•22•
Ahojky~ ^^
Být na delší dobu lidskou bytostí dělá Gaarovi trochu problém. Rozhodně mu uniká hodně věcí, co se týká vztahů a... nezachoval se k Narutovi zrovna dvakrát lépe. Jenže Naru se na něj nedokáže dlouho zlobit...
Kdypak si pro prince přijde záchrana? A přijede vůbec někdo, nebo na něj dočista zapomněli? Co si myslíte vy? Gaara se ještě musí za své chování omluvit a nejlepší způsob, jak tak učinit, je dar.
Přeji hezké počteníčko~
•[XXII. Kapitola]• Zlatý mok
Rudovlásek v dálce spatřil výrazné světlo. Proráželo inkoustovou temnotu, hustou jako ranní mlha a chladnou jako led. Nosem nasál vzduch - voněl po soli, dešti, mokré trávě a jediné lidské bytosti široko daleko. Hodlal mu své chování vysvětlit a patřičně se omluvit. Chápal, že tím, že ho odstrčil si to u něj dost pokazil. Utíkal z jeho dosahu, aby mu nemusel říkat o bolesti a čerstvých vzpomínkách, z nichž byl on sám zmatený. To včerejší ráno na pláži, ten vztek, jenž s mladým dědicem velkého rodu cloumal, bylo něco, co u něj už nikdy nechtěl spatřit.
Hlasitě polkl. Potichu se přibližoval a zároveň žasl nad jeho šikovností. Povedlo se mu rozdělat oheň. Po tolika marných pokusech měl konečně zdroj tepla.
Pod nohama mu zachrastily spadané větve. Všiml si nepatrného ucuknutí sedícího prince, zahaleného ve staré dece a nad sebou měl primitivní přístřešek z plachty, jejíž podpěry se staly kůly z bývalého tábořiště. Mléčnou dlaní sevřel látkový popruh, který držel primitivní vak s velkou omluvou na zádech.
"Naru?"
Jeho jindy vyrovnaný a hluboký hlas se najednou roztřásl. Polkl již podruhé, v krku měl knedlík o velikosti slepičího vejce. Špatně se mu polykalo. Při pohledu na zoufalou tvář slova ztratil.
"Naru, já se moc omlouvám."
"Neříkej mi tak," odsekl podrážděně blondýn a nevěnoval mu jediný pohled, stále zíral do ohně.
Gaara se od něj zastavil na dvacet kroků. Plameny nepřetržitě praskaly, posílaly do vzduchu tiché jiskřičky a ty zanikaly ve studené noci.
"Chápu, proč se na mě zlobíš."
"To sis to uvědomil teda brzy," ohrnul modroočko nos a jízlivým tónem dal jasně najevo, že si s ním nepřál hovořit.
Drakoměnec i navzdory tomu přišel k němu a s upřímným hlasem promluvil: "Omlouvám se. Chci, abys věděl, že mě mrzí, jak jsem se choval, ale jsem měl pro to důvod."
Naruto měl pocit, že se snad přeslechl. Nevěřícně zalapal po dechu, otočil tvář a vrhnul po něm nazlobený pohled. Vzadu v krku ho užírala zvědavost toho, jak bylo možné, že před ním stál on a ne drak. I když... jemu to bylo vlastně jedno.
"Důvod?! Jaký důvod?! Já se o tebe zajímal! A ty se klidně chováš jak uražený fakan! Co ti tak sakra vadilo, žes-"
"Náš zážitek nebyl tím důvodem."
"Nepřerušuj mě!" rozkřičel se plavovlásek a vstal tak prudce, že se i kmen, na němž seděl rozviklal.
Ostrovan protáhl obličej, udělal k němu krok, avšak protějšek před ním couvl. Jeho emoce se mu nelíbily. Neměl v sobě kousek pochopení. Právě teď byl ublížený a rozčilený. Přesně jako na té pláži.
Princ náhle ucítil v očích slzy. Otočil se k vyššímu mladíkovi bokem a zatnutými pěstmi si je otíral. Tváře měl samou červeň a srdeční sval cítil víc, než předtím. Nedokázal se na něj zlobit ani o vteřinu déle. Chtěl jen vědět za co si jeho chladné chování vysloužil. V nitru své duše doufal, že za ním sám od sebe přijde. Nechtěl být sám. Včera se hrozně rozčílil. Bylo to z uvědomění, že u něj nepočkal, než se probudí ze spánku, prostě si odešel lovit ryby.
