Už byla velká tma a tak se obě vydali zpátky k bunkru.
"Dnes jsme skoro nic nesehnali, takže zítra budem muset zajít sehnat jídlo znovu" Řekla Nat a tím si vzpomněla na její zbrklost a to že kvůli tomu teď jsou hlady.
"Už je ti líp ?" Zeptala se jí Pepper a na předešlou větu jen pokývala hlavou.
"Jo, jsou to jen škrábance a tu rána na rameni už skoro taky necítím" Odpověděla jí i když věděla že tohle nemyslela
"Tohle jsem nemyslela !" Nat zaklonila hlavu a dlouze se nadechla.
"Já vím, promiň, jo už docela jo" Podívala se na ni a nasadila falešný úsměv.

"Je tu fajn co" Přišel Steve k jeho oblíbenému místu u jezera ... Jeho už tu trávil čas i Clint s Laurou ale když tam přišel on tak se mu omluvili a nabídli se že klidně půjdou jinam, nikdy je ale nevyhodil, přece si nemůže zabrat celou pláž jen pro sebe.
"To teda, jakoby se tu všechen stres a smutek rozplývali a zároveň mě to tu nutilo myslet na všechny co tu nejsou, ale né jak mi chybí spíš co všechno jsme spolu prožili" Podívala se na něj Wanda s úsměvem na tváři, nebyl to radostný úsměv, byl plný smutku a křivd co se jí za poslední roky stali, přišla o svého bratra ... bratra který ji vždy podpořil, přišla o jedinou rodinu kterou měla a když se z toho konečně vzpamatovala a našla důvod proč žít dál, Visiona, tak jí ho osud zase vzal.
Ale i přes to všechno se teď cítila fajn, nebyla smutná, naštvaná ani šťastná bylo jí fajn a nic víc si v poslední době přát ani nemohli.
"Přesně proto to tu mám tak rád" sedl si vedle ní a ona položila hlavu na jeho rameno.
"Pokud si chceš odpočinout tak zítra s náma chodit nemusíš"
"Ne, to je dobrý" Odpověděla mu ale pohled ji pořád směřoval na vodu ve které se odráželi hvězdy.

Začalo svítat a Steve, Wanda, Rhodey i ostatní byli nachystaní jít sehnat věci které už nutně potřebovali.
"Všichni už víte jak to chodí Tunkos a Sparlow hlídají dodávky" Steve chtěl pokračovat s jeho řečí když mu do toho skočil Rhodey
"Jo Tunkos a Sparrow hlídají dodávky"
"Vážně tě to baví, pořád si utahovat z mého jména, vždyť Jack Sparrow je úžasný, je to nebojácný vůdce všech pirátů" Oháněl se po něm Sparlow.
"Já vím, jediné co nevím je proč ti to teda tak vadí"
"Hele hele, takže se zase uklidníme" Okřikla je Wanda
"No, takže všichni víte co máte dělat ?
Už jsme to opakovali tolikrát že snad jo hlavně ..."
"Nechoďte nikam sami" Řekli všichni skoro sborově a Steve jen nadzvedl obočí a trochu se pousmál.
Ještě zkontrolovali jestli fungují vysílačky a vydali se na cestu

"Páni, tady to vypadá jak po nějakém výbuchu" řekl do vysílačky Rhodey který šel s dalšíma dvěma muži kousek za Stevem
Měli další tři skupiny které byli v jiné místnosti.
Právě se nacházeli ve velkém obchodním centru kde bylo nejvíc věcí, ale mizeli hodně rychle, určitě nebyli jediní co si tam chodili pro jídlo, oblečení a ostatní věci které potřebovali pro přežití.
"Same ?" Oslovila Natasha svého parťáka se kterým byla právě v tom samém obchodním centru jako oni jen o patro níž.
"Slyšíš to ?" Zeptala se ho a prst si přiložila k ústům na znamení ať je potichu
"Doufám že tam nechceš jít !?" Tiše ji okřikl a také si přiložil prst k ústům když uviděl dvojici z jejich výpravy jak se vrací s věcmi pro které je poslaly.
"Jen tam nahlédnu a zase se vrátím"
"Ne !" Okřikl ji teď už o něco hlasitěji a chytil za paži.
"Je to to samé místo jako včera, nepřijde ti to už jako velká blbost že by ty potvory zmizeli a místo nich tam byl Steve nebo Clint !" Nemělo cenu hrát hloupou a dělat že jí o ně nejde a že se tam chce jít podívat jen proto že by tam mohl být někdo zraněný, všichni věděli že hledá hlavně ty dva.
"Tak dobře" Měla dost argumentů proč by tam měla jít ale to že začal mluvit o Stevovi a Clintovi ji zaskočilo a tak nic dalšího nenamítala, popadla věci pro které šli a vydala se i s ostatními směrem ven.
"Slyšeli jste to ?" Podíval se Steve tázavě na ostatní ale ti jen nesouhlasně zakroutili hlavou
"Co ?" Podíval se na něj Rhodey
"Jako bych slyšel Sama" byl supervoják a měl díky séru více vyvinutý sluch než oni, takže by se vůbec nedivil kdyby tam vážně byl a tak neváhal a rozběhl se směrem odkud ten zvuk slyšel, byl to spíš takový pomalí a nejistý běh ale když doběhl až ke dveřím kterýma se jde ven a nikdo tam nebyl tak se vytočil a uznal že se asi spletl.
Celou cestu zpátky k jeskyni se mu ten hlas ale opakoval v hlavě 'ne !', 'ne !'  ten tón a důraznost jeho hlasu byl si skoro stoprocentně jistý že to byl on, možná kdyby byl rychlejší  tak by teď jeho přítel mohl sedět vedle něj, možná kdyby vyběhl ven tak by uviděl auto, motorku nebo cokoliv jiného se svým přítelem ale on se vytočil a šel zpátky.

