Lauren nevěřila vlastním očím. Modré šaty s vykrojenou sukní lehce nad kolena jí hezky tvarovaly postavu a krajková ramínka všemu dodávala eleganci. Lehce se zhoupla v bocích a pohrávala si se sukní, dokud do pokoje nevešla Pepper.

„Tak a teď vlasy," pronesla a přistoupila k Lauren. Vedle ní si připadala jako malé děvče. Krémové šaty s širokými ramínky a černým pruhem na boku z Pepper dělaly pravou dámu. Pepper jí sepnula vlasy do spony od Tonyho a pár pramínků uvolnila, aby jí lemovaly tvář. „Hotovo. Můžeme vyrazit."

„Dobře," pronesla Lauren a začala pociťovat nervozitu. Nazula si stejně modré baleríny se stříbrnou špičkou, hodila přes sebe černou bundu a srovnala s Pepper krok. Ze stolu vzala malou kabelku na stříbrném řetízku a přehodila si ji přes rameno. Byla akorát velká na mobil, klíče a nějakou hotovost a doklady. Zamkla byt a zhluboka se nadechla, než vyrazila z bytu k čekajícímu autu. Happy stál na chodníku a se zaujatým výrazem si četl noviny. Když obě dámy vyšly na ulici, rychle je složil a hodil na přední sedadlo.

„Hezký," pronesl s úsměvem a prohlédl si Lauren. Otevřel jim zadní dveře a nechal je nastoupit.

Lauren se usadila a rychle se připoutala. Nervózně si poklepávala dlaněmi do stehen.

„Neboj, bude to sranda," řekla Pepper a usmála se na ni povzbudivě. Lauren však věděla, že všechny bude tížit ta nová zpráva, která pohltila snad všechna média. Pokud to pochopila správně, sám Tony byl předvolán k soudu, který se bude konat zítra ve Washingtonu.

„Je táta v pohodě?" zeptala se nejistě a Pepper jen lehce pokrčila rameny.

„Nejdřív byl naštvaný, ale pak je poslal k čertu a říkal, že nikam nepojede. Pošle jim jen videozáznam a řekne, že má plné ruce práce," lehce pohodila hlavou a zastrčila si pramen vlasů za ucho. „Je to jen jedna z mála věcí, se kterou s ním souhlasím. Nevím, co tím sledují, ale Tony jim nemá co říct. Nedělej si s tím starosti."

Lauren jen mírně přikývla, ale starosti si dělala. Nejspíš to bylo zbytečné. Celá ta situace se vyřeší rychle a nakonec na to všichni zase zapomenou.

„Co škola?" zeptal se Happy, což Lauren rychle vrátilo zpět na zem.

„Nic moc," odpověděla zcela upřímně a rychle změnila otrávený tón, když se na ni Pepper úkosem podívala. „Hodně učení a trochu zmatek, ale až se víc rozkoukám, bude to fajn."

„Vejška je nejlepší část života. Věř mi," usmál se a pak nabral vážnější tón. „Hodně zodpovědná část života, Lauren. Zodpovědná."

„Samozřejmě," přikývla Lauren a moc dobře věděla, jak takový život zodpovědného vysokoškoláka vypadá.

Happy je zavezl až ke Stark Tower, kde se celá akce konala. Ani netušila, v jakém patře. Bylo jich tolik a věděla, že jedna část jsou laboratoře a jiná zase nějaká posilovna. Raději ani nechtěla vědět, co všechno se v té budově schovává. Bylo tu opravdu plno a hemžilo se to tu nejen lidmi v krásných šatech, ale i reportérů od novin. Začala trochu panikařit. Co když se o ní bude psát? To určitě bude, když bude stát vedle Pepper Pottsové. Sice nikdo neví, co je zač, ale o takovou pozornost nestála. Vystoupila a hned ji oslepilo několik záblesků. Rychle zamrkala a vzpamatovala se jen díky tomu, že ji Happy jemně popostrčil.

„Slečno Pottsová, slečno Pottsová!" ozývalo se z davu a Lauren nevěděla, kam koukat dřív. Nevěděla, co má dělat, a začaly se jí hrozně potit dlaně. Určitě už jí naskákaly i ty rudé fleky.

„Pojď," řekla Pepper a dotěrných fotografů si nijak nevšímala. Zastavila se až ve chvíli, kdy se davem až k nim prodrala velmi známá tvář. Vysoká blondýna v černých šatech neměla problém dostat se i přes ochranku.

„Zdravím, slečno Everhartová," pozdravila ji Pepper a žena se usmála.

„Vypadáte skvěle. Doufám, že Vás ten nadcházející soud moc netrápí," řekla reportérka, která se z nějakého záhadného důvodu lepila na jméno Stark jako moucha na odpadky. Přesně tak ji Pepper vnímala.