"Já tě mám... tak zatraceně moc rád," šeptl rozechvělým hlasem a snažil se znít pevně, leč tón uplakanosti byl daleko výraznější, "a tohle mě opravdu zabolelo. Já myslel... myslel jsem, že... že... jsem tě prostě něčím odradil. Proč si se tak choval? Proč jsi mě jen tak odstrčil?"
Západňan překonal jejich mezeru. Neřekl půl slova, pouze jej pohladil po vlasech. Před několika dny s ním zažil úžasnou věc a jeho samotného mrzelo, jak se vůči němu postavil. Nechtěl ho přivést do takového stavu. Nechtěl, aby se kvůli němu cítil zle. Zvedl ruku a mozolovitými prsty uchopil jeho teplou dlaň.
Namikaze úspěšně překonal nával breku a volnou dlaní si utřel sopel pod nosem.
"Myslím," načal Západňan nejistě, "že bych ti měl říct důvod svého chování... Já... vzpomněl jsem si... Na starý život před ostrovem."
Naruto pozvedl bradu. Pomalu přikývl a jedním pohledem jej vyznal k mluvě. Starší mladík se zhluboka nadechl, posadil se s ním zpět na kládu a začal vyprávět.
Ve zkratce mu pověděl o všem, co si jeho mysl vybavila. Zmínil se o osudu rodiny, o jeho rodném domově a o muži, ze kterého měl zlý pocit. Bál se jeho tváře, očích plných lží a proradnosti. Přiznal, že se to dělo od doby, kdy se spolu vyspali a měl z toho velmi smíšené pocity.
Naruto naslouchal. Nechal se unášet tóny hlubokého hlasu a cítil, jak na něj postupně přicházel spánek. Seděl na kraji klády, zíral do ohně a každou chvíli si otíral unavené oči. Nedokázal mu jen tak odpustit jeho chování, proto si od něj držel jistý odstup, ale věděl, že to moc dlouho nevydrží. Chyběla mu přítomnost horkého těla a ochranářského objetí. Jediné k čemu svolil bylo hlazení jeho zlatých vlasů.
"Měl jsem ti to říct," povzdechl si marně rudovlásek.
"Ano, to měl," odvětil potichu mladší mladík.
Ostrovan přivřel oči, zachtělo se mu spaní. Již poněkolikáté pohlédl na svá předloktí a k úlevě zjistil, že se žádná přeměna nekonala. Necítil ani nic, co by naznačilo k propuknutí dračího hněvu. Drakova duše sídlící v lidském těle se zdála tak mírumilovná.
"Proč ses ještě neproměnil?"
"Sám nevím. Možná se mu chce spát."
Modroočko zabručel. Nevnímal, jak se rudovlásek v jeho periferním vidění pohnul a zašmátral pro cosi do vaku. Byl moc unavený i na zvědavost.
"Tohle mám pro tebe. Jako... omluvu..."
Naruto zpozorněl a otočil k němu tvář. Ve světlé dlani spočíval křišťálový, téměř průsvitný kámen s azurově modrým jádrem, které při kontaktu se světlem pustilo studené barvy po celém obvodu jako malinká chapadélka. Princ udiveně zamrkal. Neměl jak a čím vyvrtat tam díru na provázek, tudíž byl kamínek provázán kolem dokola a tvořil tak obdivuhodnou, skoro nepostřehnutelnou spirálu.
Gaara si drahokam přechytil do druhé ruky a chytil provázek, který sloužil jako provizorní náhrdelník. Naznačil mu, zda by se k němu nemohl otočit zády a on tak učinil. Menší dárek. Kdysi dávno tento drahokam našel ve vysušené tůni. Byl ještě horký, ohlazený od magmatu a on ho pomocí magie poupravil do hladka. Nešlo o nic velkého, stačilo se zahřát. A teď pro něj měl využití. Na Narutově krku byl mnohem hezčí, než když ležel opuštěný v hoře zlata. Princův mírný úsměv na rtech ho zahřál u srdce.
°•°•°
Blondýnek plaval v moři, potápěl se a naháněl ryby po útesech. Chňapal po nich rukama, prsty se opatrně dotýkal barevných útvarů a vyhýbal se žahavým sasankám, v nichž se schovávaly pruhované rybičky. Občas na plavce vykoukla útesová muréna, nebo kroužkovaný had. Těm se pro jistotu vyhnul a znovu se vynořil, aby nabral kyslík do plic.
Promnul si oči, které ho kvůli mořské soli štípaly, prohrábl zlatavé vlasy, až z nich vzlétly kapky vody a vydal se k pláži volným kraulem. Když už se ocitl dost blízko písečné pláže, rychle se sehnul pro svršek a navlékl si jej. Lněná košile byla dost dlouhá, zakrývala mladíka po stehna a přilepila se na mokrou kůži jako list.
