Lauren nikdy neměla v těle tolik adrenalinu. Ve městě vládl naprostý chaos a Pepper byla v jednom ohni. Hogan je zavezl do Stark Industries, kde by měli být v bezpečí. Pepper byla nervózní, protože Tony zůstal ve Stark Tower sám, a stejně na tom byla i Lauren.

„Není v bezpečí," řekla Pepper už po několikáté a přešla pracovnu. Lauren seděla v křesle a Hogan sledoval dění z okna. Stark Industries bylo mimo ohnisko útoku a budova byla zabezpečena. Navíc nebyli cílem, takže Hogan byl nervózní jen kvůli Pepper a Lauren, které svým rozpoložením nakazily i jeho.

„Umí si poradit," řekla Lauren a v kapse mnula mezi prsty náramek. „Je to Iron Man."

„Je to Tony Stark," opravila ji Pepper a podívala se na ni trochu přísně. Očividně moc neschvalovala jeho druhou identitu.

Hogan se u okna napjal a letmo se podíval na přítomné ženy. Vytáhl mobil a zadíval se na nové zprávy, které přibývaly, i když se lidé museli schovávat nebo evakuovat. Tušil, že tam venku je hodně lidí uvězněných v budovách.

Lauren z toho neměla dobrý pocit a stále měla nutkání přeci jen něco dělat. V hlavě se jí přehrála její poslední chvíle ve Stark Tower a pak se pomalu postavila z křesla.

„Jdu si odskočit," řekla a mírně pokrčila rameny s úsměvem, než vyšla z kanceláře. Zavřela za sebou dveře a pak se rychle rozešla po chodbě, aby našla záchody. Sice nechtěla, aby ji při tom někdo viděl, ale na druhou stranu tu nechtěla zůstat, kdyby se něco dělo. Vešla dovnitř a nikdo tu nebyl, což bylo fajn. Zamkla za sebou a nasadila si náramky i s disky na spánky. Bez přemýšlení sklopila prkýnko a sedla si. Před očima se jí otevřel svět z pohledu jednoho z obleků a zhluboka se nadechla, aby si zopakovala jednu podstatnou věc. Je to jako hra. Nejsi to ty.

„Vítám vás, slečno Lauren," ozval se J.A.R.V.I.S. a Lauren se rozhlédla. Poznávala to tu. Greenwich. Zatnula čelisti a přemýšlela, co má vlastně dělat.

„Fajn, musím zkontrolovat babičku," řekla a dál nemusela dělat nic, protože oblek si automaticky našel adresu a vyrazil na cestu. Lauren to překvapilo, ale pak si uvědomila, kdo ty obleky a J.A.R.V.I.S.e vytvořil.

„Lauren?"

„Tony?"

„Co to děláš? Stalo se něco?" zeptal se Tony, který si očividně všiml, že jeden z jeho obleků byl odcizen.

„Nic se nestalo, jen jsem byla nervózní a nebavilo mě tam jen sedět a nic nedělat," odpověděla a roztěkaně kontrolovala okolí, jelikož měla obavy, co na ni skočí. Nemohla si nevšimnout toho zmatku a poničených budov. Možná tam někde jsou lidé a taky potřebují pomoc, ale teď se musela soustředit na babičku. Vlastně od začátku útoku netušila, co se s ní stalo. A co Michael? Vůbec si na tyhle věci nevzpomněla.

„A jak jsi na tom ty?" zeptala se trochu nejistě a J.A.R.V.I.S. jí začal ukazovat záznamy z kamer, kde byla ohniska boje. Bylo to hrozné a Lauren měla neblahé tušení, které ji děsilo.

„Tak trochu očekávám, že mi každou chvíli zaklepají na dveře," ozval se Tony po chvíli a Lauren nakrčila obočí. Samozřejmě, že si útočníci nenechají ujít šanci ho zabít. Zkusili to už jednou. „A ztratil jsem svůj tým, ale určitě si poradí. Mám tu podzemí Manhattanu a je možné, že Královna bude právě tam."

„Chceš ji najít? Sám?" nasadila trochu ostřejší tón, protože se jí to nelíbilo. Proč měl takové sebedestruktivní tendence. „A kdo je ta Královna?"

„Taková šílená ženská, která ty mutanty vytvořila. Navíc dokáže ovládat veškeré živé tvory na planetě, takže se jí lidé musí vyhýbat obloukem. Proto ji musím najít já, protože prázdné obleky ovládat nemůže. Nebo ji najdou moje ztracené kolegyně," poslední slova nezněla moc nadšeně a Lauren došlo, že jim Tony nevěří a nedává jim velké naděje.

