Zdravííím~

Přináším vám další kapitolu se zcela novým obratem! V minulé kapitole jsem psala, že se Narutův pobyt na ostrově krátí... Tož, dnešní kapitolu si snad užijete. :D Bude sakra zajímavá! 

Sai nám tak trochu kuje pikle proti vlastnímu králi tím, že pro sebe hodlá získat korunního prince a druhého následníka trůnu, což by mohl znamenat velký problém. Navíc to vypadá, že není sám... Komupak asi v minulé kapitole posílal havrana? Za předpokladu, že si to pamatujete, hihi~ Máte nějaký typ na spolupachatele? 

Vše se dozvíte v příštích několika kapitolách. Gaara se možná konečně dozví, kdo mu sebral domov a vyhostil ho v poutech z rodné země... To vše jen záleží na tom, zda se pravý nepřátel ukáže.

Hezké počteníčko~

•[XXV. Kapitola]• Znovuzískání

Nagato se mračil na protější stěnu, která jakoby mohla za všechny jeho bolehlavy, které v poslední době měl. Jeho malého bratra unesl drak a více jak třičtvrtě roku o něm nikdo nic nevěděl. Mnozí se domnívali, že zemřel stejně jako ti, kteří se pro něj plavili - před čtyřmi měsíci král poslal velkou výpravu na nalezení svého syna, v čele s Kakashim a Yamatem, ale bohužel - už o nich neslyšeli. Spolkly je snad černé vlny Podivného moře? Napadli je mořští hadi, sirény a jiné obludy?

Korunní princ byl rozčilený. Nemohl se připojit k misi a pomoci svým krajanům nalézt bratra. A už vůbec se mu nezdál Sai. Měl něco za lubem. Cítil to. Jen neměl hmatatelné důkazy k tomu, že by to tak skutečně bylo.

Rozčileně přešel k balkónu, odkud měl pěkný rozhled na širé okolí - louky, lesy, rybník i kousek nejbližší vesnice. Vyhlížel jakéhokoliv posla, jenž by se sem hnal směrem od vzdáleného pobřeží, jenže nikde nikdo. Už celé dlouhé měsíce!

Už už ztrácel naději, když v tom v dálce spatřil rychle se pohybující černý bod, jehož silueta se postupně rozjasňovala a odhalovala skrčeného jezdce na koni. Řítil se sem směrem od moře neuvěřitelnou rychlostí. Kůň nejspíš musel běžet celou cestu, jelikož i z té dálky rozpoznal příliš hustou pěnu huby.

Princ se na patě otočil a pelášil ze svých komnat do trůnního sálu. Pokud to byl konečně posel a nesl zprávy, musel si je vyslechnout mezi prvními.

°•°•°

Posel, jenž se sem přihnal vypil celý džbán vody, z toho půlku vybryndal na zem, avšak to mu král prominul, jelikož s sebou nesl velice důležité poselství. Neklidný dech se odrážel o stěny a vysoký strop, než se rozdýchal natolik, aby mohl mluvit.

"Vaše Výsosti, váš syn... našli ho...!" vyhrkl s radostí a nadějnou jiskru v očích, leč u všech ostatních se dočkal pouze zaražených, či nevěřícných pohledů.

Muž polkl nahromaděné sliny v ústech, pečlivě prohlédl zúčastněné - královské rytíře, tiše a trpělivě stojící v pozoru, manželský pár s modrou krví, jejich nejstaršího potomka, dokonce i učitele historie, generála královských vojsk a všichni do jednoho vypadali jakoby se změnili v sochy. Pootevřel ústa, chtěl svou zprávu zopakovat, avšak zůstal mlčet. Nevěřili mu. Mohli ho mít za lháře. Přes rok o druhém princi nikdo nic nevěděl a teď přijde s tímhle?

Královna si zakryla rukou ústa, pohlédla na svého manžela a dloubla do něj.

"Víš... víš to jistě?" zeptal se slabým dechem král a nahmatal ruku své ženy, jíž pevně stiskl.

