Zdravííím~

Chci vás upozornit, že tato kapitola nebude moc příjemná. Sai má s mladým Narutem spoustu plánů a jeden z nich uskuteční dokud ho má pevně pod kontrolou. Z někoho toho hajzlíka udělat musím, no ne? Však i na něj brzy dojde a bude sakra litovat, že si kdy troufl na Naruta vztáhnout ruku. Dráždit draka se vážně nevyplácí. :3 

Copak si myslíte, že se s drakem stalo? Opravdu ho zvládly skolit dva šípy? Mohla za jeho pád neopatrnost? Vrátí se pro Naruta a odnese ho zpátky na ostrov? To vše v příštích třech kapitolách~ 

Děkuji vám za vaši trpělivost a užijte si počteníčko~ ^^

•[XXVII. Kapitola]• Jako vězeň

Naruto si se vší vážností uvědomil, že se ocitl v pěkné kaši. Nesnažil se vzdorovat, když ho odvedli z paluby do nitra lodi, ale pokusil se o to jakmile se dostatečně vzpamatoval a ovládl jej vztek.

Ublížil mu. Ten zatracený zmetek mu ublížil. Nevěřil, že by byl drak skutečně mrtvý. Vždyť přežil i krutý dračí souboj, kde obdržel daleko víc smrtelných zranění! Šíp v boku tedy nemusel nic znamenat.

Druhorozený syn královské rodiny si s tichým zasyknutím otřel do staré košile krev na dlani a hřbetem ruky usušil zbyteček slz.

Vzpamatuj se! Přeci by ho nemohly zabít dva šípy! Napomenul se v duchu uvnitř prázdné kajuty, zatímco očekával Saiův příchod. Je silný... odolá... určitě... Vrátí se pro mě. Musí... Našpulil rty a odhodlaně kývl hlavou. Z nosu mu pomaličku stekl sopel a zašimral jej. Ach jo, nemusíš hned brečet... Seber se laskavě...

Dveře kajuty se náhle otevřely a Naru sebou ostražitě ucukl. Zprudka se otočil a setkal se tváří v tvář svému nepříteli. Toho kluka nemohl považovat za dobrého známého, se kterým by si vyrazil na lov vysoké zvěře. Jeho prázdné černé oči na něm zůstaly viset a zkoumaly jej, dokud modroočko neodvrátil tvář stranou.

"Čekal jsem, že na tom budeš hůř," pronesl vážně Sai a vykročil k němu, načež se ocitl v Narutovi blízkosti. "Copak se o tebe ta bestie starala? Vykrmovala tě jak chovný prase?"

Namikaze stiskl čelist, zatnul pěsti a okamžitě mu jednu vrazil. Mířil zespodu do brady, čímž žoldáka překvapil a ten klopýtl dozadu. Promnul si zasaženou čelit a uchechtl se. Bylo moc dobře, že měl sílu. Alespoň dnes nebude nuda. Měl s mladým dědicem spoustu plánů a jeden z nich vyčníval nad všemi ostatními svou zvrhlostí. Neočekával, že s ním Naruto dobrovolně ulehne. To se nestane nikdy. Viděl na blondýnovi silný odpor k jeho osobě. To ho přinutilo k dalšímu úsměvu - k daleko úchylnějšímu a princ se znechuceně oklepal.

"Ještě jednou řekni něco takového a rozbiju ti hlavu!" vyhrožoval zlatovlasý hoch hlasitě a záměrně zakryl své obavy z toho, že tu s ním byl opět sám.

Sakra... sakra... Musím hned pryč... nebo ho aspoň vyřídit, abych měl klid. Já moc dobře vím, co chce, polkl tiše a mermomocí si od něj držel odstup.

"Proč? Vždyť je stejně po všem. Drak je mrtvý..." řekl vítězně černovlásek.

Naruto se však zasmál a odvětil: "Ha! To si jako myslíš, že ho dva hloupé šípy skolí? Viděl jsem, jak zápasil s větším drakem, utrpěl horší zranění a přežil!"

"Proto lovci draků využívají prudké jedy. Nedošlo ti proč tak náhle spadl z nebe?"

Ačkoliv se to princi zdálo nemožné, zmlkl a vyvalil na něj nevěřícně oči. Gaara se mu zmiňoval, že na něj jedy téměř nepůsobily, proto jako malý vydržel přežít tak dlouho, než jej uštkl stejný had jako později Naruta. Tehdy to málem nezvládl. Naštěstí ho dračí oheň v krvi zachránil.