„Mohla bych jít taky," navrhla jen tak mimochodem.

„Ani náhodou," řekl hned a Lauren se ani nesnažila naléhat. Nejspíš by nebyla moc velká pomoc a už jen z těch pár minut záznamu jí došlo, že by víc panikařila než bojovala.

„Tak co mám dělat?" zeptala se naléhavě a skousla si jemně spodní ret.

„Pomáhej."

Lauren se nad tím slovem zamyslela a pak zastavila oblek a přistála na střeše. Zatěkala pohledem po datech, které měla před očima, a pak jí došel jeden důležitý fakt. Měla přeci J.A.R.V.I.S.e.

„J.A.R.V.I.S.i, jak jsou na tom evakuace v Harlemu?" zeptala se a během pár sekund měla všechno na dlani.

„Evakuace byla z velké části úspěšná. Armáda má oblast z větší části pod kontrolou a agenti S.H.I.E.L.D.u udržují nově nalezené civilisty v bezpečných zónách."

„Najdi mi v seznamech dvě jména. Barbara Forge a Michael Robertson."

„Michael Robertson je evakuován a Barbara Forge je na seznamu S.H.I.E.L.D.u mezi přeživšími."

Dobře, jsou v pořádku a to bylo hlavní. Teď se o ně postarají zkušení vojáci a ona by momentálně nebyla nijak prospěšná. Navíc je v terénu celý tým Avengers. Věřila, že to bude dobré, a aby přišla na jiné myšlenky, musela dělat něco, na co nemá výcvik ani jasné představy.

„Dobře. Najdi mi úkoly pro Iron Mana," řekla a v hlavě si opět zopakovala, ať to bere jako hru, ve kterých je stejně špatná, jako když cvičí na hodinách tělocviku.

J.A.R.V.I.S. jí ukázal mapu Manhattanu a v ní čtyři červené body.

„Dávej pozor na Tonyho."

„Neboj, umím se o sebe postarat," ozval se Tony pobaveně a Lauren se pousmála. Seděla na záchodě a ovládala jeden z Tonyho obleků. To je šílený.

***

Adelais nakoukla do ulice a ze rtů jí unikla nadávka. Wanda se na ni dívala a zvědavě naklonila hlavu na stranu.

„Viděla jsi někdy obří ohavnou ropuchu?"

„Ne."

„Fajn," přikývla Adelais a otřela si zpocené čelo. Za tu dobu, co tu bloudí, zabily další mutanty a stále měla pocit, že je ta svině sleduje. Věděla to, protože ji tu okrajově cítila, ale bylo těžké se na to soustředit, protože ji její smysl varoval především před Královnou.

„Co budeme dělat?" zeptala se tiše Wanda a nakoukla jí přes rameno.

„Tudy nepůjdeme," zavrtěla hlavou a znovu se zadívala na mutanta, který se líně procházel po ulici. Určitě to byl on, kdo způsobil jejich ohluchnutí a vysklení blízkého okolí. Wanda už na tom byla lépe, ale i tak musely na sebe mluvit hlasitěji.

„Já New York neznám," povzdechla si Adelais a zadívala se na Wandu, která by mohla mít nějakou představu, kde vlastně jsou.

„No," začala Wanda, ale než stačila pokračovat, Adelais v uchu zabzučel komunikátor. Bylo to nepříjemné, ale už se to dalo vydržet.

„Hej, slyší mě někdo?" ozval se Tony a Adelais se trochu ulevilo, ale jen trochu.

„Kde jsi?" vyprskla a mírně se zamračila. Nikde po něm nebylo vidu ani slechu.

„Dostal jsem tip, tak se jdu mrknout," odpověděl neurčitě. „Budete to muset chvíli zvládnout samy. Ani jeden z obleků není zrovna poblíž, tedy pokud nechcete pěšky zajít o... pár kilometrů dál."

„Pár? Takže nám jako nepomůžeš?"

„Mám teď jiné plány," odpověděl úsečně a Adelais se zhluboka nadechla, aby se udržela v klidu. Aspoň pro tentokrát.

„Jak je na tom zbytek?"

„Všichni jsou na svých místech a vypustili jsme Hulka," řekl, jakoby to vyřešilo celý problém, a pak si povzdechl. „Jen mě štve, že se Královna ještě neukázala."

