Elvar Averyanov seděl v obrněném autě ve společnosti dvou vojáků Hydry a Viper, která mu poslední dobou dělala společnost. Byl rád, že ji měl k dispozici, protože byla velmi schopná a o Hydře toho věděla víc než dost. Bylo na ní vidět, že je napjatá a to jedné jeho části dělalo velmi dobře. Začínal ji mít rád, i když by neměl k nikomu cítit velké sympatie. To, co přijde, nejspíš nikdo jen tak nepřežije. Zhluboka se nadechl a zadíval se oknem ven. Nebe bylo temné a foukal silný vítr, který ohýbal stromy a lámal větve. Přišlo mu, že je v té nejvíce zapomenuté části Německa. Nevěděl přesnou polohu základny a ani to vědět nepotřeboval. Brzy bude vědět všechno.

„Co máte vlastně v plánu?" zeptala se Viper anglicky.

Elvar se na ni podíval a mírně se usmál, „To musíte více specifikovat."

„S Avengers," řekla a přehodila si nohu přes druhou.

„Nechci je zabít, jestli myslíte tohle," zvedl ruku a lehce zavrtěl hlavou. „Je v tom víc než to."

Viper se na chvíli zamyslela a semkla rty, než se odhodlala otevřít zapovězenou skříňku. „Co jste vlastně zač?" sledovala ho a vnitřně se usmála, když jeho rysy ztvrdly. „Vím, že jste chvíli po válce pracoval pro Carterovou. Poté co založila S.H.I.E.L.D."

Elvar se jí podíval do očí a prohrábl si vlasy. Jeho oči v tu chvíli zchladly, „Nedalo by se říct ''pracoval''. Pomáhal jsem jim s lidmi, kteří byli ve stejné situaci jako já. Věděli, že nejsem žádný svatoušek, ale potřebovali někoho... zkušeného. Měl jsem tušit, že jim ve skutečnosti nikdo nechce pomoct."

Viper mírně pozvedla obočí s otázkou vepsanou ve tváři.

„Carterová možná, ale ostatní ne. Šlo jim hlavně o jejich schopnosti a samozřejmě jejich využití. Zahrávali si s ohněm a taky se jim to vymstilo," usmál se hořce a vrátil se pohledem k oknu. „Nemá cenu řešit minulost. Měli bychom se zaměřit na přítomnost."

„Jistě, máte pravdu," přikývla a sama se odvrátila k oknu s mnoha otázkami na jazyku, ale vyptávat se jí přišlo nebezpečné. I když se to za těch několik let ututlalo, i tak zkusí něco najít.

Když dojeli k pevnosti, hned je uvítala skupina ozbrojenců, kteří je zavedli dovnitř. Chladný kámen kontrastoval s moderní technologií, kterou byla prastará budova vybavena. Společně vešli až do hlavní síně, kde čekal zbytek hlav Hydry v čele s baronem von Struckerem. Holohlavý muž se zadíval na Elvara s poněkud nepřívětivým pohledem, ale nakonec trochu změkl a přistoupil k muži s mírným úsměvem na tváři.

„Vítám Vás, pane prezidente," natáhl k němu ruku a hlavy dvou konkurujících tajných organizací si potřásly na pozdrav. Příliš pevný stisk Elvara trochu překvapil, ale nezůstal pozadu.

„Děkuji za přijetí, příteli," napodobil baronův přeškrobený zdvořilý projev a jejich mačkání dlaní začalo být trochu trapné, ale ani jeden se nad tím nijak nepozastavil. Přestali až ve chvíli, kdy si Viper odkašlala a poukázala na čekající přihlížející. „Vidím, že Hydra vskutku nabírá síly. Bylo načase."

„Je načase, abyste konečně přestal všechno plánovat za našimi zády a podělil se. Ta vaše brilantní šachová partie zahrnuje i nás a já chci vědět, jaký je další krok," začal baron a následoval Elvara k počítačům v čele síně. Vyššímu muži v elegantním obleku okamžitě všichni uhýbali a to baranovi začalo lézt na nervy. Semkl rty a čekal, co Elvar řekne nebo udělá.

„Pánové, dámy," začal Elvar a krátce se zadíval na Viper, která jen protočila oči v sloup a postavila se opodál, „dneska začíná náš skutečný boj. Předchozí kroky byly jen taková předehra."

„Abych byl přesný, čekalo se pouze na dokončení našeho projektu. Náš první dokončený android vedl zatčení Rogerse a Rockfordové. Nyní máme k dispozici i zbytek," vložil se do proslovu Strucker. „Čtyři plně ozbrojení androidi s nejlepší dostupnou umělou inteligencí vyrobení ze speciální slitiny obsahující vibránium. S čím tak můžete přijít vy? Co jsem tak slyšel, to vaše Impérium je jen skupina podivínů a cirkusových kreatur."