"Kecy," sykl s odporem opálený chlapec.

"Ty si to vážně nechceš přiznat," zakroutil nad tím starší mladík hlavou a postupně se k němu přibližoval. "Na šípech proti drakovi je takový speciální jed, který mu náhle znemožní létat. Útočí na nervové centrum a přivede jej do stavu ztuhlosti na dost dlouhou dobu. Tím že drak ohnivého typu spadl do mořské vody znamená jedno - utopí se."

"Ne," zavrtěl blonďatou hlavou. Nevěřím mu! Za nic na světě! Můj drak to zvládne! Je silný!

Sai si rádoby smutně povzdechl nad jeho tvrdohlavostí a opět si musel protřít stále bolavou bradu. Bolela jej jako čert a měl pocit, že mu trochu natéká. Trochu? Hodně... Semkl rty do úzké linky a jakmile u něj zahlédl váhavost a otočení ke kulatému okénku v kajutě, vystartoval jako vzteklá kobra.

Silně pochyboval, že blonďáčka dostatečně utlumí v dalších činnostech, ale musel se o to alespoň pokusit.

Princ se zděšeně zajíkl. V pouhé vteřině mu byly stisknuty paže, zablokovány obě nohy v jakémkoliv pokusu o vykopnutí a do úst se cpal vlhký jazyk. Do krku se mu nahrnul pocit zvracení, když si uvědomil, co se právě teď děje. Mladý žoldák plenil jeho ústa a potěšeně u toho vzdychal. Narutova síla se ukázala být větší, než čekal a právě proto ho šikovně složil na záda a křečovitě mačkal ty silné ruce u těla.

Mladší chlapec byl tak kouzelný a nejvíc se mu na něm líbilo to, že byl zcela bezmocný. Potlačoval silné nutkání ho ohnout přímo v této kajutě a odtáhl se od okupovaných rtů, které mu stihly plivnout do tváře.

"Na tohle jsem se dlouho těšil," zavrněl tmavovlásek a oplzle se usmál.

Naruto si byl na sto procent jistý, že vyzvrací svoje útroby. Radši by utrpěl to, než se od něj nechat osahávat.

°•°•°

Příliš hrubý provaz se zařezával do zkrvavených a čerstvých ran. Stalo se tak, že karmínová krev prosakovala do hedvábného prostěradla a spolu s pachem spermatu okupovala místnost. Snědá kůže byla na spoustu místech vážně pošramocená a poškozená místa tmavla kvůli špatnému zacházení.

Narutovi se klížila víčka únavou i z bolesti. V hlavě mu třeštilo, z roztrženého horního rtu stále ulpíval zaschlý pramínek krve. Bolest těla by dovedl přirovnat k otravě, jíž utrpěl v prvních týdnech na ostrově. Ze všeho nejhorší byl ale ten pocit. Pocit toho, že dovolil, aby si ho násilím vzal jiný člověk...

Zmoženě ležel na boku s pevně svázanýma rukama za zády, zatímco mu zcela nahé tělo pokrývaly ošklivé podlitiny, jež teprve získají svůj správný nádech. Nedal se jen tak nadarmo. Sám měl zkrvavené klouby z toho, kolikrát ho udeřil. Doškrábal jej do krve, způsobil mu zlé šrámy a když mu uvěznil ruce, kopal. Při pokusu o výkřiky ho zadržel látkovým roubíkem a částečným škrcením, kvůli kterému se ocitl v této mizérii. Poprvé omezil Narutovi přísun vzduchu natolik, že z toho omdlel a když se probral, ocitl se nahý, svázaný a na Saiově lůžku.

Já ho zabiju... Zabiju ho... pomyslel si nenávistně Namikaze, očima probodával dřevěnou zeď lodi a byl sakra rád za to, že už mu pusu neomezovala žádná látka. Teď se mohl akorát tak bát, že ho znovu a znovu přiškrtí. Anální dírka ho strašlivě pálela a ještě ke všemu cítil, jak z něj něco vytékalo. Raději se nehýbal a zůstal zcela bez pohybu. Plavé prameny slepené potem zakrývaly čelo a polkl přes otok v krku, aby potlačil chuť akutního zvracení.

