Lauren seděla v pizzerii Lougi's hned vedle Petera, který hladově hltal svoji sýrovou pizzu. Nemohla si pomoct, ale cítila se nanejvýš nepatřičně. Peterovi ta zvláštní atmosféra nijak nevadila a jedl pizzu, jakoby včera nic nejedl a Hogan seděl naproti s mobilem v ruce a neustále se na přístroj mračil. Nikdo ji nic neřekl a čím dál víc v ní rostla nedočkavost a vztek. Přisunula si k sobě sklenku pomerančového džusu a loupla okem po Peterovi.

Ten kluk ji začal čím dál víc zajímat. Už několikrát si musela v duchu vynadat, protože si ho až moc okatě prohlížela. Lauren nikdy neměla zvlášť potřebu vyhledávat klučičí společnost. Osobně nechápala, jak některé holky můžou obletovat kluky jen kvůli tomu, že jsou ve školním fotbalovém klubu. Jistě, fyzická zdatnost a pohlednost jsou hodnoty, které očividně fungují na většinu ženské populace. Ona nebyla většina ženské populace, a proto se nestávalo často, že by její mysl začala projevovat zájem o kluky ani o jejich pokusy, které... byly vážně vzácné. 

Peter ji přišel jako normální hodný kluk. Trochu víc komunikativní na její vkus, ale jinak byl fajn. Navíc dle jejích měřítek byl i hezký, i když vedle Michaela vypadal o dost mladší. Nebylo možné ty dva porovnávat. Byla z toho trochu nesvá a tak se nakonec podívala na Hogana.

,,Tak už mi konečně řeknete, co Stark řekl?" zeptala se a Peter na chvíli zvedl pohled od pizzy a zpozorněl. 

Hogan se na ni podíval a odložil telefon. Zadíval se ji do očí a nastalo ticho, než si povzdechl a pokrčil rameny. Upřímně ji Happy nechtěl nic říkat. Nebyla to jeho věc a byl skálopevně rozhodnut to přenechat Tonymu. Přeci jen se jednalo o jeho starost. Nechtěl se plést do rodinných záležitostí. 

,,Nic moc. Podíval se na složky, které jsem mu poslal a od té doby se neozval." Měl svou teorii, který zahrnovala alkohol, ale to jim říct nemohl. ,,Čekám, až mi dá vědět," mírně se usmál a pak se opět věnoval telefonu. 

Lauren se zamračila, ale nemohla jen tak odejít. Chtěla odpovědi a počká si tu, dokud je nedostane. Založila si ruce na hrudi a lépe se uvelebila. Peter se na ni podíval a spolkl sousto. Už chápala, v čem je jeho kouzlo. S tou plnou pusou a mastnými rty vypadal vážně roztomile a nevinně. V duchu hádala, že to určitě bude šprt. Pokud pracuje pro Starka, musí být chytrý. 

,,Pan Stark se určitě ozve. Vždycky si udělá čas," usmál se a pak se napjal a zahleděl se ven z okna. Hogan mírně pozvedl obočí a chvíli ho sledoval, než se taky podíval ven. Lauren se napila džusu a prohlédla si Petera. Přimhouřila oči, když si všimla husí kůže na jeho předloktí. ,,Em, musím na záchod." 

Lauren neměla čas nijak zareagovat, protože ji Peter bez problémů přeskočil a rychle se vyhnul servírce. V půli cesty se otočil a vrátil se. 

,,Ještě batoh. Jasně," zakřenil se nervózně a Hogan mu ho podal. Peter se rozeběhl k záchodům a zmizel.

,,No, takže tu budeme čekat? Chápu, že je pan Stark na dovolené a jistě je velmi zaneprázdněn, ale já chtěla jen nějaké vyjasnění. Deset možná dvacet cenných minut z času pana Starka," řekla Lauren a zadívala se na Hogana jedním ze svých chladnějších pohledů. Nechtěla být nezdvořilá, ale trocha jízlivosti se ji vkradla do hlasu.  