Už to byl víc jak týden od toho co slyšel nebo si aspoň myslel že slyšel Sama, přesněji byl den 86 od udeření moskomorů ... už by jim měli vymyslet lepší jméno ale všechno co je napadlo buď znělo hodně divně, nedalo se to zapamatovat nebo to už bylo v nějakém filmu.
Už se několik dní nic nedělo, shromažďovali jídlo, oblečení a další věci večer ještě byla zima a tak všude okolo hořeli svícny a táboráky.
Často si vyprávěli různé příběhy, zážitky ale taky co nebo spíš koho jim tahle doba vzala a jak moc jim chybí.

"Měl jsem dceru a ženu" ozval se tichý muž který byl pořád zalezlý v rohu jeskyně a všem se stranil, Steve i ostatní se s ním párkrát pokusili mluvit ale marně, vždycky je jen odbyl.
"Moje krásná Anye a Molly" přišel si sednout blíž k ohni se slzama v očích.
"Tehdy když to zaútočilo jsme byli na výletě, u jednoho útesu, chodili jsme tak skoro každý den." Znovu se zhluboka nadechl a podíval se na oheň který ho štípal ve tvářích, byl to překrásný pohled jak plamínky tancovali, každý v nich vyděl něco jiného ale tenhle muž viděl tancující víly v červených šatech a mezi nima stály jeho žena s dcerou, smáli se a mávali na něj.
"Molly běhala tam a sem okolo nás a volala že je lesní víla a najednou začala křičet a prstem ukázala na dvě černé věci které letěli směrem k nám" Teď už měl oči zarudlé od slz a rukávy trička mokré jak si pořád třel oči.
"A já jako bych byl zhypnotizovaný nemohl jsem se ani pohnout jejich zářivě oranžové oči se na mě koukali a já se nedokázal pohnout a to samé i Anye s Molly, když v tom se pode mnou propadl kus útesu a já jsem spadl do vody ale Anye s Molly zůstali tam a ty věci je odvedli někam pryč, vypadali jako by se vůbec nebránili prostě jen šli za nima." Už neměl ani snahu si utírat oči protože by to stejně nepomohlo
"Stranil sem se od vás protože mi přišlo že řádně netruchlýte, že se tváříte jako by o nic nešlo" Řekl po delším nádechu a podíval se Stevovi do očí.
"Každý večer chodím k jezeru a přemýšlím nad těmi co tu teď nejsou, uvažuju kde by se mohli ukrývat kde jsme to ještě neprohlédli a ano i já truchlým, mám strach že moji přátelé jsou někde vězněni a já jim nemůžu pomoct, každý den vymýšlím jak jen zjistit co jsou ty věci zač a jak všechny od tama dostat, jen" Podíval se směrem ven kde mohl vidět hvězdy, byli hlouběji v jeskyni takže viděl jen kousek ale viděl ... znovu se nadechl a pokračoval s jeho řečí "Všichni mě berou jako kapitána Ameriku toho kdo má na všechno odpověď a ví jak dál, toho co se jen tak nevzdá ale teď si jako on nepřipadám ... Jsem jen Steve, obyčejný a úplně bezmocný jako každý jiný." Jeho pohled pořád jmenoval ven a někdo by mohl říct že v jeho průzračně modrých očích mohl vidět lesknout se pár slz
"Přijdeme na způsob jak je dostat zpět, jen nevíme kdy to bude" Přidal se do rozhovoru Clint a poplácal Steva po rameni.