Šla jsem domů od kamarádky a cestou jsem šla kolem hřbitova skrz "lesík". Byla už tma. Prvně jsem to viděla za keřem, pak u zdi hřbitovu a nakonec u kmenu jednoho stromu. Byla to rozmazaná stinná šmouha, která se vždy mihla v mém zorném poli a skryla se za to, kde byla. Keř. Zeď. Strom. Místa pár metrů od sebe.