O 14 dní později:

Takže seděli jsme ve škole jako každý den .
Čas se vleče pomalu, už je to dlouho co s náma Max není ve škole.

Moc nám chybí .

V tu chvíli co jsem na něj tolik myslela někdo zaklepal a byl Max.
Hned jsem vylítla a běžela ho obejmout byla jsem hrozně ráda, že je tady.
Nechtěla jsem ho vůbec pustit.
Potom přišel ke mě Marcus a spol a řekli ať je k Maxovi taky pustím.

Když už jsme ho všichni objali a poptali jak mu je a jestli už bude normálně chodit do školy ,řekl že ještě na tom není 100% dobře ale dneska tu s náma zůstane ❤.

Přesedla jsem si do zadní lavice abych seděla vedle Maxe a byla blíž k ostatním z party.

Byl už konec školy a všichni jsme vyrazili ven a do cukrárny aby jsme to oslavili, že Max je konečně s námi a ne v nemocnici .

To je další část.
Omlouvám se za chyby moc to nekontroluji 😂🤦‍♀️