,,Rád bych to urychlil, ale sám nevím, co se mu honí hlavou. Bude potřebovat víc času, aby to všechno vstřebal," odpověděl ji a mírně pokrčil rameny. Začal mít trochu starosti, ale za ta léta strávených vedle Tonyho, se jeho míra zájmu začala snižovat. Jeho marnotratná nezodpovědná povaha ho začala vážně štvát. Měl jediné štěstí, že začal dospívat, ale stále měl problém se někdy ovládnout. 

,,Já taky budu potřebovat dost času, abych ho vstřebala," zamumlala si Lauren pro sebe a napila se džusu. Cukla sebou a zakuckala se, když se kousek od pizzerie ozval náraz a hvízdání několika alarmů. Lauren se hned nalepila na sklo, kterým bylo dobře vidět do ulice, ale nic neviděla. Nejspíš bouračka. Vylezla a vyrazila ke dveřím a Hogan ji byl hned v patách.  

,,Hej, počkej. Co to děláš?" chytil Lauren za rameno a chtěl ji zatáhnout dál od dveří. Ať už se venku dělo cokoliv, ona se do toho rozhodně nezaplete. Lauren se mu chtěla vyvlíknout, ale leknutím se na něho spíš natiskla, když před dveře pizzerie dopadl Spider-Man. Lauren na něho překvapeně civěla a když ji zamával, leknutí z ní opadlo. 

Z venčí se ozvaly výkřiky a ke Spider-Manovi běžel chlap v kožené bundě s velmi podivně vypadající masivní zbraní. Hogan vytáhl zbraň a namířil ji na muže, ale než stačil vystřelit, muže do obličeje zasáhla pavučina. Další pavučina se mu přichytila kolem kotníku a v další chvíli se už válel na zádech. 

Lidé v pizzerii se rychle stáhli do zadních prostor a brzy se podnik začal vyprazdňovat, když majitel otevřel zadní dveře. Hogan ji chytil a otočil směrem k východu. 

Oba se přikrčili, když se ozvalo dunění a rázová vlna vysklila velká okna s výhledem na ulici. Lauren se neubránila výkřiku, když celý prostor pizzerie zasypalo sklo. Hogan ji chránil vlastním tělem, ale i tak ji pár střepů zasáhlo do nohou. 

,,Jdeme!" zavelel a začal ji táhnout k zadnímu východu. Sklo ji skřípalo pod nohama, ale nijak neřešila, že by se ji nějaký střep mohl dostat skrz podrážku. Chtěla být odtamtud co nejrychleji pryč. Srdce ji začalo bušit jako o závod. Její mozek začal pracovat mnohem rychleji a hned se začala rozhlížet a v hlavě se jí začali rodit všemožné konce tohoto dne. Nemohla vyloučit ani smrt, která ji donutila přidat do kroku. 

Společně vyšli ven. V zadní uličce bylo už prázdno a kromě popelnic tu byly naskládané prázdné promačkané krabice. Hogan si ji držel blízko u sebe s připravenou pistolí v ruce. Z druhé strany se ozývaly zvuky boje. Po chvíli se přidaly policejní sirény. 

,,Co budeme dělat? Kde je Peter?" zeptala se Lauren a otočila se zpět k pizzerii, ale Hogan ji popostrčil kupředu. 

,,Ten je v pořádku," odpověděl stroze. Lauren se zamračila a nechala se táhnout pryč. To tvrzení ji nepřesvědčilo a neustále sledovala okolí, takže Hogana trochu zdržovala. Vyšli na ulici, která se vyprazdňovala a zůstali tam jen odvážní hlupáci, kteří si akci natáčeli na mobily. Lauren se znovu otočila a málem nadskočila, když na rohu ulice něco srazilo auto. Se zděšením zjistila, že to byl Spider-Man, který z vraku slezl a očividně mu nic nebylo. Normální člověk by byl možná už mrtvý. 

,,Hej, to nebylo hezký!" Spider-Man vystřelil pavučinu a vyskočil vzhůru, aby se vrátil do boje a ztratil se za rohem. Vadilo ji, že neví, co se děje, ale neměla v plánu tam chodit jen kvůli své zvědavosti a pak skončit v nemocnici. Měla jasně dané priority, mezi které patří její krk. 