"Ano! Ano!" vykřikl posel a prudce máchl paží. "Našli ho na dračím ostrově, kde byl úplně sám! Povedlo se mu ukrýt před drakem a přežít! Viděli ho rybářské lodě na palubě z jedné západokrálovské lodi a poté jsem ho na vlastní oči viděl v Bílém mysu, proto jsem málem uštval koně, abych se sem co nejrychleji dostal."

Mezi rytíři to zašuměnilo tichým rozhovorem, z obou rodičů v tu ránu spadlo napětí, královna se pro samou radost rozplakala a první následník trůnu měl sto chutí nadšeně vykřiknout.

On to dokázal...! Přežil... Ten nešika, který ani nedokázal rozdělat oheň a dělal v lese pořád hluk... Přežil... Radoval se v duchu Nagato. Ten malý, užvaněný bratr to zvládl. Povšiml si Iruky  jemuž také uniklo pár slz radosti, jenže... kde byl Naruto teď? Bílý mys byl přístav na severozápadě, blízko Šedé Skály a navíc nespadal pod Východní království. Odtamtud potrvá cesta do hradu nejméně dva měsíce. Loď měla připlout do Vířivého přístavu - takto se Minato domluvil s generálem vojsk.

Mladý princ zavřel oči a překryl si zpocené čelo. Naruto se nacházel v Bílém mysu a to znamenalo jediné - jako první ho našel Sai.

Potřebuju koně... hned, řekl si v duchu a bez povšimnutí se vypařil z trůnního sálu. Nenechá bratra napospas žoldákům.

°•°•°

•Před několika týdny•

Jeden velký albatros zahalil svým stínem část vyhaslého ohniště a hlasitým výkřikem přinutil dračího zajatce otevřít oči. Ráno jako každé jiné - krásné, teplé a klidné. Vlahý vánek hladil po tvářil, hrál si s hrubými listy palem i jemnými stonky travin. Pozlacená zář slunce zahřála všechno v dosahu.

Gaara si užíval pohled na jeho probouzející se tvář. Netrpělivě vyčkával, než se plavovláskova mysl probere z říše spánku. Polonahým tělem ho hřál a silnými pažemi objímal. Za tenhle malý poklad se mu vyplatilo bojovat a získat si u něj důvěru.

"Ach, dobré ráno," zazubil se kapku unaveně Naruto, zavrtěl se v hřejivé náruči a pohladil svého staršího partnera po vlasech.

"Taky ti přeji dobré ráno," opětoval s podobným úsměvem rudovlasý ostrovan a snesl se k jeho tváři, aby ji políbil.

Namikaze k němu zůstal obrácen čelem a velmi rád by se u něj ještě na chvíli zachumlal. Hlasitě zívl a rozesmál se. Poblíž Gaary měl vždycky to nejhezčí probuzení. Svět se zdál tak láskyplný a hřejivý.

"Půjdu sehnat něco k snídani. Vydržíš tu chvíli?"

Princ pokýval hlavou a odvětil: "Neutíkej nikam daleko hlavně."

Drakoměnec s úsměvem souhlasil, velice nerad opustil princovu blízkost a vstal. Protáhl si ztuhlé svalstvo, nechal se ještě chvíli obdivovat a poté vyrazil do pralesa. Jeho přítomnost vyrušila z poklidného odpočinku uječené hejno racků, kterému ani jeden mladík nevěnoval větší pozornost.

Naruto se skryl do deky, schoulil na místě, kde před chvílí ležel jeho cizinec a snědou dlaní stiskl náhrdelník na usmířenou. Lidské oko nikdy nespatřilo tak dokonalou práci. O to víc prince zajímalo, jak to byl schopen udělat. Ohlazený byl dokonale, sršela z něj síla a teplo. Zazubil se, lépe se uvelebil a zkusil ještě chvíli spát.

Mořský vítr nesl od moře šumění příboje, křik divokého ptactva, vrzání starých vraků, ale i něco dalšího. Něco, co se citlivému dračímu smyslu vůbec nelíbilo.

