*o několik dní později*
Byli jsme v lodi a pluli vesmírem, byli jsme tu ještě s Nebulou, mrzutou robotkou a já kecala s tátovou helmou.

,,Jsme tady už nevim kolikátej den a já se jen směju mému zoufalství," zasmála jsem se, ,,pomalu nám dochází jídlo. Poprvé v životě mi došel smysl pro smích, Avengers poprvé selhaly. A já kecám s tátovou helmou jako idiot. Co s tím nadělám, život je život. Život je krutej a připravil mě o všechno kromě mého otce a Thora.

Doufám, že jestli tady umřu, tak na mě budete vzpomínat v dobrym. Doufám, že se máte líp než já, i když pochybuju. Děkuju vám všem za skvělé chvíle. Už jsem skoro chtěla říct, že děkuju i Lokimu, jemuž poděkuju maximálně tak po smrti. Thore, jestli ti někdo poradil jak to zapnout, netrap se tím, že jsi selhal, ale jdi dál a jestli jsi se rozpustil, to nevím, ale doufám, že ne. Je to jako včera kdy jsem vás všechny poprvé potkala a kdy jsem poprvé potkala i Lokiho. Ach bože, začínám asi šílet. Budu muset končit, asi si radši půjdu lehnout, vyspat se, promluvit si s tátou, nebo usnout a nechat si zdát hezké sny, aspoň ve snu se můžu mít hezky."

Měla jsem slzy v očích.

,,Doufala jsem, že Loki žije, pokud ne, brzo půjdu za ním," pousmála jsem se a vypnula kameru.

Chvíli jsem koukala stále na tu helmu, snad to dorazí.

,,Tati?!" oslovila jsem ho nahlas.

,,Co je?" zeptal se.

,,Můžeš jít sem?" zeptala jsem se ho.

,,Jasný," odpověděl.

Po chvíli dorazil.

,,Nahraj vzkaz pro Pepper," pousmála jsem se.

,,K čemu to bude?" zeptal se.

,,Aspoň se s ní rozloučíš," usmála jsem se a odešla z místnosti.

,,Loučení?" zeptala se Nebula.

,,Co je na tom?" zeptala jsem se.

,,Láska je slabost," řekla.

,,Možná, ale láska je lidskost," řekla jsem.

Nebula jenom protočila oči.

,,Láska je ten pocit, kdy jsi schopen pro toho druhého obětovat cokoliv a když jsi s ním, připadáš si jako v nebi," vysvětlila jsem.

,,Jak dětinské," řekla znechuceně.

,,Ale prosim tě," zasmála jsem se ji.

Sedla jsem si na linku.

,,Máš rodinu?" zeptala se mě.

,,Pokrevně jenom tohohle magora," zasmála jsem se, ,,citově Thora, Petera, Natashu, Clinta, Kapitána, Bruce."

,,Jak můžou být tvá rodina né-li pokrevně?" zeptala se.

,,Mám je ráda jako rodinu," pousmála jsem se nad vzpomínkou na ně. ,,Ty rodinu máš?" zeptala jsem se ji.

,,Ne, jenom Thanos mě adoptoval a následně se o mě nestaral," řekla naštvaně.

,,Thanos je kretén," řekla jsem prostě.

Na to neodpověděla.

,,Skákal pes, přes oves, přes minový pole, na, na, na, na, na, na, na,
na, na, na, ná, na," broukala jsem si tiše a vzpomínala na staré časy.

Vzpomněla jsem si na tanec s Lokim, na to jak dal Fadralovi pěstí, taky na to, jak jsme se poprvé políbili, nebo jak jsem ráno vstala vedle něj a nevěděla co se stalo.

Nevědomky mi stekla slza po tváři. Vrátilo se mi to jak jsem mu dala facku, za předstírání Odina. Za tohle jsem se pousmála. Vzpomněla jsem si na Sakaar jak mě zachránil, nebo jak jsme se po ránu líbali, taky na svatyni Strange, kde jsme porušovali pravidla a nakonec jsem si vzpomněla i na naše první setkání, kdy řval ať poklekneme.

,,Elen?" vyrušil mě nejistě táta.

Hřbetem ruky jsem si rychle setřela slzu a koukla na něj. On odložil helmu a chytl mou bradu, mezi ukazováček a palec.

,,Proč smutníš?" zeptal se.

,,Protože se dějou špatně věci," řekla jsem a koukala mu do očí.

,,Všechno se dá do pořádku," pousmál se.

,,Jdeme poslat helmu na zem," usmála jsem se.

🥺🥺Bože, zase mi je do breku. No nic, víkend je u konce a já jsem všechno nechala na dnešek, takže musím makat. Snad jste si víkend užili a ahooj!
🌸Kaja🌸