Lauren seděla v kolečkovém křesle a sledovala Tonyho, který společně s jedním jeho robotem skládal plechovky do pyramidy. Když byl hotov, promnul si ruce a podíval se na Lauren, která se zrovna zatočila a prohlížela si rukavici, kterou jí Tony půjčil.

„Připravena?" zeptal se a Lauren zastavila židli. Podívala se na tátu a odhodlaně přikývla. Nemohla uvěřit, že tu skoro hodinu střílí do odpadků a J.A.R.V.I.S. jim počítá skóre.

„Fajn, takže teď to posuneme zase dál," řekla Lauren a postavila se za imaginární čáru asi osm metrů od plechovek. Docela ji to bavilo. Cítila se docela mocně, ale ta rukavice jí byla větší. Natáhla paži před sebe a zamířila na plechovky.

„Jestli trefíš tu prostřední, tak ti koupím," zhluboka se nadechl a zamyslel se, „knihu?"

„Jo, klidně," přikývla a počkala, až Tony ustoupil stranou. Namířila, ale nebyla to žádná sranda. Chytila se volnou rukou za předloktí, aby si zpevnila paži a trochu zabránila zpětnému rázu, který byl docela velký. Tony jí udělal rychlý výklad, který pochopila, a tak si na to dávala pozor.

Semkla rty a pak vystřelila. Repulzor v rukavici vydal slabé hučení, jak se nabíjel a pak výstřel trhl její paží. Přimhouřila oči kvůli světlu a svěsila paži. Výstřel proletěl plechovkami a skončil ve zdi.

„Vedle," oznámil J.A.R.V.I.S. a Lauren se podívala na jednu z obrazovek, kde se promítl záznam. „Zpětná síla výstřelu negativně ovlivňuje vaše míření a odchyluje trajektorii výstřelu. Doporučuji mířit níže a počítat s odchylkou. Zpětná síla není tak silná, ale musíme brát v potaz vaši fyzickou sílu a nezvyk."

„Je pravda, že v tom obleku se musí střílet lépe," řekla a podívala se na Tonyho, který jen mírně pokrčil rameny a přistoupil k ní, když si sundala rukavici. Zavrtěla prsty a promnula si zápěstí.

„Samozřejmě," usmál se a hodil rukavici na stůl, „ale žádný oblek nedostaneš. Já vím, že je to velmi lákavé, ale ne."

„Ano, nechci," zavrtěla hned hlavou a odfrkla si. Nehodlá do toho lézt, ale začala mít obavy, když se na Tonyho tváři objevil lišácký úsměv.

„Ale mám nápad," pronesl a celý se rozzářil. Přistoupil k jednomu ze stolů, který se topil v nepořádku a začal z něho vytahovat nějaké součástky. Lauren ho pozorovala a mírně nakrčila obočí.

„Pane, chcete zkusit ten nový program?" zeptal se J.A.R.V.I.S. a Tony přikývl. „Tak to abych zapnul protokol ‚Srab'."

„Srab?" zeptala se Lauren a zamračila se na strop, protože jí přišlo, že přesně odtamtud vychází jeho hlas.

„Je to program, díky kterému se dá oblek ovládat na dálku," odpověděl J.A.R.V.I.S., který na obrazovce ukázal detaily o Srabovi. „S panem Starkem jsme tento program vytvořili v případě, že by nastala přesně takováto situace."

„Nenapadlo by mě, že to budu někdy chtít použít," ozval se Tony a vrátil se k Lauren. Beze slov jí na zápěstí připnul zvláštní lehoučké náramky, které se jí natiskly na kůži a roztáhly do poloviny předloktí. Pak jí na spánky položil malé kulaté disky. Trochu to štíplo a pak se jí před očima objevila hromada rychle se měnících dat. Vyplašeně mávla rukama, ale čísla a písmena nezmizela.

„Protokol byl aktivován," řekl J.A.R.V.I.S. a jeden z obleků se zapnul a vyšel z výklenku. Zastavil se vedle Lauren, která ho sledovala a musela přiznat, že se bála.

„Fajn, co teď," vydechla a ten chaos před očima ustal. Místo toho měla před sebou data ohledně stavu obleku a detaily ohledně předmětů, na které se zrovna zaměřila pohledem. Podívala se na ruce a všimla si, že se jí náramky rozlezly i na hřbet ruky. Na levém zápěstí se jí rozsvítila kontrolka, a tak ji zmáčkla. Nad předloktím se jí zobrazila holografická obrazovka s ovládáním, kterému vůbec nerozuměla.

