Clint vystoupil z quinjetu a rozhlédl se po spoušti, kterou zde zanechala armáda a Hulk. Armáda ještě zaměstnávala mutanty a velkého podkopávače nechala ležet za sebou s rozdrcenou lebkou. Jejich momentální problém byla nestabilní silnice, která se začala bortit. Hope se Scottem měli věci očividně pod kontrolou a dávali pozor, aby se vojáci dostali do bezpečí. Jediný, kdo měl problém, byl Jacquese.

„Co tam sakra děláš?" zeptal se Clint a sledoval muže s mečem, který přeskočil prasklinu v asfaltu.

„Zdálo se mi, že někoho vidím," odpověděl a rozhlédl se. Když si všiml Clinta na střeše, zamával mu volnou rukou a v tu chvíli ho do hrudi udeřil kus zdiva. Jacquese to odhodilo o kus dozadu a svalil se na zem.

„Tak teď už i cítíš," zamumlal si pro sebe a vložil šíp do tětivy. Stál na kraji střechy, kde měl dobrý rozhled, ale nic neviděl. Hledal jakýkoliv náznak, ale bylo těžké něco v tom chaosu najít. „Máš infračervené světlo?"

„Ne," vyhekl Jacquese a pomalu se posadil. Dalšího kusu si všiml včas a stihl se překulit a vyhoupnout se na nohy. Clint si letícího kusu též všiml a hned namířil a vystřelil šíp na místo, odkud letěl.

Šíp škrtl o zem, ale nemohl přehlédnout pohyb za pomačkaným Volvem. Clint na auto vystřelil detonační šíp a auto po pár vteřinách vybouchlo. To, co se skrývalo za autem, odletělo a narazilo do stěny domu. Neviditelnost zmizela a Clint se zamračil. Další humanoidní mutant.

Jacquese vyrazil k mutantovi, který se vzpamatoval z rány a postavil se na nohy. Byl hubený, šedý a vypadal jako ještěrka s velkýma hnědýma očima. Dlouhé štíhlé paže měl pokryté drobnými špičatými výrůstky a neustále se hrbil. Jacquese vytáhl vrhací nůž a hodil ho po mutantovi, kterému se rozšířily oči a hned jak se pohnul, zmizel a nůž neškodně narazil do zdi. Bylo to, jako by splynul s pozadím. Hned jim došlo, že s ním nemůžou hrát férovou hru.

„Budu ti hlídat záda. Chvíli mi ho zdrž," řekl Clint a připravil si šípy.

„Díky," vyprskl Jacquese a rozhodil rukama do stran. Chtěl mutanta nalákat, a tak začal využívat své dramatické nadání. „Jestli sis nevšiml, umí se zneviditelnit." Zasunul meč do pochvy na opasku a zatnul ruce v pěsti.

„Tím zdržením jsem nemyslel zrovna tohle. Nechat se zabít není hrdinství," řekl Clint a povzdechl si.

Jacquese se v duchu cítil trochu uraženě. Vážně si myslí, že se nechá tak snadno zabít? Umí víc než jen šermovat, ale to Clint určitě ví. Jen protočil oči v sloup a postupoval dál po ulici a rozhlížel se kolem. Po chvilce zaslechl bolestné heknutí, a tak se vydal tím směrem. Na zemi za autem s promáčklou střechou ležel zraněný voják. Nevypadal zrovna nejlíp, a kdyby ho tu nechal, určitě by nepřežil, zvlášť s tou potvorou poblíž a bortící se zemí.

„Mám tu zraněného," řekl do komunikátoru a ubránil se nutkání vzhlédnout vzhůru. Přešel k muži, který se na něho podíval. Byl bledý a držel se za břicho. Mezi prsty mu protékaly čůrky krve a zranění nevypadalo, že by bylo tak vážné, ale on zrovna neměl právo tuhle situaci ulehčovat, protože o první pomoci věděl holé základy. Klekl si k němu a přemýšlel, ale nakonec jen pronesl: „Vezmu tě za ostatními, tak se snaž a postav se."

Voják lehce přikývl a přijal nabízenou ruku.

„Zraněného? V té oblasti už nikdo nebyl," ozval se Scott v komunikátoru.