Vzhlédl vpřed, nadechl se mořského vzduchu a vydal se směrem ke kamenné tabuli, kde Gaara zůstal. Stále to byl jeho milý a naslouchající společník s trochou plachosti, ač Narutův postoj vůči němu kapku zchladl. Na ostrově nebyl nikdo jiný a vypadalo to, že se rudovlásek za své chování dost styděl. Možná by to mohl nechat plavat a neřešit to. Přeci jen byly horší věci...
Plavovlásek se dostavil na kamennou tabuli a rozhlédl se. Nikde však Gaaru neviděl. Otočil se, přecházel sem a tam, nahýbal se přes okraj a vyhnul se místu, odkud cítil nelibý zápach rozkládajícího se masa. Za chvíli po mořském drakovi nezbyde jediná kůstka.
"Kam se jen..." zamumlal potichu a vrátil se na druhý okraj, kde už naštěstí povědomou čupřinu našel.
Všiml si, že tahal z moře nějakou velkou, řasami a korály pokrytou bednu. Vypadala staře, ale nenesla téměř žádné poškození. Zřejmě vypadla z lodě dřív, než se jí stačilo něco vážného stát.
Naruto nečekal ani minutu a rozběhl se za ním. Rychlostí větru se dostával po horkém písku ke svému cíli.
"Co je to?" zeptal se modroočko kapku zadýchaně.
"Netuším," zamumlal nálezce bez jediného pohledu.
Namikaze přistoupil blíže. Zajímal ho tajemný obsah staré bedny. Sklonil se k ní a odhrnul chaluhy od místa klíčové dírky. S otevřením by neměl být problém, měli tu dost ostrých předmětů na vypáčení. Druhou rukou stiskl svůj nový dárek a zamyšleně ho promnul.
"Ať už tam je co chce, dostaneme se tam," řekl polohlasem starší mladík a bez námahy uchopil bednu do obou rukou.
Princ krátce kývl bradou. Byl nesmírně zvědavý, co se skrývalo uvnitř. Možná šlo o nějaký poklad? Cennosti? Róby? Ty by se hodily. Jako přistýlka ideální.
Po dopravení na vhodné místo, dlouho zamčená a solí prosycená dřevěná bedna konečně povolila. Panty zaskřípaly a víko se konečně otevřelo dokořán. Nečekaný byl její obsah: čtyři láhve z tmavého skla zašpuntované velkým korkem a zalité voskem, na jejíž boku se nacházel přilepený papírek s názvem a to vše bylo vystláno senem, teď již páchnoucím. Naruto správně přečetl, že se jednalo o Králův zlatý mok. Nepochybně jeden z nejdražších rumů dovážených ze zemí zalitých sluncem. Údajně se mělo jednat o vynikající nápoj tupící smysly a urození z vyšších vrstev si tento nápoj nemohli odpustit.
"Může to být tak..." zamumlal plavovlásek a uchopil jednu z lahví do ruky na prohlídku, "pět let staré. Poznávám to. Když na přehlídkách odbyla půlnoc, tak sluhové přinesli tohle pití. U nás je zatraceně drahé a otec mi to zakazuje pít. Vždycky jsem to chtěl vyzkoušet."
Gaara se podivil, více se nahnul nad Narutovýma rukama a zmateně se zeptal: "Co přesně to je? Jaký druh pití?"
Světlovlásek pohladil zlatou pečeť, nadechl se a rozhodl se mu prostě odpovědět: "Vzácný rum. Je to silný nápoj, který otupuje smysly."
"Tak proč bys to chtěl pít?"
Rudovlásek tyhle lidské zvyky vůbec neznal, ani je nepochopil. Proč by lidé pili něco, co je přivede na pokraj bezmoci?
"Protože... protože... rád zkouším zakázané věci a tohle je jedna z nich. Prý je to moc dobré," odvětil s pohledem upřeným na zlatohnědou tekutinu a zazubil se. "Dneska si dáme do nosu."
°•°•°
Rozdivočelé plameny ohně šlehaly vysoko ke hvězdám, rozpalovaly studený písek a sušily promoklé oblečení. Pár kroků od ohniště ležela hromada pečlivě poskládaného dřeva, velkých i malých kousků a hned u nich otevřená bedna. Dvě ze čtyř lahví už byly pryč, našly si totiž cestu do rukou mladých trosečníků.
