Ahojky~

Přicházím s novou kapitolou! Pro Naruta si konečně přišel Sai a je plně rozhodnut ho odsud odvézt. Mladý princ ovšem není ochotný odejít ze svého druhého domova a rozhodně to tomu ničemovi jen tak neusnadní. Navíc tam nechce Gaaru nechat samotného. Drak by bez jeho přítomnosti mohl opět zdivočet. 

Poslední dobou se na čísla vůbec nedívám. Respektive - něco napíšu, uložím a vydám, sem tam odpovím na komentáře, ale wow! Tahle povídka začíná chytat svých prvních 100 hvězd! <3 Samozřejmě, že jedna z mých povídek přeplněná yaoi má daleko víc čísel (jde vidět, co lidi baví *mrk, mrk*), ale nečekala jsem, že se BD takhle vyhoupne~ Moc vám děkuji a pokusím se tento příběh dopsat co nejdříve, abych mohla začít s novější povídkou, kde nebude o Yaoi nouze~ ^^

Přeji vám moc pěkné počteníčko~

•[XXVI. Kapitola]• Mezi žoldáky

Písčitě zbarvený drak s obrovskými blanitými křídly budil hrůzu a děs. Ostré zuby, jež byly dlouhé jako rytířské meče vycenil na vystrašené námořníky a poté zaměřil svůj dravý pohled na Saie a Naruta. Z podlouhé tlamy vylezl mrštný, smradlavý jazyk a zasyčel s ním jako krokodýl. Nozdry se mu roztáhly a on nasál smrdutý lidský zápach. Nejvíc ho však popudil pohled na toho drzého žoldáka, který držel jeho poklad v zajetí. Nahrbil se, roztáhl křídla a opět zařval.

"Musíš mě pustit," promluvil tiše Naruto se známkami paniky a očima se snažil zahlédnout Saiovu smrtelně klidnou tvář. "Jinak vás všechny spálí. Chce jen mě. Vy ostatní pro něj nemáte cenu."

Černovlásek přechytil jeho zkroucené ruce do jedné a pomalými pohyby šmátral prsty k opasku. Nikdo se ani nepohnul. Všichni měli příliš velký strach, jenže drak pozorně sledoval pouze Saie, zatímco mu dlouhé odporné sliny kapaly z tlamy do písku.

"Saii, pusť mě," zasykl netrpělivě Namikaze a zkusil se jeho stisku vykroutit.

Žoldák ho ale stiskl ještě pevněji a dal mu tím jasnou odpověď. Modrýma očima zoufale pohlédl na pána ostrova a modlil se k tomu, aby ještěra nechytil amok. Přibližoval se k nim jako kočka na lovu, muži polití děsem chtěli okamžitě utéct, leč v takové blízkosti vrcholového predátora si netroufli udělat jediný pohyb. I mrknutí oka by se mohlo stát osudným.

"Saii, no tak..."

"Ne. Přišel jsem si pro tebe a jen tak neodejdu," sykl podrážděně a Naruto už jen mohl zaslechnout prudké vytažení ostré čepele z pochvy.

Mladík se snědou kůží si příliš pozdě uvědomil, že se jednalo o čerstvě nabroušený nůž, jehož čepel byla položena k jeho hrdlu. Povedlo se mu osvobodit jednu z rukou a polapit žoldákovo zápěstí.

"Bláznil si se?!" vykřikl hystericky blondýn a zoufale se ho snažil odtáhnout od zranitelného krku 

"Můj lorde! Tohle nemůžete!"

"Musíme ho dostat zpátky živého!"

"Král nám dal jasně najevo, že ho máme přivézt bez úhony!"

Vyděšení muži se překřikovali jeden přes druhého, dokud je neumlčel drak hrdelním zavrčením.

Žlutooký titán máchl ocasem a svižně se dostal do jejich blízkosti. Svůj výbuch vzteku namířil na černovláska, avšak snažil se, aby se jeho poklad příliš nevyděsil. Uvnitř hlavy chápal, co by se tak mohlo stát kdyby na něj zaútočil. Nechtěl ohrozit Naruta na životě, jenomže tenhle vypočítavý parchant ho držel v šachu.

