Lauren se naposledy zadívala na televizi, než vyběhla za Tonym, který zrovna vešel do dílny. Uvnitř na něho čekal připravený oblek.

„Tati, počkej, můžu nějak pomoct?" zeptala se a v duchu si vzpomněla na ty náramky, na které se chtěla už jednou zeptat, ale nějak jí to vypadlo z hlavy. „Můžu něco udělat?"

„Ne, zůstaň doma a dávej na sebe pozor," řekl přísně a podíval se jí vážně do očí. „Já vím, že je na tebe spoleh, ale teď se to vážně nehodí." Pokusil se Lauren uklidnit úsměvem, ale ona z něco cítila, že má strach. Ona měla také strach. Nejen kvůli Kapitánovi a ostatním, ale hlavně kvůli Tonymu. Kdyby tam byl, mohl by být mrtvý a ti, kteří stáli za útokem, třeba budou chtít své dílo dokonat.

„Dávej pozor," řekla jen a podívala se mu do očí. „Tomu našemu hovoru se stejně nevyhneš." Pokusila se to trochu nadlehčit a ustoupila, když se oblek otevřel. „Ale uznávám, že po tomhle je nejhorší doba s tím vyjít na světlo."

„Jo, to je pravda," přikývl Tony a vlezl do obleku, který ho v sobě uzavřel a nažhavil trysky. Hned druhý den po tom večírku za ním Lauren přišla s tím, že by chtěla přestat skrývat jejich příbuzenský vztah. Věděl, že ji k tomu rozhodnutí trochu popostrčila i hádka s Peterem. Dodnes si pamatoval, jak se na něho díval, když přijel z prázdnin z Virginie, a teď se na něho díval úplně stejně. Zlobil se. „Promluvíme si o tom později. Mimochodem... Peter by měl mít dneska do čtyř. Chtěla jsi s ním mluvit, ne? Dej mu pusu i za mě." Poté vyletěl ven otevřeným průletem v prosklené zdi.

Lauren tam chvíli stála a přemýšlela. Její pohled na chvíli sklouzl k pracovnímu stolu, který jako vždy pokrýval nepořádek, ale nakonec ji zastavilo její svědomí. Vzít to zařízení by byl špatný nápad.

„Jarve?" zeptala se a vběhla zpět do obývacího pokoje, kde si začala balit věci do velké látkové tašky.

„Co si přejete, slečno Forge?" zeptal se jí počítačový komorník.

„Chci, abys mě informoval ohledně té události z DC a taky... potřebuji odvést do Queensu."

***

„Víš, mohla jsem jet třeba metrem nebo tak," začala Lauren a podívala se na Happyho, který zarputile sledoval kolonu před nimi. „Autobusem?"

„Ani náhodou. Je to daleko, a kdyby se něco stalo, tak by to bylo na mou hlavu. Po tom, co se stalo, se nedá věřit ničemu," řekl Happy a konečně se rozjel. Lauren nevadilo, že ji Happy sveze, ale ten jeho pohled ji trochu tížil. Nechtěla ho rušit z nějaké důležitější práce a věděla, že kvůli tomu dokáže být dost nerudný.

„Myslím si, že by se vůbec nic nestalo," řekla a sklopila pohled k mobilu, na kterém vyskočila další zpráva od J.A.R.V.I.S.e.

Zatím padesát dva mrtvých a dvanáct zraněných. Útok přisuzují jedné z teroristických skupin z východu. Není to potvrzené.

Lauren mírně nakrčila obočí a povzdechla si. Byla to tragédie a už teď se internetem rozneslo, že všichni přítomní Avengers jsou mrtví, ale byl to jen hoax. Bohužel se mohlo každou minutou potvrdit, že je to pravda. Každopádně to byl poprask, o kterém už teď věděl celý svět.

„Tím si nejsem tak úplně jistý," stál si za svým a pak se na ni krátce podíval. „Už víš, co mu řekneš?" zeptal se a zastavil na červenou.

„Já nevím," odpověděla upřímně a prohrábla si vlasy. „Vůbec netuším." Popravdě nad tím nepřemýšlela. Jediné, v čem měla jasno, bylo, že si to s ním vyřídí. K tomu, jak s tím vůbec začít, se už nedostala.

„Máš ho ráda?"

„Nevím."

„Miluješ ho?"

Lauren se na něho podívala s nakrčeným obočím a otevřela ústa, aby zaprotestovala, ale nakonec jen výmluvně mávla rukama a zadívala se raději z okna ven. Samozřejmě, že ho měla ráda a někde v duchu věděla, že i to druhé je pravda, ale nikdy to nechtěla vytahovat napovrch. Nejdřív Micheal a teď Peter.

