„Prostě si myslím, že Kate nemá ráda tenhle typ oblečení. Viděl jsi snad, jak se oblíká, no ne?" Nasupěně jsem se podívala na Zayna a opět se mu pokusila vytrhnout to ošklivé tričko z ruky.

„Nemusím na sobě přeci měnit úplně všechno." Vykřikl a jedním škubnutím si tričko hodil zpět na hromadu. Protočila jsem nad ním oči a hupsla do křesla. Dneska jsem toho měla už dost.

„Fajn, můžeš si to nechat, ale teď půjdeme nakupovat a já ti všechno oblečení vyberu. A to bez odmlouvání." Andělsky jsem se usmála, protože nakupování byla jedna z mých nejoblíbenějších činností.

„Hm, zamyslím se nad tím." Zayn si dal ruku k bradě a dělal, že nad tím vážně přemýšlí. Po chvilce vztyčil jeden prst a udělal vtipný obličej. Jenže je to ‚bad-boy' Zayn, takže je to vtipné jen z poloviny. „Takže nechci nic růžového, zeleného, třpytivého, lesklého – teda kromě kůže, pruhovaného a puntíkovaného." Na prstech si začal přepočítávat vše, co vyjmenoval, a když mi nacpal 6 prstů přímo před obličej, odstrčila jsem ho o dva metry dozadu.

„Fajn, ale já mám taky nějakou podmínku." Stoupla jsem si a urovnala si svou sukni. „Vlastně rovnou dvě. Za prvé, koupíš mi jedno velký kafe a za druhé," popadla jsem z nočního stolku klíče od auta a zamávala jimi před Zaynovým obličejem, „řídím."

*

„Ježiši Perrie zpomal!" Vykřikl vyděšený Zayn, když jsem dnes teprve po třetí překročila povolenou rychlost. Na jeho přání jsem trochu ubrala na plynu a snažila se udržet si tempo.

„Prosimtě neboj se, támhle už je nákupák." Protočila jsem nad ním oči a zabočila do prava. Najela jsem na jedno volné místo, které bylo blízko hlavního vchodu. Než jsem tam však stačila zajet, prosvištěla okolo mě černá dodávka.

"Ty vole, to bylo moje místo!" Zakřičela jsem z okna a zběsile začala troubit. Zayn mi položil ruku, kterou jsem pevně tiskla řadící páku. Kate by se z toho možná roztekla, ale já teď tekla spíš tím, že mě ti kreténi rozpálili do ruda.

„Hele Pezz uklidni se, můžeme zaparkovat jinde." Ozval se vedle mě Zayn. Naštvaně jsem mu vytrhla ruku, a co nejrychleji se odpoutala. Ti kreténi ještě ani nestihli vyjít z auta. Pro ně dobře, stejně by se museli vracet, aby přeparkovali.

„Hele Zayne, mě nezajímá, že je třeba támhle volný místo, protože tohle jsem si vybrala já, rozumíš?! A žádnej z těch kreténů co si navzájem říkají princess, poslouchají drsnou hudbu a mají tetování, jen aby byli cool mi prostě nezabere parkovací místo! Je ti to jasný?" Zayn jen s úšklebkem přikývl a svou ruku stáhnul zpět, kde ji měl předtím.

Nasupěně jsem otevřela dveře od svého auta a svižným krokem se vydala k autu těch debilů. Na nic jsem nečekala a otevřela dveře řidiče. Naskytl se mi pohled asi na tři kluky, z nichž ten, co řídil, vypadal, že neumí do pěti počítat, což značilo to, že má kalhoty někde u kolenou a jeho ručně vyrobené tričko říká ‚I ride for my princesses, i pie for my princesses'.

Když jsem se usilovně zamyslela, došlo mi, že nějaký génius zaměnil slovíčko ‚die' za ‚pie'. Opravdu jsem se musela snažit, abych se jim nevysmála do obličeje, ale tím bych si akorát vysloužila pár nehezkých označení.

„Čauky kočičko." Zavrněl ten, co seděl na sedadle spolujezdce. Ignorovala jsem jeho poznámku a otočila se na toho, který řídil.

„Hele ty rádoby gangstere, co si jako myslíš, že si právě udělal?" zeptala jsem se celkem ironicky, přičemž jsem se jednou rukou opírala o střechu auta a druhou si předržovala naplno otevřené dveře.

„Zaparkoval, myslím." Podrbal se zezadu na zátylku a s pokrčením ramen se otočil na své dva určitě stejně chytré kolegy.

„Nekecej!" Vykřikla jsem a jednou rukou ho čapla za tričko. Vytáhla jsem ho ven, přičemž mi sám trochu pomohl. Za to jsem byla ráda, jinak bych na pomoc musela zavolat Zayna a to bych přeci nechtěla. Jsem silná žena, zvládnu to sama, no ne?