Gaara nebyl vzdálen ani čtvrt kilometru od jejich tábořiště, když v tom jej v nose pošimral pach lidského masa. Zarazil se na místě mezi vysokými keři, trochu natočil hlavu přes rameno a zhluboka nasál vzduch proudící od moře. Takhle Naruto nevoněl. Vlastně se o jeho poklad vůbec nejednalo. Drak v jeho nitru zuřivě zasyčel a z lidského nosu vyšla hustá pára. Zelené oči zachvátila žlutá duhovka a zvláštní tvar dračí zorničky.

Na ostrově se nacházeli lidé. První myšlenka, která mu proběhla hlavou byla následovná: vstoupili do jeho teritoria, podle pachu jich bylo hned několik, zaváněli krví, prachem a spálenou kůží, a bylo třeba je odehnat. Lidé nalezli dračí ostrov a pokud nezasáhne, vezmou si zpět to, co mu právem náleží.

Vztekle zasyčel, obrátil se celým rozžhaveným tělem vstříc směru, jenž vedl k pláži a vycenil prodloužené špičáky. Nyní by mu nevadilo pokud by drak převzal kontrolu. Na tohle nebyl připravený. Vpád lidí s tak nepřátelským pachem ho dost znervóznil. Příjemné a krásné ráno se vmžiku změnilo ve špatně sehrané divadlo.

°•°•°

Namikaze měl pocit, že byl jeho Lupič pryč déle než by měl. Vyškrabal se proto na nohy, útrpně si mnul ospalky u očí a zamířil za Gaarou. Sledoval čerstvé stopy, ani ne hodinu staré a hleděl vpřed. Možná ho už obešel a vracel se, anebo hledal nové loviště. V této části ostrova byli moc dlouho a Naru by se moc rád vydal někam výš, třeba na hřbet celého ostrova.

Zapřel se dlaní o palmu, utřel pot z čela a se zamračením koukl na sluneční kotouč, který se k němu dral skrze pohybující se listy. Zavrtěl hlavou, následně se narovnal a rozhlédl kolem.

Prales se stále snižoval a pokračoval pod kopcem. Ten by musel Naruto slézt, avšak pochyboval o své šikovnosti a tak se držel nahoře. Pomalu překračoval nebezpečná místa, ťapkal teď již neznámou cestou a zarazil se.

Měl bych se vrátit, pomyslel si a otočil se, že se vrátí, než zajde někam, odkud už nevyjde, jenomže mezi stromy zahlédl osobu. Už už jásal, že Gaaru našel, jenže nedaleko ní pochodovala druhá a o metr dál další. Jakoby tvořili jakousi síť na pátrání.

Princi se zběsile rozbušilo srdce. Piráti? Z té dálky zahlédl převážně tmavé a šedé oblečení - nemohl tak posoudit, ale přesto mu strach nedovolil k nim vyběhnout a zjistit víc. Rozhodl se sestoupit onen strmý kopec a skrýt se mezi přírodními úkryty. Drakoměnec už o nich musí jistě vědět a vsadil by cokoliv, že zrovna teď létal nad nimi jako hladový sup.

Podle všeho si trojice případných pirátů ničeho nevšimla, jelikož bez váhání prošla těsně kolem Naruta skrytého v houští a vyčkávajícího na to, až odejdou. Jeho uši zachytily krátký rozhovor a dle přízvuku se mohlo jednat o seveřany. I tak jejich slovům rozuměl. Ve Východním království mluvili všichni stejným jazykem a rozdíly byly jen velmi zřídka.

"Co když tu ten drak někde je? Nechci skončit jako škvarek," strachoval se první z mužů.

Kolega vedle něj si zase postěžoval: "Za tohle nám nikdy dost nezaplatí. Bych se na to mohl vykašlat... Áá! Do pekel! Je tu had!"

"Ten je neškodný. Spíš hledejte stopy. To tábořiště rozhodně nezaložila žádná opice. Víte co řekl král: najít ho," ozval se třetí hlas a všechny se postupně ztrácely.