"Vím, že mi rozumíš, ty odporná bestie," zvolal dostatečně nahlas Sai, aby ho ty zakrnělé dračí uši zaslechly, "takže teď nás necháš odejít, jinak mu podříznu hrdlo. Necháš mojí loď, moji posádku a mého nového hosta na pokoji. Přišel jsem si pro prince a radši než ho tu nechat, tak ho zabiju..." procedil pomalu mezi zuby a v dračích duhovkách se zalesklo poznání.

Aby dostal svým slovům, tedy, že je myslel vážně, protlačil špičku nože skrze opálenou kůži a udělal tak drobnou rýhu těsně pod čelistí, z níž se rozjela karmínová krev. Modroočko tiše vydechl nad náhlou bolestí a dostal svou dlaň mezi ostří a krk. Stiskl onu ostrou čepel a nechal se vážně pořezat hluboko do kůže - to vše jen kvůli tomu, aby si zachránil krk.

Drak znechuceně zasyčel, zvedl krk do monstrózní výšky a vztekle mávl tlapou. Rozumněl těm lidským slovům příliš dobře. Obyčejní smrtelníci ho drželi zpátky. Zacítil teplou krev jeho malého savce a vůbec se mu takové vydírání nelíbilo. Přesto musel ustoupit z cesty a nechat jim cíl cesty volný. Držel se zuby drápy, aby jejich loď hned teď nepotopil.

Sai dostrkal blonďáčka ke člunu a bez okolků ho do něj strčil.

"Vyplujeme. Možná to není tak tupá bestie," řekl a vyskočil do loďky, kde se posadil za Naruta, opět stiskl jeho zápěstí a nechal mu nůž u krku, aby ho nenapadl tak hloupý nápad jako byl útěk. 

"To ti neprojde," zavrčel nenávistně mladý trosečník.

"Už mi to prošlo," hlesl vítězně žoldák ze Šedé Skály a potěšeně pozoroval zcela bezmocného pána oblohy cenícího nebezpečné tesáky.

°•°•°

Dostat vzdorovitého prince na palubu lodi bylo mnohem těžší, než Saiovi muži předpokládali. On se snad netěšil domů? Nechtěl se dostat zpět do paláce a žít si v pohodlí jako dřív? Proč se chtěl tak mermomocí dostat zpátky na ostrov? Každé lidské oko se ze strachu ohlíželo na pláž, kde předtím postával zuřivý drak, ovšem v tento moment tam nebyl. Jedním mávnutím křídel se dostal dostatečně vysoko a nyní kroužil nad lodí v zákrytu slunce.

"Ty seš ale idiot!" spustil Naruto na Saie, jakmile se i on vyhoupl po žebříku na solí páchnoucí palubu. "Ty si jako myslíš, že tímhle to končí?! Ty si myslíš, že si tohle nechá líbit?! Přiletí do naší země a celou ji spálí! Jen protože ty ses rozhodl, že mě odvedeš!" ječel na mladého lorda vztekle a zapíchl mu prst do hrudníku.

"Mlč! Mám svůj úkol a ten se chystám splnit. Přestaň se furt vzpírat."

"To by se ti líbilo, co?! Být jak ovce, zatímco ty by si z ní jako vlk okusoval kousky abys nepošel!"

Žoldákova tvář se zatvrdila a zůstala naprosto nečinná. Naruto si na něm vybíjel zlost a hned mu bylo jasné, že ho bude muset trochu zkrotit. Takhle po něm křiket nebude. A už vůbec ne před jeho muži.

"Jeho Vývost je vyčerpaná a nejspíš má úpal. Odveďte ho do mé kajuty, kde si v klidu popovídáme," mávl rukou a otočil se ke zlatovláskovi zády.

Namikaze supěl. Zatínal pěsti a rudá krev se mu tak uvolnila z čerstvé rány na dlani. Kašlal na bolest. Nejhorší co mohl cítit byl ten pocit, že se ocitl naprosto bezmocný a bez šance se vrátit do svého ráje. Odstrčil paži námořníka, jenž se rozhodl jako jediný splnit Saiův rozkaz a rychlými kroky přistoupil k černovláskovi.

Chtěl se na něj opět obořit a vyčíst mu tenhle hrozný čin, ale zmlkl, když si uvědomil, že nic neslyší. Doslova nic. Celá loď zmlkla, neslyšel ptáky, ani vítr, pouze loď se ozývala tichým skřípotem a šustěním stažených plachet. Všichni v očekávání hleděli směrem k obloze a překvapení se objevilo záhy.