„Je to skoro jako hra. Stejně ten oblek je dost iniciativní a navíc J.A.R.V.I.S. stále odvádí dost práce. Je součástí všech obleků."

Lauren ho moc neposlouchala, protože byla až moc zaujatá tím vším, co měla na sobě. Podívala se na oblek a natáhla paži před sebe. Oblek se postavil do bojové pozice a natáhl paži před sebe, připraven vystřelit. Lauren natáhla obě paže a oblek udělal to samé.

„Tohle je ještě užitečné," řekl Tony a už stál u ní. „Tohle stejně nepotřebuješ vidět." Lauren ho nechala, ať si dělá, co chce a sledovala, jak po holografické obrazovce lehce přejíždí prstem a něco tam nastavuje. Lekla se, když jí před očima náhle vyskočila nová scenérie. Teď přes sebou viděla Tonyho pracovnu z pohledu toho obleku a nebyl to jen pohled dopředu, ale i ze stran a zezadu. Viděla všechno. Problém byl v tom, že neviděla pracovnu ze svého pohledu, a tak zmateně natáhla ruce. Viděla ruce obleku a na zkoušku znovu zavrtěla prsty, aby se přesvědčila, že se jí to nezdá.

„Takže," začala a najednou jí začalo docházet, co to znamená, „nemusíš ani vycházet ven a můžeš bojovat."

„Jo, přesně tak," přikývl a najednou všechno zmizelo a ona opět viděla svýma vlastníma očima. Tony stál přímo před ní a samolibě se uculoval. „Vím, co dělám."

***

Adelais seděla u sebe v cele – pokoji – a dívala se na zeď před sebou. Sundala si boty a bundu, kterou nechala válet se vedle dveří. Přemýšlela, co se teď vlastně bude dít. Schovávat se tu kvůli tomu, že se se Stevem poprskali, jí přišlo jako dobré mrhání časem. Zhluboka se nadechla a povzdechla si. Mezilidské vztahy jsou pekelná věc.

Postavila se a protáhla se, když v tom se ozvalo zaklepání. Podívala se na dveře a nemusela se ani snažit, aby poznala, kdo stojí za dveřmi. Semkla rty a letmo se rozhlédla po pokoji, ale pak si uvědomila, že tu vlastně nic nemá. Na jednu stranu ji docela překvapilo, že se po hodině a půl odhodlal přijít.

Přešla ke dveřím a s dobře nasazenou maskou nezájmu otevřela dveře.

Steve se jí podíval do očí a v ruce držel balení čokoládových tyčinek. Takže se přišel omluvit. Samozřejmě, že přišel.

„Tak pojď," pokynula mu, a když Steve otevřel ústa, aby něco řekl, chytila ho za uniformu a vtáhla do pokoje. Samotnou ji překvapilo, že to šlo tak lehce. Zavřela za sebou dveře a otočila se k němu s mírně pozvednutým obočím. „Začni."

Steve se rozhlédl a pak se zastavil pohledem na ni. „Omlouvám se, že jsem na tebe vyjel a chci ti dát tohle," podal jí čokoládové tyčinky, které přijala a prohlédla si je. Docela by ji zajímalo, jak došel k tomu, že koupit svačinu z automatu je dobrý způsob omluvy.

„Díky," usmála se a pak mu pokynula, aby se posadil. Steve se usadil na postel a jeho tvář se na chvíli stáhla napětím, které zmizelo, když se Adelais lehce usmála.

„A taky, že jsem četl tu složku," dodal a sledoval ji, když se posadila vedle něho.

„Taky jsem si něco četla," řekla a zadívala se na už staženou růžovou ranku po tom škrábanci. „Jsi docela celebrita a hrdina. Máš vlastní muzeum a jsi z Brooklynu. Ze začátku jsi dělal hezká vystoupení a lákal boháče, aby investovali do války. Dost tě zneužívali, ale nakonec ses dostal do akce. No, ale to si zjistí asi každý. Mě by spíš zajímalo něco, co víš jen ty," řekla a lehce do něho drcla ramenem.