Naruto chtěl nejprve jen ochutnat. Po pár doušcích mu zlatý mok neuvěřitelně zachutnal. Jeho sladkost byla podobná javorovému sirupu a síla alkoholu přijatelná natolik, aby do sebe naráz dostal celou láhev. Po ní se domáhal dalším a dalším hltům...
Cítil se šťastný, hlasitě se smál, zpíval různé písničky a poskakoval okolo ohně, v rukou držíce láhev zlatého moku. Hlava se mu motala, všechno viděl dvakrát a vysoké procento alkoholu stoupalo jako rychlá horečka. Měl stále horší a horší nápady... První byl, že si s Gaarou zahrají na schovávanou v pralese, to mu byl bohužel zamítnuto. Druhá byla hra na babu po pláži a třetí noční potápění. A vše zamítnuto, tudíž zbývalo jen poskakování a ječení okolo ohně.
Gaara byl oproti ztřeštěnému princi klidný a zůstal sedět na místě. Pozoroval jeho dovádění a dával na něj pozor. Co kdyby náhodou spadl do ohně...
On zlatý mok ochutnal a příliš mu nelahodil. Stačilo se napít jedinkrát a hned se cítil obdobně jako Naruto. Na jeho hlavu to mělo rychlejší efekt. Ani jeden z nich neměl žádnou výdrž a takový druh rumu nebyl určen pro nezkušené mladíky jako byli oni.
"Mně je tak dobře!" výskl se širokým úsměvem princ a padl na zadek, těsně vedle drakoměnce.
Ten na něj klidně pohlédl a všiml si, že s vydatnou chutí pil drahý rum jako vodu. V uších mu zněly hlasité údery splašeného srdce, rychle proudící krev a v nose ho zašimral pot vedoucí z každého póru na těle.
Netrvalo to dlouho a modroočko sebou plácl na zem. Přetočil se na záda, aby viděl na hvězdy a culil se jako sluníčko. Jakoby všechny starosti odpluly do nezmapovaných vod a neměly v úmyslu se vrátit. Ten pocit neznalosti byl úžasný. Měl skvělou náladu a při spatření známé tváře se zvětšila.
Nevědomky vylil i ten nejmenší zbyteček na dně lahve na zem, když příliš pohnul rukou a položil ji na cizí koleno, které začal nemotorně hladit. Jeho majitel na něj pohlédl.
"To se ti tak moc líbí moje koleno?" podivil se s mírným úsměvem ostrovan.
"Ty... se mi líbíš celý," pronesl přiopile Naruto a skrze své dlouhé řasy na něj koketně zamrkal.
Do mozku se mu uvolňovaly příjemné pocity, tudíž se nechal strhnout a dostal chuť se s ním pomilovat přímo na téhle pláži. Nezbednou ručku natáhl, až ke stehnu, kde se usadil a pošimral ho tam. Kámen na jeho krku se modře zaleskl.
"Jsi dost drzý," poznamenal Západňan pobaveně, chytil jeho dlaň a propletl si s ní prsty.
"Já vím," zaculil se nevinně princ.
Naruto sledoval jeho jiskřivé zelené oči, v nichž se odráželo světlo vysokých plamenů. Pocítil teplo jeho dlaně, možná se mu zdála hrubší než obvykle a možná to ho vedlo k tomu, aby tu jej svými významnými pohledy sváděl. Nemohl se na něj zlobit. V Narutovi nikdy nezůstal vztek příliš dlouho. Věřil v něj. Dovedl se do něj vžít a tak trochu chápal, proč od něj Gaara po jejich první společné noci utekl. Někoho, koho si naprosto zamiloval se nedokázal mračit věčně a už vůbec to nepřipadalo v úvahu, když v sobě měl alkohol.
Nechal k sobě přitisknout starší tělo a brzy ucítil běhající prsty po tkanici, těsně nad hrudním košem. Šněrování vedlo úplně dolů a pro něj bylo nesnesitelné čekat. Byl netrpělivý, zíral na svého milence s tichou bází a ve chvíli, kdy se jej na holém hrudníku dotkla horká dlaň, potlačil i tu nejmenší trošku stydlivosti a přitáhl si jej do vášnivého polibku.
Gaara se nestačil pořádně nadechnout, Namikaze se nedržel zpátky, byl rychlý a divoký. Přesunul se nad něj celým tělem, všiml si, že pro něj otevřel nohy a poskytl mu tak skvělý přístup. Napájený rumem byl ještě víc žhavější a svolnější. Dovolil se ho dotýkat tam, kam si poprvé netroufl. Poněkud se divil, že k tomu svolil, zvlášť když se předtím zachoval jako pitomec. Bral to jako dobré znamení a užíval si tento okamžik všemi smysly.
