Den 2
Bali, Ubud, 32 stupňů

Dneska jsme začaly už v osm ráno a upřímně a hned na začátku řeknu, že jsme mrtvé a zítra asi budeme mít modřiny úplně všude. Ale vezmeme to od začátku.

Jako první jsme jely na jakési zdejší divadelní představení, já si vyzkoušela hru na tradiční hudední nástroj. Nebylo to nic extra, vlastně to trvalo možná až příliš dlouho na to, že turista vůbec nechápe, o co jde. Ale hezká ukázka jejich kultury, to zase jo.

Poté jsme zastavili v jakési továrně na batikované oblečení. Všechno tu dělají ručně a z přírodních barev, takže jeden menší obraz trvá třeba tři měsíce.

Třetí zastávkou se stala zdejší řeka. Dostaly jsme helmy, vesty, dva mini rafty a dva průvodce, kteří byli mladší než my, a pustili nás po vodě. Když to řeknu na plnou hubu, mám naraženou prdel jak nikdy v životě. Člověk jak sedí v tom raftíku, tak občas vezme kameny a že já i Káťa jsme vymetly úplně vše, co šlo. Takže já si sedám stylem, jak kdybych kostrč ani neměla. Svůj zadek vám sem fotit nebudu, ale ruce můžu. Tohle je výsledek plavení se po vodě bez pádla. Makáte rukama a odíráte si je o raft. :D

No, a vzhledem k tomu, že tady není na sto pro čisto, tak nás nenapadlo nic, než si na ty bolavé ruce vylít alespoň gel na ruce. Lidi, nedělejte to. Strašně, strašně, strašně moc to bolí. Až to sama nechápu. Jak kdyby vám někdo zapálil ruku.
Ale seznámily jsme se se zdejšími dvěma kluky, kteří nás pak vzali na korbu náklaďáčku a odvezli zpátky na místo. :D K řece nás zase vezl týpek na čtyřkolce. Obě dvě. Až skoro do džungle. Tady nikdo nic neřeší, bezpečnost už vůbec ne. Motorky řídí dvanáctileté děti nebo na jedné jede celá rodina i se slepicí. Pohoda jahoda. Celkem poctivě nosí helmy, ale to je tak všechno. Blinkry používají, i když jedou rovně, pásy nepoužívají a vlastně je to tady jeden velký organizovaný chaos, ve kterém se vyzná jen místí. Zpátky jsme jely na korbě malého náklaďáčku. Pecka.
A potkaly jsme varana! 💙

Jakmile jsme se trochu vzpamatovaly, přesunuly jsme se na místo, kde se vyrábí cibetková káva. Je to nejdražší kafe na světě a proces jeho výroby je následovný - lidi dají cibetkám kávová zrnka a ony si vyberou jen ty nejlepší. Ty sní a následně vykadí. Vykaděná semínka pak lidi posbírají, omyjí, upraží a máte kávu! Nádhera, co? :D Jedno kávové zrnko jsem ochutnala a přišlo mi jako obyčejné.
Jinak tu rostly kromě vanilky třeba i kakaové boby, citronová tráva nebo skořice.

No a jako poslední zastávku jsme daly rýžová pole. Jsou krásná, plná turistů, ale moc dlouho jsme se nezdržely, protože se našim spolucestujícím moc nechtělo, tak jsme řekly, že se tam stavíme jindy. Stejně jsme nestihly opičí les, takže další zastávka určitě bude.

Miluju palmy, budou na hodně fotkách. 🌴😁

Máme v plánu koupit si kokosáky, nalít do nich ananasovou vodku, vzít si nějaké jídlo a dnešek strávit odpočíváním a chlazením našich nabitých a bolavých partií.

UPDATE: Kokosáky jsme koupily, dokonce jsme to zvládly samotné po tmě. Je ale pravda, že se tady v nebezpečí necítíme. A po výborné večeři se nedokážeme pořádně ani hnout, tak léčíme ruce a zadek. Dobrou noc. 🌌