Byli jsme v nějakém domě. Napůl vypadal jako náš byt. Byl ale dvoupatrový, větší a bylo tam víc místností. Něco tam bylo s námi. Posedlo to moji kamarádku. Statečně se tomu bránila, snažila se od nás být co nejdál. Jediná možnost byla se schovat v tajné místnosti. Všechny jsem se tam snažila dostat, ale vždy šli někoho hledat a zase zmizeli. Vedly tam dvoje dveře, jedny jsem zavřela z venku a pak zevnitř zamkla. Konečně tam byli všichni a já šla na záchod si promluvit s tou kamarádkou. Nakonec jsem ji pomohla se toho zbavit. Dovedla jsem ji tam, ale ostatní tam zase nebyli. V jedné místnosti jsem našla bráchu a šla ho odvést do té místnosti. Když jsem do ní vstoupila, byli tam schody do druhého patra. Došla jsem asi doprostřed schodiště a otočila se. Brácha měl šílený úsměv a šílenství v očích. Došlo mi, že umřu. Nesnažila jsem se utéct, smířila jsem se s tím. Jen jsem stála a hleděla smrti do očí. Sledovala jsem bráchu, jak se ke mě blíží mě zabít. Když byl asi necelé 2 metry ode mně, tak jsem se vzbudila.