Adelais stála před dveřmi do kuchyně, která fungovala i jako odpočinková místnost pro všechny ty těžce pracující agenty a úředníky. Nečekala, že Steva najde zrovna tady. Musela se zeptat pár lidí, aby ho našla. Zhluboka se nadechla a prohrábla si vlasy, než vešla dovnitř a rozhlédla se.

Steve stál u okna a díval se na město, které si žilo svým životem a nezajímalo se o problémy muže, který ho chránil i za cenu svého života. V ruce držel hrnek a hned, jak vešla dovnitř, se otočil a zadíval se na ni nečitelným výrazem.

Adelais zavřela dveře a pohled mu oplatila. Cítila to rostoucí napětí a musela ho přetrhnout dřív, než by přerostlo do nesnesitelnosti.

„Asi nestojíš o společnost, že?" konstatovala a přešla ke křeslu, do kterého se složila a povzdychla si. Netušila, zda je to nejlepší nápad, ale nemohla to nechat jen tak plavat. „Chci se na něco zeptat."

Steve odložil hrnek a pak se opřel zády o stěnu. Založil si paže na hrudi a lehce pozvedl obočí, když se jí podíval do očí. „Na co se chceš zeptat?"

„Co se mezi vámi stalo? Mezi tebou a Starkem?" zeptala se a mírně naklonila hlavu na stranu. „Nebo mezi Starkem a Buckym."

Steve uhnul pohledem a zadíval se na podlahu. Jeho rysy na chvíli ztvrdly, a když se na ni opět podíval, hned věděla, že jí jen tak neodpoví. Kdyby to mohla nějak popsat, označila by to za černou auru, kterou používají v animovaných filmech, když z postavy má sršet zlo. Ze Steva tímto způsobem spíš cítila zlost a podráždění.

„Proč to chceš vědět?" zeptal se a odlepil se od stěny. Pomalu přešel k ní a stále se na ni díval tím chladným pohledem. Nejspíš udeřila do slabého místa. Tohle se rozhodně nebude vyvíjet dobře.

„Já," začala Adelais a lehce pootevřela rty, když se zamyslela nad odpovědí. Nemohla mu říct pravdu. Chtěla to vědět, protože prostě chtěla a byla zvědavá. Jednalo se o citlivou soukromou věc, takže musela vymyslet něco lepšího, ale nebylo to tak jednoduché a Steve si toho všiml taky.

„Nešlo si toho nevšimnout, co," pronesl a promnul si kořen nosu. „Jsi dost všímavá, víš o tom?"

„Snažím se," pokrčila rameny a sledovala ho. „Samozřejmě, že mě to zajímá. Hned, jak vešel dovnitř, se k tobě choval jako deb-blbec," lehce zavrtěla hlavou a opřela si hlavu do dlaně. „Chci vědět proč. Ráda bych to věděla, protože jsme ve stejném týmu a chci tomu rozumět. Navíc by si Stark zasloužil nakopat... ne doslovně," ujistila ho, že nemá v plánu zkopat nejznámějšího miliardáře.

„Stejném týmu? Já myslel, že jsi s námi jen kvůli osobní pomstě," řekl s pohledem upřeným do jejích očí. „Kdyby ti nešlo o život, Bucky s Nat by byli nejspíš dávno mrtví a teď by jsi s Královnou plánovala, jak nás zabít. Možná jsi je tehdy zajala jako rukojmí, kdyby se něco zvrhlo. Nemyslela jsi na to, že by jsi je chtěla zachránit. Myslela jsi především na sebe."

Neměl dobrou náladu, a proto se snažila udržet si chladnou hlavu, ale problém byl v tom, že to nebylo zrovna v její povaze. Ať už si kdokoliv myslel cokoliv, Steve byl stále jen člověk. I přes svou kladnou stránku, měl nějaké ty chyby a stejně jako každý jiný člověk, i on dokázal být nerudný a protivný.

Adelais přimhouřila oči a pak se postavila a upravila bundu. Přistoupila k němu a zvedla hlavu, aby se mu mohla dívat do očí. Byl vysoký a na její poměry dost mohutný, ale nebála se ho.

„Fajn, takže mě teď budeš obviňovat," řekla tvrdě a zamračila se. Zhluboka se nadechla a odhrnula si pramen vlasů z čela. „Jo, kvůli pomstě... Když to tak chceš mít, budiž, Rogersi. Víš, co si myslím?" položila řečnickou otázku a přistoupila těsně k němu. Věděla, že teď doslova kopne do sršního hnízda, ale nemohla si pomoct. „Myslím si, že jsi ohrozil tým kvůli Jamesovi, který zrovna nebyl ve své kůži. Stark byl proti a pohádali jste se kvůli tomu. Možná to nakonec skončilo dobře, ale Stark ti to neodpustí, protože si byl sobec a riskoval si kvůli sobě," dloubla ho do hrudi a zamračila se. „Já jsem riskovala životy cizích lidí, ale ty jsi riskoval životy přátel. Nebo snad ne?"

Steve ji chytil za předloktí, ale Adelais se mu vysmekla a ustoupila. Ten vztek byl skoro až hmatný.

„Ano, chtěla jsem si zachránit krk, protože to bylo taky to jediné, co jsem měla," zavrčela a jeho výraz trochu změkl. „A taky to tak zůstane. Stejně všichni čekají, až udělám něco špatně a budou mě moc zavřít do díry. Už od začátku neměli nic jiného v plánu a až bude konec, tahle hra na tým skončí taky," mávla nad tím rukou a přišlo jí, jako by se jeho vztekem nakazila. Možná z toho dělala drama, ale věděla, že to takhle skončí. Navíc mu chtěla vyčíst jinou věc, ke které se už dostávala.

