I na intru jsem měla někdy pocit, že mě něco nebo někdo pozoruje, hlavně v koupelně.

1

   Jedněm spolužačkám se na pokoji sám pouštěl větrák. Na více pokojích začaly z ničeho nic kapat sprchy, nebo v koupelně něco ťukalo. Jednou jsme se spolubydlící (všechny pokoje jsou po dvou) jen tak ležely a povídaly si, když se nám najednou samo od sebe rozsvítilo v koupelně. Ani jedna jsme se tam nechtěla jít podívat a zhasnout, nakonec se světlo zhaslo samo. Jakmile spolubydlící usnula, začaly se z ní ozývat zvuky, jako kdyby tam někdo mlátil do zdi, země a sprchy. Voda kapala ještě rychleji.

2

   Byla jsem u kamarádky na pokoji, protože jsem chyběla a jelikož spolubydlící byla nemocná, neměl mi kdo vysvětlit normování. Když jsem se od ní vrátila, tak se na zemi u stolu spolubydlící mihl stín směrem ke mě. Ale jen o kousek a pak zmizel. Před oknem nebylo nic, co slunci zavazelo a pokoj byl celý prosvícený. Když jsem pak normovala, tak se z postele spolubydlící ozval zvuk, jako když se někdo poškrábe.

3

   Spolubydlící dojížděla vždy v pondělí ráno, takže jsem bývala v neděli přes nocna pokoji sama. Když jsem odcházela z koupelny, tak se ozval zvuk vypínače, nic se však nerožlo, nebo nezhaslo.

4

   Spolubydlící přivřela na noc dveře do koupelny, aby se větrala a potom samotném rožnutí jsme ji nechtěly mít dokořán. Dveře se samy pohnout maximálně tak, že se přivřou. Ale jen trochu. Nikdy se neotvíraly. Ráno byly dveře dokořán.

Od té doby jsem tu koupelnu vždy na noc zavřela, ale pocit, že mě něco pozoruje, jsem měla i tak, ale nebyl tak velký a častý jako doma.