Byla to otázka vteřin. Voják se přikrčil a vymrštil ruku, která se plynule změnila v pařát s drápy. Jacquese mutantovi chytil zápěstí, ale i tak se mu drápy zaryly do břicha. Mutant se proměnil do své ohyzdné podoby a volnou rukou sekl vzhůru. Jacquese ho musel pustit a rychle se zaklonit, aby mu drápy neskalpovaly půlku obličeje. Vytáhl meč a ignoroval rány. Za těch pár let si vypěstoval tuhý kořínek.

„Dávej bacha," ozval se Clint zcela klidný. Nejspíš si šel najít lepší místo, kde se bude dívat.

„Víš co si můžeš," zavrčel Jacquese a vyhnul se drápům. Sekl po mutantovi, který čepel zastavil předloktím, a tak se jen sklouzla po tvrdé kůži. Skrčil se a vytáhl dýku z pouzdra na stehně. Nemohl dovolit, aby ten mutant opět zmizel, a tak začal s rychlými výpady, kterým se mutant musel bránit. Bojovat s těmi bestiemi bylo dost vyčerpávající a ani netušili, kolik z nich zmizelo zpět do podzemí. Teď tu měl tohle a vůbec netušil, čeho je ten mutant schopný. Navíc cítil, že slábne, ale podařilo se mu mutanta zavést na dobře viditelné místo.

Mutant provedl přímý výpad a Jacquese se zlehka otočil na patě, aby se dostal k jeho nechráněnému boku a vrazil mu dýku mezi žebra. Čepel projela kůží s menším odporem, ale nakonec skončila až po jílec v mutantově těle. Mutant zařval a prudce se otočil. Loktem srazil Jacquese na zem a s hrozivými drápy po něm skočil.

Jacquese rychle zvedl meč a přivřel oči, ale mutanta ve skoku zasáhly dva šípy, které ho silou nárazu srazily stranou. Rychle se přetočil a mutant se svalil kousek od něj. Oba se zvedli a mutant po něm s nečekanou rychlostí sekl. Jacquese sekl mečem a čepel se zasekla do mutantova předloktí. Další šíp se mutantovi zaryl do krku, a tak využil jeho nepozornosti, vytáhl další dýku a vší silou, která mu zbyla, vrazil dýku pod mutantova žebra přímo do srdce. Čepel tělem neprojela tak hladce, jak byl zvyklý u lidí, a s heknutím přitlačil. Pustil rukojeť a o několik kroků ustoupil.

Mutantova kůže na chvíli hrála hru padesáti odstínu šedé a šupiny měnily tvar, než se vrátily do původní podoby. Nakonec se svalil na zem a s posledním slabým zavrčením zemřel.

Clint měl stále připravený šíp a mířil na nehybné tělo. Jacquese se na něho podíval a chytil se za břicho. Uniforma se mu protivně lepila na kůži, jak ji začínal mít prosáklou krví. Teď už si může dělat starosti. Zahnal první mžitky před očima a lehce zavrtěl hlavou. Clint vrátil šíp do toulce a volnou paží ho podepřel.

„Jdeme, nebo mi tu vykrvácíš a já pak budu mít hodně papírování," řekl a Jacquese se nijak nebránil. Jen slabě přikývl a s Clintovou pomocí vyrval z mutanta meč, který tu nechávat nechtěl. Nespouštěl z těla pohled, dokud nebyli dost daleko.

„Trochu ironie, že desítka mizerných zmutovaných čoklů si neškrtne a tenhle parchant by mě i zabil," zamumlal Jacquese a podíval se na Clinta, který jen slabě pokrčil rameny.

„Kdybych byl na tvém místě - kdokoliv by byl na tvém místě - skončil by stejně." To nejspíš byla pravda. Nikdo by nečekal, že by jim zraněný voják rozpáral břicho.

„Jak jste na tom?" ozvala se Hope.

„Jsme živí, ale potřebuji trochu pomoct. Jacq je zraněný a je vyšší a čím dál těžší," odpověděl Clint a podíval se na své břemeno. „Opovaž se omdlít."

„Neboj," vydechl a lehce zaklonil hlavu, „nebudu ti dělat ostudu."

