Adelais se probudila z noční můry se srdcem bušícím až v krku. Zalapala po dechu pokrytá ledovým potem. Se zděšením se podívala na osobu ležící hned vedle ní a úlevou si oddychla, když uviděla v klidu spícího Steva. Lehce zavrtěla hlavou a zarazila se, když se pokusila rozpomenout na tu noční můru, ale zbyl jen pomíjivý pocit, který rychle zaplašila a znovu si lehla. Zadívala se na Steva, který se převalil na druhý bok čelem k ní. Měla by s tím špatným spánkem něco udělat.

„Mami?" ozvalo se nejisté zašeptání. Adelais se rychle posadila a zadívala se na rozespalého blonďatého chlapce s medvídkem v podpaží. „Můžu spát s tebou?"

Adelais se rychle zadívala na budík, na kterém červeně svítil čas. Bylo půl třetí. Adelais by ho za normálních okolností poslala zpátky do pokoje, ale teď by jeho přítomnost uvítala. „Tak pojď." Počkala, dokud nedošel až k posteli a pak zvedla peřinu. Malý William si pod ni vlezl a schoulil se do klubíčka se svým medvídkem. „A spát," zašeptala, když ho přikryla a objala.

Ráno ji probudil pohyb. Přes žaluzie prosvítalo světlo a nešlo přeslechnout hlasy sousedů, kteří začali pracovat na zahradách. Otevřela oči a se zívnutím si je promnula hřbetem ruky. Will byl pryč. Otočila se a zadívala se na Steva, který se zrovna posadil a protahoval se. Chvíli ho mlčky sledovala, než se na ni podíval a mírně se usmál.

„Dobré ráno," řekl trochu chraplavým hlasem a podrbal se v nakrátko zastřižených vousech. „Drak se už dole kouká na pohádky."

„Dobře," usmála se. Když se posadila, letmo se rozhlédla. Ložnice byla malá a útulná. Žluté stěny místnosti dodávaly hřejivou atmosféru stejně jako světlý nábytek. Hned vedle dveří viselo několik rámečků s fotografiemi. Přišlo jí to jako sen. Hloupost, tohle přeci byla realita a dneska měli velké plány. Konečně volný víkend, který stráví společně. Navíc přijede i pár známých a její táta až z Londýna. Z myšlenek ji vytrhl jemný dotek. Podívala se na Steva, který ji jemně pohladil po rameni.

„Děje se něco?" zeptal se se starostí v hlase. Adelais si na chvíli nebyla jistá. Nechtěla rozebírat sen, na který si teď nemohla ani vzpomenout.

„Ne, nic. Jen doufám, že se nic nepokazí. Jestli tvůj šéf bude volat, tak ho pošlu do háje," řekla a poslední slova myslela smrtelně vážně. Oba vylezli z postele a zatímco Steve zaplul do koupelny, Adelais sešla schody do obýváku, kde seděl Will na pohovce a koukal zabalený v dece na pohádky. Podíval se na ni přes rameno a usmál se.

„Ahoj mami, udělal jsem si snídani," pronesl hrdě a ukázal jí misku plnou křupek do mléka. Adelais si nemohla nevšimnout křupek na lince a malé louže mléka. Rozhodně to bylo lepší, než když se pokusil namazat nutelu na chleba.

„To vidím. Šikula," pochválila ho a zvedla palec nahoru. Will se zakřenil a rychle zvedl ručku ve stejném gestu. Nejspíš by mu odpustila, i kdyby vytopil kuchyň. Přeci jen byl to nejlepší, co se jí spolu se Stevem v životě stalo. Nechala Willa, ať se kouká na televizi, a uklidila po něm.

„Přijde dneska strejda Sam?" zeptal se Will se lžící křupek napůl cesty a polovina mu spadla zpět do misky.

„Neboj, přijdou všichni," uklidnila ho. Vytáhla z lednice nějakou zeleninu, máslo a zbytek nějaké šunky, která ještě vypadala docela jedle. Začala připravovat sendviče, když se ozvalo zaklepání. Mírně pozvedla obočí a zadívala se na dveře. Takhle brzy ráno nikoho nečekala a měla na sobě jen pyžamo. Přešla k oknu a zadívala se na muže v kožené bundě za dveřmi. „No, ten to vzal nějak hopem. Aspoň bude mít Will společnost." Přešla ke dveřím a otevřela.