„Něco, co vím jenom já?" zeptal se Steve a mírně pozvedl obočí. Adelais přikývla a opřela se loktem o koleno a položila si bradu do dlaně.

„Je pravda, že jsi panic?"

Steve se na ni podíval a ostře se nadechl, jelikož ho ta otázka dost zaskočila. Pozvedl obočí a naklonil hlavu na stranu, „Tohle tě zajímá?"

„No, trochu," pokrčila rameny a napřímila se.

„A ty?" usmál se mírně a Adelais se krátce zasmála, protože nechtěla přiznat krutou pravdu. Vlastně ji to ani moc nezajímalo, ale když se nad tím trochu zamyslela, tak ji to začalo zajímat čím dál více.

Chvíli se na sebe dívali a pak jim začalo docházet, že myslí asi na to samé. Steve pomalu odvrátil pohled a promnul si tváře. Adelais si otevřela tyčinky a pomalu se do jedné zakousla a začala chroupat. To ticho začalo být trapné, ale vůbec nevěděla, co by měla říct.

Místo toho naklonila balení ke Stevovi a ten si po chvilce vzal druhou tyčinku a začal jíst. Nejspíš by to trapné ticho vydrželo dlouho, kdyby se neozval alarm.

Steve se napjal a Adelais sebou cukla, protože se lekla. Trapné ticho zmizelo.

„Jdeme," pokynul jí Steve a Adelais neváhala ani vteřinu.

***

Fury stál ve své kanceláří a mobil položil na stůl. Jane Fosterová pro něho neměla dobré zprávy. Byla to škoda, ale nikdo nemohl tušit, co dělá Thor ve své domovině. Nemohl s ním počítat.

„Pane, našli jsme stopy."

„Našli jsme tajné chodby, které vedou... Panebože, co to je!"

„Slyšíte to?"

Fury se zadíval na obrazovku, kde zrovna hrál živý přenos od jedné z průzkumných skupin.

„Je to tu prázdný," ozval se ženský hlas a záběr se přesunul k ní, „ale museli tu být. Nedávno. Je to vykopané jako jeskyně."

„Prohledejte to tam a pak se vraťte," řekl Fury a ztuhl, když se ozval řev. Přistoupil blíž k obrazovce a rychle vyhledal momentální polohu skupiny. Podle počítače se nacházeli uprostřed East River.

„Co to bylo?" zeptal se agent a baterkou svítil do všech temných koutů.

„Musíme pryč," řekla žena a v tu chvíli všichni v panice vykřikli, když se nad nimi probořil strop. Záznam pohltila temnota a než se vypnul, řev se ozval v bezprostřední blízkosti.

Furymu začal pípat komunikátor a rychle přistoupil ke stolu.

„Co se děje?" zeptal se a zamračil se.

„Okamžitě evakuujte dolní Manhattan a vyhlaste Rudý kód," ozval se generál armády Spojených států amerických. „Jsme pod útokem."

Fury se vrátil pohledem k obrazovce a měl přímý pohled na tvora, který se vyhrabal z vody na molo. Velký dlouhý ještěr pozvedl hlavu a švihl ocasem, kterým zničil zakotvenou jachtu. Podle jeho úsudku musel být ten ještěr velký jako vyhlídkový parník. O jeho velikosti nasvědčoval i fakt, že se pod ještěrem začalo molo propadat. Celý hřeb mu pokrýval kostěný pancíř a hlava připomínala obrněné beranidlo.

Fury spustil alarm a zhluboka se nadechl. Takže už to začalo.

***

Saltykov padl na kolena a uklonil se až k podlaze.

Královna roztáhla svalové snopce s čepelemi a zhluboka se nadechla, aby se jí pořádně roztáhly plíce. Cítila, jak se na její mysl napojili všichni její poddaní. Mutanti na nic nečekali a okamžitě začali jednat jako divoká krvelačná masa. Jedině její garda stála v místnosti a čekala na přímé rozkazy.

„Královno, konečně," zamumlal Saltykov a zvedl k ní pohled.

Evelyn se letmo otočila a podívala se na svůj matný odraz ve skle. Tělo jí pokrývaly černé hladké šupiny a nejdůležitější místa chránil šedý kostěný pancíř. Černé vlasy jí spadaly k lopatkám. Rudé oči skoro zářily. Ani z tváře by nikdo nepoznal, kým kdysi byla. Z lícních kostí, čela a hrany dolní čelisti jí vyrůstaly ostny. Vrátila se pohledem k Saltykovi a letmo si ho prohlédla. Přimhouřila oči a přistoupila k němu.

