Už zase stál před jeho jediným nepřítelem. Nad cestou, která mu už tolikrát zavařila. Tolikrát jej z ní museli museli vysekat, jelikož nebyl schopen pokračovat. Vždy selhal, ale dneska cítil v kostech, že mu to konečně vyjde. Že konečně neselže. S hlubokým nádechem si dal do uší sluchátka, aby jej zbytečně nerozptylovalo okolí, zapnul si jednu z velice motivačních písniček, jenž v jeho přístroji našel a protáhl si svaly. Tentokrát nehodlal podceňovat přípravu. Po té, co si protáhl všechny svaly, které mohl potřebovat a písnička začínala nabírat grády, tak si Clint přisunul ke stolku k židli a roztřesenou rukou vytáhl kryt. Kryt od ventilace. Od jediné cesty, kterou prozatím nepřekonal.