„Jen tak se neukáže," řekla Adelais a rozhlédla se. „Je to jako mraveniště a víš, kde schovávají královnu. Někde pěkně hluboko, aby se k ní nic nedostalo."

„Takže by mohla být v podzemí," nadnesl Stark.

Adelais přikývla. Pak jí došlo, že ho vlastně nevidí. „Ano, je to možný."

„Tak se dostaňte do metra," řekl a komunikátor zašuměl.

Adelais nestihla odpovědět a Stark se ztratil bůhvíkde. Podívala se na Wandu a pokynula jí.

„Kde je nejbližší stanice metra?" zeptala se a Wanda se na chvíli zamyslela, než ukázala směr. Společně se rozešly k novému cíli a Adelais doufala, že tam nejdou nadarmo, ale Stark nebyl zcela od věci. Problém byl v tom, že najít ji bude stejně těžké jako tady na povrchu. Dokonce je to tady bezpečnější.

„Tak jaký je plán?" zeptala se Wanda a zastrčila si pramen vlasů za ucho.

„Jdeme se podívat do metra."

***

„Steve, mám tu problém," oznámil Sam a Steve na chvíli zvedl pohled k obloze. Sam měl za zadkem mutanta, se kterým měl čest tehdy u pevnosti. Velká okřídlená obluda.

„Dávej pozor," řekl Steve a zadíval se na obchodní centrum. Přikrčil se, když se objevilo ostré bílé světlo, a blesky zasáhly přítomné mutanty a usmažily je zaživa.

Brandon přistál kousek od Steva a prohrábl si vlasy. Tvářil se, jakoby to byl pro něj denní šálek kávy. Dost ho udivovalo, jak to, že kluk jako on je v téhle situaci zcela klidný.

„Jsou dvě cesty, jak se dostat dovnitř," řekl mladík a podíval se na Steva, který měl stejný nápad, i když se mu to zrovna nelíbilo. Zhluboka se nadechl, ale nakonec přikývl a doufal, že se o sebe Brandon postará stejně efektivně jako doteď.

Brandon opět vzlétl a zamířil k druhému vchodu. Steve měl svou cestu přímo před sebou a zdálo se, že ji má i čistou.

Pevně sevřel přezky na štítu a vyrazil. Dělal si starosti. Neustále a bylo to místy až k nevydržení. Nemohl vypnout tok myšlenek ani na chvíli. Přeběhl ulici a zastavil se před vchodem do centra, který byl zavřený. Popraskané sklo neznamenalo žádnou překážku. Dostane se dovnitř a dostane ty lidi ven. Napřáhl paži se štítem, ale pak se zarazil, když zaslechl těžké kroky. Rychle se blížící kroky.

Otočil se a nastavil štít před sebe. Náraz ho odhodil několik metrů dál a ztěžka dopadl na zem. Hned, jak se zastavil, se postavil na nohy a zadíval se na mutanta, který se tu objevil jako přízrak.

„Steve." Sam nad ním proletěl a zasáhl mutanta několika střelami, ale vůbec to s ním nehnulo. Steve měl už od pohledu jasno, že s ním nepohne snad nic. Byl to mohutný mutant o dvě hlavy vyšší než on a jeho hlava připomínala pořádně tvrdohlavého berana. Mohutné rohy tvořily dobré beranidlo a neměl skoro žádný krk. Jeho čelisti bez rtů působily stejně hrozivě jako zbytek těla.

Sam přistál na střeše protějšího domu a přemýšlel, jak toho mutanta skolit, ale na přemýšlení neměl moc čas, když se mu do jetpacku něco zabodlo a strhlo ho k zemi. Tvrdě dopadl na zem a rychle se přetočil, když se nad ním objevila hrozivá čepel, která se zabodla do místa, kde před chvíli ležel. Rychle se vyhrabal na nohy a vyměnil si pohled s mutantkou, které ze zad vyrůstala dvě dlouhá chapadla zakončená čepelemi. Nebyla to chapadla, ale Sam nevěděl, jak to jinak nazvat. Tělo jí pokrýval perleťový chitin a dlouhé drápy rozhodně nevypadaly přívětivě, i když její tvář působila dost mladistvě a mile. Musela to být hezká holka, než jí tohle provedli.

„Chceš si hrát?" zeptal se a namířil na ni pistole.

„Ne, jen zdržet," zavrčela, přikrčila se k zemi a zaútočila.