Elvar se na hlavu Hydry krátce podíval a lehce naklonil hlavu na stranu, ale nakonec kousavé poznámky spolkl a nechal to být. Rozhodně se nehodlal hádat na toto téma. „Mám monstrum," řekl jen a podíval se na publikum.

„Proč se o tom vůbec bavíme?" ozval se hlas z davu. Patřil tlustému chlapíkovi, který ovládal nějakou zbytečnou část Hydry někde ve Švýcarsku. „Ti androidi by dokázali zničit S.H.I.E.L.D. mávnutím ruky." Jeho slova se dočkala jen souhlasného přikyvování, ale Elvar s nimi nesouhlasil. Ne zcela.

„Ne, to nestačí. Víme, že S.H.I.E.L.D. a Avengers jsou jedna ruka a dokud budou spolu, nemáme tak jisté šance. Už byste se mohli poučit z minulosti. Musíme je rozdělit a pak udeřit jedním silným útokem." Rád by jejich smělé plány odsouhlasil, ale měl své vlastní, takže musel ještě pár věci zařídit.

„O jakém monstru jste to mluvil předtím?" zeptala se žena sedící nejblíže k němu. Pečlivě sestřižené mikádo jí dodávalo ještě přísnější a strohý vzhled.

Elvar přistoupil k počítači a přiložil na jeho chladný povrch ruku. Modré světlo pohltilo obrazovku a po chvilce se na velkém monitoru začala objevovat veškerá data, která potřeboval. I kdyby měl S.H.I.E.L.D. sebevětší tajemství, on by o něm už dávno věděl a zrovna tohle se mu velmi hodilo.

„Evelyn Ilja Dimitri a Doktor Andrej Saltykov byli svého času esy ve svých oborech. Bioinženýrství a genetika. Myslím, že obě jména známe moc dobře, protože jste se o jejich výzkum zajímali už v jeho začátcích. Tady máte všechno, co z jejich výzkumu zbylo," poukázala na směsici vzorců a odborných termínů, které raději ani nechtěl číst nahlas. „Každopádně to nejdůležitější je zde." Jedním kliknutím přiblížil dvoušroubovici DNA, která už na první pohled i pro laika vypadala zvláštně. „Adelais Rockfordová."

„Rockfordová je jen nepovedený pokus," vyhrkla žena a Elvar měl chuť jí dát facku, ale byl moc daleko a bylo by to neslušné. Pevně semkl rty a pak pokračoval, jako by její slova jen proletěla kolem.

„Na první pohled ano. Její mutace je zmatečná a... nedodělaná. Při tom výbuchu její tělo prodělalo až moc velký šok, aby se mutace opět vyvíjela. Pouze se naučila s tím, co už měla, ale pravdou je, že Rockfordová není nepovedený pokus, ale komplexnější... výtvor. Evelyn byla jen prototyp Královny," usmál se a podíval se na Viper, která se na něho dívala s jasným porozuměním a s neskrývaným zaujetím se zadívala na obrazovku. „Adelais Rockfordová je již dokončený produkt, který jen potřebuje zapnout. Těžko říct, jestli si toho někdo v S.H.I.E.L.D.u všiml, ale momentálně je to jedno, protože jedna z mých cirkusových atrakcí ovládá Furyho a s ním i celou tu jeho společnost výjimečných."

„Takže navrhujete při útoku na soud unést nejen Barnese a Rogerse, ale i Rockfordovou," shrnul Strucker a založil si ruce v bok.

„Ano. A dokončit to, co měl Saltykov v plánu. Teď, když žádná Královna není a mutanti jsou ve všech koutech světa, bude mít Rockfordová volné pole," rozhodil rukama a mírně se usmál.

„A myslíte si, že bude jen tak spolupracovat?" zeptala se blondýna.

„To ani nemusí," usmál se a pomalu k ní přistoupil. „Mám své metody." Když jí položil dlaň na čelo, chtěla ho odstrčit, ale místo toho jen ztuhla a rozevřela ústa. Její oči se pomalu rozzářily stejně modře jako jeho, a když ruku odtáhl, žena seděla a civěla před sebe. Ani si nevšiml, že na něho míří snad všechny zbraně v místnosti, ale nikdo nezmáčkl spoušť. „Nezapomínejte, že mozek je v podstatě takový malý počítač," proklepal si ruku a podíval se na Viper, která stála celou dobu nehnutě na místě. Podívala se mu krátce do očí a jako na povel přešla k němu. Nevšímala si Struckerova nespokojeného pohledu a přistoupila k Elvarovu boku.

„Probere se z toho," pronesl pobaveně a podíval se na šéfa Hydry. „Ať je všechno připravené a vyjde to, jak má. Já musím opět dělat prezidenta. Na viděnou," mírně se poklonil a naposledy se zadíval na ženu s tupým výrazem. To by je mohlo trochu zastrašit. Bude rád, když mu zbaští každé slovo a nebudou se moc vyptávat. Pokud se dostanou přes tuto fázi, pak bude dokončení jeho plánu snadné.