Adelais se prudce nadechla a nabrala vzduch prosycený kouřem do plic. Přišlo jí, jako by měla v krku hřebíky a každý nádech bolel. Chvíli jen vyděšeně hleděla před sebe a naslouchala. Bolestné sténání, praskání ohně, helikoptéry a další výbuchy. Zatnula čelist a pomalu se převalila na bok. Hned vedle ní ležela nějaká žena pokrytá popelem s mrtvým výrazem v obličeji. Až když se chtěla postavit na nohy, všimla si třísky velké jako její předloktí, která jí trčela ze stehna. Bolestí prudce vydechla a opřela se o zbytek lavice, která ji chránila před výbuchem.

V místnosti vířil popel a prach jako černý sníh. Nemohla si nevšimnout obří díry, která sahala skoro přes půlku sálu, a strop byl také z velké části pryč. Měla štěstí, že ji nesmetl nějaký kus zdiva. Zhluboka se nadechla, aby zavolala Steva, ale místo slov se silně dávivě rozkašlala. Celý její hrudník protestoval a s každým dalším záchvatem kašle ji pohltila bolest.

„Ste-ve?" vydechla těžce a začala pomalu hledat mezi troskami a těly někoho známého. Občas se jí povedlo najít jen část těla, ale nebyl čas se nad nimi pozastavovat. I když si to nechtěla připustit, jedna z těch rukou by mohla patřit někomu z týmu.

Její pátrání přerušil hukot helikoptér, které opět proletěly nad sálem a jejich stín přeletěl přes zbořenou stěnou. Jednu helikoptéru něco sestřelilo a hned se začala řítit k zemi, ale zbylé dvě letěly dál.

Rychle se rozhlédla, když se ozvalo zakašlání, a co nejrychleji přešla k nadskakujícímu kusu lavice. Kus ohořelého dřeva odhodila stranou a pod ním uviděla ležící Natašu, které pomohla posadit se. Bolestně zkřivila tvář a držela se za pravý bok.

„Ad..." pokusila se ji oslovit, ale hned ztratila vědomí. Adelais jí letmo zkontrolovala dech a pulz. Nebyla sice expert, ale základy znala. Naštěstí jen omdlela, a tak ji opatrně položila na zem a šla hledat dál.

Jako dalšího našla Sama, kterému bohužel nemohla nijak pomoci. „Same?" Věděla, že je to marné, ale i tak ho zkusila lehce poplácat po tváři a zkusit, jestli ho to neprobere, ale nedýchal. I kdyby žil, byl z velké části popálený a stejně by dlouho nepřežil. „Promiň." Nic jiného ji v tu chvíli nenapadlo říct.

Hillovou zmáčkl kus stěny a poznala ji jen díky ruce, ve které držela mobil. Pomalu ho vzala a podívala se, jestli se z něj nedalo něco zjistit, ale byl rozbitý. Clint ležel hned vedle, i přes ošklivou ránu na hlavě žil. Vůbec netušila, co má dělat, když má člověk skoro díru v hlavě.

„Panebože," zavrčela a otřela si černý pot z tváře.

„Bůh ti nepomůže," ozval se konečně známý hlas, který i ráda slyšela. Rychle přeskočila lavice a ignorovala bolest, kvůli které se jí na chvíli i zatemnilo před očima. Bucky ji rychle chytil a oba se opět svalili na zem, ale to jí vůbec nevadilo, protože byl naživu. Sice celý od popela a prachu s pár odřeninami, ale byl v jednom kuse.

„Musíme najít zbytek a hned vypadnout," naléhala Adelais a zvedla se. Musela si v duchu zanadávat, protože ten blbý kus dřeva ve stehně s každým pohybem vyvolával strašlivou bolest. „Hned," vydechla a letmo se rozhlédla. Cukla sebou, když se ozvaly kroky z chodby, ale rychle zaplašila jakoukoliv naději, jelikož se nedalo ničemu věřit. Na druhé straně zbytku sálu odletěl kus lavice a voják v černé uniformě se zvedl. Sice byl polámaný, ale bez problémů se začal rovnat, jako by byl ze skládačky. Poté se otočil a podíval se na ně. Pulzující helma byla zcela nepoškozená a pod poškozenou uniformou měl brnění, které nikdy předtím neviděla. Proudy energie pulzovaly skrz brnění a dotyčný ze sebe strhal zbytky uniformy, kterou teď už nepotřeboval. Pár vteřin po něm se zvedl i druhý voják, který byl úplně stejný a bez problémů si přerovnal pokroucenou pravou dolní končetinu.

