"Jestli ještě někdy Jarvisovi nakážeš, aby mi neotevřel výtah. Tak podpálím Avengers Tower, protože mě příšerně bolí ruce!" Zařvala jsem.

Možná si říkáte: Vždyť je to jen jedno poschodí! Ale ... Já jsem krypl a místo abych skákala dolů, jsem skákala nahoru. A k tomu několik poschodí, jelikož jsem si myslela, že neumím počítat.

"Co?...  Jak?..." Začal blekotat Tony. "My máme schody?" Podíval se na Pepper.

"Ano Tony." Zakroutila hlavou Pepper. A papíry odložila na stůl.

Doskákala jsem více k nim, ale pohled spočinul na muži s páskou přes oko. "Dobrej?" Zeptala jsem se s otázkou v hlase.

"Starku, máme momentálně diskuzi, takže by tady nějaké dítě nemělo, co dělat." Promluvil onen muž.

"Tak heleď Jednoočko...." Nebýt berliček, založila bych si ruce. "Jsem jeho dcera, což může být velice překvapivé, ale jakožto jeho dcera, mám snad právo se tady pohybovat. Nebo alespoň skákat, jak můžete vidět." Ukázala jsem hlavou na berle. "A jakožto hrdinka, která zachránila Avengers, bych si zasloužila lepší chování. Díky a nashle." Sladce jsem se usmála.

"Starku, měl jste pravdu." Pozornost začal věnovat Tonymu. "Je to opravdu vaše dcera." Tony se na něho zamračil. "Jistěže vím, kdo jste, slečno Stárková. Celým jménem Elisabeth Stárková, před nedávnem ještě Blacková. Sedmnáctiletá studentka, jejíž nejlepší kamarádi se jmenují Ray a Samantha." Řekl monolog, při kterém začal věnovat pozornost zase mně.

"Stalker!" Zařvala jsem se smíchem. "Nebo mám říkat nápadník?" Řekla jsem spíše sobě.

"Byl bych vám vděčný, kdyby jste mi říkala Fury." Na milisekundu se usmál.

"To si ještě rozmyslím." Šibalsky jsem se usmála. "A pokud dovolíte, ráda bych si šla sednout." Otočila jsem se k nim zády. A skákala do obýváku, který byl hned vedle.

"Eli, teď bys tam chodit neměla!" Okřikl mě Tony.

Než mě stihl dohnat, došla jsem do vedlejší místnosti. A na gauči spatřila Clinta a poblíž stát několik agentů. Povytáhla jsem obočí a uslyšela, jak se Clint směje.

Koukal na televizi, kde dávají zprávy. "Hrozně vtipné..." Pronesla jsem.

Clint a někteří agenti sebou cukli a podívali se ke mně. "Nejlepší zprávy, které jsem kdy viděl...." Smál se stále Clint. "Nikdo jim to takhle dokonale nenatřel." Pochvala od Clinta?

"To víš... A řekne mi někdo, co se tady dneska děje?" Povytáhla jsem obočí.

Ve stejné chvíli, co chtěl Clint něco říct, přišel Tony. Netuším, co mu tak trvalo, ale vypadal vcelku vystrašeně. "Máš zácpu?" Zeptala jsem se výsměšně.

"Nedělej si ze mě srandu!" Ohradil se na mě. Pak se podíval směrem k agentům. "Měla bys jít do pokoje." Řekl nepřítomně.

"Důvod?" Už poněkolikáté jsem pozvedla obočí.

"Prostě běž!" Řekl rozzuřeně.

"Cože, neslyším?" Dělala jsem blbou, ačkoliv jsem ani nemusela.

Tony byl rudý a každou chvíli chtěl zařvat. Někdo ho, ale přeběhl. "Tvrdohlavá." Ten hlas bych poznala všude.

Cítila jsem v krku knedlík, který se tam na chvíli usadil. Ihned zmizel.
Agenti poodstoupili a mně se naskytl pohled na Lokiho.

Momentálně přede mnou stál někdo, kdo se mě pokusil zabít. A málem se mu to povedlo, přesto jsem se nebála. Netušila jsem proč, zřejmě moje geny.

"A teď jste čekali co? Že budu tak vyděšená a omdlím?" Zeptala jsem se posměšně.

Tony na mě koukal nejistým pohledem. "Abych vám udělala tu radost, tak..." Berle skončily na zemi. "Chytej." Začala jsem padat do zadu, kde stál Tony. A hned ve vzduchu mě zachytil. "Mise splněna." Narovnala jsem se zpátky.

Clint nezúčastněně seděl na křesle, ale byl tak hodný a berle mi podal. "Díkec." Poděkovala jsem.

Lokiho výraz byl furt stejný. Na jeho tváři hrál úšklebek. Zřejmě ho mé chování, ale překvapilo, protože chvilku to tak vypadalo.

Pomalu jsem se dobelhala k němu, což ho lehce vyvedlo z míry. Chvíli jsem se mu koukala do očí. Až sem mu vrazila facku, jeho hlava se otočila na stranu. "Co si to dovoluješ?!" Zařval a jeho oči mě propalovali. Nebýt agentů, kteří stáli hned vedle. Řekla bych, že už bych se opakovaně dusila.

"To máš za všechno, co si udělal... Takže buď rád, že tě na místě nevykastruju." Odpověděla jsem klidně.

Loki se ušklíbl a dál to už nekomentoval. Rozhodla jsem se odejít pryč. A proto bez dalšího slova jsem zmizela ve svém pokojíčku.

Ruce mě příšerně boleli, takže jsem padla na postel. A koukala se do stropu, než jsem vyčerpáním úplně usla.

Ještě před spaním jsem byla na sebe pyšná.

Tu facku si zasloužil!

💞 Momentálně jsem s kámoškou a sestrou na trampolíně, kde hodláme také přespat. 😂❤️ O kolo půlnoci se ještě půjdeme koupat do bazénu. 👌

Anakondy. 💕