8. července 1993

Nemohla jsem tomu uvěřit. Black utekl neznámým způsobem a já tu musela trčet. On sice nic neudělal a byl tu neprávem, ale byl to Black.

Krvezrádce, který patřil k Fénixově řádu a bojoval za Brumbála proti nám. Už jen za to by tu měl být. Za to, že nedělal čest své rodině a obrátil se k ní zády.

Dlouhou dobu jsme spekulovali, jak se mu to podařilo. Bytrozoři sem chodili jen zřídka, ale vždy jen proto, aby nás buď odvedli k výslechu nebo jednou za týden na hygienu.

Pochybovala jsem, že by mu někdo z nich dal hůlku, aby se dokázal dostat ven. To bychom zaznamenali.

Hlavně proto, že by si musel kouzlem otevřít mříže, což by šlo slyšet a patronem zahnat mozkory, aby se probojoval ven. Jinak to nešlo.

Samotní mozkomoři by ho nepustili a další možnost nebyla. Z Azkabanu nikdy nikdo neutekl, tohle bylo poprvé.

Za zdmi to byl jistě velký skandál a kouzelnický svět se obracel vzhůru nohama, aby Blacka našli.

Měla jsem však tušení, že když se mu podařilo utéct, nenechá se jen tak chytit.

Zajímalo by mě, kam utekl. Do domu, kde vyrůstal a byl teď prázdný po smrti jeho rodičů? Nebo zkusil přesvědčit Brumbála o své nevinně a on ho schoval v Bradavicích?

Brumbál se vždycky slitoval nad každým, kdo projevil trochu soucitu, takže by to tak překvapující nebylo. Vsadím se, že kdybych za ním došla, tvářila se co nejvíc politováníhodně a prosila o odpuštění a pomoc, neváhal by.

Samozřejmě bych se k ničemu takovému nesnížila. To bych raději zbytek života strávila tady.

Mříže od mé cely zavrzaly a dovnitř vplul mozkomor. V kostnatých rukách nesl pohár s vodou a plastový tácek s okoralým chlebem. Všechno to položil na zem a zase odletěl pryč.

Stoupla jsem si z matrace a šla k tomu. Nebylo to nic moc, ale pořád to bylo lepší než nic.
Vzala jsem do ruky chleba a pohár a odnesla si to k matraci. Posadila jsem se a začala z chleba odždibovat kousky a dávat si je do pusy.

Byly tvrdé, ale nebylo to nic neobvyklého a i můj žaludek si na tu trochu jídla zvykl.

Jakmile jsem měla chleba snědený, vzala jsem pohár a trochu se napila. Chtěla jsem, aby mi to vydrželo co nejdéle.

Stále jsem nad tím musela přemýšlet. Každá teorie měla velké ale, přes které se nedalo utéct.

I kdyby se dostal z cely, kolem mozkomorů by se nedostal. Vycítili by ho a nepustili.

Prostě bez pomoci zvenčí se nedá utéct. A pochybuju, že by mu někdo pomohl, protože si všichni mysleli, že to on zradil Potterovi.

Zavrtěla jsem hlavou. Nebudu se zabývat něčím, co mě tak akorát rozčiluje.

Přesunula jsem pohár dál od matrace a lehla si. Začínala mě přepadat únava.
Zavřela jsem oči a nechala se vtáhnout do říše snů.