Byl to velmi povznášející pocit, na který nechtěla jen tak zapomenout. Peter ji až plaše držel kolem pasu a ona jeho kolem krku. Houpali se spolu do rytmu písničky obklopeni dalšími páry. Během tance si nemohla nevšimnout, jak se Happy občas nenápadně proplétá mezi lidmi a hází po nich své přísné očko. Ach, Bože. Povzdechla si v duchu a cukla sebou, když Peterovi omylem šlápla na nohu.

„Ježiši, promiň," sykla omluvně a rychle se opět srovnala do rytmu. Nechtěně se na něho víc natiskla a Peter na chvíli zastavil. Lauren rychle vzhlédla a zadívala se mu do očí. Jeho překvapený výraz byl vážně roztomilý a začal se červenat. Chytla ho za ramena a odtáhla se, ale ne moc, aby si to Peter nevyložil špatně.

„Předtím nám to šlo líp," řekl pobaveně, chytil ji za ruku a hravě se s ní otočil. Zarazil se, když se zády srazil s mužem za sebou. Tony se otočil a Pepper vykoukla s milým úsměvem.

„Brzdi, mladej," řekl Tony a přitáhl si Pepper těsně k sobě, „brzy tu bude místo jen pro jeden pár." Poté spolu odtančili a Lauren měla co dělat, aby se nerozesmála. Peter se lehce napřímil, jako by přijal jeho výzvu, a opět ji chytil kolem pasu. Tentokrát už jistěji.

„No, ten už v sobě bude mít víc jak sklenku," pronesla Lauren a ani si neuvědomila fakt, že spolu stojí a sledují Tonyho s Pepper, jak si večer užívají.

„Je zvláštní ho takhle vidět." Peter měl v té hře světel vážně ostrou linii čelisti a hezké oči. Vlastně byl celý hezký a Lauren si ten fakt uvědomovala čím dál víc. Možná to bylo jen díky tomuhle večeru, ale nemohla si nevšimnout každé maličkosti.

„Jo, to tebe taky," zamumlala a na chvíli toho zalitovala, protože se jeho pohled okamžitě stočil k ní. „Tedy, však víš. V tom obleku a tak," pokrčila rameny a sklopila pohled k zemi. „Myslíš, že se dnes večer lid obejde bez Spider-Mana?"

„Spider-Man si vzal volno," odpověděl a pomalu se začali vracet do rytmu tance. „Aby si užil jeden večer jako normální... muž."

„Tak doufám, že mu to vyjde," řekla Lauren a zářivě se usmála.

„Zatím to jde velmi dobře," jemně ji palci pohladil a Lauren přejel mráz po zádech. Písnička skončila, a tak ho rychle chytila za ruku, aby se dostali z parketu. Zatáhla ho až k baru, kde měli pití. Tedy doufala, že je jejich. Vzala sklenku s džusem a napila se. Ve chvíli, kdy jí v krku začalo lehce pálit, si uvědomila, že to není její pití. No, na vrácení už bylo pozdě a jen doufala, že Happy nebude dělat důkladnou prohlídku.

„Copak?" zeptal se Peter a Lauren jen lehce zavrtěla hlavou a usmála se.

„Nic," vzala sklenku s džusem hned vedle a usoudila, že už je to ta správná. Peter zatěkal pohledem mezi ní a prázdnou sklenkou na baru a pak se pobaveně uchechtl.

„Lauren?"

Hned, jak uslyšela ten hlas, se zakuckala a rychle se otočila k oběma zády, než ji to přešlo. Zvedla pohled k Michaelovi, který si tam stál v černém saku a tmavě modré košili, která zvýrazňovala jeho vysokou sportovní postavu.

„Co... co ty tu děláš?" zeptala se skoro až naštvaně a rychle si otřela slzu z oka.

Michael si očividně její otázky nijak nevšímal a obrátil svou pozornost na Petera, „Ahoj, Michael Robertson." Peter se nenechal zaskočit a stiskl jeho nabídnutou ruku.

„Peter Parker," představil se a koutkem oka pohlédl na Lauren, která se snažila zadržet počínající paniku.

„Tak, co tu děláš? A kde máš tu... přítelkyni?" zeptala se a opřela se o pult. Snažila se udržet v klidu, ale při pohledu na ten jeho uvolněný bezstarostný výraz to nešlo tak snadno. Iritovalo ji to.

„No, tvůj táta pozval mého a přítelkyně se učí... "

„Co?" vyhrkl Peter a nechápavě mezi nimi zatěkal pohledem. Lauren stála a na chvíli měla v hlavě prázdno. Až po pár sekundách jí došlo, co Michael řekl.

