*Pohled Elen*
Nějak nevnímám to okolo, vidím rozmazaně, jenom tátu, který se mi snaží pomoct, ale já se objevím někde jinde. Není to nebe, nebo, možná jo, ale je oranžový a kousek dál sedí Natasha na zemi.

,,Nat?" oslovím ji.

,,Elen?" otočí se mým směrem.

Zvedne se ze země a jde ke mně.

,,Vyhráli jsme," řeknu ji se slzama v očích.

,,A za jakou cenu?" zeptá se smutně.

,,Za cenu tvého a mého života," řeknu smutně.

Obejmu ji. Ona objetí upevní.

,,Karoline je v pořádku, já taky, Loki to zvládne, hlavně, že jsou všichni zpět," usměju se v objetí.

,,Ať to stojí cokoliv, řekli jsme a taky jsme to dodrželi," řekne Nat.

,,Jo," řeknu.
****
*pohled třetí osoby*
Všichni stojí v černém oblečení a vědí, že je netřeba slov. Jenom stojí u chaty a koukají na rakev. Loki má v náruči malou Karoline, se skleněným pohledem. Své emoce se Loki snaží skrývat, ale nedokáže to, na to Elen až moc miloval. Tony stojí vedle nich, v náruči má Morgan a vedle něj stojí Pepper.

,,V té lakvi je maminka?" zeptá se zvědavě Karoline.

,,Ano," odsouhlasí Loki.

Elen nakonec udělala to, co slíbila, to co neudělala naposledy, to na co byla dřív moc sobecká. Obětovala svůj život pro ostatní.

,,Nemůžeme odsud plyč tati?" zeptá se smutně Karoline.

,,A kam bys chtěla?" zeptá se Loki.

,,Na shawarmu," řekne a poprvé za tento den se jí rozzáří oči.

,,Dobrá tedy," pousměje se Loki.
***
,,Jo, jsem tu, zítra máme tu osudovou misi, kdy se vrátím do chvíle, tipuju asi, kde byl Loki poražen. Panebože, to bude- bude to zvláštní, mám z toho dobrý pocit, zvládneme to. Na proslovy je spíše táta a já vlastně kopíruju jeho nápad vést si něco jako deník. Deník kapitána, den předposlední, zítra jdeme na misi a- ne, okej, nebudu si z toho dělat srandu," rozezní se po místnosti Elenin smích.

,,Mám strach o tátu, mám dojem, jako by se k němu blížilo něco zlého, ale to je vedlejší, táta bude okej, já, Natasha, kápo, mistr lukostřelec, vlastně všichni budou v poho. Polovinu života jsem hledala rodinu, nikdy jsem nemyslela, že ji najdu tím, že mě Tony Stark pozve do letounu.

Před třinácti lety jsem nepoklekla a stala jsem se Avengerem. Stala jsem se součástí tý nejskvělejší rodiny. Já vim Karol, že na to koukáš ty. Jsi taky součástí této rodiny, neboj se je kdykoliv o něco požádat. Mám pro tebe vzkaz, vyřiď tátovi ať uklidí, ráno tady už nebudu. V mé nepřítomnosti máš na starosti Petera, vím, že mu táta nevěří, jo a ještě něco. Mám tě ráda dvakrát tolik co je velký Mount Everest, ty malá bláznivko," s úsměvem vypne Elen kameru.

Všichni koukají na modrou Elen, která se už nehýbe. Koukají překvapeně, ale i tak se slzama v očích. Třináct let, od jejich prvního setkání, třináct let jejich příběhu.
Černovlasý arogantní bůh, který jí převrátil život naruby, ale to i ona jemu.

Midgarďanka, druh, kterým tolik opovrhoval, to ona ho dostala na dno. Ona mu darovala dceru, ona stála vždy při něm ať udělal cokoliv. Tehdá ji neměl pustit na tu misi, vyčítal si to, neměl jí to dovolit. Stalo se, je pryč a nevrátí se.

Tony na tom byl podobně, vrátily se mu vzpomínky s ní, musel se alespoň smutně pousmát nad tím vším. Vždy ho vyslechla a pomáhala mu s obleky. Věděl o její tajné zásobě obleků, ale nečekal, že si oblek upraví natolik, aby tam byla i rukavice na kameny nekonečna.

Stalo se, všechny dostala na dno bláznivá holka, která se tak ráda hádala. Překonala svou sobeckost a obětovala svůj život, což nečekali, obzvlášť Steve.
Stalo se to, dotáhli to až do konce, i když to znamenalo úplný konec.

😭😭 Já sama brečím, je to tu, konec, Elenin konec, konec týhle půl roční bláznivý jízdy. Ta jízda by se nestala nebýt vás! Mých skvělých fanoušků, moc vám všem děkuju😍.

Nemůžu uvěřit, že končí něco, co jsem psala a sama prožívala tak dlouho. Nejsem na velký proslovy jak jsem říkala, protože se do toho vždy zamotám😔.

Tato kniha měla původně sloužit jen pro pobavení, ale už asi u třicáté kapitoly prvního dílu mě napadlo to všechno. A teď? Teď sama se slzami v očích píšu tyhle řádky🙁.

Určitě plánuju něco dalšího, to se nebojte. Ale pro momentální chvíli se budu soustředit na školy a vymýšlet o tělocviku (jelikož je stejně k prdu) nějaký supr čupr příběh, nebo domýšlet zápletky🥳.

Vy jste ti praví hrdinové, protože nebýt vás, tak nikdy nedojdu tak daleko, nikdy bych neměla náladu na to, vydávat dál. Naposledy vám děkuju a také se pro teď loučím. Mějte se fanfárově!❤️🙈
😭💞Kája💞😭