Oblohu s prásknutím prořízl blesk, který na okamžik ozářil masakr v postranní uličce. Hustý déšť rychle mazal krvavé stopy a mlžný opar halil postavu, která stála nad mrtvolami. Ulička vedla ke dveřím, které visely na jednom pantu. Krev na rezavém kovu, která patřila poslední oběti, pomalu stékala a mizela v dešťové vodě. Štíhlá postava se rozešla k oněm dveřím a překročila muže s hlavou vykroucenou do nepřirozeného úhlu. Dalších pět skončilo mnohem hůře.

Uvnitř chodby byl chlad a žluté světlo z levných žárovek osvítilo neznámou osobu. Žena v černé kožené bundě s kapucí, bezprstých rukavicích a legínách byla ozbrojena bojovou kovovou holí a dvěma G19. Chrániče ze sportovních potřeb měla už odřené, ale stále držely pohromadě. Po bílé masce bez rysů stékala voda trochu obarvena krví a otvory pro oči kryla černá látka. Do chodby vběhli dva muži a bez zaváhání zaútočili na vetřelce. Žena zaujala bojové postavení a pevně chytla hůl. První skončil se zlomeným nosem vpáčeným do lebky. Druhému rozbila hlavu o stěnu. Jednalo se o amatéry, kteří bohužel přišli do práce ve špatný den. Pro ni to byla výhoda, protože čím dřív bude hotova, tím menší bude mít policie šanci ji dostat. Nakonec za sebou zanechala cestu lemovanou mrtvými nebo těžce zraněnými chudáky.

Rozrazila dveře a tři připravení muži hned zpustili palbu. Žena byla rychlá a hbitá, ale i tak ji jedna kulka zasáhla do pravého ramene a druhá škrtla do stehna. Nenamáhala se vytahovat své pistole a pobila je holí jako jejich předchůdce. Poslední muž, který se schovával za stolem, vyděšeně vykoukl s rukama nad hlavou.

„Prosím, nechte mě jít," zakňoural a třásl se. Díval se do té prázdné masky a ve chvíli, kdy žena udeřila holí o zem, se rozbrečel. „Prosím, prosím... mám rodinu!"

„Každý má rodinu," odpověděla tlumeným hrubým hlasem a začala z ramene prsty dolovat kulku. „I Vaše zboží má rodinu."

„Já... já ne-chtěl," vykoktal a padl na kolena. Plazil se a svíjel jako červ. Cukl sebou, když před ním zacinkala zkrvavená kulka.

„Chci jména," řekla a pomalu se rozešla k šéfovi skupiny.

„Když vám řeknu jména, necháte mě jít?" zeptal se se špetkou naděje v hlase a pak vyděšeně vykřikl, když žena odhodila stůl stranou, jako by to byl kus papíru. „Neubližujte mi..."

„Sklapni," položila mu hůl na rameno. „Jména."

„Ahbu Khali... a Cecilie Warnerová," vyhrkl se zavřenýma očima a sevřel ruce. „Víc nevím. Přísahám!"

Na chvíli byl slyšet jen zvuk dopadu kapek a mužovo kňourání. Žena odtáhla hůl a rozdělala ji na dvě půlky, které zasunula za opasek. Muž se svalil na zem a s úlevou se usmál. Rozhlédl se, a když žena odešla, zvedl se a utekl jako splašený králík.

Netrvalo dlouho a do uličky přijela policejní hlídka. Oba strážníci se zadívali na mrtvoly a menší blonďák si povzdechl a promnul si kořen nosu.

„Tohle už je třetí za poslední dva měsíce," řekl a podíval se na kolegu, který už vysílačkou volal posily.

***

„Tady je Susan Barneyová a vítám Vás u noční relace. Dnes došlo k dalšímu útoku a dle dostupných zpráv se jedná o stejného útočníka jako v předešlých dvanácti případech. Během posledního roku se útočník znám také jako Maska proslavil nejen v zločineckém podsvětí, ale i v řadách New Yorské policie. Mnoho lidí je toho názoru, že se jedná o napodobitele Punishera. Jiní ho mají za obyčejného vraha a násilníka. Minulost se očividně opakuje, ale ať už se jedná o kohokoliv, neunikne spravedlnosti. Zákon se vztahuje na všechny a tito samozvaní strážci pořádku často ztrácí... cestu a stávají se tím, co se chtěli zničit. Muži, kteří přišli o život, byli členové gangu, který obchodoval s drogami, ale to nemění nic na faktu, že vražda je vražda. Budeme Vás průběžně informovat. Vypadá to, že v Queensu opět není bezpečno."