,, Co bys chtěl k Vánocům?"zeptala jsem se ho při další návštěvě.

,, Kromě svobody?Nic konkrétního."uchechtl se ironicky a mě zabolelo u srdce.Tu mu dát zatím nemůžu.

,,Mohla bych ti třeba přinést nějakou silnou deku,abys tu neumrzl."uvažovala jsem nahlas a poklepávala si u toho prstem na bradu.

,,To zní dobře."přitakal s blaženým výrazem.

,,Jak jsou na tom rány?" zeptala jsem se a přiblížila se k němu,abych sejmula obvazy z jeho zápěstí.

,, Myslím,že je to lepší." snažil se odhadnout situaci.

Chvíli jsem ruce zkoumala soustředěným pohledem,který po chvíli vystřídal úlevný úsměv.

,,Nejenom lepší,už je to skoro zahojené.Sice ti asi zůstane pár nehezkých jizev,ale ruce budou opět funkční jako dřív."

,,To je skvělé."zaradoval se a věnoval mi vděčný úsměv.
Jakoby chvíli hloubal v mysli a přitom mě pozorně sledoval.

,, Odkud vlastně znáš mého mladšího bratra?"zeptal se a já sebou opět nepatrně škubla. On pozorně sledoval moji reakcí a mého zaškobrtnutí si určitě všiml.

,,Ze školy.Byl se mnou v ročníku."začala jsem opatrně. Popravdě jsem opravdu neměla náladu zrovna na toto téma. Regulus byl možná mrtvý už dlouho, avšak rána na mém srdci byla stále dost čerstvá a každé Siriusovo slovo v ní působilo jako sůl.

,,Chodila jsi do Zmijozelu?"zeptal se,ale z jeho hlasu už při jméně té hadí koleje neznělo takové opovržení,jako tenkrát v Bradavicích.

,,Ne, chodila jsem do jiné koleje."

,, Nebelvír?"tipoval.

,, Havraspár."usmála jsem se.

,, Kolej chytrých a nadaných žáků." připomněl si.

,, Přesně tak."přitakala jsem šťastně a zamrkala.

,, Bavili jste se někdy?"

,, Občas."přikývla jsem pomalu hlavou.

,, Byli jste přátelé?"vyzvídal dál, ale já už se začala zvedat .Tento rozhovor se totiž ubíral až moc špatným směrem.

Rychle vyběhl za mnou a chytil mě za ruku,když jsem se pokoušela zamknout mříže. Zvedla jsem svůj vyděšený pohled na jeho tvář.

,,Co jsi měla s mým bratrem?!"zavrčel a v tu chvíli vypadl tak nebezpečně, že mi hlavou prolétlo, jestli opravdu nebyl schopný někoho v minulosti zabít. Spěšně jsem se mu vytrhla a se slovy,, Do toho tu nic není."odběhla pryč.

To, že jsem se poté se slzami v očích zhroutila za nejbližší zdí, už naštěstí nemohl spatřit.