Sai si pečlivě ošetřoval uštědřené rány a trochu se omyl. Koutkem se přitom podíval na prince a stáhl obočí v úšklebek. Říkal mu, aby se nebránil a dělal to s ním dobrovolně. Nechtěl. Tak ho holt musel trochu zpacifikovat. Spratek jeden nezdolný. Škoda, že ho neslyšel jedinkrát zasténat... Ovšem nadávek se mu dostalo požehnaně. Měl pestrý slovník...

Mimoto si na Narutově mladém těle všiml pár znamení... Mladík se usilovně bránil, než ho dostal do bezvědomí, ale jakmile ho zbavil prostého oděvu, nestačil se divit, kolik tmavých milostných flíčků a kousanců na něm našel. Na vnitřních stranách stehnech, na bedrech, bocích, anebo vzadu vzadu na šíji. Byl jimi bohatě ozdoben a bylo nad míru jasné, že s ním na ostrově někdo byl...

Párkrát se ho zeptal, s kýmpak to jen ulehl, jenže pokaždé se jen ušklíbl a mlčel. I přes bolest, kterou mu záměrně dopřával. Nakonec to z něj vůbec nedostal a jeho ten rozčiloval. 

"Vážně hodláš mlčet?" vznesl Sai dotaz a natáhl si přes hlavu košili.

Naruto stáhl obočí a hluboce se nadechl. Půlku obličeje měl zabořenou v péřovém polštáři a přes veškerou bolest a ponížení cítil pouze zlost.

Dlouho se nic nedělo, hlas za jeho zády se už neozval, ale místo něj k němu přidupaly kroky. Rázem se ocitl na zádech a hrubou silou vytažen za náhrdelník jenž mu z nějakého důvodu nechal pověšený na krku. V ten moment se hrozivě zamračil a probodával žoldáka nad sebou ledovými šípy nenávisti.

"Tuhle cetku ti dal on? Pchm," ušklíbl se starší chlapec a strhl mu náhrdelník z krku, přičemž ho zahodil na druhý konec kajuty.

"Hajzle!" zareagoval přehnaně princ a prudce se vytáhl do sedu.

"Ááh, takže takhle to je. Záleží ti na nějakým špinavci z ostrova? Kdopak to je Naruto? Kdo s tebou uléhal? Kdo tě šukal? A proč u tebe nebyl, když jsem tě odvedl, hm? Schovával se jako mizernej srab."

Namikaze zuřivě funěl, leč mlčel. Nehodlal mu říct nic. Už tak měl o Gaaru strach. Daleko větší než o sebe. Nebál se ho. Nebál se Saie, ačkoliv uměl bez mrknutí oka zabít lidskou bytost. Daleko více se bál hrůzy, jež se skrývala hluboko v oceánu. Bál se podmořské příšery. To z ní tady šel skutečný strach. Ne z tohohle násilníka.

"Nechceš mluvit? Fajn..." promluvil netrpělivě, nacpal mu do pusy roubík a shodil jeho tělo na bok, aby ho mohl utáhnout a poté přitáhl pouta na rukou.

Naruto tlumeně zakvílel a ucukl. Jak dlouho ho tu tak hodlá nechat? To si posádka nevšimne, že jim náhle zmizel princ? Začal sebou horlivě šít a kopat nohama do dřevěné zdi.

"Nesnaž se. Obyčejně jsi užvaněnější, ale když si chceš mlčet, tak mlč," prohodil zabiják se zimním chladem v hlase.

Namikaze po něm vrhnul opravdu zlý pohled. V modrých duhovkách se zaleskl rudý plamen, jenž sliboval krutou pomstu.

Černooký mladík jen pohodil hlavou, narovnal se a dlouhými kroky opustil kajutu na spaní. Světlovlásek se ocitl sám a mohl se zkusit uklidnit. Zároveň se obtížně přetočil čelem do volného prostoru kajuty a pohledem hledal přívěsek od Gaary. Nikde ho však nenalezl.

Promiň mi Gaaro, ztratil jsem ho... A navíc jsem připustil, aby mi ublížil. Tohle vůbec nejsem já...

Sklopil skelné oči dolů a pohnul se svázanýma rukama. Bolelo to více než předtím, ale nechtěl se jen tak vzdát. Nechal se jen tak znásilnit a nic proti tomu nezmohl. V hrdle se zasekl tichý vzlyk a přeci jen se mu z modrých vod spustila řeka slz.