Drak se střelmhlav řítil v zákrytu slunce přímou trasou na loď a těsně před ní otevřel tlamu rozžhavenou silným dračím žárem.

Plavovlásek si už už myslel, že se je rozhodl spálit všechny, když v tom se ještěr odklonil, roztáhl křídla, zbrzdil tak pád a vypálil salvu ohně do studené mořské vody. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a jak tak létal kolem lodi, vytvářel svým ohnivým dechem vypáleným do vody hustou, nepropustnou páru.

Lidé neměli šanci nic vidět. Slyšeli dračí křídla v každém záchvěvu vánku, vnitřnosti se jim stahovali při poslechu jeho hrozivého chrčení. Sem tam o sobě dal vidět, avšak jinak se ztratil v mlze, jakoby snad byl její součástí.

Naruto se zlehka usmál, přeběhl k přídi a opřel se o hladké černé zábradlí paluby. Horká pára ho částečně štípala do očí a nedokázal přes ní nic zahlédnout. Pán ostrova ho chtěl dostat zpátky. Tohle byla výtečná technika na skrytí a zároveň naháněl hrůzu jeden fakt - nikdo neměl možnost draka spatřit.

"Připravte škorpiona," hlesl bez emocí Sai sledující hustou páru unikající z mořské vody.

Dva muži uposlechli jeho příkazu a zamířili na záď, kde se pod dřevem a těžkou roztrhanou plachtou nacházela obrovská kuše s tuhými, černými šípy  které byly delší a ostřejší, než normální kopí. Lovci draků tvrdili, že tohle je nejlepší možnost pro sestřelení draka z oblohy. Zanedlouho se o tom mohli sami přesvědčit.

Světlovlasý princ netrpělivě vyčkával drakův přílet. Zadíval se dolů na moře a pevněji chytil zábradlí. Měl sto chutí se přes ně hned teď přehoupnout, skočit do vln a odplavat. Drak by ho mohl vylovit a odnést do jeskyně, kde by zůstali. Skutečně dobrý nápad... Nehty zarýval do dřeva, pomalu se chystal přelézt zábradlí, když v tom k němu došel mladý žoldák a popadl ho za předloktí.

Naruto po něm vrhnul vzteklý pohled, leč ten mu ztuhl v tváři. Sai se totiž díval nad něj a culil se od ucha k uchu. Mladík nejdřív nechápal. Pročpak se usmíval, když neviděli na cestu a mohli narazit do útesu?

"Víš o tom, že dračí kůže je natolik silná, že ji nic neprotne? Žádná ocel vyrobená člověkem?"

Namikaze nakrčil nos, trochu sebou škubl, jenže účinek to nemělo žádný, tudíž vzdorně promluvil: "Takže ti asi došlo, že dělat si z něj nepřítele není dobrý nápad."

Černovlásek navzdory tomu všemu kývl: "Pravda, ale... když se do sebe pustí dvě takové bestie, mohou si ublížit... Vážně ublížit. Jak si asi myslíš, že lovci draků zabíjejí ostatní draky, hm?"

Ačkoliv byl Naruto občas tvrdohlavý a docházely mu věci dost pozdě, tohle mu došlo okamžitě. V očích se mu zalesklo, vytrhl svou paži a zadíval se na druhý konec lodi.

Celá posádka se třásla strachem a nikdo si nedovolil hnout jediným svalem. Někdo vzadu se modlil za svou duši, jenomže to, co prince vyděsilo nejvíc byla kuše obrovských rozměrů, kam jeden z mužů nasazoval velký černý šíp.

"Zabít draka není snadné, ale není to nemožné. Abys tak udělal, potřebuješ kousek jiného draka. Je jedno jestli živého nebo mrtvého. Dračí kosti patří mezi ty nejtvrdší materiály světa. Dokonce tvrdší než diamant a když z jejich kostí vyrobíš zbraň, máš eso v rukávu," dodal žoldák bez kapky slitování.

Modroočko jako blesk vyletěl ze své pozice. Musel jim v tom zabránit. Nesměli ho zranit. Přeci o něj nemohl přijít takovým hloupým způsobem! Proběhl pod prohýbajícím se stěžněm a běžel by i dál kdyby ho nechytil jeden námořník.

