27. prosince 1981

Seděla jsem na velmi nepohodlném křesle. Řetězy jsem měla omotané kolem zápěstí a znemožňovaly mi jakýkoliv pohyb.

Bella seděla napravo ode mě, Rabastan po mé levici, Rudolfus vedle něj, zatímco Bárty seděl vedle Belly. Jako jediný se třásl.

Měla jsem vztek. Když přišlo na nejhorší, stáhl ocas a dělal ze sebe svatého.

„Stanuli jsme zde před Kouzelnickým soudním dvorem, aby nad vámi byl vynesen rozsudek za zločin tak odporný-" Skrk starší, Bartyho otec, byl přerušen svým synem. Ten ho však okázale ignoroval. Usmála jsem se.
„- že jsme o podobném u tohoto soudu slýchali jen vzácně.
Vyslechli jsme důkazy proti vám. Všichni jste obviněni z mučení bystrozora Franka Longbottoma a jeho ženy, neboť jste se domnívali, že mají informace o tom, kde se nachází váš uprchlý vládce."

Bárty se znovu rozkřikl na svého otce a opakoval, že to neudělal. Protočila jsem nad tím oči a dala si nohu přes nohu, stejně jako Bella při příchodu. Začínalo mě to nudit.

„Dále jste obviněni za připravování znovunastolení Toho, jehož jméno nesmíme vyslovit, a obnovu života se zákony násilí, který jste vedli v dobách, kdy byl mocný. Žádám nyní porotce-"

Všimla jsem si, jak se Bartyho matka rozvzlykala a začala se třást po celém těle.

Skrk začal křičet, aby přehlušil svého syna, a vynesl rozsudek. Doživotní vězení v Azkabanu. Bylo mi to lhostejné. Věděla jsem, že se Pán vrátí, a proto nebyl důvod k nepokoji.

Za námi se znovu objevili mozkomoři. Pouta se uvolnila a já vstala. Změřila jsem si Skrka pohledem a ušklíbla se.

„Pán zla povstane, Skrku! Uvrhněte nás do Azkabanu, ale my budeme čekat! On povstane znovu a přijde si pro nás, a odmění se nám víc než komu jinému ze svých stoupenců! My jediní jsme mu zůstali věrní! My jediní jsme se ho pokusili najít!" křikla Bella. Rozhodla jsem se k ní přidat. Všimla jsem si, jak mnoho lidí tyhle věty znepokojily. Proč je ještě nevyděsit víc?

„Až přijde správný čas, miste se vrátí a ještě ve větší síle! Budete litovat svého rozhodnutí se k němu nepřidat a obhajovat mudlovské šmejdy, krvezrádce a mudly samotné! A věřte, že až na to dojde, budeme to my, kdo nad vámi vynese rozsudek!" Strašidelně jsem se usmála a zvedla hlavu ještě výš.
Společně s Bellou, jejím manželem a jeho bratrem jsem odešla, zatímco Bárty se ještě vzpouzel a křičel na otce.

Mozkomoři nás odvedli ze síně k bočnímu vchodu na ministerstvo. Nemohli jsme jít přes Atrium, kde by nás viděli všichni zaměstnanci a návštěvníci ministerstva. To by zase tak nevadilo, ale všichni se báli, že bychom mohli něco udělat.

Tam na nás už čekali bystrozoři. Ke každému z nás přistoupil jeden a chytil za paži. To už k nám dotáhli mozkomoři i Bartyho. Očividně otce nepřesvědčil. Byl v mdlobách, nepřekvapilo mě to. Mozkomoři mu jistě vysáli část duše, aby se uklidnil.

Ucítila jsem známe pichnutí v oblasti pupíku. Ztratila jsem pevnou zem pod nohama a ocitla se ve tmě.

To však brzy přestalo a my se objevili na kraji útesu. Vlny divoce narážely do skaliska a kapky vody dopadaly i na nás.

Před námi se tyčila velká tepaná brána, za níž se už nedalo přemisťovat, a obří kamenná budova s malými otvory sloužícími jako okna. Neprotáhlo by se tím ani dítě.

Prošli jsme branou a vyrazili do útrob vězení. Hned na jeho prahu si nás převzali mozkomoři.

Mířili jsme z normálního vězení s minimální ostrahou, přes klasickou ostrahu, až úplně nahoru, kde mozkomoři hlídali nejvíce.

Byli tam uvězněni ti nejhorší kouzelníci a čarodějky. Většinou se jednalo o Smrtijedy, kteří byli postavení před soud. Velká část z nich, přestože se z obvinění pokusila vybruslit, stejně skončila tady.

Procházeli jsme kolem cel a já zahlédla Siriuse Blacka. Seděl až na samém konci své cely, v rohu, a hleděl před sebe.

Chudáčka zavřeli neprávem. Samozřejmě, že jsme všichni Smrtijedi pravdu věděli. Stejně jsem ale nechápala, jak si mohli myslet, že by to udělal.

Black byl vždy na straně dobra, dělal bystrozora, byl v Nebelvíru, zatímco jeho celá rodina ve Zmijozelu.

Zato Pettigrew, toho bych obvinila jako prvního.

Zastavili jsme, alespoň teda já a jeden mozkomor. Mrtvolnou rukou odemkl mříže a postrčil mě dál.

Jakmile jsem překročila práh, mříže se zase zavřely.

Otočila jsem se a zahlédla plášť mozkomora, jak mizí v chodbě.