Doktorka Clara Winterová stála ve sterilní přípravně oblečená do bílého pláště, rukavic a ústenky. Byla pravda, že dodržování předpisů nebyla její silná stránka. Stejně bylo celé patro v karanténě, takže pokud prošla filtrem, nehrozilo,že by přenesla nějakého nezvaného hosta dovnitř.

Zhluboka se nadechla, když natáhla do stříkačky naředěný roztok a poté ho vpravila do vaku skrz tuhou blánu. Infuze byla plná bílé tekutiny. Takových vaků měla na stole pět a všechny patřily jednomu jedinému pacientovi. Do všech vaků napíchla infuzní sety, propláchla je a poté je narovnala na vozík. Ještě jednou zkontrolovala, zda má vše, než vyrazila do vedlejší místnosti.

Monitory, počítače, kabely a hlavně jedna velká nádrž osvětlená reflektory, ve které se ladně vznášel Objekt 1. Winterová neměla zájem nořit se v podrobnostech, ale věděla, že nešťastnice měla něco společného s Avengers.

„Snídaně," zamumlala a spolu s vozíkem vkročila na plošinu, která ji vynesla na vyšší patro lešení, jež bylo vystavěné na levé straně nádrže. Winterová se zadívala na osobu v tekutině za sklem a mírně se ušklíbla. Viděla horší věci, ale s každým to ze začátku zacloumá, pokud je alespoň trochu normální. Žena na většině částech těla neměla kůži, a tak mohla dopodrobna vidět maso a šlachy. Bylo to přesně jako v učebnicích. Nejpozoruhodnější však byla kostra křídel, která se neustále rozšiřovala a více obalovala svaly a šlachami. V poslední fázi se její tělo opět pokryje kůží a s největší pravděpodobností i exoskeletem, který by měl vydržet i přímý zásah raketou. Veškeré změny musela zapisovat do počítače. Už teď bylo vidět, že se její chodidla prodlužují stejně jako bérce a mění se v pařáty. Pohled na průhledné drápy ji znepokojoval, ale momentálně byly ještě moc měkké na to, aby se dostaly skrz sklo nádrže. Ještě nikdy neviděla něco takového. Možná proto hmouřila oči pokaždé, když viděla logo Hydry. Byla vědec, takže za takový projekt byla ráda, i když sem byla přiřazena z trochu jiného důvodu.

Nahlédla přes rameno, když se ozvalo slabé hučení posuvných dveří a dovnitř vešla rudovlasá Harvézová a sám baron Strucker.

„Vše jde podle plánu. Ani jsme nečekali, že to půjde tak snadno, ale díky pomoci doktorky Winterové jsme sestavili dokonalou kombinaci výživy k jejímu vývoji. Ah, zrovna jsme se o Vás bavili, doktorko," pronesla s nadšením Harvézová a poukázala na Winterovou, která připojovala infuze na oběh, který spojoval tělo se světem mimo nádrž.

„Doufám,že to bude stát za to. Kolik toho ještě budete potřebovat?"zeptal se Strucker a postavil se těsně před sklo. Zvedl pohled a mírně pozvedl obočí.

„Můžete laskavě odstoupit od mé práce?" řekla Winterová chraplavým hlasem. Roky kouření se nezapřely. „Navíc není slušné se na ženu dívat zrovna z tohodle úhlu." Nechala se plošinou svést zpět dolů a přešla k Harvézové, která jí předala nějaké papíry. Momentálně ji nijak nezajímaly, proto je hodila na stůl a přísným pohledem se zadívala na barona, který si jen odfrkl a ustoupil. „Budu toho potřebovat ještě tak – sto. Je to drahé, ale nic jiného Vám nezbývá, jestli ji chcete živou."

„Co? Nejde to nějak urychlit? Budeme mít Starka na krku a ten parchant Rogers -."

„Nejde," utnula ho Winterová a zvedla ruku. „Představte si embryo, které se vyvíjí devět měsíců. V děloze s placentou a veškerým servisem zajištěným matkou. Ona je v podstatě také embryo, které se vyvíjí v děloze napojené na placentu, a já jsem matka. Musím zajistit výživu a okysličení, bez kterého se žádný živý tvor neobejde. Nechci Vám kazit iluze, ale je to živý... člověk. Jestli chcete zbraně, běžte si do továrny."

„My to zcela chápeme, doktorko Winterová," začala ihned diplomaticky Harvézová a mírně se usmála. „Samozřejmě Vám dáme tolik času, kolik budete potřebovat. I kdyby Stark dloubal sebevíc hluboko, tuhle základnu nenajde, že." Harvézová se podívala na Struckera, který přikývl a krátce se zadíval na nádrž.

„Potřebujete ještě něco?" zeptal se. Podíval se na Winterovou, která mu podala papír se seznamem všech věcí, které jí docházely.„Dobrá. Hail Hydra." Mírně kývl hlavou a poté pokynul Harvézové, která se omluvně uculila.

„Běžte napřed. Budu hned za Vámi." Strucker přikývl a ve chvíli, kdy zmizel ve filtru, se Harvézová otočila k Winterové a její výraz připomínal chladnokrevného hada čekajícího ve tmě na svou kořist.

„Co má náš pán v plánu s Rogersem?" zeptala se Winterová a sebrala složku ze stolu. Obě doktorky vešly do malé kanceláře. Winterová se posadila na židli, zatímco Harvézová vyskočila na stůl. Nesnášela, když to dělala, ale nikdy neměla tolik energie jí v tom bránit. Harvézová si sundala rudou paruku a s úlevou se podrbala v krátkých bílých vlasech.

„Mučí ho a dává pozor, aby ti hlupáci z jeho krve nakonec to sérum opravdu nezískali," řekla a unaveně se ušklíbla. „Tohle divadlo mě už nebaví. Chci domů."

„Vydrž, Salamadro," zamumlala Winterová a promnula si kořen nosu.

„Vážně nechápu, proč tohle musíme podstupovat," stěžovala si dál kolegyně a ve chvíli, kdy jí od úst vystoupal sražený dech, sebou cukla a omluvně se ušklíbla. Z té náhlé zimy se oklepala a víc se zachumlala do pláště. „Já vím, já vím. Impérium a Nový Řád. Nebojíš se, že to probere i ty z druhé strany? Vím, že se ostatní nezajímají o svět lidí, ale tohle by je mohlo pobouřit."

„Možná i to spadá do jeho plánu. Válka mezi lidmi a Inhumans je další chaos, který by se mu jistě líbil. Ale upřímně netuším, co se nakonec stane. Proto je lepší dělat, co říká."

„No, půjdu zase do práce," povzdechla si Harvézová a nasadila si paruku. Pečlivě si ji upravila a slezla ze stolu. „Někdo mu musí lézt do zadku, dokud neodletí."

Winterová jen přikývla a pak rozložila složku, kterou jí Salamandra přinesla. Začetla se do řádků a pak její výraz ztvrdl. Vydechla oblak páry. Proto je lepší dělat, co říká.