Prosinec téměř uplynul a já si oblíbila Siriuse snad ještě víc.
Každý den jsem se probouzela s tím, že ho opět navštívím a každý večer usínala s myšlenkami na naše dlouhé rozhovory.

S trochou zděšení jsem začala zkonstatovávat, že se možná pomalu, ale jistě, začínám do toho černovlasého nebelvíra zamilovávat.

Avšak byla tu stále věc, která mi vrtala hlavou.
Když si položím otázku, který z bratrů Blackových je muž, kterého budu navždy v srdci nosit a milovat, bude to skutečně on? Nebo to bude jeho mladší bratr, má první a největší láska, která mě pravděpodobně neopustí až do soudného dne.

Je tu příšerná zima, nesu ti deku. "prohlásila jsem jednoho chladného rána, když jsem vešla do jeho cely. Byl celý promrzlý, zuby mu o sebe cvakaly, takže se jen rozpačitě pousmál. Rychle jsem k němu přispěchala, pořádně ho přikryla a deku zastrkala ze všech stran, aby na něj nikde netáhlo. Podle slastného úsměvu, jenž se mu okamžitě rozlil po tváři, jsem poznala, že ohřívací kouzlo zřejmě fungovalo perfektně.

,, Neříkala jsi, že jí dostanu až k Vánocům? " zasmál se poté, co mu alespoň trošku rozmrzly popraskané rty.

,, To sice ano, ale nechci, abys mi tady za ty tři dny padl zimou. Dám ti něco jiného." usmála jsem se na něj.

,, Nemusíš mi nic dávat." snažil se odporovat, ale já jsem pouze rezolutně zavrtěla hlavou a jemně, přesto však důrazně, ho zatlačila zpět do postele.

,, Jsi tak hodná na všechny vězně nebo jenom na mě ? " zeptal jsem se mě s viditelnou žárlivostí v šedých duhovkách.

,, Nemusíš žárlit, snažím se být na všechny stejná, ale ty jsi můj speciální oblíbenec." zasmála jsem se a on mi překvapivě neodporoval. Asi byl až příliš unavený.

,, Těšíš se na Vánoce? " vyzvídal a já si vzpomněla na své dva sourozence, které jsem poslední dobou skoro neviděla. Přestava večera s nimi u vánočního stromku mi vykouzlila úsměv na tváři.

,, Ano, moc. "vyhrkla  jsem natěšeně , ale když jsem spatřila jeho pohled, zarazila jsem se. Už jsem to zase pokazila.,, Mrzí mě, že je také nemůžeš strávit s přáteli a rodinou." zalitovala jsem svých předešlých slov a smutně sklopila pohled.

Vyndal zpod deky svou již teplejší ruku a položil ji na tu mou. Z toho pocitu mě zahřálo u srdce.
,, Mně stačí, že jsi tu ty." řekl s pohledem do mých očí a já jím byla snad poprvé naprosto okouzlená. Jistě, stále vypadal neupraveně s těmi dlouhými vlasy a vězeňským mundúrem, avšak jeho oči, jeho tvář, osobnost . Všechno to ve mně vyvolávalo příjemné emoce vybuchující v okouzlující ohňostroj v mém srdci.

,, Mám tě rád, Angel." usmál se unaveně a já si byla jistá, že už mu pomalu padají unavená víčka.

,, Taky tě mám ráda, Siriusi." odvětila jsem a myslela to zcela upřímně.

,, Někdy závidím svému bratrovi, jeho jsi totiž milovala. "vydechl ještě napůl v říši snů a pak začal pravidelně oddechovat. Já se trhaně nadechla a zděšeně ho pozorovala.
On už to ví?!