,, Cože?!"

,, Slyšíš dobře, nemyslím, že je dobrý nápad, abys začínala mezi těmi nejhoršími." snažil se obhájit svůj názor Herbert.

,, Ale Herberte, právě mezi těmi nejhoršími budu mít šanci se nejvíce zlepšovat!" vložila jsem mu brouka do hlavy.

Už mě tohle přemlouvání přestávalo bavit. Už týden jsem se starala o ty nejlepší z nejhorších, místo toho, abych řešila Siriuse Blacka. Musela jsem splnit svůj úkol, ale s tímhle šéfem se mi to opravdu nedařilo.

,, Dobře,ale budu si tě kontrolovat." zvedl na důkaz svých slov výhružně ukazováček.

,, Skvělý, děkuju. Ale mám ještě jednu prosbu. Kingsley má zítra narozeniny a já s Jo mu plánujeme oslavu, můžu si vzít volno?" usmála jsem se a nahodila psí oči.

,, Nojo furt." mávl rukou a já se zaradovala .

Po oslavě, kterou jsem si moc užila,jsem se vydala zpět do Azkabanu. Jako vždy mě uvítala nemilá budova, ale to jsem příliš nevnímala a pospíchala do posledního patra.

,, Siriusi?" zašeptala jsem do jeho cely, ve které panovala tma a nepřirozené ticho.
Když se mi ani napodruhé neozýval, začala jsem mít docela strach.

,, Lumos." posvítila jsem si a našla ho v polosedu opřeného o zeď na druhé straně cely. Co mě však zarazilo, byla krev, která se pomalu hromadila kolem jeho těla.

Bez váhání jsem otevřela dveře a vběhla dovnitř, ani mě nenapadlo, že by tohle mohla být past. Když jsem zahlédla jeho podřezané ruce, pochopila jsem, že i na něm se Azakaban nehezky podepsal.

Roztrhla jsem rukávy své košile a převázala mu rány. Předtím jsem je nezapomněla kouzlem vyčistit. Měl horečku a mělce dýchal, tak jsem si sedla na chladnou zem, položila si jeho hlavu do klína a opatrně ho hladila po vlasech.

Doufala jsem, že sem nepřijde jiný strážný s jídlem, to by bylo hodně špatné.

,, Ty nesmíš umřít, nesmíš." šeptala jsem mu a pokoušela se ho probudit.

Seděla jsem tam tak pár minut pak i hodin, ale on se stále neměl k procitnutí.
Až když už jsem se sama měla ke spánku, otevřel oči na dvě malé škvírky a zmateně na mě pohlédl.

,, To už jsem v nebi?" zaskřehotal a já se  úlevou rozplakala.
V tu chvíli jsem si konečně připadala šťastná, dokážu to, splním svůj úkol a dokážu mu, že jsem silná, že to zvládnu.

,, Pokud nazýváš Azkaban nebem, tak to souhlasí." usmála jsem se a pohladila ho po vlasech.
Slastně přivřel oči a povzdechl si.

,, Myslím, že Azkaban není nebe, ale cesta k němu. Proč by sem jinak seslali anděla?" usmál se a já nevěděla, jestli blouzní díky horečce nebo to myslí vážně.

,, Plácáš nesmysly." utrousila sem.
Vykulil oči a pokusil se zvednout do sedu, což se mu s mou pomocí nakonec podařilo.

,, To je ta největší hloupost, jakou jsem kdy slyšel. Ty jsi můj anděl, vím to. Proč bys jinak vešla do cely a zachránila mě? Vypadáš jako anděl, chováš se jako anděl. Ty jsi anděl! "zamotala se mu hlava a nebýt mě, udeřil by se. Pomalu jsem mu pomohla do postele a se zděšením zjistila, že je lehčí než já sama.

,, Co jsi za ten rok tady snědl?" vykulila jsme oči a on se zasmál, až se z toho rozkašlal.

,, Kromě pár kousků plesnivého chleba týdně?"

,, Merline, to je špatný, moc špatný... Musím - "

,, Proč ti na mně tak záleží? Je to proto, že jsi můj strážný anděl?" vyjel na mě a já sebou lehce cukla dozadu.
Už jsem chtěla odejít, ale když jsem spatřila smutný výraz v jeho očích, otočila jsem se s jemným úsměvem.

,, Nejsem anděl, jsem Angelica."

Taaaak vážení, na vaše přání bude vycházet více dílů týdně. Už jsem i zaškrtla dny, kdy do Vánoc kapitoly vyjdou, tak se těšte. Luv u❤️