Přemýšlel jsem a přemýšlel, když jsem jí zase uslyšel.

,, Něco nesu. " mi znělo jako z velké dálky.
Ještě jsem zaslechl chřastění klíčů v zámku a pak jsem ji spatřil.

,, Ahoj, Siriusi, přinesla jsem ti něco k jídlu. " mluvila pomalu a já si připadal jako blázen. Tak moc mě to štvalo.

,, Siriu-" než stihla dopovědět moje jméno, vyskočil jsem, chytil ji pod krkem a přirazil na zeď. Všechno jídlo jí vypadlo z rukou na zem a začala se třást jako ustrašené kotě.

,, Proč tohle děláš?! Jsi přelud?! Nebo je tohle jenom nějaká sázka, jak mě dostat úplně na dno?! Co jsem ti udělal?! "křičel jsem jí do obličeje a dával všechnu svou zlost a bolest na povrch.

Stisk mé dlaně kolem jejího krku se zvětšoval a její oči se začaly pomalu protáčet.

,, Chci ti pomoci." vyskřehotala ze sebe a marně lapala po dechu.

Najednou jako bych se probudil, můj stisk, stejně jako tlak v hlavě, konečně povolil. Pustil jsem ji a ona se chytla za krk a svezla po zdi.

Nevěřícně jsem na ni hleděl a začal couvat do rohu cely. Co jsem to udělal, tohle nejsem já.

S vyděšeným pohledem jsem těkal od svých rukou k ní a zase zpět. Tohle se nestalo, tohle se nemohlo stát.

Vstala a pomalu ke mně přešla.

,, Co jsem to provedl? Napadl jsem anděla, takže půjdu do pekla. " mumlal jsem si své pocity a chtělo se mi brečet. Připadal jsem si tak slabý a bezcenný.

,, Klid,klid. Neboj, žádné peklo se nekoná." pohladila mě po ruce, ale já sebou reflexivně škubnul.

,, Nedotýkej se mě, nezasloužím si to. " zakroutil jsem hlavou a byl si jist svým tvrzením.

,, Zasloužíš, nic jsi neudělal, vím to. Klid, Sirie, klid. "šeptala a pomalu se ke mně přibližovala, až mě objala okolo pasu. Byl jsem ztuhlý, ale cítit po více než roce lidskou blízkost bylo něco neuvěřitelného.

,, Chtěl jsem umřít, včera. "vzlykl jsem jí pravdu do vlasů.

,, Já vím, ale ještě nepřišel tvůj čas."

,, To říkal Regulus taky. " přitakal jsem , ale ona sebou cukla. Nevěnoval jsem tomu pozornost.

,, Regulus." vydechla.

,, To byl můj bratr, zemřel před třemi lety. " objasnil jsem.

,, Já vím. "přikývla a otřela si tvář.

,, Znalas ho?" podivil jsem se.

,, Trošku. " usmála se s pohledem do ztracena.

,, Jen pro tvou informaci, přebírám tohle patro, takže když budu v práci, tak sem nikdo kromě mě nepřijde. Tady máš chleba, vodu a bábovku. Všechno to sněz, musíš přibrat. "usmála se tím nejkrásnějším úsměvem a vyšla z cely.

,, Omlouvám se." zakřičel jsme za ní z plných plic, ale odpovědi se mi už nedostalo.