"Je to bestie! Pokud ho nezabijeme my, zabije on nás!" vykřikl hystericky muž, jenž svíral Naruta v pevných paží.

"Ne! Ne! To nesmíte! Nesmíte mu ublížit! Zakazuju vám to! Zakazuju!!" ječel hlasitě blonďák, který se prudce zmítal a brzy ho musel chytit další, neboť ho jeden člověk neměl šanci udržet.

"Jsi mezi žoldáky. Tady nemáš slovo," zvolal k němu klidně Sai a zvedl paži na znamení.

"Jen počkejte až se o tom dozví otec!" prskl princ a povedlo se mu praštit jednoho námořníka do nosu.

"Tvůj otec bude jen rád, že jsme tu bestii zabili. Sám to nařídil."

"Lžeš!"

Střelec stojící u škorpionu čekal na svůj cíl, zatímco jeho kolegové drželi zmítajícího se královského potomka. Mhouřil oči do husté mlhy, jež začínala řídnout a zvedl zrak vzhůru přesně ve chvíli, kdy se dračí spáry chtěly vrhnout na stěžeň.

"PAL!"

"Ne!!"

Vypuštěný šíp letěl, letěl, trhal vzduch, těsně minul hlavní lano u plachty a zabodl se přímo drakovi do stehna.

Pán oblohy ucukl, hlasitě vřískl bolestí a stáhl se výš k obloze. Mávl mohutnými křídly a snažil se zjistit, odkud útok přišel. Věc zaražená ve svalu ho příšerně bolela a unikající krev po kapkách potřísnila pachtu.

"Přestaňte! Hned!" křičel Naruto a v očích se mu usadil silný tlak.

Prosím, uleť... uleť pryč... modlil se v duchu, jenomže věděl, že se ho Gaara jen tak nevzdá. Vzpíral se silným mužům, ale jeho síla pozvolna odcházela. Uleť pryč... uleť... Podíval se vzhůru. Mlha byla téměř pryč. Dračí křídla ji rozehnala a její tvůrce měl doslova zlobu v očích. Rozčiloval se jako nikdy. Žádný člověk ho ještě nikdy nezranil.

Zaslepen surovou emocí vyletěl nad loď, kroužil nad ní jako racek a nechal svůj chřtán rozzářit spalujícím plamenem. Stačilo by zničit záď, vlítnout dostatečně blízko, aby polapil prince a mohl letět zpátky, jenže...

Druhý narychlo vypuštěný šíp ho zasáhl. Z dračího hrdla tak vyšel bolavý ryk a tmavě rudá tekutina vystříkla na několik metrů daleko. Ve žlutých očích se odrazila tíha neskutečné bolesti, jež pokropila každý kousíček svalu a zaútočila i do mozkového centra. Vlastní křídla ho přestala poslouchat a pán oblohy se v křečích zřítil do mořských vln se šípem hluboko v boku.

Obrovská vlna po dračím dopadu do vody zakymácela lodí natolik, že většina málem přepadla přes palubu a muži držící Naruta skoro sletěli na zem. Ten už se přestal bránit a zůstal v jejich pažích viset jako hadrový panák. Před očima měl stále to, jak ten krásný tvor padá z oblohy a následně jej polykají vlny. Z obou očí se spustily slzy a jakmile ho jeho věznitelé pustili, padl na kolena. Dlaněmi se opřel o palubu a silou vůle zadržoval všechen brek v sobě. Povedlo se mu alespoň částečně zastavit slzní kanálky, bohužel i tak trocha slz spadla na hrubý povrch plavidla.

To je kvůli mně... Kvůli mně... Za všechno vždycky můžu já... prolétlo mu bezmocně zlatovlasou hlavou. Zamiloval se do draka. Miloval jeho majestátnost a přes svůj hrůzostrašný zjev měl dobré srdce. A to teď bylo ztraceno, protože on nebyl dost silný, aby ho ochránil před vlastním druhem.

"Odveďte prince do mé kajuty a nechte nám soukromí. Musíme toho spolu spoustu probrat," opakoval svůj rozkaz mladý lord a tentokrát s jeho vyplněním nebyl problém, jelikož blondýnek neměl v hlavě nic jiného než drakův pád z oblohy.