Obešla ho s nasupeným výrazem a odstrčila od sebe jeho ruku, když se ji pokusil zastavit. Když se na něho podívala, trochu ji to běsnění přešlo. Očividně už vychladl a začalo mu to být líto, ale neměla v plánu se najednou omlouvat.

„Promiň, že jsem se zeptala na něco osobního, protože narozdíl od někoho si nečtu cizí složky bez dovolení!" S těmi slovy vyšla na chodbu a práskla dveřmi. Zhluboka se nadechla a pak vypustila páru. Podívala se na skupinku lidí, kteří zrovna chtěli projít, ale teď jen stáli a zaraženě se na ni dívali.

Protočila oči v sloup a vyrazila ke své cele, kam se zavře. Jo, to je dobrý plán.

***

Lauren se opět ocitla ve Stark Tower a kupodivu tu na ni čekal Tony i jeho pravá ruka Pepper Pottsová. Hogan ji vyzvedl před domem a babička z toho neměla vůbec radost, ale vysvětlila jí to. Sice to bylo dost v rychlosti, ale vysvětlila a babičce nezbývalo nic jiného, než to přijmout. Až bude mít víc času, tak jí to všechno řekne. Stále si nebyla jistá, jestli jí má říct o Starkovi pravdu, ale zatím to udržovala v tajnosti.

„Ahoj," pozdravil ji Tony a usmál se. Vypadal jako vždycky, i když jí přišel trochu nervózní. Pepper se na ni podívala a prohlédla si ji dost kritickým pohledem, ale pak se zhluboka nadechla a přistoupila k ní s již přátelštějším výrazem.

„Ahoj, jmenuji se Pepper," představila se a podala jí ruku. Lauren se letmo na její ruku podívala a pak ji přijala.

„Lauren Forge," představila se a mírně se usmála. Pepper si ji opět prohlédla a pak odtáhla ruku a podívala se na Tonyho.

„Zdravím, slečno Forge," ozval se hlas, který vycházel snad z toho domu. Lauren se lekla a rozhlédla se kolem.

Tony je z dálky sledoval a naléval si sklenku whisky. Když viděl její reakci na J.A.R.V.I.S.e, usmál se a pobaveně se na ni podíval.

„Tony," sykl Hogan. Tony se na něho podíval a naschvál si nalil ještě víc. Hogan zavrtěl hlavou a odešel pryč.

„Pardon, ale od rána mě bolí hlava," řekl Tony a sklenku vyprázdnil mrknutím oka. Odložil láhev na stůl i se sklenkou a přistoupil k nim. „Ten hlas, to byl J.A.R.V.I.S., soukromý komorník."

„Aha... Takže, proč tu jsem?" zeptala se Lauren a zatěkala pohledem mezi Pepper a Tonym. V její hlavě proběhlo několik složitých výpočtů a začala mít neblahé tušení.

„Tony mi řekl pravdu," odpověděla Pepper a Tony hned přikývl.

Lauren pozvedla obočí a pak se podívala na Tonyho a zamračila se. Nejdřív na něho byla naštvaná, ale pak si vzpomněla, že to řekla Michaelovi. Vlastně si teď byli kvit.

„Nemrač se tak na mě," zvedl prsty a zadíval se jí do očí, které byly nebezpečně podobné těm jeho. „Pepper si zaslouží vědět pravdu a taky by ji měla vědět."

„Jo, já vím," řekla Lauren a povzdechla si. „A ví to ještě někdo?"

„Ne, nikdo," zavrtěl hlavou a sedl si na gauč. Pokynul jim, ať se taky posadí.

„Neměl by to vědět Nick?" zeptala se Pepper a Tony okamžitě odmítavě zavrtěl hlavou.

Lauren by zajímalo, kdo ten Nick je. Ať už to byl kdokoliv, souhlasila s Tonym. Nechtěla, aby se to rozkřiklo.

„Tony, měl by to vědět. Kdyby se něco stalo, on je jeden z mála, kdo by ji mohl ochránit," řekla Pepper rázně.

„Ne, rozhodně ne teď," zavrtěl hlavou a založil si paže na hruď. „Zamysli se nad tím. Fury není zrovna mateřský typ a za pár let by z ní mohla být další Hillová. Nechci, aby se do takových věcí zamotala a Fury je na to expert. Vezme tě, hodí tě do víru dění a čeká, jestli z toho vyvázneš celá."

„Kdo to je?" zeptala se Lauren.

„Jeden... známý," odpověděl stroze Tony a lehce zavrtěl hlavou.

Pepper si povzdechla a podívala se na Lauren, která k ní zvedla pohled a nejistě pozvedla obočí. „Nemáš hlad?" zeptala se.

„Trochu," odpověděla Lauren a položila si ruce do klína, protože z téhle situace byla poněkud nervózní. Podívala se na Tonyho a chvíli se měřili, než si Tony promnul bradku.

„Chceš se podívat na ty obleky?" zeptal se a mírně se usmál.

Lauren se nad tím na okamžik zamyslela, ale pak pokrčila rameny a odpověděla: „Proč ne." Sice mu nebude rozumět ani slovo, pokud jí tam bude vysvětlovat, jak co funguje, ale nebude špatné, když se podívá na práci svého táty.