Další kusy silnice se propadly a odhalovaly, kolik toho mutanti podkopali. Clint se obával, že by tam dole mohli skončit taky. Byla to pořádná díra. Naštěstí jim přiletěla pomoct Hope i se Scottem a armáda přijela se vším potřebným, protože Jacquese nebyl jediný zraněný. Clint byl rád, že se šermíř nepřidal k té skupině, kterou přikrývali černým igelitem a nosili do obrněného auta.

„Co teď?" zeptal se Clint, když přenechali zraněného zdravotníkům.

„Podle toho co vím, a není toho hodně, Kapitán zachránil lidi z obchoďáku, Stark Tower je v mizerným stavu a armáda i přes zákaz S.H.I.E.L.D.u započala zátah na Královnu, protože po Wandě a Adelais nejsou stopy. Stark jim prý dal instrukce, ale nic jiného neví. Navíc armáda dala jasně najevo, že jim dochází trpělivost," řekl Scott a povzdechl si, protože moc dobře věděl, co je v sázce.

„Jestli Královnu najdou a ona jim ovládne celou jednotku, já jim pomáhat nebudu," zavrčela Hope a založila si paže na hruď.

„Pokud se tak stane, budeme mít ještě víc problémů než teď," zamumlal Clint a rozhlédl se. „Kde je Hulk?"

Hope zvedla prst a ukázala na Bruce, který seděl zabalený v přikrývce a se zájmem se díval na tablet, který mu někdo půjčil.

„Měli bychom se sejít s ostatními a něco vymyslet. Jestli Rockfordová opět změnila stranu, musíme to vyřešit. To je na naši hlavu," řekl Clint rázně a rozešel se k veliteli jednotky. Hope se Scottem šli za ním a nechali bojiště za sebou.

***

„Proč jsi se vlastně k nim přidala?" zeptala se Adelais a namířila zbraň před sebe, když zahnuly do úzkého tunelu. Mutanti probořili stěnu metra, prokousali kabely a zanechali za sebou dost jasné stopy. Tunel se lehce stáčel doleva a na jeho konci bylo slabé světlo.

„Dali mi domov a naději, že můžu být něco víc," odpověděla Wanda a rudé světlo jí tančilo kolem paží.

„Jo, to oni dělaj," přikývla Adelais a odfrkla si.

„Nemusíš být tak skeptická," řekla Wanda a srovnala s ní krok. „Taky jsem stála na špatné straně, dokud jsem si neuvědomila, že je to špatné. Vím, že nemáš v plánu se k nim přidat, ale i tak jim dej šanci. Aspoň malou."

Adelais jí na to nechtěla odpovídat. Připadalo jí to, jako by jí doporučovala nějakou terapeutickou skupinu. Pomalu vyšly z chodby a ocitly se v obří jeskyni, kterou osvěcovala luminiscenční vlákna natažena po celém prostoru a vyzařovala jasné zelené světlo. Bylo tu dusno a skoro nedýchatelno, ale skrz malé díry ve stropě dovnitř pronikalo trochu vzduchu a i denního světla. Netušily, jak daleko je povrch, ani kde momentálně jsou. Nejdůležitější bylo, že uprostřed jeskyně zamotaná ve vláknech jako pavouk visela Královna a spala.

„Je mimo," zamumlala Adelais a viděla v této situaci příležitost. Využila by jí, kdyby pod královnou nestála jako stráž desítka mutantů, kteří nedočkavě vrčeli a cenili ostré tesáky.

„Našly jsme ji," vydechla Wanda a zadívala se na skupinu před nimi. „Teď ji musíme zabít."

Adelais přikývla a znovu se zadívala na strop, který by jí mohl být k užitku. „Jo, to se snadno řekne," řekla a vrátila se pohledem zpět k mutantům, kteří se rozeběhli směrem k nim s divokým vřeštěním. Zhluboka se nadechla a cítila, jak se jí kůže mění na chitin a smysly stupňují až na samý kraj jejích možností. Namířila zbraň a začala střílet, zatímco je Wanda zabíjela svými schopnostmi.

Královna pomalu otevřela oči a zadívala se na boj. Chladně vyčkávala a nabírala síly.

PS: Spider-Man: Into the Spider-Verse je pecka - povinnost vidět. 11 Peterů z 10.