Lauren bušilo srdce jako o závod a přišlo jí, že se její tělo hýbe samo od sebe, protože její myšlenky létaly úplně někde jinde. Co teď? Co teď? Opakovala si stále dokola a rychle se s vyjeknutím skrčila, když se kousek od ní do země zavrtalo několik kulek. Chytila matku s dítětem a popostrčila je k chodbě, kudy šla s tím chlapem na záchod. Nebylo by bezpečné se s nimi plížit ven, když se zrovna strhla bitka. Bude lepší se stáhnout co nejdál a počkat, až bude konec.

Když se všichni dostali pryč, naposledy se podívala za sebe a cukla sebou, když Tonyho oblek zasáhla nějaká věc, která mu ho na chvíli znehybněla. S tím si budou muset poradit sami. Peter všude skákal a pak rychle pavučinou odzbrojil jednu z žen, kterou následně kopl do hrudi a poslal k zemi. Kdyby nepřiletěl Tony, bylo by to mnohem horší. Ani si nevšimla pohybu za sutinami, když vyrazila za ostatními.

„Schováme se a všechno bude v pohodě, ano," řekla nahlas, aby uklidnila nejen sebe, a nervózně si promnula dlaně. Kdyby měla ty náramky, mohla by pomoci, ale ty jí Tony dávno sebral a nikdy o tom poté nemluvil. Teď by se hodily.

„Ššš, neboj," utišovala matka malou a byla na ní vidět úleva. Aspoň jim už nikdo nemířil zbraní na hlavu.

Zašli až na konec chodby a schovali se za roh. Lauren nakoukla a pak si sedla na zem a přitáhla si kolena k hrudi. Neměla ani své věci. V tom zmatku je nechala v hale spolu s telefonem. Aspoň se trochu uklidnila a nepřišlo jí, že jí srdce vyskočí z hrudi.

„Co teď?" zeptala se slečna, která se tulila ke svému příteli.

„Počkáme," odpověděla Lauren a mírně pokrčila rameny. Neměli moc jiných možností. Nevěděla, zda se můžou dostat ven i jinou cestou. Napadlo ji vylézt oknem, ale kdo by nechával v bance večer otevřené okno. Musela uznat, že je to opravdu povedený den.

Po chvíli zaslechla kroky. Zvedla hlavu a podívala se na ostatní, jestli to slyší také. Bohužel ano. Zvedla se a zastrčila si pramen vlasů za ucho. Museli rychle dál. Měla strach a nechtělo se jí čekat a přesvědčit se, že to není jeden z těch ozbrojenců. Ale kam? Už nebylo kam utéct, když byl zbytek banky zamknutý. Stáhli se na konec chodby, kde byli uvěznění. Malá začala pofňukávat a Lauren začalo být taky do breku, protože teď už neměli šanci. Její obavy se vyplnily.

Muž - vůdce skupiny - vešel do chodby a opřel se ramenem o stěnu. Byl celý od prachu a z čela mu tekla krev. Pravou rukou se držel za bok a v druhé držel zbraň. S těžkým dechem se vydal k nim a nijak nepospíchal. Neměli kam utéct.

„Tak... kde jsme to skončili?" zavrčel a zkontroloval zásobník, než natáhl zbraň před sebe připraven je postřílet.

Lauren se chtěla instinktivně schovat, ale nemohla přeci nechat na ráně zrovna mámu s dítětem. Křečovitě zavřela oči, a když se ozvala střelba, cukla sebou. Čekala hodně, ale žádná bolest ani přehrání dosavadního života nepřišlo. Slečna vedle ní vyjekla a malá spustila pláč. Když otevřela oči, zatajila dech a překvapeně zírala na Petera, který muže přirazil k zemi a pak ho uvěznil pod pavučinami.

„Panebože," vydechla a spadl jí tak tunový kámen ze srdce a nebyla jediná. Zatímco se zbytek skupinky rozeběhl k jejich hrdinovi, Lauren zůstala stát a přemítala si celý incident od začátku. Sledovala, jak Petera zahrnuli vděčností a pak zmizeli za rohem.

Zůstali sami a Lauren začaly stékat horké slzy po tvářích. Nejdřív Michael a teď tohle. Měla toho pro dnešek dost a Peter jí zrovna přišel vhod. Měla plné zuby i toho předstírání, že o něm neví. I tak to byl výkon, že mu to za celé dva roky nevlepila do tváře, i když oba věděli, že to ví. Nikdy to však neřekla nahlas a Peter dělal to samé. Rozeběhla se k němu a v další chvíli ho pevně objímala.

