Za druhé světové Němci naháněli Buckyho jednotku (Ne tamto honění, nemám na mysli, já mám na mysli honění jakožto honění, a ne honění jako honění. Chápeme se?). Ta už byla unavena z věčného utíkání, a tak někoho z party napadlo, že by se mohli skrýt v domku, který byl nedaleko. Když vešli dovnitř, nikde nikdo nebyl, ale našli dveře do sklepa. Když je otevřeli, tak tam našli starou babču, která zrovna vyndavala z poličky zavařeniny. Ani se nenamáhali představit či pozdravit a okamžitě vybafli: "Že nás tady na chvíli schováte?" Babka souhlasila. Za pár minut do domu vešli Němci. 
"Bábo, neskrýváte tady vojáky?!" zeptal se velitel a babka jasně odpověděla, že ne. Díky tomu jí usekli nohu. Když se velitel zeptal podruhé a baba opět odpověděla: "Ne.", tak jí usekli i druhou nohu. Pak si ale velitel řekl, že kdyby je skrývala, tak by to už prozradila, takže on i se svojí jednotkou odejde. Bucky a spol. vylezli ze sklepa, všichni už byli venku, ale Bucky na chvíli zůstal, aby poděkoval, ale když viděl její stav, tak si neodpustil dodat:  "Ne nadarmo se říká: Lež má krátké nohy, co?"