25. března 1996

Přestože se Draco choval tak, jak by měl a názory měl správné, poznala jsem, že je zbabělý jako Lucius.

Když totiž dorazil do Malfoy manoru Pán zla a svolal schůzi, vyděšený výraz nedokázal zakrýt a co nejrychleji se uchýlil do svého pokoje, ze kterého nevylezl až do dalšího dne.

Na schůzi se probíral nejen plán, jak dostat Pottera z Bradavic, neboť Brumbál byl konečně ze hry, ale taky noví Smrtijedi.

Mnoho z našich řad má děti, které brzy dovrší sedmnácti, takže je logické, aby se stali Smrtijedy.

Mezi ně patřil také Draco. Lucius mu to nejspíš ještě neřekl, a tak jsem se rozhodla to udělat za něj.

Po menší akci, kdy jsem s Bellou zašla do malé mudlovské vesnice a pomučila jednu rodinu, jsem se vydala do synovcova pokoje.

Věděla jsem, že tam bude, protože tam trávil všechen svůj čas.

Slušně jsem zaklepala a po vyzvání vešla dovnitř.

Draco seděl v křesle a četl si nějakou knihu. Jakmile mě spatřil, na sucho polkl a knihu odložil.

„Teto Najo," pronesl překvapeně. „Stalo se něco?"

„Ani ne," zavrtěla jsem hlavou a přešla více do místnosti. „Jen jsem si řekla, že za tebou zajdu, dokud jsi ještě tady."

Jenom nejistě přikývl a dál těkal očima po místnosti. Uměla jsem si představit, že je výborný herec ve škole. Tady mu to ale nějak nešlo.

„Mám pro tebe vlastně skvělé zprávy," přešla jsem rovnou k tomu, co jsem mu chtěla říct.

„Jaké?"

„Jistě víš, že za rok ti už bude sedmnáct," začala jsem a bylo vidět, že už po této větě mu začalo docházet, o co jde. „A Pán zla má o tebe zájem."

„Opravdu?" Teď jsem si nebyla jistá, jestli to znělo víc užasle, nebo vyděšeně.

„Ano," přitakala jsem. „Je dokonce tvou povinností se přidat. Tvůj dědeček, Abraxas, byl jeden z prvních Smrtijedů. Tvůj otec se jím stal ve svých sedmnácti, stejně jako já."

„Ale má matka nemá Znamení," namítl.

„Narcisa se přidávat nemusela, neboť se vdala za tvého otce a její loajalita je automatická," vysvětlila jsem.

„A teta Bellatrix je vdaná, ale Znamení má."

„Bella, stejně jako já, jsme si to vybraly dobrovolně," pokrčila jsem rameny. „Ani jedna jsme nemusely, ale chtěly jsme."

„A proč vlastně nejsi vdaná? Myslel jsem, že když jsi žena, zasnoubili tě už ve škole."

„To je velice zajímavá otázka," uznala jsem a posadila se na postel. „Jsem zasnoubená a měla jsem se vdávat, ale než jsme se stihli vzít, zavřeli nás."

„To jsi ale byla dávno ze školy," namítl znovu a já se uchechtla. Zvědavost měl po Luciusovi.

„Byla jsem tatínkova holčička," pokrčila jsem rameny. „S Rabastanem jsme si padli do oka ještě před zasnoubením. Slíbili jsme našim, že se vezmeme, ale až na to přijde správný čas."

„To už smysl dává," uznal a bylo vidět, že ho mé vyprávění uvolnilo. Musela jsem uznat, že nebylo lehké být čistokrevným. Od každého člena se očekávalo mnoho a bylo těžké se všemu vyrovnat a neudělat rodině ostudu.

„Už budu muset jít," zvedla jsem se z postele a zamířila ke dveřím. „Hodně štěstí u NKÚ."