Modroočko byl ztuhlý děsem. Šli po něm. Hledali ho a určitě toho nenechají. Měl silné nutkání utéct do jeskyně a skrýt se tam. Nějak by se tam mohl dostat. Za ten rok si zvládl zapamatovat jednotlivé trasy a každá z cest se zdála lepší východisko než si to napochodovat ke třem neznámým mužům. Neznal je. Nemohl vědět, zda je poslal jeho otec král, anebo nějaký samozvaný barbar z cizineckých provincií.

Mladík získal odvahu a pospíchal směrem k velkým zubům. V ní měl jistotu, že ho nikdo nenajde, teda, až na Gaaru. Ten na něj určitě čeká.

Klopýtal přes spadlé stromy, unikal před hady i pavouky, netroufl si běžet, ale ani jít krokem, takže zvolil lehký klus z dračí pánve, na niž se skupinka pohybovala a dostal se pod vykotlané, staré stromy trčící z blátivé půdy. Naruto si oddechl, sešel poslední svah mokré půdy a ocitl se na pláži ve stínu velikých palem. Ty trčely do všech stran jako jehly zapíchané v jehelníčku. Ve stínu se mohl volně nadechnout mořského vzduchu a pomalu se vydal po písku podél ostrova.

Kde se tu jen vzali? Zvládli se dostat přes všechny ty nástrahy až sem? Copak je nesežrali mořští draci? Zvažoval druhorozený dědic a mračil se jako zle vyhlížející mrak. Hlasitě vydechl a prohrábl si vlasy. Celou dobu měl takový zlý pocit. Nevšiml si sic, zda muži nahoře měli nějaký znak, ale smysl mu radil, aby se od nich držel dál.

Blonďáček s neklidným srdcem a zmatenými myšlenky mířil do svého cíle, ovšem do doby, než zaslechl něco, co ho dokonale přimrazilo jako rampouch:

"Naruto Namikaze, syn krále Minata Namikazeho a královny Kushiny Namikaze..."

Ten hlas... Ten hlas...!

Naruto by byl blázen kdyby si ten falešně milý tón neuměl přirovnat ke známé osobě, jež mu v jednu dobu okupovala život. Pomalu se otočil na místě a pohlédl vzhůru.

Přímo nad ním, z kopce na pláž scházel skoro dospělý mladík, kterého nechtěl už nikdy v životě vidět. Vnitřnosti se mu stáhly úzkostí, polil jej studený pot a svaly se napnuly v očekávání. Nesnášel tu faleš. Tu nepravdivou tvář. Ten zlý úsměv a naprostá temnota v očích.

"Saii, co tu... děláš..." vydral ze sebe princ polohlasem, zaskočeně sledoval, jak žoldák zastavil pouhých pár metrů od něj se střelnou zbraní, kterou byla odjištěná kuše té nejvyšší kvality.

Bledý zabiják měl lehce bronzovou tvář od slunce a ošlehanou suchým větrem z moře. Tmavé oblečení měl trochu zamáčené od potu i mořské vody a dlouhý tmavý plášť za ním tiše zašelestil.

"Přišel jsem pro tebe. Tvému otci se velmi stýská. A matce také."

Modroočko měl sto chutí utéct. Věděl však, že by ho Sai trefil ještě dřív, než by se o to vůbec pokusil. Modlil se k drakovi, aby přiletěl, aby zneškodnil Saie, aby a jeho dostal do bezpečí.

Bohužel věděl, že se to nestane. Gaara byl daleko a žoldák přímo u něj, připraven ho jakýmkoliv prostředky odvléct proti jeho vůli.

"Byl bych rád kdybys nekladl odpor. Musíme se přeci nějak nalodit a odjet z tohoto pekla, ne?" usmál se sladce Sai a rázně vykročil k princi.

Peklo to tu začalo být v okamžiku, kdy ses tu objevil... pomyslel si zcela ztuhlý Naruto.

