Tony seděl na zadním sedadle auta, které si Hillová vypůjčila na falešný řidičák a skvěle zapadalo do všedního berlínského provozu. Nemohl z agentky spustit oči, jelikož za volantem neseděla jako přísně vyhlížející bruneta, ale jako přísně vyhlížející blondýna. Proměna, kterou dokáže správný makeup, ho nepřestávala udivovat.

„To s sebou nosíte běžně tohle všechno?" zeptal se a opřel se loktem o volné sedadlo spolujezdce.

„Ne," zavrtěla lehce hlavou a zběžně se na sebe podívala do zpětného zrcátka, jestli vypadá vše jak má. Na první pohled by ji nikdo nepoznal. Navíc na sobě neměla uniformu S.H.I.E.L.D.u, ale upnuté džíny a delší černou mikinu. Byl to jev tak nevšední, že si musel prohlédnout celé dílo, i když by ho za to Pepper nejspíš nakopla. „Můžete přestat zírat?"

Tony omluvně zvedl ruku a zabořil se zpět do sedadla. „Kdo je ten náš přítel?"

„Je to agentka z protiteroristického. Myslím, že se znáte," na chvíli se odmlčela, když vjížděla na křižovatku. „Sharon Carterová."

„Vážně?" zeptal se Tony s nově nabytou zvědavostí. Popravdě od té události s Barnesem nepočítal, že by se někdy opět setkali. Oba neměli sebemenší potřebu. Navíc měla nějaké pletky se Stevem, takže byla vždycky nakloněna k jeho straně a názorům. Na druhou stranu by byl raději za Carterovou než Rockfordovou, která by ho už od začátku tahala za nos a do každého svého problému. Ironie, že ji budou zachraňovat. Nebo to, co se z ní stane.

„Nemůžeme si dovolit ji vystavit nebezpečí. Jen si u ní potvrdím pár věcí," řekla a zastavila na rohu ulice. Tony netušil, kde přesně jsou a bylo mu to jedno. Byl tu jen proto, aby si to s Furym vyříkal a i přes pohmožděné rameno byl jediný, kdo je mohl dostat z nebezpečí. Samozřejmě nejel naprázdno. Jestli se opět potká s nějakým androidem, bude připraven.

„Jdeme," zavelela po zaparkování a vystoupila z auta. Tony ji následoval. Neměl moc možností, jak se maskovat, a tak museli spoléhat na kapuci a sluneční brýle. Nepočítal s tím, že by o něho někdo zavadil pohledem, když na sobě neměl oblek za stovky dolarů. Zhluboka se nadechl a srovnal s Hillovou krok. Nebyli daleko od centra, díky kterému bylo všude plno turistů a člověk se mohl dobře ztratit v davu.

Hillová ho zavedla k zavřené putyce, která však nebyla tak opuštěná, jak se zdálo. Okna měla zatemněná, takže dovnitř nebylo vidět. Otevřela a rychle zaplula dovnitř. Tony proklouzl do potemnělého prostoru hned za ní a letmo se rozhlédl. Zavřel za sebou a pohledem se zarazil na blondýně sedící u stolu v nejvzdálenějším rohu. Sharon k nim zvedla pohled s rukama založenýma na hrudi.

„Ráda vás vidím," pozdravila trochu chladnějším tónem. Hillová si sedla k ní ke stolu a úkosem se podívala na Tonyho, který se lehce ušklíbl a sedl si vedle agentky. „Musím uznat, že se nám ta věc trochu vymkla z rukou. Ross o všem ví. Nebojte, můžeme mu věřit. Má kontakty ve Wakandě a podařilo se mu sehnat pár informací od krále. Fury je v centrále a Ross s ním má dnes schůzi. Co říkal Rhodes?"

„Ničeho nevšedního si nevšiml," odpověděl Tony s hlavou lehce nakloněnou na stranu. „Nemyslím si, že se Hydra nechá odhalit tak snadno. Největší problém je v tom, že si nemůžeme být nikým jisti. Nejvíc lidí bude mít určitě na vyšších postech. I kdybychom světu řekli, že Hydra vystrkuje hlavu z hrobu, nikdo by s tím moc nenadělal."

