Už dlouho jsem se tak skvěle nevyspal. V tu noc mne opustily všechny noční můry a jediné, co zůstalo, byla přítomnost té dokonalé osůbky v mém náručí.

Když jsem se ráno probudil s prvními paprsky slunce, blondýnka stále ještě spokojeně oddechovala. Podepřel jsem si hlavu a pozoroval to skvostné dílo. Kdo jiný než Merlin by ho mohl stvořit? Možná, že můj upřený pohled ji probudil, neboť po chvíli se začala lehce vrtět.

V okamžiku, kdy otevřela svá nádherná očka a místnost rozzářily její modré duhovky, byla má duše opět klidná. Bytí v její přítomnosti působilo jako lék na všechny strasti, které mému duchu přivedl Azkaban.

,, Dobré ráno. " usmála se rozespalým úsměvem a protáhla se jako malé kotě. Věnoval jsem jí zamilovaný pohled a lehký polibek na čelo.

,, Dobré ráno i tobě."

Uraženě našpulila rty.,, To dostanu pusu jen na čelo? "

,, Ty ji dostaneš kam jen budeš chtít." zasmál jsem se a bez váhání ji vášnivě políbil na její měkké rty. Vycházeli jsme si pomalu vstříc, a když jsme se odtáhli, věnovali jsme si hluboké pohledy.

,, Musíš odsud utéct. " vyhrkla z ničeho nic, když vstávala z mého lůžka.

,, Cože?" nechápal jsem. Jak to mám asi udělat?

,, Musím tě odtud nějak dostat. Nemůžeš tu zůstat, Siriusi. "

,, Ne, budeš z toho mít akorát problémy, zvládnu to." zakroutil jsem hlavou.

,, Prosím, Siriusi. Chci být s tebou, nemůžeš zůstat nadoživotí tady." nasadila psí oči a mně pomalu začal docházet význam jejích slov. Měla pravdu. Co tady zmůžu? Nebudu si ji moci vzít, mít s ní děti, v poklidu zestárnout...

,, Dobře."přikývl jsem po chvíli snění. Lehce překvapeně vykulila oči, asi nečekala, že mě přesvědčí tak lehce. Jen jsem se tomu pousmál a vzal ji kolem ramen.

,, Uteču odsud, najdeme si nějaký hezký domek mimo Anglii. Někde daleko, třeba v Norsku nebo snad ve Francii?
Bonne idée, mademoiselle?" poškádlil jsem ji.

,, Génial, monsieur." zasmála se a já ji vyzvedl do vzduchu a zatočil se s ní.

,, A pak si tě vezmu, budeme mít krásnou svatbu. A děti, kupu malých princezen a nových Pobertů. " křičel jsem snad na celý Azkaban, neboť to štěstí uvnitř mě prostě muselo ven. A ona? Ona se jen smála a kroutila nad mým nadšením hlavou.

,, Dej mě dolů, ty blázne!" bouchla mě svou drobnou pěstičkou do ramene. Níže totiž nedosáhla. Vyhověl jsme jejímu přání, ale než se dotkla špičkami země, líbl jsem ji rychle na nos, díky čemuž ho roztomile nakrčila. Byla nádherná.

,, Jak si můžeš být tak jistý, že bych si tě vůbec vzala?"povytáhla obočí a založila si ruce na hrudi.

,, Jsem si tím jistý proto, že mě miluješ a já miluji tebe. Je nám souzeno být spolu. Je to náš osud. Budeme mít spolu krásný a dlouhý život, Angel. Budeme mít štěstí, domov a velkou rodinu." začal jsem básnit o naší společné budoucnosti.

,, Ach ne, začíná mi chybět ten arogantní Black z Bradavic. Stvořila jsem monstrum." položila si ruku teatrálně na čelo.

,, Možná jsem monstrum, ale především jsem vězeň, který je až po uši zamilovaný do své překrásné věznitelky." usmál jsem se se vší upřímností a zabalil ji do svého objetí.

,, Dostanu tě odsud, Siriusi, a budeme mít všechno to, co jsi říkal-domov, svatbu rodinu, to ti slibuji. "zašeptal můj anděl do mé hrudi, kterou tou prostou větou dokázal probudit k nekonečnému štěstí.