Lauren seděla na posteli s pohledem upřeným před sebe a nervózně si mnula ruce. Dosavadní události si neustále přemítala v hlavě, ale nepřišla na nic nového. Michael měl dost jasný důvod, proč ji sem zatáhl. Pomalu vzdávala jakékoliv naděje, že ho přemluví a pomůže ji utéct. Snažila se vybavit nějaké známky, že by byla Dory jiná, ale až na její nepříjemné a kousavé jednání jí přišla úplně normální. Co o mutantech vlastně věděla? Nic.

Cukla sebou, když se ozval zámek a dveře se otevřely. S očekáváním zvedla pohled a rychle se posunula do rohu, aby byla co nejdál od dveří. Sice to tu vypadalo jako v nějakém hotelu, ale neměla v plánu se nechat jen tak oklamat.

Do místnosti vešel Michael a nesl tác s jídlem. Jen se na ni krátce zadíval a pak přešel ke stolu, na který tác položil. Lauren zatěkala pohledem mezi ním a naditým hamburgerem s hranolky. Zhluboka se nadechla a pomalu slezla z postele. Měla hlad a byla si jistá, že po jídle jí to bude myslet lépe.

„Neboj se, v klidu se najez," řekl a sedl si na druhou stranu stolu. Lauren si ho nedůvěřivě prohlédla, ale pak si uvědomila, že když ji chce vyměnit za sestru, přeci by ji neotrávil.

„Díky," zamumlala, než si sedla ke stolu a pustila se do jídla. Trochu se jí třásly ruce a občas pohlédla na Michaela, který se věnoval mobilu. „Kdo jsou ti lidé, pro které tvůj otec pracuje?" zeptala se a zakousla se do hranolky.

Michael se na ni podíval a mírně přimhouřil oči. Nejistě se rozhlédl po místnosti, jako by něco hledal, ale nakonec slezl ze stolu a usmál se na ni. „Najez se a pak si promluvíme." Prošel kolem Lauren, která ho sledovala pohledem, dokud nezmizel za dveřmi.

Lauren zavřela oči a pevně semkla rty, když se v pokoji opět ocitla sama. Nejhorší na tom všem bylo, že vůbec nic nevěděla o své současné situaci. Co se bude dít nebo co se s ní stane. Kdo jsou ti lidé a proč musel Michael vybrat zrovna tohle řešení. Ta nejistota jí svírala srdce, ale musela si zachovat chladnou hlavu. Pokud jí nikdo nepomůže, bude si s tím muset nějak poradit sama, ale nedávala si velké naděje.

Jednou rukou se opřela o stůl a položila si hlavu do dlaně, druhou s počínající nechutí vybírala z hamburgeru zeleninu. Hlavním úkolem bylo se nerozbrečet. Tím by přišla snad o všechnu vážnost. Povzdechla si a nakonec odsunula tác s jídlem co nejdál od sebe. Napila se vody a postavila se. Chudák Tony. Nejdřív ten soud a teď tohle.

Otřela si dlaně do trika a podívala se na dveře. Pomalu k nim přešla a zabušila do nich pěstí. Nejdřív se ozvaly kroky a Lauren rychle couvla. Tentokrát to nebyl Michael, ale ozbrojený muž, který ji měl jistě za úkol hlídat.

„Můžeme?" zeptal se jí hrubým hlasem a natáhl k ní ruku.

Lauren chvíli váhala, ale nakonec udělala pár nesmělých kroků. Muž ji chytil za paži a vyrazili spolu z pokoje. Chodba byla holá a omítka na mnoha místech popraskaná. Bůhví, kam ji odvezli. Po cestě potkali další dva vojáky, kteří jim uvolnili cestu po schodech do nižšího patra, které už nevypadalo tak přívětivě jako její pokoj.

Michael mluvil s nějakým vysokým blonďatým mužem v obleku. Oba vzhlédli, když zaslechli kroky, a zatímco Michael sklopil pohled k zemi, muž se úlisně usmál. Vytáhl ruce z kapes kalhot a vešel do dveří hned vedle něho. Michael ho následoval a voják Lauren zavedl za nimi. Zavřel za ní dveře a všechny pohledy se upřely na Lauren.

„Mohlo nás napadnout, že se tomu soudu vyhne," začal muž a zadíval se na Lauren, která stála u dveří jak kamenný sloup. „Tohle je však dobrá příležitost, jak to dokončit."

Lauren vytřeštila oči, když jí došla jeho slova, a podívala se na Michaela, který se dlaněmi opřel o stůl s pohledem upřeným na blonďáka. Oni stáli za tím útokem na soud! A Michael s otcem pro ně pracují.

„Michaele," vydechla nechápavě. „O co Vám jde? Jestli si myslíte, že -"

„Ticho!" přerušil ji neznámý muž a přešel k ní. „Brzy se dozvíme, jestli má Michael pravdu. Když budeš spolupracovat, všechno půjde hladce a bezbolestně. Jestli ne, jeho sestra bude trpět stejně jako on. Ty pak budeš žít s vědomím, že to byla tvoje vina."