„Ahoj," pozdravil hned s nadšením Bucky, který v ruce držel nějakou složku. „Promiň, že otravuji takhle brzo, ale už jsem se nemohl dočkat."

„Hm, to vidím. Co to je?" zeptala se a podívala se na složku chladným pohledem.

„Nic důležitého. Jen jsem doufal, že mi s tím Steve trochu pomůže," řekl a nevinně se usmál.

„Bucky!" vypískl Will, který se propletl kolem Adelais a objal muže kolem stehna. „Půjdeme si hrát?"

„No jasně, jen hodím dospěláckou řeč s tvým tátou, ano?" odpověděl a poplácal ho po změti blonďatých vlasů.

„Tak šup, dovnitř," vyzvala oba Adelais a ustoupila. Will začal poskakovat kolem Buckyho a začal na něho chrlit jednu otázku za druhou. „Wille, běž se koukat na ty pohádky." I když Will vypadal jako kvítko, byl popravdě hodný. Možná až moc. Stačilo použít trochu ráznější hlas a chlapec opět seděl na pohovce, i když se mu to moc nelíbilo.

„Bucky," ozval se Steve, který právě sešel schody. Přátelsky se krátce objali, než Bucky přešel rovnou k věci a ukázal Stevovi složku. Adelais na jejich výrazu poznala, že to nebude jen tak něco. Doufala, že do toho Steva nezatáhnou. Už tak toho měl až až.

Rychle dodělala sendviče a nechala je na stole. Dala vařit kafe, než vyrazila do koupelny. Zapnula žehličku na vlasy a letmo se prohlédla v zrcadle.

Jsi furt kočka. I po porodu.

Cukla sebou, když se zespoda ozvala rána a tříštění skla. Rychle vyběhla z koupelny a srazila se na chodbě se Stevem a Buckym.

„Williame?!"

Adelais ztuhla na místě, když obří šupinatá stvůra srazila Steva na zem. Jeho bolestný výkřik ji bolel stejně, jako by ta stvůra místo Steva trhala ji samotnou. Bucky okamžitě vytáhl zbraň, kterou nosil za zády, ale než stačil cokoliv udělat, čepel mu vyrazila pistoli z ruky a poté mu projela hrudí.

„Mami!"

Adelais seskočila schody a ignorovala dění za sebou. Její pohled sledoval malého chlapce, kterého v rukou držela Evelyn. Za ní vrčeli další tři mutanti, kteří dovnitř proskočili oknem.

„Říkala jsem ti, že na tebe žádný šťastný život nečeká. Jsi stejná zrůda jako já. Jen se podívej!" Její hlas bodal jako nože a Adelais si s hrůzou uvědomila, že má pravdu. Zadívala se na své paže, které zdaleka připomínaly lidské. Hrozivé drápy, zelený chitin a hladký kostěný exoskelet, který ji chránil jako brnění. Když se podívala na zbytek těla, viděla jen netvora, kterým se stala.

„Budeš jako já," pronesla chladně Královna a s lehkostí chlapci zlomila vaz, než ho hodila na zem jako bezcenný odpad. „Tohle je tvá budoucnost!" Mutanti začali divoce řvát. Místo svého domu měla kolem sebe sutiny a nad její hlavou létali obří mutanti, jejichž řev se nesl daleko za hranice zničeného Manhattanu. „Podívej se... "

Když se otočila, všechen strach zmizel. Zadívala se na celý tým Avengers roztrhaný na kusy. Mutanti k ní vzhlíželi jako k bohyni. Jejich řev oslavoval krvavé vítězství. Cítila... prázdnotu.

„Adelais?" Jen ten hlas jí neustále připomínal, že tenhle osud nechtěla.

Adelais se probudila z noční můry se srdcem bušícím až v krku. Zalapala po dechu pokrytá ledovým potem. Se zděšením se podívala na osobu ležící hned vedle ní a úlevou si oddychla, když uviděla v klidu spícího Steva...