„Proto potřebujeme Rogerse," řekla Sharon a podala Hillové složku s logem protiteroristického oddělení. „Vím, že chcete najít Rockfordovou, ale tohle přesně chtějí. Jednu zmutovanou ženskou dokážeme zabít, ale jak chcete světu vysvětlit Kapitána Ameriku se znakem Hydry na hrudi a Barnesem po boku. Nebo ho rovnou zabijí, až z něho dostanou formuli na to sérum. Věřte mi." Z jejího hlasu byla slyšet naléhavost a pevným pohledem se zadívala Tonymu do očí.

„Má pravdu," řekl nakonec a podíval se na Hillovou, která s ním dle výrazu souhlasila.

„Kolik míst vytipoval ten Váš... počítač?" zeptala se Sharon a pomalu se začala zvedat ze židle. Tony už chtěl odpovědět, ale náhle mu začal vyzvánět mobil. Podíval se na neznámé číslo, které se rozhodl zvednout, jelikož J.A.R.V.I.S. hlídal spojení.

„Tony?" Ten hlas poznával, i když zněl tlumeně a unaveně. Byla to Natasha.

„Nat? Co se děje? Měla bys odpočívat," řekl trochu přísným tónem a natočil se k agentkám zády.

„Jsou na Sibiři. Já vím, že můžou být kdekoliv, ale věř mi. Znám jedno místo... Na Sibiři." Poslední slova vydechla, jako by byla její poslední. Tonyho to trochu vylekalo, ale Nat pokračovala: „Drželi tam Jamese. Jestli tam nepůjdeš ty, tak tam půjdu sama. Nechci, aby ho zase vymazali. Prosím."

Tony se zhluboka nadechl a natočil se k Hillové, která ho sledovala s neutrálním výrazem. Jak velká byla šance, že je tam opravdu najdou? Že by to bylo tak snadné? Ale na jednu stranu Natasha měla jistou historii, díky které věděla víc než oni. „Dobře, podívám se tam."

„Děkuji," řekla a zavěsila.

„Jdeme pro Furyho. Pak ho nechám na vás," řekl Hillové a pokynul jim. Musí si pospíšit, než se věci stihnou zase zkomplikovat.

***

Evropská základna S.H.I.E.L.D.u byla stejně honosná jako každá jiná. Betonová masivní konstrukce s nadbytečným počtem oken.

„My půjdeme předem a Stark vchodem pro údržbu," řekla Sharon a dala Tonymu kartu uklízeče se jménem Hans. „Ross se s Furym setká za dvacet minut v pátém patře, zasedací místnost číslo tři. Připraveni?" podívala se na Tonyho. Mírně nakrčil obočí, když se na něho podívala, jako by byl přítěž. Musel však uznat, že tento styl akce není zrovna jeho parketa. Spolu s Hillovou přikývli, a tak se mohli vydat do akce.

Tony to neměl tak složité. Vchod pro údržbu byl schovaný z pravé strany budovy a pro vstup opravdu stačila jen kartička zaměstnance. Proklouzl dovnitř a snažil se na sebe nestrhnout pozornost. Jeho postup zarazila šatna. Mírně se pousmál a vešel dovnitř. Nasál vzduch prosycený všemi možnými deodoranty a začal ve skříni hledat vhodnou uniformu. Naštěstí tu měli univerzální kombinézy všech velikostí. Rychle se převlékl, nasadil si brýle a prohrábl si vlasy, než si nasadil kšiltovku. Kartičku Hanse si zahákl za prsní kapsu a vyrazil dál.

„Jak je na tom oblek?" zeptal se tiše.

„Připraven."

„Skvěle," kývl si sám pro sebe a zarazil se, když se mu do cesty postavila podsaditá zrzavá žena, které z očí šlehaly blesky. Začala na něho pokřikovat něco v němčině. Když očekávala odpověď, Tony si vzpomněl jen na: „Ja ja." Očividně to ženě stačilo a vrazila mu do rukou svazek klíčů, který by po pádu ze správné výšky zabil člověka.

„Co říkala?" zeptal se a pokračoval v cestě.

„Na druhém podlaží teče záchod, pane," odpověděl J.A.R.V.I.S.. „Výtahem by to bylo riskantní, doporučuji schody."

„Díky." Stáhl si kšilt více do čela a vešel do dlouhé chodby vedoucí k dvoukřídlým bílým dveřím. Schodiště se točilo až do nejvyššího patra. Na každém podlaží byly dvoje dveře do obou křídel budovy. Promnul si rameno, ale při pomyšlení na Furyho ho veškerá ztuhlost přešla. Vyrazil po schodech, při čemž doufal, že se Hillová s Carterovou dostanou na místo včas.