„Co?!"

Michael se najednou zatvářil hrozně provinile a upravil si kravatu. „To není tvůj přítel?"

Lauren šokovaně otevřela ústa a bez varování ho chytila za rukáv saka a začala táhnout někam do temného koutku.

„Hej, počkej! Co tím jako myslel. Tvůj... tvůj táta?" Peter je hned následoval a jeho tón jasně nasvědčoval, že je zmatený a naštvaný.

Lauren se zastavila a letmo se rozhlédla kolem. „Tak poslouchej. Nemáš žádné právo to takhle vytrubovat! Co tě to vůbec napadlo?" Cítila, jak jí začala tepat krev ve spáncích a opět jí naskákaly rudé skvrny na krku. „Proč ses vůbec vracel!"

„Promiň," řekl jen a podíval se na Petera, který se naštvaně zamračil. „Jsme kamarádi z dětství," vysvětlil a mírně pokrčil rameny.

„Ne. Nevím, co se s tebou v té Indii stalo. Tohle už je příliš." Musí to hned Peterovi vysvětlit. Hned teď.

„Ještě jednou se omlouvám, ale nečekal jsem, že to po těch letech bude stále tajemství. Znáte se tak dlouho, ne? Chodila jsi za Starkem dost často a on se kolem něho taky furt motal," zeptal se a pak se ještě jednou omluvně ušklíbl. „Chtěl jsem tě jen pozdravit. Sluší ti to." Vlastně už ji ani nepřekvapilo, že se otočil jakoby nic a odešel.

„Tvůj táta...?" ozval se Peter a Lauren se na něho podívala s dost znaveným výrazem. Promnula si čelo a povzdechla si.

„Jo," odpověděla a podívala se mu do očí. „Já... omlouvám se."

„Proč? Jak dlouho... Měla jsi někdy v plánu to říct?" zeptal se a prohrábl si vlasy. Byl z toho celý zmatený a možná i zklamaný. Každého by šokovalo takové tajemství. „Nikdy bys to neřekla, že? Ani on."

Lauren chvíli přemýšlela, ale nemělo cenu lhát. V tu chvíli si už ani nebyla jistá, jestli by to řekla nebo ne. Nechtěla, ale Peter byl Peter. „Nechtěla jsem, ale... já nevím! Tohle se nemělo stát. Bylo... bylo to moje přání. Bála jsem se, co by se stalo, kdyby se to lidé dozvěděli. Mrzí mě, že ses to dozvěděl takhle."

Chvíli tam jen stáli a Peter po chvilce jen mírně kývl a odešel. Lauren mu v tom nijak nebránila a sledovala jeho záda, dokud nezmizel v davu. Stáhl se jí hrudník a začalo ji pálit v krku, jak se snažila zabránit slzám, ale po chvíli vzdala boj a rychle se rozešla na toalety.

***

Po zbytek večera už Petera neviděla. Nebo možná jo, ale neměla sílu se za ním rozeběhnout a přemlouvat ho nebo mu to vysvětlovat. Co by mu mohla tak říct? Že je to jen kamarád z dětství, do kterého se zamilovala, než si jen tak odletěl pryč a přivezl si hezkou exotickou holku? Věděla jeho tajemství, které je pro něho tak drahé, ale ona mu tajila to její i přes to všechno...

„Copak se stalo?" zeptal se jí jemně Happy, který si celou dobu držel bezpečnou vzdálenost.

„Peter to ví," řekla duchem nepřítomná a pomalu začala hmatat po pultu, než narazila na sklenku, kterou jí Happy odtáhl, protože to byla čistá vodka starého pána vedle.

„To byl ten kluk, že?" lehce ji poplácal po rameni a snažil se jí trochu zlepšit náladu.

„Jo. Proč je jeho táta taky bohatej," pronesla nešťastně a plácla se do čela. „Chci domů. Kde je... Tony?" V hlavě měla zmatek a ani si nebyla jistá, jestli mu zrovna teď má říkat tati.

„Přijel jeho kamarád z armády. Určitě ho znáš. Rhodey, War Machine."

„Jo, už vím. Ten to určitě taky neví a přitom je to jeho druhý nejlepší kamarád... Happy, tohle mě nebaví. Kolik let to tajíme? Možná už je načase to říct a prostě to nechat plavat. Musím si s nimi promluvit a vyřešit to," řekla důrazně a odhodlaně. „Ten strach musím překonat, že?" podívala se na Happyho, který ji jen sledoval a přikyvoval.

„Udělej to a rychle. Bude ti pak líp."

„Děkuji."