Neodcházej dnes, prosím. " zašeptal naléhavým hlasem do mých vlasů, když jsem se ráno probrala.

,, Musím jít, Siriusi. Mám příšerný hlad a z tvého přidělu tvrdého chleba se opravdu oba nenajíme. Skočím jen pro něco do Příčné a hned se vrátím. " zasmála jsem se a k jeho očividnému zklamání se vykroutila z jeho objetí a začala se oblékat. Pomalu ke mně přešel.

,, Víš, že tě miluji, že ano?" vzal na chvíli mé dlaně do svých.

,, Ano, to vím a myslím, že teď jsem ti konečně schopna odpovědět, že já tebe také." usmála jsem se něžným úsměvem a následně byla obalena jeho teplou náručí.

,, Děláš můj život o tolik snadnější, šťastnější. Jsi můj anděl a já si nepřeji nic jiného, než strávit každičkou vteřinu svého života s tebou." zašeptal do ticha cely a já si ho odtáhla na délku paží, abych mu viděla do očí. Nemohl se neušklíbnout, když spatřil, že se jsem musela pořádně zaklonit hlavu, abych na něj dohlédla. Byla jsem pro něj moc malá, ale nevypadal, že by mu to vadilo.

,, Nevím, co na to říct. Snad jen, že můj život by už teď nebyl bez tebe úplný, a přestože má minulost patřila Regulusovi, teď vím, že má budoucnost už patří jen a jen tobě. " Byla jsem dojatá, mé oči se zamlžily potlačovanými slzami.

,, Miluji tě." dodala jsem a opět zabořila hlavu do jeho hrudi.

,, Miluji tě, andílku. " odpověděl a mně opět zakručelo v břiše. Pomalu jsem se od něj odtáhla.

,, Ale mám opravdu hlad, tak tady na mě počkej, dobře? Hned jsem zpátky." zasmála jsem se a rychlostí blesku upalovala k zamčeným mřížím. Ještě mě stihl zachytit za ruku a hluboce mi pohlédnout do očí.,, Buď opatrná." zaprosil se zoufalstvím v tváři a já nechápala, proč tak panikaří.

,, Budu, neboj se, vždyť jdu jenom na rychlý nákup." zasmála jsem a vyběhla pryč. Ještě před tím, než jsem zašla za roh, jsem zahlédla jeho nešťastné oči.

Když jsem se dostala na Příčnou ulici, upřímně jsem nechápala, co se děje. Místo, které bylo vždy rájem pro každé dítě, včetně mě, se nyní zdálo jako peklo na zemi. Všude po zemi byl nepořádek, krámky hořely, ve vzduchu se vznášel pach smrti. Nevědomky jsem couvla o krok zpět, ale to jsem rozhodně neměla dělat.

,, Ale, ale, houbičko, co ty tady tak sama? " zeptal se slizce člověk, kterého jsem sice poznávala, ale doteď jsem měla to štěstí se s ním nesetkat. Přímo proti mě stál Lucius Malfoy v celé své kráse.

,, Ehm, omluvám se, jen procházím." odkašlala jsem si, ale když jsem se ho pokusila obejít, chytil mě pevně za ruku. Jeho stisk byl pevný a já bolestně sykla.

,, Kampak, zlatíčko? Myslím, že jsem ještě nedomluvil-" stáhl mě k sobě, když se zpoza rohu vyřítila skupinka bystrozorů. V okamžiku jeho nepozornosti jsem se mu vysmekla a vyběhla k nim. Před sebou jsem viděla jen Siriuse a naši společnou budoucnost, což mě nutilo snad ještě více v běhu přidat. Těsně před cílem jsem však zaslechla větu, která se stala tou poslední, již jsem mohla ve svém krátkém životě slyšet.

,, Dnes jsem zabil spoustu lidí a ty budeš mou poslední obětí. " zakřičel Lucius.
Za jeho hlasem jsem se otočila a poslední, co mé oči spatřily byl mizející Malfoy a zelený paprsek narážející do mé hrudi.

Viděla jsem všechno. Dětství, Bradavice, Reguluse, Azkaban a Siriuse. A právě bratři Blackovi byli to poslední, co jsem měla ve své mysli, než mě pohltila věčná temnota.

Tak je to tady, Angel je mezi anděly a nám nezbývá nic jiného, než počkat na epilog, který vyjde již zítra. ❤️Jsem ráda, že jsme to stihli do konce roku a prosím vás, nezlobte se, asi prostě neumím napsat povídku se šťastným koncem. 😂🙃