Steve už ani nevnímal čas, ale přišlo mu to nekonečné. Mutanta neskolilo nic, a ať už se snažili jakkoliv, obr neměl problém ustát jejich rány a nehodlal jim dát šanci. Oba vojáci ustoupili od mutanta a zhluboka oddechovali.

„Steve, ať už uděláme cokoliv, nic s ním nehne,“ zašeptal Bucky a podíval se na svého parťáka, který bojoval s myšlenkou o nevyhnutelném. „Ten tvůj štít určitě neprokousne.“

„Já vím,“ přikývl a povzdechl si, když si letmo prohlédl mutanta před sebou. „Kdyby to bylo zvíře, tolik by mi to nevadilo, ale dřív to byl člověk. Co když je uvnitř stále... člověk?“

Bucky se příteli podíval do očí a krátce semkl rty. Chápal to, ale nemohli tady hrát hru na kdo z koho moc dlouho. Položil Stevovi ruku na rameno a věnoval letmý pohled mutantovi, který je bedlivě sledoval. „Musíme se ho zbavit.“

Steve věděl, že má pravdu, ale nemohl se zbavit představy, že před ním stojí nějaký nešťastník, kterého unesli a znetvořili. Mutant však takové myšlenky neměl a jeho cíl byl jasný.

„Ztrácíme s ním čas a on to určitě ví,“ řekl Bucky a zamračil se, když se mutant rozeběhl směrem k nim. Sevřel ruce v pěst a připravil se vyhnout jeho útoku.

Steve se nejistě rozhlédl a pak si všiml postavy, která stála na střeše nedalekého domu. Byl to Brandon a nejistě je sledoval. Jeho přítomnost znamenala jediné. Přeživší jsou v bezpečí, což bylo dobré vědět. Spolu s Buckym uskočil před útokem a Steve mu nenápadně ukázal Brandona.

„To by mohlo fungovat,“ zamumlal Bucky a Steve netušil, o čem to mluví. Když se nad tím víc zamyslel, dal si fakta dohromady. Brandon ovládá elektřinu. Kdyby věděl, že to na obra zabere, dávno by zaútočil, ale očividně na něco čekal a Steve věděl na co. Vodič. Proto si od Buckyho vzal dýku.

Mutant opět zaútočil a Bucky se jeho výpadu snadno vyhnul. Chytil ho za roh a zhoupl se na něm, aby mutanta odklonil, vyskočil mu na hřbet a chytil i jeho druhý roh. Mutant se zaklonil a prudce sebou zavrtěl, aby Buckyho setřásl. Volnou paží chytil Buckyho a chtěl ho ze sebe strhnout, ale on ho nepustil, ani když mu drápy skřípaly po povrchu protetické paže.

Steve štítem odrazil jeho druhou paži a měl pár vteřin na to promyslet, co s dýkou. Jeho předchozí rozpolcení muselo jít stranou a vší silou vrazil dýku do mutantova oka. Když se ozvalo prásknutí a vzduch naplnila elektřina, chytil Buckyho a strhl ho z mutanta dřív, než by ho monstrum zavalilo pod sebe.

Mutant spadl na záda a jeho řev zaplnil ulici. Brandon sletěl z domu obklopen blesky, natáhl paži, a když byl dost blízko, vystřelil. Blesk udeřil do dýky a tělo mutanta zmítaly křeče, jak jím probíjela elektřina.

Steve i Bucky odvrátili pohled, kvůli ostrému bílému světlu, které vyšlehlo spolu s výbojem. Když utichlo praskání elektřiny a světlo pohaslo, vykoukli a zadívali se na mutanta ležícího na zemi.

Brandon se postavil na zem a začal si upravovat rozježené vlasy. Podíval se na oba vojáky a pak se vrátil pohledem k mutantovi, který vydal mělké zavrčení, ale nezvedl se.

„On furt žije?“ zeptal se Bucky a vykročil, aby se podíval, ale Steve ho zastavil a lehce zavrtěl hlavou.

„Je to možný,“ odpověděl Brandon a přistoupil k mutantovi. Lehce do něho kopl a prohlédl si ohromné tělo. „Ale i kdyby, jen tak se nezvedne.“ Mezi jeho trupem a pažemi proskočilo pár bílých jisker jako varování.

Jakoby to zakřikl a mutant se začal zvedat. Rychle si vytrhl sežehlou dýku z očního důlku. Maso kolem rány měl uškvařené na uhel a ještě teď se z důlku lehce kouřilo. Zařval a mladík před ním sebou škubl. Hrozivě se vztyčil a připravil se zaútočit, ale rána ocelovou pěstí ho vyvedla z míry.

Bucky na nic nečekal a protetickou paží mutantovi zaútočil na poraněný obličej. Jedna rána za druhou mutanta držela zaměstnaného. Když se ozvalo křupnutí, Bucky bojově vykřikl a dal do rány všechnu sílu. Pod sevřenou pěstí se prolomily kosti a mutant padl na kolena s bolestným zakňouráním. Jeho popálená část obličeje byla po Buckyho útoku zdeformovaná a z ran tekla krev.