°•°•°

Naruto nehnutě seděl v rožku své nové kajuty, kam ho lord ze Šedé Skály strčil poté, co ho jeho přítomnost omrzela, tiskl k sobě překvapivě novou deku a nedaleko něj ležela matrace vycpaná koňskými žíněmi. V podpalubí mu byla strašná zima. Slunce sem skoro nesvítilo, divoké mořské vlny se opíraly o plavidlo a hrály si s ní jako s hračkou, proto měl žaludek jako na vodě a téměř nic nesnědl.

Sai za ním chodil pravidelně každou třetí noc už celých patnáct dní a neustále se ho snažil zlomit. Nikdy se mu to nepovedlo a odnesl si od prince akorát tak další modřiny a krvavé škrábance. Zuřil jako divoká kočka, jenomže přeci jen se povedlo blonďáčka trochu poranit. Vyhýbal se obličeji. Nejen, aby se měl na co koukat, ale taky kvůli posádce. Přeci nemohl nechat prince promenádovat se po lodi s monoklem, anebo poškozenou tváří. S jeho tělem si však dělal co chtěl.

Je to už šest dní. A ještě se tu neukázal, pomyslel si Namikaze se stoupající panikou a pokusil se uklidnit zběsilý srdeční sval. Stále cítil rány na svém křehkém těle a cítil se jako nějaká hračka, se kterou si hrál dle libosti. Mnohokrát se mu zdál sen, že pro něj drak přiletěl, odnesl zpátky a on se probudil v náručí svého cizince, jenže pán oblohy nikde.

Bude toho litovat... Bude... se zpovídat... Až Gaara zjistí, co všechno mi provedl, zabije ho. A já se budu jen dívat...

Další černé myšlenky pobíhaly Narutovi hlavou jako stádo ovcí. Měl chuť si pro to zmetka vymyslet další a další bolestivé tresty. Dát ho vykleštit a zlámat na kole bude málo...

V tichosti, jíž přerušovalo tlumené šumění moře, se rozprostřelo hlasité vrznutí starých dveří. Někdo přišel za Narutem a zůstal stát ve dveřích při pohledu na tu malou kupku neštěstí.

Mladý žoldák s nezvyklým soucitem řekl mladšímu chlapci, aby vstal. Tento záchvěv lidské emoce se však vytratil v okamžiku, kdy se oslovený blondýn odmítal zvednout a dál tvrdohlavě seděl na svém místečku. Sai ho bez okolků popadl za vlasy a vytáhl na nohy. Mladík se vzpouzel a kňučel bolestí, leč marně.

"Když takhle zlobíš, tak bych tě nejraději nechal dole, ale chtějí tě vidět," promluvil s odporem černovlásek a teprve na palubě ho pustil.

Modroočko přivřel oči a zakryl si výhled na slunce, jež skoro měsíc neměl možnost spatřit. Mořský vítr se do něj opřel a pohladil po tvářích. Nosem se nadechl čistého vzduchu a rozhlédl kolem sebe. Posádce bylo zjevně jedno, že se druhorozený dědic královské rodiny, nejhledanější osoba ve Východním království, objevila po skoro třech týdnech absence. Narutovi se udělalo špatně. Tihle lidé snad věděli, co mu celou dobu dělal a nic neudělali?

Přitáhl si deku více k sobě a zoufale si skousl spodní ret. Na pokyn přešel k zábradlí, o které se opřel dlaněmi a na moment vychutnal svobodu a pohled na křišťálově čisté moře.

Jeho mírně zastřený zrak upoutala loď vzdálená na sto metrů a která se k nim pomaličku blížila. Měla napnuté plachty, na přídi stály hned dvě osoby a hleděly přímo jejich směrem. Princ si všiml vlaječky divoce vlající ve větru se znakem jeho otce  a oči mu svitly nadějí. Mezi žoldáky nepatřil. Jeho lidé byli na protější lodi. V duchu se široce zazubil a nemohl se dočkat, než opustí toto místo.

"Naruto," oslovil ho tvrdě černovlasý zabiják a silně mu stiskl rameno, přičemž u jeho ucha zašeptal následující slova: "doporučil bych ti, abys o našem malém tajemství nikomu neříkal... jinak si tě najdu a všechno si zopakujeme, ale tentokrát už na tebe nebudu tak hodný."