„Promiň, ale jsem zvědavý," omluvil se Happy a pokrčil rameny. „Z vlastní zkušenosti musím říct, že člověk by nad něčím takovým neměl dlouho přemýšlet. Já to vím, ty to víš a on to ví taky, ale protože kolem toho chodíte jak kolem horké kaše, tak ve výsledku z toho budete zklamaný a nic se nestane. Prostě mu to vlep do tváře, aby ti taky někam neutekl," řekl a prudce zastavil, když mu do cesty vběhl nějaký chlapík v obleku. Zatroubil na něho, než se opět rozjel, a ještě ho probodl ostrým pohledem.

Lauren se rychle chytila palubky a sledovala Happyho, který náhle zcela změnil výraz a podíval se na ni s mírně pozvednutým obočím. Lauren si neustále opakovala, že naštvat Happyho není nikdy dobrý nápad.

„Máš naprostou pravdu," řekla nakonec a nejspíš na tom něco bylo. Michaelovi se to bála říct, protože to byl její nejlepší kamarád a znali se tak dlouho, že si občas jejich milostný vztah ani nedokázala představit. Teď si říkala, že kdyby mu to řekla, nic by se nezměnilo. Do Indie by jel stejně a jejich odloučení by bylo akorát bolestivější. Sice se jí tehdy vyznal, ale teď jí to přišlo jako plané řeči. Pevně semkla rty a opět se zadívala na mobil, ale žádná zpráva zatím nepřišla. Nakonec hodila mobil k věcem do tašky a rozhodla se, že ho nebude kontrolovat každých pět minut. Akorát byla kvůli tomu ještě víc nervózní.

„Řeknu mu všechno," rozhodla se nakonec a podívala se na Happyho trochu nervózně, ale cítila i něco jiného. Cítila jisté nadšení a vzrušení, které ji začalo příjemně hřát. „Ale co když to nedopadne tak, jak očekáváme?" zeptala se a opět se zadívala ven z okna.

„Tak určitě bude další hromada kluků," řekl Happy zcela nevzrušeně a pousmál se. „Na takovou holku jako ty určitě někde čeká ten pravý."

„Jak to, že nemáš žádnou přítelkyni?" zeptala se Lauren a nevěřícně zavrtěla hlavou.

„Tvůj táta vydá za dvě," odpověděl bez rozmyšlení a povzdechl si. Lauren se zasmála a pak se každý věnoval svým myšlenkám. Lauren sledovala město ubíhající za oknem a Happy čas od času přeladil rádio. Oba však nemohli být zcela v klidu, dokud nezjistí, jak to nakonec v DC dopadlo.

***

Tony letěl do DC, jak nejrychleji mohl, a v hlavě se mu neustále opakovala věta: „Co když jsou všichni mrtví?" Tomu nemohl věřit a ještě víc ho štvalo, že se nemohl spojit s nikým ze S.H.I.E.L.D.u. Fury ani Hillová mu to nezvedali.

„Pane, volá Vám Rhodey," oznámil J.A.R.V.I.S. a automaticky hovor zvedl.

„Tony, co se to sakra děje? Jsi v pohodě?"

„Jde to. Víš něco o tom útoku?" zeptal se Tony a snažil se přebít začínající bolest hlavy.

„Myslím, že ano. Všichni se to snaží zakrýt, ale nějaké informace unikly. Veřejnost samozřejmě nic neví, ale lidi z rozvědky už pár lidem poslali nejnovější fakta. Ty helikoptéry byly neoznačené. Je toho hrozně málo, ale tohle by ti mohlo trochu napovědět."

Tony se zadíval na pár rozmazaných fotek a mírně nakrčil obočí. Ti vojáci měli uniformy, které už jednou viděl. Stejně jako zbraně. Jeho domněnky potvrdil zachycený výstřel.

„Hydra. Hydra v tom měla celou dobu prsty. Rhodey, musíme si dávat pozor. Nikomu se nedá věřit, ani Furymu. Ten se taky poslední dobou choval divně. Kontaktuj všechny důvěryhodné lidi a zkus zjistit ještě něco víc," řekl a pak se lehce kousl do tváře, ale nakonec se musel zeptat. „A co oběti?"

„O tom všichni zarytě mlčí, ale ze zkušeností vím, že čím víc to tají, tím je to horší. Je možné, že jsou opravdu mrtví."

Ne. Nemůžou být! V tu chvíli si Tony přál, aby tam byl s nimi. Možná by tomu mohl nějak zabránit nebo vyvážit šance, ale tohle vážně nečekal.