,,Fajn. Počkej tady a já se vrátím." Postavil ji k telefonní budce a přísně se ji zadíval do očí. ,,Zavolám ti odvoz," rozhodl nakonec a vytáhl mobil. 

,,Co?" zeptala se trochu zmateně, ale Hogan ji umlčel zvednutím ruky. Přikrčila se, když do ulice vjela dvě policejní auta a projela kolem hrozně rychle a dost agresivně. Začala se ozývat střelba. Lauren si jen mohla představovat, jak Spider-Man většinu pavučinou přilepil k zemi a ostatní teď oddělala policie. Nikdy by ji nenapadlo, že se do takového zásahu připlete. Zajímalo by ji, kdo to byl. Tady přeci není nic, co by stálo za vykradení. No, mohli něco ukrást a být na útěku, ale vybourali se. To dávalo smysl. 

,,A co Stark? Chci s ním mluvit," začala hned protestovat poté, co Hogan dotelefonoval a vrátil mobil do kapsy saka. 

Hogan si dlouze povzdechl a podíval se na ni chladně, ale pak zavrtěl hlavou a mávl rukou.

,,Vyzvedneme Petera a vrátíme se do Stark Tower. Ještě mu párkrát zavolám, ale pokud mě bude ignorovat, tak tě pošlu domů. Nehodlám hlídat děcka," řekl rázně a dál dával pozor, i když se situace očividně zklidnila. 

Lauren se na něho zamračila, ale nechtěla se s ním hádat. Bylo to zbytečné. Jestli dneska nedostane odpovědi, tak bude dost naštvaná. Chtěla to mít rychle za sebou. Lehce si skousla dolní ret a letmo se rozhlédla akorát včas, aby viděla Petera. Šel k ním a tvářil se docela spokojeně. Nemohla si však nevšimnou modřiny, která se mu začala vybarvovat pod levým okem.  

,,Co se stalo?" zeptala se hned a přešla k němu. Peter se zastavil a lehce semkl rty, ale pak se usmál. Lauren si ho letmo prohlédla a přimhouřila oči. Oblečení měl zmuchlaný, ale mohlo se ji to jen zdát. 

,,No, nedával jsem pozor a vrazil do lampy," odpověděl s nevinným úsměvem a pokrčil rameny, jakoby to u něho nebylo nic zvláštního.

,,Bože," protočila Lauren oči a pak se podívala na Hogana, který je sledoval a sám lehce zavrtěl hlavou. Peter se podrbal za uchem a uhnul pohledem k Happymu, který se na něho podíval a pokynul mu, aby šel k němu.

,,Vracíme se do věže. Aspoň si tam můžeš zchladit ten monokl," ušklíbl se pobaveně a pak se zadíval na silnici. Černé auto, které přijelo, bylo vážně dost nápadné. Černé, určitě drahé s tmavými skly. 

,,Dovnitř," pokynul jim Hogan a otevřel dveře na místo řidiče, kde nikdo neseděl. Lauren překvapeně vydechla, ale pak si uvědomila, že to auto přeci jen patří Starkovi. 

Cestou v autě opět měla nutkání pokukovat po Peterovi, který chvíli byl trochu neklidný, ale pak se uvolnil a koukal z okna. Lauren si letmo prohlédla jeho klidnou tvář a pak se otočila a zadívala se ven ze svého okna a přemýšlela. Vzpomněla si na ten moment, kdy Spider-Man přistál na autě a pak se zvedl a zakřičel na ty zločince. Musela by být blbá, aby si ten hlas po chvíli nespojila s člověkem po její pravici. Otázkou bylo, zda se nemýlí, a tak zatím pavouka nechala být.

***

Doktor Saltykov se spokojeně usmál a přikývl. Bylo až s podivem, jak se plány dokáží měnit. 

,,Ale jistě, pane Starku. Naše firma bude poctěna spoluprací se Stark Industries. Ve jménu Balgin's Care si s Vámi projednám spolupráci. Na shledanou," rozloučil se a vypnul mobil, který vytáhl z kapsy mrtvého Lucase. 

,,Plány se trochu mění, má královno. Přeci jen se ho zbavíme dřív."