Lauren před ním couvla a narazila zády do dveří. Dívala se mu do očí a strach jí sevřel hrdlo. Muž Lauren chytil a zavedl k židli, na kterou ji hrubě posadil.

„Říkal jsi, že stihla aktivovat tu umělou inteligenci v mobilu," řekl muž a posadil se na stůl vedle Lauren.

„Smrt ten mobil stačila zničit, takže jejich poslední lokace bude u ní doma. Rozkázal jsem jí, aby je svedla ze stopy," řekl Michael.

„Dobrá," přikývl muž a zadíval se na Lauren. Nastalo napjaté ticho, než opět promluvil: „Ví něco užitečného?"

„Nemyslím si. Znají se poměrně krátce a Stark by jí neřekl nic důležitého. Snaží se ji od jeho problémů s Avengers držet co nejdál," odpověděl Michael. Bylo na něm vidět, jak je napjatý, ale hlas měl pevný. „Bude dobrá jako návnada, nic víc."

Lauren se na něho koutkem oka zadívala a zatnula čelist. Byl to nepřítel, ale na druhou stranu se ji snažil aspoň z části ochránit. Nepřítel? Nikdy by ji nenapadlo, že bude takhle Michaela označovat. Pod stolem si mnula zpocené dlaně a poslouchala jejich rozhovor.

„Hm, uvidíme. Možná si ji večer vyslechnu," pronesl blonďák. „Pošlu zprávu vůdci a domluvíte se na podmínkách propuštění tvé sestry."

Michael přikývl a napřímil se s úlevou v očích. Poté se podíval na Lauren a jeho pohled znejistěl. Lehce otevřel rty, ale jestli chtěl něco říct, spolkl to a odešel z místnosti.

„Doufám, že rozumíš své situaci. Nerad bych ti ublížil víc, než je třeba," položil jí ruku na rameno a silně ho sevřel. ,,Nemáme ve zvyku mučit děti, ale když nám nedáš jinou možnost," pokrčil rameny a mírně se usmál. Poté se vyhoupl na nohy a pokynul jí, aby se postavila. „Zavedu tě zpět do pokoje."

Lauren se beze slova postavila a šla s ním. Co jiného jí zbývalo. Lauren nechtěla zkoušet jejich trpělivost. Pokud ji opravdu chtěli využít jako návnadu, doufala, že se jim to nakonec pěkně vymstí.

Když byla Lauren zpět v pokoji, posadila se na postel a zajela si rukama do vlasů. Tohle na ni začalo být moc. I když to byl poslední člověk, kterého by teď chtěla vidět, musela mluvit s Michaelem. Netušila, jak dlouho tam seděla s pohledem upřeným do země. Brzy měla v hlavě takový chaos, že měla chuť zavřít oči a spát, dokud se z toho špatného snu neprobudí.

Ani se nenamáhala zvednout pohled, když do místnosti vešel Michael. Sedl si vedle ní na postel a jemně jí položil ruku na stehno. V Lauren to v tu chvíli hrklo a okamžitě se od něho odtáhla. Ruka jí vystřelila tak rychle, že si štiplavou bolest v dlani uvědomila až po pár vteřinách. Sám Michael byl překvapen s hlavou nakloněnou na stranu a vybarvujícím se rudým otiskem na tváři.

„Co jsou ti lidi zač?! Co mají společného s tím útokem. Uvědomuješ si, co provedli!" vyjela po něm a bolavou ruku si přitáhla k sobě. „Co o tom víš?"

Michael se jí podíval do očí zcela s klidem a promnul si bolavou tvář. „Říkají si Hydra. Ten útok je jejich práce, ale já s tím nic společného nemám." Lauren však věděla, že o tom věděl. „Víc ti toho říct nemůžu."

„Celou tu dobu jsi věděl, že tvůj otec pracuje pro vrahy! Při tom útoku zemřelo tolik lidí. Neříkej mi, že oni jsou také mrtví. Na tom... večírku. Panebože." Lauren začaly rychle docházet ty maličkosti, které ji teď děsily. Tony si jeho otce sám pozval, aniž by věděl o jeho úmyslech. Michael se do New Yorku vrátil s vědomím, že se tohle všechno stane a tvářil se, jako by se nic nedělo.

„Ne všichni," odpověděl a prohrábl si vlasy.

„A tobě je to jedno?" zeptala se naštvaně a postavila se. „Kdy... jak se tohle stalo? Bože, Michaele, neříkej mi, že ta Indie byla jen výmysl."

Michael jen výmluvně uhnul pohledem a Lauren bylo hned jasné, že do té Indie asi ani nejel. V tu chvíli měla pocit, že jí snad praskne hruď. Srdce jí bušilo jako o závod.

„Je mi to líto, ale každý stojíme na opačné straně bojiště a bohužel moje strana vyhrává," postavil se a zadíval se Lauren něžně do očí. „Budu se snažit, aby ti nic neudělali."

Lauren zavrtěla hlavou a vyrazila ke dveřím do koupelny, do které rychle zaplula a dveře za sebou zabouchla. Sedla si na zem s koleny přitaženými k hrudi a rozbrečela se. Ani ne kvůli tomu, že byla vězeň, ale protože ji člověk - kterého milovala - zradil víc, než si dokázala představit.