Buckyho levá paže zacvakala, jak pevně stiskl pěst a sledoval roboty, kteří si sáhli za záda a vytáhli složené čepele, které se rozložily a rudě rozsvítily.

„Máme problém," zamumlal Bucky a ulomil kus lavice, i když to byla jen chabá obrana. Adelais se rychle rozhlédla a snažila se najít Steva, ale nikde ho neviděla a hrozně ji to znervózňovalo.

„Subjekt 0234 živý, subjekt 0235 živý, subjekt 0236 zatím nenalezen," pronesl robotickým hlasem jeden z robotů a oba stáli zatím zcela nehnutě. „Rozkaz." Poté oba vystřelili vpřed a zbytky lavic od sebe odhazovali jako kusy papíru. Bucky po jednom hodil ulomený kus, ale robota to nijak nezastavilo.

„Uteč," houkla na něho Adelais, kterou při pohledu na dva terminátory přešla veškerá chuť bojovat. Dveře sálu se rozletěly a oba se rychle přikrčily a stáhly co nejdál. Dovnitř se nahrnulo dalších pět vojáků, ale tentokrát to byli opravdoví lidé. Bohužel to nebyli přátelé a Adelais hned poznala proč. Každý o nich jednou slyšel, ale nikdo nevěřil, že by mohli ještě existovat. Hydra.

„Nemáme moc času," zvolal voják s modře pulzující zbraní. Hydra měla zbraně vyrobené z Tesseractu a očividně měli stále dost zásob. Nebo v tom mohlo být i něco jiného. „Chyťte je a najděte Rogerse. My zajistíme zbytek." Poté odešel a nechal u vchodu jen dva vojáky.

Oba roboti se rozeběhli a každý si vybral svého protivníka. Bucky se vyhýbal rychlým výpadům, ale i supervojáka taková událost trochu poznamená. Rychle se vykryl protetickou paží a čepel na ní zanechala rozžhavený šrám. Bucky překvapeně zamrkal, ale hned se vzpamatoval a rychle robotovi chytil zápěstí a zkroutil mu ho. Robot však pohotově upustil čepel a chytil ji do volné paže. Sekl, ale Bucky rychle uskočil, ale už nebylo kam pořádně dopadnout. Vrazil zády do zdi a v další chvíli robot vrhl čepel, která projela Buckyho levým ramenem skrz na skrz. Bucky si chtěl čepel vytrhnout z těla, ale robot mu do krku vrazil nějakou černou tubu, po které mu na kůži zůstal blikající černý čip. Vztekle vykřikl a pak jeho tělo ochablo.

Adelais měla podobný problém, ale věděla, že proti robotovi nemá šanci. Také věděla, že utíkat nemělo cenu, ale mohla to prodloužit. Rozkulhala se k okraji podlahy připravená skočit dolů, ale zarazila se, když si všimla blonďaté hlavy. Steve! Na rameno jí v tu chvíli dopadla těžká ruka a ocelový stisk jí málem zlomil klíční kost. Prudce se otočila a vysmekla se ze sevření, ale robot jí vytrhl třísku ze stehna a Adelais jen uniklo slabé bolestné zasténání a omdlela.

***

Lauren seděla na gauči v bytě ve Stark Tower a lámala si hlavu se svou situací. Co má Peterovi říct a co má vůbec říct Tonymu? Z jejích myšlenek ji vytrhlo zpravodajství a hned při prvních větách vyskočila na nohy.

„Tati! Tati!" volala naléhavě.

Tony vešel dovnitř a přes Lauren se podíval na televizi.

„Útok trval necelých dvacet minut a počet obětí zatím není známý. Policie do řádného prošetření nesdělí žádné informace. Jediné, co je jasné, je, že cílem útoku byla soudní síň, ve které se konal proces s Adelais Rockfordovou a členy týmu Avengers. K události se vyjádřil i sám prezident Charles Bane."

„Tato událost otřásla nejen světem, ale i mou důvěrou v bezpečnost naší země. Hned zítra bude zasedání bezpečnostních složek a projednáme další kroky. Všem rodinám obětí tímto vyjadřuji upřímnou soustrast."

„Panebože, co když jsou všichni mrtví? Co kdybys tam byl?" zeptala se vyplašeně Lauren.

Tony zíral na televizi neschopen říct jediné slovo. Co když jsou všichni mrtví?

„J.A.R.V.I.S.i, letíme do DC."