„Hej opatrně na to tričko, je to ruční práce." Chtěl mi sundat ruce, kterými jsem mu mumlala vrchní díl trička, ale to se mu nepovedlo. Ještě víc jsem ho přitlačila na auto a všimla si těch dvou kluků, co seděli uvnitř. Oba jen mlčeli a dívali se, co právě provádím s jejich kamarádem.

„Jo všimla jsem si," protočila jsem nad ním oči a přiblížila se ještě víc k jeho obličeji. „Teď zvedneš svůj zadek a ihned přeparkuješ, nebo se ti stane něco moc zlýho."

„Namaluješ mi pusu rtěnkou od Kylie Jenner? Holka vždyť ty vážíš tak dvacet kilo, když budu chtít, hned teď tě přeperu."

„Když máš hlad a čtyři ještě víc hladové bráchy, něco se naučíš." Chytla jsem ho za ucho a vsunula ho do auta. „Sednu si do auta a budu počítat do deset. Jestli nebudete jinde, věř mi, že zažiješ peklo." Sykla jsme na něj a vrátila se zpátky do svého auta, kde už na mě čekal překvapený Zayn.

„10,9,8,7,6,5..." ani jsem nemusela počítat dál, protože stejně tak rychle jak přijeli, byli pryč.

„Tajemství." Řekla jsem dřív, než Zayn stihl položit tu stupidní otázku ‚jak jsi to udělala?'. „Protože se na to ptá každý." Znovu jsem odpověděla, aniž by se na něco musel ptát.

„Ježiši Pezz, ty mě fakt děsíš." Hned jak auto těch debilů zmizelo, najela jsem na jejich místo a uvolnila tak cestu pro další přijíždějící auta.

„Neříkej mi Pezz, to můžou jen kamarádi, což mi nejsme." Usmála jsem se na něj a pak vystoupila z auta. Bez toho aniž bych čekala na to, jestli jde Zayn za mnou, rozešla jsme se směrem k výtahu.

Zmáčkla jsem tlačítko na přivolání výtahu, a když si všimla, že je Zayn vedle mě, dálkovým ovládáním jsem zamknula auto.
Oba dva jsme nastoupili do výtahu a já zmáčkla druhé patro. Jeli jsme celkem v tichu, až na to, že si Zayn pořád něco pobrukoval.

*

„Pezz, mě už to nebaví!" vykřikla unaveně Zayn, a když jsem na něj ukázala prostředníček, došlo mu, co dnes už asi po milionté řekl. „Teda Perrie, moc se omluvám veličenstvo. Navíc já tu jen nosím tašky a platím to, co kupuješ. Je to nuda." Odfrkl si.

„A nezapomeň na to, že si to oblečení ještě zkoušíš!" Poznamenala jsem s mírným úšklebkem a dál se prohrabovala nějakými košilemi, které Zayn nutně potřeboval.

„No a to je jako výhra, nebo co?" Řekl otráveně Zayn. Přikývla jsem hlavou a absolutně nevnímala, co dál říká, protože tyhle košile byly vážně pěkné. Letmo jsem se na něj podívala a hned jak jsem si všimla, že hýbe pusou, znovu jsem přikývla, ačkoli jsem neměla ponětí, o čem vlastně mluví.

„Tak to jsem rád, že souhlasíš." Vypískl Zayn. Zvedl se ze sedačky a skoro ke mně doběhl. Popadl mě za ruku a z obchodu mě odtáhl tak rychle, že jsem ty pěkné košile ztratila někde cestou.

„Ježiši kam mě to táhneš? Byla jsem uprostřed objevu nejlepších košil za tenhle měsíc!" Vytrhla jsem se mu a srovnala si rukáv mé košile. „Navíc jsi mi pomačkal košili." Zamračila jsem se na něj a pomalým krokem ho následovala.

„Na to kafe, říkal jsem to v tom obchodě."

„No jasně, už si vzpomínám." Nervózně jsem se zasmála a doufala, že si nevšiml toho, že jsem ho dneska skoro neposlouchala. „takže starbucks?" Zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Co vy holky máte s tím značkovým kafem? Půjdeme támhle do tý kavárny, nejspíš tam nebude tak narváno." Ukázal na nějaký zapadlý krámek a mě v tu ránu přešla chuť.

„Hej ale tam určitě nebudou mít java chip." Protočila jsem oči nad tím, že tam vůbec musím jít. Vlastně ani nevím, proč jsem se protočila. Dělám to často, hlavně když musím dělat něco, co nechci. 

„Nekecej a pojď. Dohoda je dohoda, koupím ti kafe, ale jen to co ti vyberu já." Zayn na mě vycenil své zuby.

„Fajn," vydechla jsem poraženěa courala se za Zaynem. „když mi to teda platíš."

---

Kapitolu jsem chtěla delší, ale jelikož to přidávám už po 1000x, ráda bych to už zveřejnila a to, že zítra zase nepůjde wifi riskovat nechci :)
Snad se vám kapitolka líbí, pokud ano (i pokud ne), ozvěte se v komentářích a zanechte vote :) ♥