„Ne," odpověděla a mírně nakrčila obočí, když se pohled druhé ženy stočil na Lauren, která tam stála jako kůl v plotě. „Tohle je dcera mé sestřenice. Přijela sem kvůli škole a ve firmě si bude nadělávat praxi a získávat zkušenosti." Everhartová významně přikývla.

„Dobrej," pozdravila Lauren se skotským přízvukem, který se objevil jak rána z čistého nebe. Raději pevně semkla rty a usmála se jako světice.

„Ah, tak doufám, že se ti New York líbí. Užijte si večírek," řekla a pak odešla otravovat někoho jiného.

Pepper se opět rozešla a podívala se na Lauren trochu překvapeně. „Netušila jsem, že máš přízvuk."

„Ale jo, mám ho trochu naposlouchaný od babičky," pokrčila rameny. Pepper se krátce zasmála a vešla dovnitř. Happy se k nim přidal až po chvíli, kdy se zastavily v šatně a Pepper se zmocnila první sklenky šampaňského, které se roznášelo jak v hlavní hale, tak i v patře konání oslavy.

„Já budu hlídat," řekl Happy a podíval se s věcným pohledem na Pepper, která se mírně usmála a letmo se rozhlédla.

„Jdu se podívat a pak se sejdeme nahoře," řekla a rozešla se davem pryč. Lauren zůstala s Happym a ten jí pokynul k výtahu.

„Takže, musíme si ustanovit jasná pravidla," začal Happy s vážným výrazem. „Žádný alkohol, chození s cizími lidmi, a kdyby byl jakýkoliv problém, obrátíš se na mě."

Lauren významně přikývla a bránila se úsměvu, „Jistě. Neboj, Happy, je mi osmnáct."

„No právě," řekl a upravil si sako. „To mě nijak nepřesvědčilo." Byla ráda, že zde mohla být, ale vidina non-stop střežícího Happyho se jí nezamlouvala. Třeba ho to časem omrzí. Sice neměla v plánu zmocnit se každé volné sklenky, ale pohled zabodnutý v zádech náladě nijak nepřispěje.

Když vešli dovnitř, rozhlédla se po davu a rychle si udělala malý přehled. Bar, kapela, sezení a parket, kterému vévodil výhled na okolní budovy. Pohledem se však zastavila na osvětlení, které hrálo teplými barvami a vytvářelo v celé místnosti tu správnou atmosféru. Rozešla se pomalu s Happym k baru a letmo se rozhlédla. Musela uznat, že tu budou s Peterem asi nejmladší a při pohledu na sklenky s nejrůznějším alkoholem asi v pozdních hodinách jedni z mála při smyslech.

„Dám si pomerančový džus trochu naředěný s vodou, prosím," řekla barmance s krátkými černými vlasy a pak se vyhoupla na barovou židli. Happy se postavil vedle ní a objednal si tonik.

„Ale, koho pak to tu máme," ozval se za nimi známý hlas. Tony se mezi ně vmáčkl se vší svou elegancí a usmál se. K Lauren z druhé strany přistoupil další elegán v tmavě vínové košili a rozepnutém černém saku. Peter.

„Ah, ahoj," zamumlala a podívala se z jednoho na druhého. „To jste se na mě domluvili?"

„Ne, chudák tu bloudil a nevěděl si rady," odpověděl Tony a Peter se krátce zasmál, aby zakryl rozpaky. Barmanka jí a Happymu přinesla pití a hned udělala otočku, když si Tony objednal whisky a Peter vodu. „Každopádně si dělejte v rámci možností všechno. Žádná divočina. Nedělejte nic, co by mohlo naštvat Pepper, ano?" S těmi slovy lehce poplácal Lauren na rameni a pak věnoval Peterovi postranní pohled s šibalským úsměvem, když si bral svou sklenku a vydal se dál vítat hosty. Lauren se za ním krátce ohlédla s mírně nakrčeným obočím.

„Sluší ti to," řekl Peter a letmo si ji prohlédl. Při pohledu na Happyho jí bylo jasné, že měl na pečlivý dozor stejný názor jako ona.

„Děkuji, tobě taky. Nechceš si zatancovat?" zeptala se a doufala, že Happy nebude tancovat hned vedle a poslouchat každé slovo.

„Jo, jasně," přikývl a rychle se napil, než ji vzal jemně za ruku. Lauren krátce zamávala Happymu, který naštěstí zůstal na svém místě, a spokojeně Petera následovala na parket. „Jen upozorňuji, že neumím moc tancovat."

„To já taky ne," řekl pobaveně. „O to to bude zábavnější."