Stáhl z modroočka veškeré oblečení, v uších mu zněly hluboké nádechy a výdechy, potlačované kňourání a vzdechy... Každou vteřinou úžasně žhnul, vůně pachu se dostávala do citlivého nosu a touha u něj být co možná nejblíž se zvýšila. Horko těžko ze sebe shodil svůj oděv a ponechal si pouze spodek. Nepotřeboval být celý nahý, už tak ten písek budou mít všude a soudě kroucení natěšeného blondýna měl pravdu.
Narutův úd tlačil rudovláska na stehno, průhledná tekutina deroucí se ze špičky se rozmazávala o starou tkaninu, bodavý tlak se postupně přesouval a nutil mladíka ke kopulačním pohybům. Ten se snažil marně zabavit na tepajicích rtech svého milence, avšak brzy hlasitě vyjekl pro samou rozkoš.
"R-rychle... prosím... prosím," zakvílel plavovlásek žalostně, kousal si spodní ret a pod různými úhly se otíral o tělo nad sebou.
"Vydrž chviličku, sotva jsem začal. Ani nejsi připravený," zkusil ho uklidnit vlídným a hlubokým hlasem, opatrně líbaje spálený krk.
"T-to... opravdu nevadí... nevadí. J-jen... tě moc potřebuji," zaprosil na kraji zdravého rozumu mladší mladík.
Zkušený trosečník mu ale vyhovět nechtěl. Nehodlal mu ublížit, pochopil, že byl netrpělivý, leč musel vydržet. Pod rukama se mu hezky oddával, rozpouštěl se jak máslo, dával svou spokojenost najevo hlasitým sténáním a kroucením. Říkal si, zda to dělal protože chtěl, anebo ho k tomu vedl alkohol. Nuž, teď bylo pozdě přestat, nedokázal se od toho krásného tělíčka držet zpátky. Po ničem jiném netoužil. Uvízla mu v hlavě nutkavá touha, jíž hodlal vyplnit a ukázat, že své city myslel vážně.
°•°•°
Z celé vášnivé noci si princ pamatoval jen drobné úryvky. Věděl, že se opět vyspal se svým vyvoleným, po ránu to bylo zřejmé (totiž bolest zadku, přítomnost vlastního i cizího spermatu byla očividná, znaménka lásky všude po těle, maličké jizvičky po zubech a vyprahlé, dost možná vykřičené hrdlo). Pamatoval si na svá užvaněná ústa - přímo si o TO řekl a starší mladík mu vyhověl. Nepokládal mu to za vinu. Oba pili zlatý mok, oba byli mimo smysly a oba si to náramně užili.
Příšerně mě bolí hlava. Přísahám, že už se nikdy nedotknu žádného rumu, vína, piva a dalších takových věcí, pomyslel si zmučeně Naruto.
Gaara byl vzhůru první, ostatně jako vždy, jen výjimečně to bývalo naopak. Hned založil oheň na ohřátí snídaně a prince probudila vůně pečené ryby, díky níž mu z úst stekla nehlídaná slina.
Po zbytek odpoledne zůstal světlovlásek netečný, s bolavou hlavou, vyprahlými ústy a samými otázkami. Krapet se mu bouřil žaludek a točila se mu hlava. Z toho byl poněkud nevrlý, ale Gaarova teplá náruč mu stačila.
Modroočko toho využil a přetáhl se přes svého partnera jako prkno. Zůstal nehnutě ležet, s tichým zasyknutím zatvrdil obličejové mimiky v zamračení a nechal se hladit příjemně horkou dlaní po zádech.
"Asi to bude moje vina. Nepil jsem tolik a mohl jsem tě zarazit," promluvit Gaara, jemně hladící princovy zlaté kadeře a opálená záda.
"Mmm, to nic. Občas moc mluvím. Jen je škoda, že si nic nepamatuji. Docela rád bych si tu vášnivou noc vybavil," zacukal mu koutek úst v poloúsměv.
Ostrovan si odkašlal, přímo cítil ve tvářích nesnesitelné horko, loupl po plavovlasém mladíkovi zrakem a řekl: "Byl jsi celkem... nedočkavý a divoký..."
"Opravdu?"
"Ehm, ano... najednou ses prostě rozhodl, že budeš nahoře a tak ses vyhoupl nahoru."
Namikaze se tiše rozesmál a plácl rukou do prázdného prostoru. To muselo být tedy něco! Že by ten sen, ve kterém jezdil na koni přeci jen na něco odkazoval?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro