mužů dole, než zaslechl něco moc povědomého - šustění dračích křídel.

Zářivě se usmál a zůstal stát. Zadíval se do mlhy a každou chvíli napnutě očekával jeho přílet. Přesně jako tehdy na lodi. Na chvíli se vítr ponořil do ticha a on poznal, že ho zaměřil. Stoupl si na špičky, opřel o kamenné hradby a zhluboka nasál vzduch do plic.

"Jsem tady," zašeptal jako tichou hudbu a náhle se mlha divoce rozestoupila.

Naruto se tváří v tvář ocitl svému dřívějšímu vězniteli. Žluté oko si ho prohlédlo od hlavy až k patě, z tlamy vyšlo hluboké zamručení a pozvolna mával velikými křídly, aby se udržel ve vzduchu na jednom místě.

"Jsem tak rád, že jsi v pořádku," řekl princ dojatě a šťastně se zasmál.

Měl takovou chuť k němu natáhnout paže a nechat se odnést. Oči se mu zaleskly, málem se samým štěstím rozplakal. Drak na něj hleděl stejně radostně. Nepochybně mu také scházel.

"Naruto!"

Mladík sebou ucukl a dračí hlava též. Narušitelem se stal Nagato, který neváhal a běžel pro svého bratra. Znovu ho nehodlal zklamat. Když ale spatřil velikost pána oblohy, přimrzl na místě.

"Nagato počkej! On nám neublíží! Není zlý!" vykřikl plavovlásek.

Nagato zesinavěl. Naposledy takto zaváhal před rokem. No a drak mu pak přímo před očima odnesl sourozence na ostrov, na němž celé dlouhé měsíce trpěl ve strachu a samotě. Bezmyšlenkovitě uchopil blonďáka za zápěstí a marně se jej pokoušel odtáhnout z dosahu té bestie.

"Počkej!" křikl Naruto znovu, jenomže pak si všiml skupinky lukostřelců dole uvnitř hradeb. V jeho příštím nadechnutí vystřelili a nejméně tucet šípů zasáhlo draka do hlavy.

Titán rozzuřeně zařičel, trhl sebou zpátky, nabral výšku a ztratil se v mlze. Hroty šípů mu nijak neublížily, jenomže když se dva šípy odrazily od očního víčka, tak to pocítil. Přemohl jej strach o zrak.

"Co blázníš?! Pusť mě!" vytrhl se budoucímu králi modroočko a nahněvaně se po něm ohnal druhou rukou. "Měl jsem to pod kontrolou!"

"Pod kontrolou?! Mohl tě zabít!" oponoval vyděšený následník.

Na nádvoří kolem nich běhali dělostřelci, vojáci a muži v ohnivzdorném oblečení připravovali ve věži vystřelovací háky, ocelové sítě a dlouhá kopí. Celkově tu byl zmatek a zbytek služebnictva se dávno ukryl za kamennými zdmi uvnitř hradu.

"Ale nezabil! Je tady kvůli mně! Chce mě chránit!"

"Chránit? Chce tě odnést! Naruto, já nepřipustím, aby tě zase unesl..."

"Ale Nagato!"

"Prosím prosím," naléhal na mladšího, položil mu dlaně na ramena a zadíval se mu do očí, "prosím, já o tebe nechci znovu přijít. Mám o tebe strach."

Naruto se začal cítit špatně. Přes veškerou svou špatnou náladu ho vůbec nenapadlo, že by se o něj mohli i nadále strachovat. Myslel jen na to, jak mu bylo bez Gaary smutno a jeho nejbližší by přitom dokázali pomoci. Jenom pokud by chtěl.

Blonďáček sklopil pohled a nechal se obejmout bratrovou paží kolem ramen. Přestal cokoliv namítat a nechal se pomalu odvést dovnitř.

Musím jim to říct. Musím, kousl se do rtu, jejich osobní stráž je popoháněla dovnitř, zatímco kolem princů proudil zmatek ve velkém. Mladší z bratrů zahlédl Kakashiho, který ukazoval k nebi a u toho cosi vykřikoval. Najednou chápal proč.

Tmavý stín se snesl dolů, hustá mlha se rozvířila do stran, písčitě zbarvená křídla protrhla vzduch a drak se řevem přistál na velkém nádvoří. Těsně minul pobíhající vojáky a máchl dlouhým ocasem, aby se zbavil několika děl. Nechal hrozivě velká křídla roztažená na sjednání respektu, avšak ani jednou jedinkrát nevypálil z tlamy oheň. Jeho oči pátrali po vyděšených lidských tvářích, v zakrnělých uších ho rušil ruch a pak otočil hlavu.

Naruto oněměl a zůstal stát uprostřed schodiště. Královská garda se s různě dlouhými druhy kopí rozestavěla kolem nich, jenže každý muž se třásl nevýslovným strachem.

Pán ostrova upřel na svůj poklad významný pohled a složil křídla k zádům. V očích mu zaplál plamen a nikdo se neodvážil cokoliv říct. Nechtěli draka poštvat proti sobě samotným.

Modroočko to nevydržel, vytrhl se bratrovi a rychle se protáhl kolem gardy. Ignoroval výkřiky svého jména a měl namířeno přímo za drakem. Jedním pohledem zkontroloval místa, které předtím zasáhly ostré šípy a ze srdce mu spadl velký kámen. Měl tam ještě nějaké tmavé a jistě bolavé části, ale nic vážného to nebylo. 

Vztáhl ruku k dlouhému čenichu, moc dobře si byl vědom té veškeré pozornosti a doufal, že ho vidí všichni. Dokáže jim, že drak není zlý...

Mladíkova dlaň pohladila tvrdou šupinatou kůži a její majitel spokojeně zamručel. Zase byl u něj. Byli spolu a on se cítil v bezpečí. 

"Jsi v pořádku. Bože, díky," hlesl tichým štkavým hlasem a už už si druhou dlaní mnul mokré oči.

Čtyřnohý ještěr dlouze zamrkal, ladně pohnul hlavou dopředu a šťouchl do něj. Hluboce zafuněl, nasával lahodný lidský pach a foukal kolem něj teplý vzduch. Přední tlapou se za ním začal natahovat, jenže to už lidé brali jako signál útoku.

Nagato nikdy neměl tak velký strach. Sevřela ho bezmoc a chladná nenávist k tvorovi, jenž zmanipuloval jeho malého bratra. Vydal rozkaz k útoku a připravení lovci okamžitě vystřelili po nezvaném hostu ocelové háky, těžké ocelové sítě a dlouhá kopí z dračích kostí.

Drak sebou trhl dozadu, hrozivě zařval a málem nechtíc zavadil o mladíka u své tlapy. Dva ze čtyř háků s těžkým řetězem se mu zachytily o rohy a čím více se jich pokoušel zbavit, tím víc a víc se do nich zamotával. Mávl silným ocasem, couvl k hradní zdi a řval. V žlutých očích měl takový vztek a rozčileně mávl křídly.

Naruto zděšeně vykřikl, obrátil se k lovcům ukrytých u hradeb a chtěl se k nim rozběhnout. Naneštěstí ho chytil šedovlasý generál bez oka, pevně sevřel mladíkův pas a táhl jej směrem dovnitř. Neobešlo se to bez nadávek a křiku, který draka silně znepokojil.

"Zbláznili jste se?! On vám nic neudělá! Je dobrý! Je dobrý!" ječel bez přestávky plavovlásek a nepřestal se vzpírat Kakashiho stisku ani za obrovskými dveřmi.

Slyšel zoufalý řev jeho draka a taky věděl, že ho potřeboval. Kopl generála do kolene, ale bez účinku. Jakoby na to byl muž zvyklý. Šedovlásek si pro sebe zanadával a zapřel se nohama o podlahu. Sakra, to ale bylo silné hádě. 

"Nechte ho! Nechce nikomu ublížit!" vřískal princ dál.

"Je to drak! Mají v nátuře ubližovat!" oponoval mu starší bratr, který byl ještě bledší, než normálně.

"Ubližujete mu! Nechte ho!"

"Naruto, přestaň!"

Tentokrát to nebyl korunní princ, který se nadechoval k úplně stejným slovům, ale právě příchozí blonďatý král.

"Tati!" vyhrkl Naruto, konečně unikl od Kakashiho ocelových paží a na jejich nádech vyjekl: "Řekni jim ať toho nechají!"

"Ne," hlesl bez emocí král, jehož pohled mířil na řvoucí ještěrku s křídly na nádvoří.

"Cože?!" vyštěkl plavovlásek překvapeně a máchl paží. "Nepřiletěl sem škodit!"

Minato semkl rty a přísně si svého potomka změřil. "Aby tě znovu unesl... Draci královské krvi zkrátka neodolají. Měli mu setnout hlavu, aby si byli jisti, že je mrtvý."

Modroočko zalapal po dechu a celý bledl jako smrt. Nikdo nechápal jeho reakci - pro ně to byla jen nemyslící bestie. Chytil se za košili a hlasitě polkl. K uším mu doléhal dračí řev a vůbec se mu nelíbil. Proč prostě nepoužil svou sílu a neodletěl? Teď se cítil jako hlupák. Zbytečně mu sebral čas na úlet. Lovci ho postupně poutali k zemi, zaházeli těžkými sítěmi a přibíjeli je železnými hřeby.

Král si dlouze povzdechl, promnul si kořen nosu a nakonec pronesl: "Vydal jsem rozkaz, aby setnuli drakovi hlavu a dovezli mi ji. Mohlo mě napadnout, že Sai bude tak zbabělý a postřelí ho šípy."

Nejmladší princ cítil, jak se v něm zvedala panika. Jeho otec to skutečně nařídil? Pak měl Sai pravdu. Minato skutečně chtěl draka mrtvého. Opálený mladík zavrtěl hlavou. Ucítil na rameni generálovu dlaň, tentokrát nebyla nijak těžká, ani se ho nepokusila lapit, pouze ho na uklidnění mírně sevřela.

"Nedělej to," promluvil s očima plnýma proseb, "protože kdyby nás chtěl zničit, už by to udělal. Kdyby nás chtěl spálit, už by to udělal. Vždyť ani nikomu neublížil. Nech ho letět. Tati, prosím..."

Minato se na něj díval se směsicí starosti a nerozhodnosti. Copak se jeho syn úplně pomátl? Prosil tady o drakův život, chtěl, aby ho nechal letět a přitom se jednalo o jeho věznitele. To měl tu bestii rád?

"Promluvím s lovci draků," řekl pouze a prošel kolem nich. "Kakashi, odveď ho do jeho komnat."

Nemohl se na nejmladšího syna dál dívat. Prošel si na ostrově něčím, co ho poznamenalo. Určitě to neříkal z vlastní vůle. Nechal za sebou zavřít hlavní dveře hradu a utnout tak Narutovi pohled na nádvoří. Při pohledu na draka udělal jen jeden krok a ztuhl.

Spoutaný ještěr syčel a varovně vrčel jako vzteklá puma. Byl úplně zavalen řetězy, sítěmi a háky měl propletené všude možně. Kolem tlap mu někdo obezřetně nasazoval masivní a těžký okov, který muselo tahat osm lidí. Hlavu drakovi připevnili těsně u země a jedno nažloutlé oko ověnčeného plameny zíralo přímo na krále. Nozdry se mu okamžitě roztáhly a celé tělo sebou cuklo.

"Jaké jsou škody?" zamumlal ohromený Minato k muži, který vedl lovce.

"Žádné, Veličenstvo, až na pár zničených děl. Přiletěl sem a přistál jakoby by byl jen návštěvník. Nikoho nezranil. Pouze při spoutání dělal neplechu."

Jakmile to lovec dořekl, drak nasupeně zafuněl, až vzlétl prach ze země do výšky jejich hlav.

"Vaše rozkazy?"

Modrooký král dál hleděl na majestátní stvoření titání velikosti a neměl dalších slov. Poprvé za celou dobu kralování skutečně nevěděl, co dělat. Co si počít s divokým drakem?

°•°•°

Celou podívanou znepokojeně sledoval červenovlasý vladař ze západu. Hnědé oči se mu zlatě zaleskly a v žaludku ho sevřel podivný pocit, jakoby měl strach. Nelíbilo se mu to. Měl by králi rychle domluvit, aby ho dal usmrtit. Nechtěl riskovat, že něco ohrozí jeho plány, jež se úzce týkaly i Naruta.

"Zdá se, že pro něj má náš princ slabost," poznamenal s úšklebkem Hidan, který stál po boku svého pána.

"Hmm. Až moc," zabručel a stáhl tenké obočí dolů. "Nemám z toho dobrý pocit. Může nám pokazit plány."

"Ta nemyslící věc?" ukázal prstem na spoutaného draka a hlasitě se zasmál. "Pochybuju."

Sasori si odfrkl a otočil se k odchodu. Musel začít jednat o něco dřív. Nyní se k princi nedostane, což byla nevýhoda, ale mohl králi doporučit pár svých rad. Zamířil proto do svých přidělených komnat, kde by se v klidu rozhodl co dál.

Uvnitř komnat se pečlivě zavřeli a ujistili se, že je nikdo neodposlouchával. Nebude Minatovi za žádnou cenu věřit. Už tak se s vydáním syna cukal.