°•°•°

"Já vám říkám, že odtud nemůžu! Neumíte si představit, jak moc bude drak zuřit, až zjistí, že jsem odešel! Naštve se a všechny vás zabije!" křičel Naruto z plných plic, když se ho jeden z námořníků marně pokoušel dostat na člun a s útrpným výrazem zjišťoval, že se mu mladík vymykal kontrole.

Samozřejmě nic z toho nebyla pravda, pán ostrova by si přiletěl pro něj a ostatní vyhnal pryč, ale plavovlásek jim musel nějak nahnat strach. Nechtěl odejít. Nemohl tu Gaaru nechat samotného.

Sai se k němu obrátil čelem s odjištěnou kuší a na tváři mu zahrálo pobavení. Čekal na zbylé muže, než se dostanou z pralesa a oni mohli odplout. Našel prince prvního a loď s Minatovými spojenci nebyla nikde v dohledu. To mu hrálo do plánu.

"Už se draka bát nemusíš. Jsi v bezpečí," usmíval se bezstarostně žoldák a prohlédl si jeho vyděšenou tvářičku.

Naruto se konečně vytrhl a přidupal k němu, načež rozčileně pravil: "Nemáš tušení, co se stane, až zjistí, že jsem pryč. Rozpoutá hrůzu, kterou už nikdo-"

"Ať si přijde," přerušil ho mladý žoldák a pohledem se podíval na svou loď. "Snad si nemyslíš, že jsme přijeli, aniž bychom si nezajistili páku."

Princi se stáhlo hrdlo. Ohlédl se k velké tmavé lodi a přimhouřil oči. Takhle zdálky si nevšiml ničeho, co by vyčuhovalo a bylo tak nápadné, že by to dokázalo draka zranit. Možná jenom blafoval? Ne. To nebyl jeho styl. Blonďáček měl vážný strach, že si sem dovezli zbraň na poražení pána ostrova.

"Jeho Výsost je vyčerpaná a to slunce mu nedělá dobře. Vemte ho do člunu a doprovoďte na loď," pronesl jemným tónem Sai, jenomže než námořník stačil prince popadnout a dostat do člunu, zaslechli všichni varovný, dračí řev.

Všichni oněměli strachy, kromě Naruta, jenž se usmál a nenápadně se ohlédl ke strnulým mužům. Řev jeho draka se rozléhal skrze celý ostrov, vystrašil obrovská hejna ptáků, která se vznesla s křikem na oblohu a na moment celý ostrov pohltilo strašidelné  ticho. Blížil se.

Modroočko napnul všechny svaly a rozběhl se po pláži pryč. Námořníci byli moc v šoku na to, aby se hnuli z místa. Nikdo z nich živého draka neviděl a už jen z toho řevu měl každý chuť umřít na místě.

Bohužel pro Naruta - Sai si jeho útěku všiml a dostihl jej ještě dříve, než se stihl dostat někam dál. Srazil opáleného chlapce na zem, obličejem napřed a pečlivě ho zasedl, načež mu zkroutil ruce za zády.

"Pusť mě! Pusť!" křičel kroutící se Namikaze, který ryl nosem v písku.

"Kampak si myslíš, že utečeš, hm? Mně neutečeš..."

Žoldák měl v plánu mu svázat ruce, dát do úst roubík a dotáhnout ho na loď násilím, když nechtěl jít dobrovolně. Přidřepl si vedle něj, stále kroutíce jeho paže a donutil ho na nohy. Modroočko u toho zakňučel bolestí a celou dobu se mu snažil vzpouzet.

Saiův úspěch neměl dlouhého trvání, protože když se otočil ke člunu, přelétl nad nimi rychlý stín a ve vteřině před ně dopadl do písku čtyřnohý, zuřivý drak. Rozevřel tlamu do širokých rozměrů a zařval tak hlasitě, že nejbližší námořníci téměř ohluchli.

"Tak, jste namydlení," ušklíbl se Naruto v držení svého dřívějšího přítele.