„Vidím do tebe jako do otevřené knihy," pronesla chrčivým hlasem a jednu z čepelí výhružně pozvedla nad Saltykovu hlavu. „Proč jsi mne zradil?"

„Nezradil! Byl to jen experiment," vyhrkl hned a zadíval se na ni se strachem v očích. „Neúspěšný experiment."

„Ani nevíš, co jsi způsobil," zavrčela a na chvíli zavřela oči, aby si další krok promyslela, ale nebylo moc nad čím přemýšlet. Otevřela oči a vrazila čepel Saltykovi do lebky.

Jeho výraz zamrzl na vyděšeném úleku. Bělmo se mu začalo zalívat krví, a když vytáhla čepel z jeho hlavy, svalil se na zem. Odvrátila pohled od jeho mrtvoly a povzdechla si.

„Není čas truchlit," prohlédla si svou gardu tvořenou ze šesti mutantů a pokynula jim. „Je čas na válku."

***

Tony byl rád. Z nějakého důvodu byl až nadšen. Tuhle chvíli si představoval trochu jinak, ale i tak ho naplňovala jistým uspokojením. Sice mu Lauren nerozuměla a na většinu věcí se dívala jako na něco zcela divného, ale byla zde a poslouchala ho. Byl by rád, kdyby mu rozuměla, ale na nějaké rozsáhlé technické diskuze si bude muset pořídit asi někoho jiného.

„Tony," sykla Pepper, když vešla do pracovny a všimla si toho nepořádku a Lauren, která zkoumala vnitřek otevřeného obleku, „co to děláš?"

„Nic," odpověděl hned a pokrčil rameny. „Jen jí to tu ukazuji. Nechci ji do toho zavřít a poslat na Měsíc, což by teoreticky šlo."

„Mně to nevadí," ozvala se Lauren a usmála se na Pepper. Měli s Tonym dohodu, že o protokolu Srab Pepper zatím říkat nebudou. Rozhodně ne o té části, kdy si ho sama zkoušela.

„Ach jo," povzdychla si Pepper a založila si paže na hruď s dost podezíravým pohledem, kterým propalovala Tonyho jako malé děcko.

„Pane," ozval se J.A.R.V.I.S. a Lauren opět zvedla pohled ke stropu, i když tam opravdu nikdo nebyl. „Rudý kód. Útočí na dolní Manhattan."

„Cože?" vyhrkla Pepper a zvedla pohled k holografické obrazovce, která se roztáhla nad pracovním stolem. Obrazovku pohltila záplava záznamů a informací, které Tony letmo přejel pohledem.

„Fajn, Pepper," podíval se na ni a chytil ji za ramena, „vezmi Lauren a běžte za Happym. Odvede vás do bezpečí."

„Já ven nejdu," zavrtěla hlavou Lauren a ukázala na příšeru, která se vynořila z moře jako nějaká Godzilla. „Rozhodně ne, když tam bude pobíhat tohle."

„Tady zůstat nemůžeš," zavrtěl hlavou Tony a přistoupil k ní. Tentokrát chytil za ramena Lauren a natočil ji tak, aby na ni Pepper neviděla. „Nemůžu na tebe dávat pozor a jsou lepší místa, kde trávit dlouhé chvíle plné napětí." Mezitím, co mluvil, vzal nenápadně ze stolu náramky a disky na spánek. Všechno jí to strčil do rukou a Lauren si to všechno rychle schovala do kapes, i když netušila, co s tím bude sakra dělat.

„Já vím, je to smůla," poplácal ji Tony po rameni a pak ji popostrčil k Pepper. „Bavte se."

Tony počkal, než Pepper s Lauren odešly a pak vyrazil ke stěně, ve které měl tajný vchod. J.A.R.V.I.S. mu otevřel a Tony vešel do temné místnosti, kterou po jeho příchodu ozářilo silné bílé světlo.

„Víš moc dobře, co máš dělat," řekl a ze zdi vyjel panel s náramky a disky, které však byly vyrobeny na jeho míru.

„Ano, pane," řekl J.A.R.V.I.S. a Tonyho obklopil známý interiér obleku... i když v něm fyzicky nebyl.