18. června 1996
Znamení zla na mém předloktí se rozhořelo. Do mysli mi vstoupilo místo setkání.

Podívala jsem se na Rabastana. Právě teď se mi zrovna nechtělo přerušovat to, co jsme prováděli, ale nešlo to jinak.

Omluvně jsem se na něj podívala a vyhrabala se zpod přikrývek.

Mávnutím hůlky jsem na sebe přivolala oblečení a hábit se stříbrnou maskou.

Rabastan nebyl pozadu a jakmile byl oblečený i on, co nejrychleji jsme se dostali z domu a přemístili.

Objevili jsme se na rozlehlé mýtince. Bylo tu už několik málo Smrtijedů a každou chvíli se přemisťovali další.

Poznala jsem masku Belly, mého bratra, Rudolfuse, Averyho, Yaxleyho a dalších.

Pán zla stál uprostřed, kolem nohou se mu ovíjel Nagini a v ruce převracel hůlku.

Zvuky přemisťování ustaly a nastalo ticho. Nikdo nevyslovil ani hlásku. Jistě ale všechny zajímalo, proč jsme tady.

„Dnes je velký den," promluvil tiše mistr, přesto ho bylo jasné slyšet. „Pomocí lsti se mi podařilo vytáhnout Pottera z Bradavic a právě teď míří na Ministerstvo."

Usmála jsem se. Takže můj nápad přece jen vyšel.

„Musíte se tam co nejdřív dostat a počkat, až odnese veštbu, aby jste ji donesli mně," pokračoval a pomalu přelétl pohledem každého z nás.
„Celou akci povede Bella a Lucius. Pokud se něco pokazí, je to na vaši hlavu. Proto doufám, že to nezpackáte."

Překvapeně jsem vydechla. Proč to vede Lucius a ne já? Byl to můj nápad ho vylákat z Bradavic, kde se stane lehkým terčem. Já jsem seděla v Azkabanu patnáct let, zatímco můj bratr si žil v přepychu a přesto to dostal na velení on. To se mi snad jen zdá.

„Máte půl hodiny na to, abyste se rozdělili a rozhodli plán," řekl Pán zla a každého z nás počastoval přísným pohledem. „Nezklamte mě."

S tím se přemístil pryč. Trvalo jen pár vteřin, než se všichni dali do hovoru.

„Řekni, že je to zlý sen," zašeptala jsem směrem k Rabastanovi. Slyšela jsem jeho uchechtnutí.

„Pokud se něco pokazí, alespoň bude trpět on, než ty," snažil se mě uchlacholit. A fungovalo to. Každopádně jsem nechtěla, aby se něco pokazilo. Dneska to prostě muselo vyjít.

Souhlasně jsem přikývla a přešla k Belle.

„Řekni, že jsme ve tvém týmu," zamrmlala jsem a i když jsem jí neviděla do tváře, určitě se ušklíbla.

„Kde jinde?"

Krátce jsem se zasmála a stoupla si po jejim boku.
Bella se začala domlouvat s Luciusem na plánu a já jí sem tam něco navrhla.

„Přemístíme se do Atria, odkud se výtahy dostaneme na Odbor záhad. Potter půjde do místnosti s věštbami, musíme tam být dřív, než on. Každý pojede podle plánu, jestli to někdo poruší, osobně se postarám, aby schytal Cruciatus."

„Půjdeme postupně, bez masek, abychom nevzbudili podezření," pokračoval Lucius. „Ti z vás, kteří byli v minulosti odhalení, na sebe musí uvalit ochranná kouzla, aby je nikdo nepoznal. Ty se na Odboru zruší."

Souhlasně jsem přikývla a stejně jako Bella, Rabastan, Rudolfus a další mí spoluvězni jsem na sebe uvalila kouzla, aby mě nikdo neviděl.

Podle dalších instrukcí jsem se přemístila mezi posledními. Vždy šel ještě někdo, kdo nebyl chráněn, aby nebylo divné, proč se ozývá zvuk přemístění bez člověka a otevírání a zavíráni dveří od výtahů.