Peter na chvíli ztuhl, ale pak jí objetí oplatil. Jemně ji pohladil po zádech a trpělivě čekal, než sevření uvolnila a zvedla k němu pohled.

„Kdy sis naposledy pral ten oblek?" zeptala se a mírně nakrčila obočí.

„To je dost nezdvořilá otázka, nemyslíš?" odpověděl pobaveně.

„Někoho jiného by to mohlo odradit," usmála se a pustila ho. Ne, že by se jí chtělo, ale vzpomněla si, že tu nejsou sami a ten muž na zdi sebou začal škubat.

„Trochu vděčnosti by neuškodilo," řekl s hranou uražeností v hlase a dal si ruce v bok.

„Děkuji," zašeptala a naklonila se, když do chodby vešla dvojice policistů. Rychle si otřela tváře, než se vydala k nim, a nechala Petera, který se otočil a povzdechl si.

„Tohle ti neprojde," zavolal, než se podíval na svého vězně, a založil si ruce na hruď. „Tak, kdo že mě to chtěl zabít?"

***

Lauren se vrátila do haly spolu s policisty a rozhlédla se kolem. Opravdu bylo po všem, a tak začala hledat své věci, ale nebyly tam, kde je nechala naposledy. Trochu ji to vylekalo, ale pak si všimla policistky u vchodu, která je držela v rukou a čekala, jestli se k nim někdo přihlásí.

„To je moje," zvolala a zvedla ruku, aby si jí žena všimla.

„Ah, výborně," přistoupila k ní a mírně se usmála. „Tady to je. Jste v pořádku? Budete muset s námi na stanici. Máte někoho, kdo by si pro Vás přijel?"

„No." Než odpověděla, vzala si věci a chvíli nad tou otázkou přemýšlela. „Jen babičku, ale ta je nemocná a nechci jí přidělávat starosti." Tohle byla trochu komplikace a Tony už byl dávno pryč. Stejně by s tím asi nic nenadělal. Oficiálně to byl možná tak její zaměstnavatel.

„Tak to sepíšeme a pak tě za ní odvezu, jo?" nabídla policistka a Lauren jen přikývla. Ostatní také odváželi na stanici, a dokonce tu byla i sanitka, kterou potřebovali jen útočníci.

„To nebude třeba," ozval se Tony, který k nim přistoupil ze strany, a měl na sobě to, v čem chodil doma. Lauren si ho prohlédla a neubránila se úsměvu. „Sepíšeme to a já si ji pak vezmu na starost. Známe se."

„Oh, jistě, pane Starku," přikývla okouzlená policistka, která si ho letmo prohlédla a pak šla k autu.

„Jsi v pořádku?" zeptal se Tony a přistoupil k ní blíž, ale ne zase moc. Přeci jen tu bylo moc očí.

„Fyzicky ano, psychicky moc ne," pokrčila mírně rameny a objala se kolem ramen. „Ale to bude dobrý. Jen... se z toho vyspím."

„Film, zmrzlina a dlouhá koupel," řekl Tony a podíval se jí do očí. „Co ty na to?"

„Hmm, to zní dobře," usmála se a pak přešla spolu s ním k policistce, která si připravila papíry a trochu nervózně všechno zapisovala. I když bylo vidět, že je Tonyho fanynka, udržela si profesionální přístup a ani si neřekla o autogram. Všechno měli hotové docela rychle a po ujištění medika, že je opravdu v pořádku, mohli jít domů.

„Hej," ozvalo se z davu a oba se podívali na pocuchaného zarudlého Petera, který se prodral davem, „Tak... jsem tady."

„Dobrá práce," usmál se Tony a poplácal ho po rameni. „Taky dostaneš zmrzlinu."

„Co?" zeptal se trochu zmateně, ale nijak neprotestoval, když se spolu vydali do auta. Nakonec to dopadlo dobře, ale i tak to Lauren zasadilo brouka do hlavy. Celý večer se snažila na to nemyslet a Pepper ujišťovala, že jí nic není. Film, zmrzlina i koupel bylo jen krátkodobé rozptýlení. Nakonec došla k jedinému řešení. Potřebovala něco, čím by se mohla sama chránit. Potřebovala ty náramky.