Čas kolem mě se zpomalil.

Sleduji postavu s nataženou rukou, jenž do mě strčila a tím zapříčinila můj pád z útesu. Zabodává do mých očí zlověstný pohled a na rtech mu tančí úšklebek. Na hrudi stále cítím teplo po jeho doteku.

Kolem hlavy mi kvílí vítr a mísí se s mým křikem, jež zní jakoby z dálky a z blízka zároveň. Vyplaší pár netopýrů v jeskyním komplexu napříč celou skálou, z niž jsem byla svržena do propasti.

Na větvích stromů bez života, jejichž kořeny sídlí pod tvrdým kamenem, zahlédnu koutkem oka supa. Tohle je jejich teritorium. Je jich tu spousty. Hladově čekají na mršiny. Hostina je nyní čeká v podobě mého těla.

Pomalu se nořím do tmy a mlhy.

Svého vraha už dávno přes okraj nevidím.

Padám dlouho a přesto chvíli.

Život mou maličkost opouští téměř hned, když se má záda opět dotknou pevné půdy a zvíří prach kolem sebe. Tím se zpečetil můj ve chvíli,  kdy do mě strčila šílencova ruka, napsaný osud naplnit hladové krky okřídlených mrchožroutů.