„To stačí,“ řekl Steve a přistoupil k Buckymu, který zrychleně oddechoval. „Stačí.“ Poté se podíval na mutanta, který jeho slova očividně pochopil, protože se chytil za poraněnou tvář a zůstal na místě.

„Nebyl tu ještě jeden mutant?“ zeptal se Brandon a letmo se rozhlédl kolem. „Sam mi říkal, že s ní bojoval na střeše.“

„Zmizela.“ Bucky ještě chvíli sledoval mutanta, než se rozhlédl kolem a promnul si pěst. Buď je sledovala, nebo už je dávno pryč. „Měli bychom jít.“ Otočil se a vyrazil ke quinjetu, který stále visel ve vzduchu.

„To ho tu jen tak necháme?“ zeptal se Brandon a ukázal na mutanta.

Mutant k nim zvedl pohled a pak zamručel. Volnou rukou začal drápem škrábat na silnici krkolomným písmem a trojice ho se zaujetím sledovala. Prvním slovem bylo Adam.

„Adam?“ Brandon nechápavě naklonil hlavu na stranu a podíval se na oba starší muže, jestli to chápou. Steve nespustil z mutanta pohled a cítil, jak mu v hrudi buší srdce jako zvon. Nechápal, co se děje, ale ten mutant se začal chovat jinak.

„To je tvoje jméno? Adam?“ zeptal se Steve a mutant začal škrábat další slova: Zabijte mě.

Bucky přešlápl na místě a opět se rozhlédl, jestli se nejedná o léčku, ale byl klid a z dálky se ozýval hukot helikoptér. Vrátil se pohledem k mutantovi, jehož pohled získal jiskru inteligence. Myslel to vážně. Tenhle pohled Bucky znal. Ten mutant moc dobře věděl, oč tu běží. Smířil se se smrtí. Doufal v ni.

Steve si prohrábl vlasy a roztřeseně se nadechl, ale pak se podíval na Buckyho i Brandona s odhodlaným pohledem. „Běžte do quinjetu.“ Pevně sevřel popruh štítu a zhluboka se nadechl. Zadíval se mutantovi do očí a na chvíli si představil člověka, který se pod tím pancířem a zrůdným vzhledem skrývá. Hlavou se mu mihla i představa Adelais a rychle ji zahnal. Příliš mnoho - Co kdyby.

„Je mi to líto.“ Pevně semkl rty a napřáhl se štítem k poslední ráně.

***

Napětí se stupňovalo každým krokem a Adelais měla nervy napnuté na maximum. Pistolí mířila přímo před sebe a bedlivě sledovala každý pohyb před sebou. Viděla dobře, ale ani noční vidění nemohlo nahradit denní světlo. Zarazila se, když zaslechla skřípání drápů o beton. Podívala se na Wandu, jestli to taky slyší, ale ta se tvářila stejně nečitelně, a tak usoudila, že nic neslyší.

„Něco se k nám blíží,“ řekla tiše a znovu zkontrolovala zásobník, který prošel kontrolou už poněkolikáté, ale stále se potřebovala ujišťovat.

Wanda přikývla a mírně nakrčila obočí. Byl to hrozný pocit. Nebyl tu signál, takže i kdyby se chtěly s někým spojit, nešlo by to, a netušila, jestli vůbec někdo ví jejich pozici.

Po chvíli se před nimi mihl stín a Adelais ho nespustila z očí. Vlčí mutant se plížil těšně u země a za ním šli hned dva další. Zamířila prvnímu na hlavu a začala střílet. Kulky automaticky detonovaly po nárazu a vyplašily zbylé mutanty.

Wanda jednoho chytila a obklopilo ho červené světlo, které ho vymrštilo ke stropu a poté zpět na zem. Poté s ním mrštila po posledním mutantovi, kterého srazila v běhu. Adelais mu poté kulkami provrtala čelo.

„Tak teď už není pochyb o tom, že o nás ví,“ zamumlala Adelais a prošla kolem těl. Na chvíli se ponořila do všech vjemů a necítila zde velký počet dalších mutantů. Královna se očividně nenamáhala s další ochranou. Je pravda, že je nejspíš zabije, ale moc si to nepřipouštěla. Když ji zabaví, možná ztratí na chvíli úplnou kontrolu nad mutanty a to by mohlo také pomoci. Smířila se s každým možným koncem.

„Nebylo by lepší se vrátit?“ zeptala se Wanda a zpomalila.

„Možná, ale mohla by se pak přemístit a hledání by začalo úplně od začátku. Bylo štěstí, že jsme ji teď našly, ale jestli chceš, můžeš jít a já si to s ní vyřídím sama,“ odpověděla Adelais a vyměnila si zásobník, kterých už moc neměla.

„Ne.“ Wanda se mírně usmála a opět se rozešla.

Adelais se na ni překvapeně zadívala a pak ji následovala. Přišlo jí, jakoby jí to bylo i jedno. Jakoby neměla stejně co ztratit. Tak to jsou dvě. Nejlepší duo do boje se zlem.