"Žádná ještěrka mi nepřekazí plán k získání Zakladatelova genu. Čekám na věčný život moc dlouho a ta stvůra, ať už je cokoliv, mi to nepřekazí," promluvil vytočeně červenovlasý vladař a tvář se mu zatáhla vztekem.

"Můžeme prince unést," pokrčil rameny bělovlasý strážce a podrbal se na šíji.

Sasori zaklonil hlavu a rozesmál se. Vůbec to nebyl hezký smích a Hidanovi po něm přejel mráz po zádech.

"Vždycky jsem tě měl za úplného pitomce, ale tohle je to nejhloupější, co si kdy mohl říct. Unést prince z takto hlídaného místa a navíc, když jim na dvoře dřepí drak? Hmmm," promluvil ostře a otočil se k svému strážci čelem.

Hidan se zamračil. Tohle si bral osobně a vůbec nechápal, co na tomto muži viděl. Nelíbilo se mu, že opět útočil na jeho inteligenci, která se občas projevila o trochu později. S ním se nemusel cítit na nízké laťce, jenomže dnes, po příletu draka, se zdál víc nervózní než normálně. A možná proto jednal tak přehnaně. S takovou by se od něj měl držet raději dál. 

"Pak s takovým hlupákem dál neztrácej čas," pronesl se sarkasmem v každém slově a otočil se k němu zády.

"Neobracej se ke mně zády."

"Už se stalo..."

Než však stačil Hidan odejít, Sasori k němu přistoupil a zadržel ho. Vždycky žasnul nad tím, jak dovedl vynaleznout takovou sílu, když mu dosahoval sotva k ramenům. A žasnul i nad tím, když menší muž spojil jejich rty ve vášnivém polibku. Včas se sehnul níže, aby se nemusel tak natahovat a automaticky jej uchopil za pas.

Copak se na něj šlo zlobit, když jeho ústa chutnala tak báječně? Mohl odolat zkušeným horkým dlaním, které s potěšením hladily každý kousek těla? Jejich jazyky spolu divoce soupeřili, vysoký strážce plenil ústa svého partnera a pevně si přitáhl jeho tělo ke svému. Za chvíli cítil, že ho něco tlačilo do kalhot. Dobře. Takhle to rozhodně neplánoval, ale stalo se. Prsty začal zajíždět pod oblečení a Sasori dělal úplně to stejné.

"Žárlil jsi, když jsem toho kluka políbil?" zamumlal Sasori kousek od jeho rtů a významně se usmál.

"Ano a moc," vydechl Hidan zastřeně a potěšeně zamručel, jakmile stiskl jeho pevný zadek.

"Potřebujeme ho."

"Já vím," zamumlal a pomalu si ho vedl k posteli.

Sakra, tolik po něm toužil. I jeho chlouba začínala být nedočkavá.

"Chci pro nás zajistit moc. Linie rodu Uzumaki je nejsilnější na tomto světě a navíc má gen Zakladatele... Stačí jen kousek a budeme mít všechno," zašeptal sladkým svádivým hlasem a zadíval se svému milenci hluboko do očí.

"Hmm," zabručel bělovlasý, povalil milence na postel a začal se zabývat jeho oblečením. "Víš, že při tobě stojím. Uděláme to."

Sasori se přitáhl k jeho tváři a škádlivě přejel špičkou jazyka po jeho polštářcích, zatímco se ocitl kompletně nahý. Před jeho rukama nemohl uniknout a hezky se jim vystavil. Vzrušeně zasykl, když se mezi půlkami ucítil vlhkou špičku penisu.

"Zabijeme každého, kdo se nám zkusí zkřížit cestu, co na to říkáš?" zašeptal hlubším hlasem, v duhovkách mu zasvítilo zlaté světlo a silně prokousl ret svého milence, až se spustila krev.

Hidan souhlasně zamumlal a na jeden příraz do něj celý zajel. Prudce vjel do červených vlasů, škubl s nimi a odhalil bělostným zubům lákavý krk, jenž pro něj byl bílým plátnem. Zakousl se do něj, přijímal jak svou, tak i jeho bolest a nechal ji plynout mezi jejich těly. Cítil ostré nehty v zádech, slyšel rozrušené nádechy a spokojené steny.

Sasori zavřel oči a vychutnávat si hrubost jeho pohybů. Věděl, že mu přesně takový drsný sex vyčistí mysl a odstraní nepříjemné pocity, které se mu nyní honily hlavou. Naprosto neohleduplně vypěnil a věřil, že se na něm Hidan pěkně vyřádí jako trest za toto chování. To však nevadilo. Nejdůležitější byl jejich společný cíl.